Jedeme do severních Čech – 23. den – rozhledna Hořidla, rozhledna Na Horách, Židovice - minipivovar Pánů z Růže, Roudnice nad Labem – procházka městem a Kratochvílova rozhledna

I když se to večer protrhávalo, v noci pršelo a prší i ráno. Když v devět téměř přestalo, vstáváme a rychle jdeme snídat. Je docela zima, fouká to studeně. Máme však pocit, že voda v nádrži přes noc klesla. Dělám ranní fotku, abych to doma mohla porovnat (i porovnáním fotek to tak vypadá). Každopádně je tady klid, kupodivu ani pejskaři nás tady neruší.

Ranní kávu už dopíjím v autě, protože opět začíná pršet. Přesto jedeme kousek zpátky a za Třebutičkami parkujeme. Tady odbočuje modrá k rozhledně Hořidla. Až k ní je to jen 1,3 km do mírného kopečka, nejdřív po betonových panelech, pak po škvárové cestě, která přechází v cestu hlinitojílovou. Během chvíle si připadáme jak na Islandu, kdy při výstupu do údolí Hveradalir jsme přecházeli v dešti po mokrém jílu. I teď máme během chvíle každou botu snad o půl kg těžší. Naštěstí posledních půl km po žluté jdeme v mokré trávě, tak se boty docela očistily. Rozhlednu jsme tedy nezaneřádili.

 

Na vrchu Hořidla stávala hospůdka s vyhlídkovou plošinou. Vše však zaniklo po 2. světové válce. Stávající železná rozhledna byla postavena r. 2008 díky nadšení dvou pánů z Třebutiček, kteří s tímto svým nápadem na počátku r. 2008 oslovili vedení obce. Vše šlo kupodivu rychle – zakoupení parcely od Pozemkového fondu, vypsání výběrového řízení na stavbu i podání žádosti na MF o dotaci. Na podzim se rozhledna stavěla a dne 16. prosince 2008 proběhla kolaudace. Volně přístupná rozhledna je vysoká 14 metrů. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 13 m vede 67 kovových točitých schodů, které obepínají kovový stožár. I když rozhledna není vysoká, je z ní daleký a kruhový výhled na kopečky Českého Středohoří, vysílač Buková hora, Lužické hory, Ronov, Vlhošť, Dokskou pahorkatinu, Ještěd, Říp. My máme bohužel ten výhled zamlžený. Pod rozhlednou je možnost posezení.

Než jsme sešli dolů k autu, přestává pršet. Bohužel hlína s jílem se lepí stejně intenzivně, jen chybí ta tráva, aby se boty umyly. Na řadu přichází klacek a všude přítomné louže, je to však docela dřina ty pohory uvést do slušného stavu, abychom neměli auto samý jíl.

Pokračujeme na jih přes Křešice do Zahořan, kde je pivovar Špit. Podle dříve zjišťovaných informací má mít otevřeno jen ve středu od 17 do 22 hodin, ale doufáme, že o prázdninách bude vše jinak. Je to jen malá zajížďka. Domek je hezký, podle otevřeného okna je vidět, že někdo je doma, ale právě v tom okně cedule Zavřeno nás odrazuje od dalšího snažení.

Jedeme do Roudnice nad Labem, někde cestou chci uvařit. Jenže se to nedaří. Projíždíme tedy městem dál k rozhledně Na horách, ke které se nechá dojet a tam snad i uvařit. Rozhledna je prakticky na rovině, v minulosti tu býval naváděcí maják pro ruzyňské letiště. Zbyl tu po něm jen kruhový základ, který chtěla nedaleká obec Hrobce již r. 2003 využít pro vyhlídkovou věž. Jenže patrně z finančních důvodů k tomu nikdy nedošlo. Až r. 2009 pozemek získal do užívání sportovní klub Cyklobulf Hrobce. Prostor uklidili a vybudovali zde nejdřív jen klidné odpočinkové místo. Dali sem lavičky a stojany na kola. Kruhový pozemek od pole ohradili jedenácti nízkými betonovými sloupky, které nazvali Stonehill. V září 2009 tu vztyčili asi kamenný monument. Až koncem dubna 2011 tu postavili 4 metry vysokou dřevěnou rozhlednu. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 3 metry vede žebřík o 12 špriclích. Ten byl r. 2016 vyměněn.

Ještě před deštěm jsme na rozhlednu vystoupali a překvapilo nás, že i když je nízká, je z ní překvapivě hezky vidět na Roudnici a Litoměřice a na nám známé kopce Českého středohoří – Říp, Házmburk, ….

Když jdu vařit oběd, začíná drobně pršet. Rozhledna má prkennou podlahu - s mezerami, takže pod ni prší. Vítr zanáší déšť i pod otevřené zadní dveře. Vařím na lavičce pod šípkem a doufám, že to tam nepodpálím. Jídlo je sice trochu ředěné dešťovkou, ale najedli jsme se dobře.

Cestou zpátky se zastavujeme v minipivovaru Pánů z Růže v Židovicích. Měl by mít otevřeno až od 17 hodin, ale co když to neplatí. Informace na domě nás potěšili. Otevřeno je sice jen od pátku do neděle, ale kdo chce petky, ať si zazvoní. Tomu říkáme služba pro milovníky piva. Samozřejmě zvoníme a kupujeme všechna tři jejich piva. Jejich cena je neskutečně nízká. Nejdražší ležák v 1,5 litrové lahvi stojí 90,- Kč. Ota má i tácek, je spokojený.

V dešti přijíždíme do Roudnice nad Labem. Je to jedno z nejstarších českých měst. První písemné zprávy jsou z let 1167 a 1176, od 12. století má městská práva. Ve 12. století tady byl postaven kamenný románský hrad, který byl druhou kamennou světskou stavbou v Čechách, v letech 1333 – 1340 třetí nejstarší kamenný most v Čechách a první přes Labe. Koncem 14. století bylo město rozšířeno a obehnáno hradbami. Hrad byl samozřejmě v průběhu let přestavován. Barokní přestavbu zámku dokončili Lobkowiczové r. 1684 a zůstali zde až do r. 1945. Město se v 19. století stalo průmyslovým a hospodářským centrem.

Přes město vede značený prohlídkový okruh Roudnické památky, který si chceme projít. Parkujeme zdarma na parkovišti v Havlíčkově ulici. Nejdřív jdeme do infocentra. Je blízko Karlova náměstí, ale také blízko zámku. Tento údajně čtvrtý největší zámek byl r. 1945 zestátněn, část interiéru byla zničena nebo převezena do jiných zámků, příp. muzeí. Od r. 1957 tady byla Vojenská hudební škola Víta Nejedlého, která r. 2008 zanikla. To už byl zámek vrácen Lobkowiczům. Výtěžky z nájmu použili na rekonstrukci. Další opravy udělali již ve vlastní režii. Od r. 2012 je zpřístupněn veřejnosti. V areálu hradu je prodej roudnických vín Lobkovického zámeckého vinařství. Na prohlídku zámku jsme jít nechtěli, ani jsme na to neměli čas. Před zámkem však byla ochutnávka vín. S Otou se rozdělujeme. Jde na pivo, já jdu ochutnat víno a vybrat si, co koupím. Vím, že roudnická vína jsou výborná. Ochutnávám a nakonec si kupuji lahvinku Sylvánského zeleného a 2 lahvinky vynikajícího cuvee z Ryzlinku rýnského, Sylvánského zeleného a Rulandského šedého. To fakt nemělo chybu, chutnalo mí ještě víc než samotný Ryzlink. Víc jsem raději neochutnávala, abych vůbec zvládla ještě prohlídku města.
S Otou jsme se sešli líp, než kdybychom si to domluvili. Víno neseme do auta a konečně si jdeme prohlédnout město, jehož centrum je městská památková zóna.

Kvůli dešti zpočátku skoro ani nefotím. Jdeme po trase prohlídkového okruhu. Chceme se jít podívat ke kamenné věži Hlásce. Je to jediný zbytek původního opevnění. Byla stavěna r. 1378 jako obranná věž, později ji používal ponocný i jako ohlašovnu požárů, v 18. století byla upravena - byl sem umístěn vodojem pro kašnu na dnešním Husově náměstí. Dnes je z ní rozhledna. Jenže cesta k ní po tzv. Malých stupních je uzavřena – něco tam opravují. Z protější ulice U Úlů vidíme zděnou zvonici, kterou r. 1715 postavili Lobkowiczové společně s městem, a klášterní kostel Narození Panny Marie. K němu se chceme jít ještě podívat z druhé strany. Odtud se tam jít nedá.

Pokračujeme ulicí Rvačov a po Velkých stupních jdeme na Husovo náměstí, ale ani tady se k Hlásce nedostaneme. Varhanovou ulicí – opět po schodech přicházíme na Karlovo náměstí a vidíme tu hezčí opravenou část zámku. Procházíme přes náměstí, kde je spousta zeleně, ale také řada zajímavých domů. Mezi stromy uprostřed náměstí je kašna a morový sloup se sochou svatého Vavřince (patrona vína), který zde byl postaven r. 1738 jako poděkování za odvrácení morové epidemie.

Už zase vydatně prší. Je to škoda. Náměstí opouštíme v jižní části náměstí. Zde je radnice, která byla v pseudorenesančním slohu postavena r. 1869 na místě dvou středověkých domů. Sousední přístavba, jejímž průchodem jdeme do Riegrovy ulice, je z let 1899-1900. Ve druhém patře jsou alegorické ženské postavy Samospráva vlasti a Spravedlnost.

Opět se napojujeme na prohlídkovou trasu a pokračujeme ulicí na Honzačce vzhůru ke Kratochvílově rozhledně. Je to architektonicky zajímavá funkcionalistická stavba, která byla postavena r. 1935 k 60. výročí založení Rolnické záložny Podřipská. Pojmenována byla po zakladateli této záložny Václavu Kratochvílovi. Jeho plastika je v průčelí rozhledny. Původní bronzové panoramatické rytiny tam do dnešní doby nevydržely. Zničeny byly i ty další, které tam byly namontovány při rekonstrukci r. 2004. Patří mezi naše nejníže položené rozhledny (230 m. n. m.). Je 16 m vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výši 13 metrů vede 49 točitých schodů. Je vidět Roudnice a a za ní kopečky Českého středohoří. Výhledu jižním a východním směrem brání vzrostlé stromy. My toho v dešti moc neviděli. I když naštěstí už zase přestává.

Pokračujeme po prohlídkové trase okolo zajímavých budov. Na rohu stojící základní umělecká škola byla postavena r. 1939 jako městská hudební škola. V místech dnešního Purkyňova náměstí bývalo popraviště Na Stínadlech. Na jeho místě nechali v letech 1726-1728 postavit Lobkowiczové barokní kapli sv. Viléma. V interiéru je bohatá výmalba. Jen o kousek dál je evangelický kostel, který byl postaven během jediného roku – v r. 1908. Na věž a faru v té době nebyly již peníze. Věž byla přistavena až r. 1938.

Držíme se trasy, neprší, dokonce občas vylézá i sluníčko. Na nejvzdálenějším konci trasy je u kruháče kaple sv. Rozálie. Byla postavena r. 1718 jako připomínka morové rány r. 1713. Tehdy zemřelo víc jak třetina zdejšího obyvatelstva.

Tady se stáčíme zpátky do města – stále po prohlídkovém okruhu. Míříme k židovskému hřbitovu. Původně byl na místě zahrady kapucínského kláštera. Po r. 1613 byl zrušen. My míříme k tomu druhému hřbitovu (v Třebízského ulici), kam bylo několik náhrobků přeneseno. Ten nejstarší byl z r. 1611. Používal se do konce 19. století. Poslední pohřeb byl r. 1896. Dochovalo se téměř 1700 náhrobků barokních, ale také ještě renesančních. Můžeme se však podívat jen přes hradbu.

Židovská komunita tady žila od pol. 16. století - původně v místech dnešního kláštera. Poč. 17. století byla čtvrť zbořena. Židovská čtvrť se přesunula na západ od mostu přes Labe. Postupně tady bylo postaveno 63 domů a synagoga. Ta, stejně jako některé další domy, byla zbořena při stavbě železnice r. 1851. Další pak po roce 1970. Přesto se v Havlíčkově ulici stále část gheta dochovala.

Za hřbitovem prohlídková trasa odbočuje, my však jdeme rovně – do Havlíčkovy ulice, zda tam nějaké ty židovské domy uvidíme. Udělalo se hezky, svítí sluníčko, je docela až horko. Pokračujeme dál až k augustiniánskému klášteru s kostelem Narození Panny Marie. Nějak jsme se zdrželi. Prohlídku kláštera v 17 hodin jsme nestačili. V té době jsme byli na druhém konci města. Tak jsme si stavbu jen obešli.

Základní kámen byl položen r. 1333 a stavěl se přes 20 let. Při tažení Jana Žižky z Trocnova z Litoměřic do Prahy r. 1421 byl pobořen a vypálen. Když se roudnické panství r. 1603 dostalo do rukou Lobkowiczů, bylo to pro klášter záchrana. Zdejší farnost získala titul probošství. Po mnoha požárech byl r. 1725 klášter přestavěn ve stylu tzv. barokní gotiky. Místní zajímavostí je rudný pramen, který z kláštera vytéká. Právě podle tohoto pramene prý bylo město pojmenováno.

Ještě jsme prošli pod tratí podívat se na Labe a na přístaviště. U řeky je nádherně opravený barokní dům – bývalé Dozorství jezu. Na domě jsou dokonce zaznamenány historické povodně. Nejvíc vody zde bylo 15. 8. 2002. Nejstarší záznam je z 18. 3. 1845, to je ten 2. nejvyšší záznam.

Odtud to k autu je už jen kousek. Je už nejvyšší čas odjet. Je už skoro půl sedmé.

V Bille kupujeme chleba a něco k večeři a jdeme hledat místo na spaní. Vytypovali jsme obec Chržín, kde nakonec parkujeme u starého hřbitova v severním okraji obce. Venku ani nesedíme, je už pozdě a docela chladno, i když neprší. Zítra se má zase oteplit. To už budeme však spát doma.

Jedeme do severních Čech – 23. den – rozhledna Hořidla, rozhledna Na Horách, Židovice - minipivovar Pánů z Růže, Roudnice nad Labem – procházka městem a Kratochvílova rozhledna na mapě