K prameni Svitavy

Cestopisy

Svitavy, náměstí • Fotografie (5) • Foto: Ajrad81

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Mariánský sloup na náměstí

rybník Rosnička

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Při minulém výletu jsme cestovaly na jih, tentokrát jsme nasedly do vlaku jedoucího opačným směrem a vyrazily do Svitav. Opět ve čtyřech plus Lukys. Naším cílem byl pramen Svitavy.
Ve Svitavách jsme prošly náměstím (mě nejvíc zaujal Penzion U ducha) a před samotnou pěší túrou jsme se stavily v kavárně nadopovat se kofeinem a posilnit se něčím sladkým. Při odchodu jsme se od paní servírky dozvěděly poněkud nepříjemnou informaci – v naší cílové lokalitě se koná akce pro děti nazvaná Pohádkový les. Ach ne!!!
Obrnily jsme se trpělivostí a šlo se na to. Cestou ke svitavským Rybníkům se odehrál jen jeden drobný incident. Kočka obklíčená dvěma psy se krčila u plotu a evidentně nevěděla kudy kam. Martina K., která sama kočky vlastní, se rozhodla jednat. Přiběhla k nim, ale nechala si trochu odstup, aby neutržila nějaké kousnutí, a zařvala na ně. No, spíš zavřískla, až jsme úlekem nadskočily. Ale účel to splnilo, psiska se na chvíli zarazila a to stačilo k tomu, aby kočka stačila zdrhnout. wink
Vydaly jsme se nejprve kolem Svitavského rybníka po naučné stezce a v jednu chvíli jsme pro změnu byly obklíčeny my – labutěmi. Čtyři byly na poli, dvě na vodě blízko břehu (celkem dva dospělí a čtyři mláďata) a naše přítomnost se jim vůbec nelíbila, výhružně na nás syčely. Ale zůstalo naštěstí jen u toho syčení, utíkat před nimi jsme nemusely.
U rybníka Rosnička už bylo rušno, akce Pohádkový les měla hojnou účast – bohužel pro nás. Rodiče s dětmi v kostýmech a pořadatelé, také v maskách. První, koho jsme spatřily, byl Jack Sparrow. Smile Dále to byl vodník, králíci z klobouku, blonďatý princ, který se oháněl mečem ve snaze sejmout tříhlavou saň, ještě jeden vodník… Pak už se naše cesta s trasou Pohádkového lesa naštěstí rozešla.
Důsledně jsme následovaly naučnou stezku a za chvíli jsme došly k jezírku, kde má být jeden z pramenů Svitavy. No, k jezírku… Kdyby tam nebyla tabule, nikdo by nepoznal, že se jedná o jezírko. Nějak tam totiž nebyla voda…
Věděla jsem, že tohle je jen jeden z pramenů Svitavy a chtěla jsem najít i studánku, jejíž fotku jsem viděla na internetu. Podle mapy na Seznamu to nevypadalo složitě, jen se mělo od tohoto jezírka pokračovat po zelené, uhnout na první neznačenou cestu vlevo, dojít k potoku a pak jít proti proudu. Turistické trasy na Seznamy se shodovaly s mojí 12 let starou turistickou mapou, tak jsem nepředpokládala žádný velký problém.
Ale on byl. Obrovský! Mapy neodpovídaly realitě. Nebo realita mapám? To je jedno, výsledek byl týž. Marně jsme hledaly zelenou trasu. Nebyla tam ani modrá, nic. Jen pokračování naučné stezky, která ovšem podle Seznamu měla u jezírka končit… Co včil? Risknout to a vydat se lesem, který neznáme, směrem, který tušíme, když jsme limitováni časem? No nic, vzaly jsme to po té naučné stezce, naštěstí si Katka u Rosničky prohlédla mapu na velké tabuli a věděla, že se tato stezka stáčí zpět ke Svitavám.
Poseděly jsme na sedátcích ve tvaru hřibů a sbíraly jsme opravdové houby – na to, že les byl plný houbařů, jich holky našly celkem dost – já v téhle disciplíně žalostně zaostávám… Mně se daří hledat muchomůrky, těch bylo všude dost. Smile Katka si u jednoho zastavení naučné stezky zahrála Ovčáky, čtveráky na hudební nástroj složený ze zavěšených kusů dřeva, přešly jsme zatopenou pískovnu a směřovaly ke Svitavám. Princ pořád ještě bojoval s drakem…
Městem jsme prosvištěly, aby nám neujel vlak, pro Radku bylo stihnutí tohoto spoje otázkou života a smrti. Přestože to nebyla nijak dlouhá ani náročná cesta, Lukýsek mi ve vlaku vytuhnul na klíně.
I přes částečný neúspěch to byl hezký výlet, pohled na stromy, které se začínají přebarvovat do žluta, hněda a červena, je nádherný a krásně jsme vychytaly počasí – hned v noci totiž začalo lít jako z konve.