Chorvatsko: Ostrovy Lošinj, Cres, Susak

Chorvatsko: Ostrovy Lošinj, Cres, Susak (07/2021)

Lošinj a Cres jsou chorvatské ostrovy ležící v Kvarnerském zálivu v severní části Jaderského moře. Oba ostrovy původně tvořily jeden velký ostrov, největší na Jadranu. Již ve starověku vybudovali osadníci v nejužším místě ostrova úzký průplav, aby zkrátili plavbu lodím. Nyní oba ostrovy spojuje otáčivý most u městečka Osor.

Ostrov Cres je podle rozlohy největší jadranský ostrov, o prvenství těsně poráží sousední Krk. Ne však podle počtu obyvatel – zatímco na Krku žije téměř 18 tisíc obyvatel, na Cresu pouhé 3 tisíce. Ostrov budí z velké části dojem neobydlené kamenné džungle porostené nízkými keři. Největším sídlem ostrova je město Cres nacházející se v zátoce na západním pobřeží ostrova, kde je soustředěna většina obyvatel. Uprostřed ostrova se nachází rarita – přísně chráněné jezero se sladkou pitnou vodou. V severní části ostrova se za obcí Beli rozprostírá zalesněné území nazývané Tramuntana s bukovými, dubovými a habrovými lesy, útočiště supa bělohlavého. Přístup autem na Cres je trajektem ze dvou směrů, buď z poloostrova Istrie (Brestova – Porozina) nebo z ostrova Krk (Valbiska - Merag). Obě trasy zajišťují velké trajekty Jadrolinije každou hodinu, netřeba se bát velkých front. Při přejezdu ostrova Krk bylo příjemnou novinkou zrušení poplatku za použití Krčského mostu z pevniny na ostrov.

Ostrov Lošinj je mnohem menší než Cres, ale má dvojnásobný počet obyvatel. Je to dáno přívětivějším prostředím vhodným k životu – Lošinj je mnohem více zalesněný a má lepší klima. Severní část ostrova je hornatá. Nachází se zde pohoří Osoršćica s nejvyšším vrcholem ostrova Televrinou (588 m n.m.), jejíž typický kužel je charakteristickým a zdálky viditelným bodem. Jižní část ostrova pokrývá bohatá subtropická vegetace, především v oblasti zálivu Čikat. Turistický ruch se na ostrově rozvíjí již od konce 19. století, kdy byla oblíbená letoviska Mali a veli Lošinj vyhlášena klimatickými lázněmi. Ostrov je obklopen několika menšími ostrovy, které jsou oblíbeným výletním cílem turistů (Unije, Susak, Ilovik). V moři kolem Lošinje žije populace chráněných delfínů skákavých (Tursiops truncatus). Přístup na ostrov je nejlépe přes ostrov Cres mostem u Osoru.

Ostrov Susak je malý ostrov přístupný lodí z Malého Lošinju. Tento ostrov je mezi chorvatskými ostrovy naprosto výjimečný hned z několika důvodů. Kromě jiného je to jediný písečný ostrov v chorvatském Jadranu, obyvatelstvo ostrova je složeno pouze z několika rodin mluvících zvláštním dialektem a typický susacký ženský kroj je raritou a to nejen v měřítku Chorvatska.

Mapa popisovaných míst na ostrovech Lošinj, Cres, Susak na mapy.cz: Mapa moje: Lošinj, Cres, Susak 

OSTROV LOŠINJ

Rozhodli jsme se zůstat na ostrově Lošinj v kempu Čikat. Možná někomu přijde tento kemp moc zprofanovaný nebo moc velký, ale má opravdu nádhernou polohu v borovicovém lese, moře je čisté, z pobřeží lze pozorovat nádherný západ slunce, pěšky je blízko do města Malý Lošinj a v neposlední řadě je v kempu dostatek sociálních zařízení, které uklízeli v podstatě nepřetržitě. Webové stránky kempu: www.camp-cikat.com

Našli jsme si odlehlejší klidné místo pro náš malý stan, dál od aquaparku a rozparcelovaných ploch. Stejně jsme byli ve stanu pouze v noci a jinak jsme se věnovali poznávání ostrovů a nebo se máčeli v moři. Ceny tohoto kempu jsou trošku vyšší než jiných na ostrově, ale nijak výrazně. Bylo horké počasí a pod vzrostlými borovicemi bylo přijatelně, v noci jsme spali v otevřeném stanu, abychom měli více vzduchu, nic nás nepoštípalo.

Kolem celého pobřeží poloostrova Čikat je zbudována betonová stezka pro procházky, pohodu na ní však narušují rychle jezdící cyklisté. Přístup do moře je ze dvou malých oblázkových plážiček, ale ty jsou neustále plné. Chodili jsme na skalnatou část, která je velmi ostrá a chodit se po ní bosou nohou nedá, ale byla zde vyrobena betonová místa, na které se dalo dát ručníky. S gumovými botami do vody pak nebyl problém dojít se za pomocí schůdků se zábradlím vykoupat. Tady v té skalnaté části skoro nikdo nebyl.

Mali Lošinj je největším městem na ostrově a jeho správním centrem. Díky chráněné hluboké zátoce, kolem které leží, se mohlo město rozvíjet nejlépe na ostrově. Pro rozkvět Malého Lošinje jako turistického letoviska se v historii zasloužil Spolek pro zkrášlení a zalesnění Malého Lošinju, který byl založen v roce 1886. Spolek se zasadil o výsadbu dnešních krásných borových lesů na poloostrově Čikat. Nábřeží v historickém centru je v podstatě jedna restaurace vedle druhé, ale moc jsme si tady nepochutnali. V Chorvatsku chodíváme hlavně na lignje na žaru nebo na ryby, ale tady byla hodně cítit snaha o rychlý výdělek, protože o turisty v této části opravdu není nouze. Lépe asi zajít do více zastrčené restaurace než do těch na nábřeží.

Veli Lošinj je příjemné městečko pouhé cca 2 km od Malého Lošinju. Jeho zátoka je mnohem menší a vévodí jí růžový kostel se zvonicí. Z parčíku za zvonicí jsou krásné výhledy na moře, nejvyšší horu Lošinju a jižní část ostrova Cres. V místní části Rovenska jsme se byli koupat. Kdysi tady býval kemp, dnes už je místo zarostené a na pláži zůstal jen malý bar. Pláž je ke koupání víc než vhodná a byla tady krásně čistá voda. Autem se sem dostat nedá, musí se jít pěšky z některého placeného nebo neplaceného parkoviště, které jsou u hlavní příjezdové silnice.

Pokud chcete vidět nejkrásnější výhled na ostrov Lošinj, musíte se vydat z Malého Lošinju úzkou silnicí směr Kalvarija. Tato silnice spojuje Mali Lošinj se zátokou uvala Mrtvaška na jižním výběžku ostrova, ze které odjíždí lodě na ostrov Ilovik. Zmíněná vyhlídka se nazývá Providenca a nachází se v zatáčce pod kopcem Umpiljak. Dnes je už bohužel placená a zpřístupněná jen v určitou dobu. Pokud přijedete v jiný čas, dovnitř na to správné místo se nedostanete a ze silnice toho moc neuvidíte. Na vyhlídce je vybudována „naučná stezka“ a restaurace, která otvírá pouze v sezónu od května do října, v době od 9,30 do 13,30 a od 18 do 23 hod. Přijeli jsme kolem 13 hodiny a obsluha nás popoháněla, že budou brzy zavírat. Parkovacích míst je málo. Největší nával bude asi večer na pozorování západu slunce. Máte na výběr – buď zaplatíte vstupné 30 Kn na osobu anebo si za tuto cenu koupíte jeden nápoj. Výhled na město Mali Lošinj a celý průběh ostrova od města směrem na severozápad je ale opravdu uchvacující. Z vyhlídky je ale také bohužel vidět také blízká skládka odpadu a nevábné zázemí lošinjských technických služeb.

Pokud pokračujete po silničce dále na jih, brzy přijedete k vyhlídce na Veli Lošinj. Nejprve narazíte u cesty na jakousi dřevěnou rozhlednu, ze které ten výhled ale není nijak omračující. Kousek dál na jih se však nachází kostelík sv. Ivan, od kterého je výhled na městečko Veli Lošinj, moře a v dálce také pevninské pohoří Velebit již velmi dobrý.

Silnice pak na konci ostrova prudce padá dolů k moři. Zátoka Mrtvaška není vhodná ke koupání. Je tu molo, ze kterého odplouvají lodě na ostrov Ilovik a parkoviště pro auta. V roce 2021 tady probíhal čilý stavební ruch, vše bylo rozkopané, pravděpodobně zde bude větší parkoviště.

Na nejvyšší horu ostrova Lošinj - Televrinu jsme se nedostali, i když původní úmysl nahoru vystoupat před odjezdem byl. Bylo vedro a není to zrovna malé převýšení, tak jsme to nakonec vzdali.

V roce 2021 se rozšiřovala a upravovala silnice mezi Osorem a Nerezine, projíždělo se přímo stavbou. Za auty se zvedala mračna prachu. Stavba značně ovlivňovala pobyt v blízkých kempech, o nich jsme tedy po zhlédnutí situace ani neuvažovali.

OSTROV SUSAK

Jeden den pobytu na Lošinju (neděli) jsme vyčlenili na výlet na ostrov Susak. Loď – katamarán, která pluje z Malého Lošinju na Susak a dále pak pokračuje na Uniji, Cres a do Rijeky, provozuje společnost Jadrolinija. Loď odjíždí od mola v městské zátoce Malého Lošinje, které se nachází přibližně v polovině severního nábřeží mezi přístavem trajektů a centrem města (Trg Republike Hrvatske). Lístky na loď se prodávají v budově Jadrolinije naproti mola. Loď odjíždí v sezónu z Malého Lošinju PO až SO v 6 hod. ráno a v NE v 11 nebo ve 12 hod., a zpět ze Susaku do M. Lošinju v 20,20 nebo 20, 35 hod, kromě úterý. Lépe se podívat aktuálně na jízdní řád Jadrolinije na internetu. Cena jednosměrného lístku byla v roce 2021 - 20 Kn.

Malý ostrov Susak o rozloze pouhých cca 6 km2 je jediným písečným ostrovem v chorvatském Jadranu. Nánosy a usazeniny spraše na vápencovém podloží tu dosahují až sto metrů. Přesto má Susak pouze dvě písečné pláže, jinak je pobřeží skalnaté.

Obyvatelé ostrova Sansegoti (italský název ostrova - Sansego) jsou potomky starých Chorvatů, kteří sem přišli někdy v 8. století a usadili se tu. Hovoří zvláštním dialektem, který je i ostatním Chorvatům málo srozumitelný. Díky izolaci ostrova v minulosti se tento dialekt na ostrově udržel bez větších proměn. Populaci na Susaku tvoří v podstatě 6 zdejších velkých rodin, a tak je možné na místním hřbitově vidět náhrobky se stále se opakujícími se příjmeními.

Další raritu Susaku představuje zdejší lidový sváteční ženský kroj, který se svým provedením a barevností naprosto odlišuje od všech chorvatských lidových krojů. Nejvíce nápadná je široká zářivě barevná minisukně, která je podložená několika vyztuženými spodničkami. Ke kroji se nosí vlněné růžové punčochy.

Pokud chce turista vidět kroje v plné kráse, musí navštívit Susak 29. července, kdy se zde koná "Svátek vystěhovalců" (Dan iseljenika). Musí ale počítat s tím, že se na ostrov v tuto dobu sjede až 300 někdejších obyvatel Susaku, kteří v 60-tých letech 20. století uprchli z rodného ostrova do USA a usadili se ve státě New Jersey ve městě Hoboken. Další stovky návštěvníků sem přijíždí v tuto dobu, aby viděli kroje a zažili atmosféru bujarých oslav.

Na ostrově nejsou žádné automobily, nebylo by kam ani po čem jezdit. Na přístavním molu čekají na přijíždějící místní s očíslovanými kolečky. Na kolečkách převáží od lodi do ubytování kufry. Sem tam projede malý traktůrek, to je veškerá doprava po ostrově. Ta očíslovaná kolečka v přístavu byla snad největší rarita, kterou jsme zatím v Chorvatsku viděli.

Než pojedete na ostrov, vybavte se dostatečně hotovostí. Na ostrově není žádný bankomat a platit kartou v restauraci také nelze. Jediné místo, kde berou karty je prodejní budka Jadrolinije u mola, kde zakoupíte zpáteční lístek na loď. Na ostrově je malá pošta a malý obchod, ale obojí je v neděli zavřené.

Jedné sídlo ostrova – Susak, se dělí na Gornje Selo (Horní vesnice) – stará zástavba s kostelem na kopci a Donje Selo (Dolní vesnice) – novější část u moře. Části jsou spojené chodníky a schody. Vhledem k plochému reliéfu ostrova a pískomilné vegetaci, kterou je povrch zarosten, je zde jen jedna trochu slušná vyhlídka - v Gornjem Selu u schodů pod kostelem Crkva sv. Nikole. Z vyhlídky je vidět Donje Selo, písečná pláž, přístavní molo a v dálce ostrov Lošinj.

V části Donje Selo se u chodníku vedoucího do Gornje Selo nachází pekárna Sv. Katarina. Tady jsme si koupili něco na zub. Kromě běžného pečiva tu prodávají také burek, pizzu a vodu.

Ostrov jsme úplně neprozkoumali kvůli zničujícímu vedru, které ten den panovalo. Došli jsme pouze na hřbitov nad Gornjím Selem. U majáku ani na jižním výběžku ostrova u kaple Gospe od Navještenja jsme nebyli. Na téměř celé odpoledne jsme se pak naložili do vody v zátoce Luka Susak. Z písečné pláže je do moře velmi mírný vstup, je to místo vhodné ke koupání pro malé děti. Voda je tak vyhřátá, že v ní vydržíte ležet i několik hodin. Kdo si chce zaplavat, musí daleko na volné moře.

Navečer jsme šli do restaurace v přístavu Konoba Porto (dříve Konoba Ankora), č.p. 13. V centru obce byly v provozu pouze bistra, kavárny a cukrárna (mimochodem zmrzlina tu oproti jiným chorvatským nestála za nic), a Porto byla jediná restaurace s normálním jídlem. Nabízí zde ryby ulovené v místních vodách kolem Susaku. První otázka provozovatele je – maso nebo ryba? Po naší odpovědi – ryba, nám přinesl čerstvé ryby ukázat a my jsme si vybrali. Samozřejmě, že to není levná večeře, ale rozhodně stojí zato, zvláště pro takové milovníky rybího jídla, jako jsme my.

OSTROV CRES

Ostrov Cres jsme pouze projeli a zastavili se na několika místech. Uprostřed ostrova se rozkládá Vranské jezero (Vransko jezero), které obsahuje sladkou pitnou vodu. Zdrojem vody jsou pravděpodobně podzemní prameny vedoucí až z pevniny a voda je doplňována také srážkami. K jezeru je přístup zakázán a není možné najít ani ucházející vyhlídku na něj. Od kostelíku v osadě Vrana není přes vegetaci nic vidět. Nakonec jsme jezero zahlédli pouze z úzké cesty (v mapě označená cyklostezka Cres – Hrasta) do osady Grmov.

Město Cres se nachází v zátoce na západním pobřeží ostrova. V jeho okolí se pěstují olivy, nikde jsme však nenarazili na prodej místního olivového oleje, kromě jednoho obchůdku v centru města, ale to bylo spíše dárkové pojetí. Možná se zde pořádají nějaké trhy, ale v době, kdy jsme zde byli my, bylo mrtvo.

Centrum starého města je tvořeno malebnou barevnou architekturou benátské renezance. Městské hradby jsou dochovány už jen částečně. Zaujme radniční věž s bránou a hodinami, postavená v roce 1552. Za ní se nachází klášter sv. Františka (Franjevački samostan), jehož součástí je kostel sv. Františka a zvonice. V klášterní knihovně je uložen unikátní rukopis z roku 1494 psaný hlaholicí, vůbec nejstarší kniha, která byla na území Chorvatska vytištěna.

Lubenice – je malá historická vesnička na skalním ostrohu nad mořem, ke které vede „výživná“ úzká asfaltka, po které se musí velmi opatrně, protože do zatáček není vidět. Před vjezdem do vesnice jsou dvě parkoviště, která bývají dost zaplněná. Lubenici bych určitě nevynechala, je to asi nejmalebnější vesnička na Cresu – už svou polohou a také se zachovaným středověkým členěním. Je sice již zčásti vylidněná, ale pořád neztratila své kouzlo. Zdálky viditelná a nezaměnitelná zvonice kostela sv. Antuna je charakteristickým poznávacím znakem na všech fotografiích Lubenice. V přízemí zvonice je provozován bar Lubenička Loža. Za malým náměstíčkem, na kterém se v létě konají koncerty vážné hudby pod širým nebem, se nachází další kostel - Crkva pohođenja B. D. Marije. Křivolakými uličkami dojdeme až za vesničku k malému hřbitůvku. Odtud je nádherný výhled na širé moře a pláž krčící se pod skalnatým útesem.

Určitě doporučuji zastavit se v restauraci Konoba Hibernicia vedle muzea ovčárenství. Naprosto fantastické domácí jídlo! Lignje na žaru tady byly jedny z nejlepších, co jsme kdy jedli. I ostatní jídlo vypadalo velmi dobře. Škoda, že jsme to sem měli tak z ruky.

Osor – je nejstarší obec na ostrově Cres, kdysi býval jeho hlavním střediskem. Průplav Osorski tjesnac, který umožňuje lodím proplout mezi ostrovy Cres a Lošinj do Kvarnerského zálivu, prokopali pravděpodobně již Římané. Pro větší lodě je však neprůjezdný, a tak v novověku ztratil na strategickém významu. K dalšímu ekonomickému propadu města došlo po zániku zdejších salin a následných malarických epidemií. Důsledkem bylo vylidnění města – většina obyvatel se odstěhovala do Cresu, ale na druhou stranu se tím pro dnešní dobu zachovala – zakonzervovala historická zástavba města včetně městských hradeb. V současné době k oživení Osoru výrazně přispívá turistický ruch, pořádání tradičního letního festivalu klasické hudby "Osorské hudební večery" a poskytnutí veřejného prostranství pro umístění děl výtvarným umělcům.

Průplav mezi ostrovy Cres a Lošinj spojuje otočný most, který se otvírá 2 x denně vždy v 9 a 17 hod. Nedaleko Osoru se na zalesněném poloostrově nachází kemp Bijar. Byli jsme se tam podívat, ale nakonec jsme se rozhodli pro Čikat na ostrově Lošinj. Další kemp je přímo u otočného mostu, tady je asi třetina míst na přímém slunci.

Beli – je výrazná vesnice umístěná na kopci nad mořem v severní části ostrova Cres. Úzká asfaltka vedoucí do vesnice se v současné době rozšiřuje, což asi ubere na určitém kouzlu v odlehlosti tohoto místa. Kolem příjezdové silnice již začíná les s krásnými starými stromy. Parkuje se na parkovišti před vesnicí. Krkolomnou cestou se však dá projet až dolů k moři a malému kempu.

Stará historická zástavba obkružuje kopec dokola, uprostřed vesnice je náměstíčko s chráněnou rozložitou lípou a můžete si tu nabrat vodu. Vyhlídka je tu jen jedna, a to směrem ke Kvarnerskému zálivu a ostrovu Krk. Celková vyhlídka na Beli je z jednoho místa na příjezdové silnici.

Další zajímavostí Beli je ekocentrum Caput Insulae v budově bývalé školy, odbočka je ještě před vesnicí. Ekocentrum je součástí ornitologické rezervace Kruna, která chrání supy bělohlavé. Tito vzácní ptáci se rodí na Cresu a po roce odlétají na Sicílii nebo do Španělska. Na rodný ostrov se vrací znovu v době páření.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další články z našich cest do Chorvatska:

• Chorvatsko: Národní park Risnjak
• Chorvatsko: Dinara (Sinjal) - výstup na nejvyšší horu Chorvatska
• Chorvatsko: Národní park Krka a město Knin
• Chorvatsko: Národní park Plitvická jezera, mlýny Slunj - Raztoke
• Chorvatsko - pohoří Velebit (1): Veliki Zavižan
• Chorvatsko - pohoří Velebit (2): Velika Paklenica - Aniča kuk
• Chorvatsko - pohoří Velebit (3): Mali Alan - Tulove grede
• Chorvatsko: ostrov Mljet

Naše články z cest do Bosny a Hercegoviny:

• Bosna a Hercegovina (1): Mostar, Počitelj, Blagaj - vyvěračka řeky Buny
• Bosna a Hercegovina (2): Jajce, historické vodní mlýny Mlinčići

Naše články z cest do Černé Hory:

• Černá Hora (1): Seznámení s Černou Horou, itinerář cesty
• Černá Hora (2): Kaňon řeky Mrtvice
• Černá Hora (3): Durmitor a kaňon řeky Tary
• Černá Hora (4): Skadarské jezero, Lovčen, Boka Kotorská

Naše články z cesty do Severní Makedonie:

• Severní Makedonie (1): Autem po Severní Makedonii - Ochrid, Mavrovo, Kokino, Stobi a další místa
• Severní Makedonie (2): Golem (Velký) Korab - výstup na nejvyšší horu Severní Makedonie

Naše články z cest do Slovinska - Julských Alp:

• Slovinsko - Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami
• Slovinsko - Julské Alpy (2): Veliki Mangart
• Slovinsko - Julské Alpy (3): Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin
• Slovinsko - Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu
• Slovinsko - Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija