Litíč

Tato ves bývala známá zpočátku jako Litice, ale aby nedocházelo k záměně se stejně pojmenovanou obcí na Rychnovsku se z Litic stala nakonec Litíč. Samo pojmenování by mělo být podle prof. Antonína Profouse odvozeninou od osobního jména Litík, a tudíž označovat Litíkův dvůr. První zmínka o ní pochází z roku 1557, ale její katastr byl osídlen již v době kamenné, což dokazuje nález úlomku kamenné zbraně v roce 1870, jenž se následně dostal do sbírek vídeňského dvorského muzea. Dalším významným objevem se staly nálezy keramických střepů, popela, spálených kostí, jehel a různých dalších bronzových předmětů, které byly vykopány u hospodářství čp. 11. V letech 1982-1985 zde nasbíral štípanou i broušenou kamennou industrii Jiří Boček. Různé bronzové věci tu byly nalezeny rovněž v polovině 80. let 20. století. Ohledně nejstarších dějin vsi je nejlépe citovat profesora Augusta Sedláčka v jeho díle „Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl pátý. Podkrkonoší“ z roku 1887:

„LITÍČ.

Jihovýchodně od Žirce jest ves kostelní Litíč (nikoliv Litice), jejížto tvrz již před dávnými lety svedena byla. O starších osudech této vsi není naprosto nic známo. Ve vsi seděli Litičtí ze Šonova, kteříž obdrželi majestátem r. 1527 dne 2. června za znak svůj: štít modrý, ostrev stříbrnou o 3 sucích a na ní sokol s panenskou hlavou ve zlatém čepci a na každé noze poutce (poutka) a zvonček stříbrný. Jan Litický, který tehda žil, dal slíti (r. 1537) s manželkou svou Kateřinou zvon, který visí v kostelíku ve Starém Žirci. Po smrti jeho ujal Litíč syn Karel, ale podlé výpovědi soudu zemského musil polovice vsi postoupiti (r. 1550) sestře své Kateřině, manželce Bohuslava syna Pavla Hatavouza. Koupiv tuto polovici zase r. 1557 za 350 kop, byl držitelem celé vsi, v níž novou tvrz vyzdvihl. Seděl tu ještě r. 1569, ale r. 1576 připomíná se již syn jeho Jan starší Litický ze Šonova. Týž měl r. 1578 pře s držitelem Žireckým a poddanými jeho. Roku 1591-1597 postavil kostel v Litíči, jenž posvěcen nejsvětější Trojici, a proň dal uliti v Hradci zvon (r. 1597), na němž se jméno jeho, paní Anny Litické a paní Kateřiny Litické z Harasova spatřovaly. Po jeho smrti roku 1599 dne 29. března rozdělili se o statek Litický tři synové jeho. Jeden z nich, jménem Jan, obdržel tak zvaný první díl s částí vsi Litíče, starší bratr Karel Šebestyán obdržel tvrz v Litíči s příslušenstvím, a třetí bratr, Vácslav Lukáš, obdržel také jeden díl, avšak Karel díl ten na sebe převedl a držel potom „druhý i třetí díl.“

Roku 1616 dne 24. června prodal Karel Šebestyán oba díly, totiž ves Litíč s tvrzí, dvorem popl., podacím, krámem masným, dědiny při Litíči a městě Králové Dvoře za 10.600 k. míš. Bartoloměji z Valdšteina na Miletíně a Rodově. Zdá se však, že týž statek nikdy zaplacen nebyl, nebo když následovala v držení jeho Mandaléna Míčanova, odhádán jest statek ten (r. 1654, 12. února) pro veliké závady Hertvíkovi Theobaldovi Litickému ze Šonova, JMC. naříz. nejv. lejtenantu, jakožto prvnímu věřiteli. Patřily tehda k tomu statku platy ve vsi, dvě třetiny podací a dvůr popl., spustlý bez tvrze, která bezpochyby za vlády pánů Miletínských zahynula. Již r. 1655 dne 23. ledna prodal Hertvík statek Litický Albrechtovi Odkolkovi z Újezdce, kterýž odprodal napřed (r. 1660) některé grunty jezovitům k Žirci a potom ostatek se sídlem při dvoře vystaveným (r. 1672, 5. února) Frant. Vácslavovi z Bryslu na Kratonohách. Od tohoto koupil ty dva díly r. 1675 dne 28. června P. Ludvík Vechter, rektor jezovitský u sv. Anny ve Vídni, za 2400 fl. rh. a přivtělil dotčený statek ke zboží Žireckému.

Na prvním díle Litickém seděl Jan, kterýž se oženil po druhé r. 1630 dne 6. února s Justinou, dcerou Jana Krále z Dobrévůdy a na Hořejší Dobrévůdě. Ta se musila souditi po smrti Janově r. 1635 s Hanybalem, synem jeho i na místě bratří jeho nezletilých pro nevydání věna. Týž Hanybal, pak Anna Eliška Litická ze Šonova a Anna Litická z Janovic dali roku 1636 zvon kostela zdejšího v Hradci Králové přelíti. Po smrti jeho dostal se týž statek synům jeho Hynku Vratislavovi, jenž byl nejv. vachtmistrem koruny Španělské, Ferdinandovi, hejtmanu nad kumpanií pěších, Janu Albrechtovi, Rudolfu Maximilianovi, Vácslavu Jaroslavovi a konečně Heřmanovi a Hertvíkovi, kteří oba byli ve službách koruny Španělské. Poněvadž bylo nesnadno statek mezi ně rozděliti, prodán jest r. 1685 dne 26. září, dotčeným jezovitům u sv. Anny za 9150 fl. rh.“

6. března 1634 se Magdalena Míčanová, roz. Bohdanecká z Hodkova, rozhodla Královédvorským nepřispívat na „vychování soldatesky“ (výcvik vojska), protože její litíčský statek byl „docela pustý a bez lidí“. Po roce 1650, kdy byla provedena protireformace, se stal zdejší kostel filiálním k Dubenci. O rok později byli v 1. části Litíče 3 chalupníci a v té druhé 6 chalupníků. Za jezuitské vlády tu byl zřízen vodovod, kterým byla voda vedena potrubím z horní části vsi do kašny u panského dvora. Roku 1702 rozhodl královéhradecký biskup Msgre. Tobiáš Jan Becker, že se bude v místním chrámu kázat pouze německy. V roce 1777 byl zdejší dvůr rozparcelován a emfyteutizován. Po školské reformě Marie Terezie došlo roku 1778 ke zřízení školy, k níž byly přiděleny rovněž vsi: Nouzov, Zaloňov a Vestec. Škola tu však měla být již dříve, kdy náležela střídavě k Zaloňovu a k Dubenci. Po roce 1786 došlo k odškolení Zaloňova a Vestce. V srpnu 1797 byla ves zasažena velkou vichřicí. Roku 1813 tábořili u Nouzova a Litíče ruští dělostřelci. 6. srpna 1826 zničila větrná smršť les v sousedství kostela. K žíreckému panství náležela Litíč až do zrušení poddanství a přijetí prozatímního zřízení obecního. Ještě v roce 1834 bylo uváděno, že vyučovací řečí na zdejší škole je čeština, později byla vytlačena němčinou. Roku 1843 bylo v Litíči 423 obyvatel a 78 domů.

V roce 1849 se stala Litíč samostatnou politickou obcí. V letech 1860-1861 byl zbourán původní kostel a na jeho místě vyrostl nový chrám. Ráno 30. června 1866 byl v zahradě čp. 72 umístěn rakouský generální štáb v čele s Ludwigem Augustem rytířem Benedekem von Felsö-Eör a odpoledne se ve škole, resp. fořtovně, usídlil Ludwig Karl Wilhelm svobodný pán z Gablenzů. Místo něj se tam v prvních červencových dnech nastěhoval pruský podplukovník von Treskow. 15. července 1866 se usídlily v obci 2 setniny 1. pluku a polovina dělostřelecké baterie. Z obce samé se tohoto konfliktu zúčastnilo několik místních mužů (Johann Fiedler, Johann Gerndt, Josef Gerndt, Franz Kudernatsch, † Josef Mettelk, Karl Schreiber, Josef Tins). Po prusko-rakouské válce bylo v lese na sever od obce vyráběno dřevěné uhlí. Roku 1875 byla zdejší škola rozšířena na dvoutřídní. Dvojice neobsazených místností byla později přeměněna na rezidenci panského lesníka, takže se v této budově nacházely pod 1 střechou škola a panská lesnická kancelář. Po jejím zrušení se objekt stal obecním majetkem. V roce 1884 byl zřízen německý SDH. Roku 1890 měla Litíč 375 německých a 4 české obyvatele a 80 domů. O rok později se vedení obce přidalo k petici jaroměřského okresního zastupitelstva za zestátnění Jihoseveroněmecké spojovací dráhy. 11.-12. července 1903 se v obci uskutečnil okrskový hasičský sjezd. V roce 1908 vznikl Zemědělský spolek (něm. Landwirtschaftlicher Verein). Roku 1910 měla Litíč 427 obyvatel a 109 domů, z toho bylo 418 Němců. Z front 1. světové války se nevrátilo 9 mužů z Litíče a Nouzova.

Po vzniku ČSR se přihlásilo vedení obce k nově vzniklé separatistické provincii Deutschböhmen, součásti mezinárodně neuznaného státního útvaru Republik Deutsch-Österreich. Zdejší obyvatelstvo se začalo houfně ozbrojovat. Nejvíce aktivním byl nadporučík Vídeňský. Z tohoto důvodu byla obec obsazena ozbrojenými sokolskými dobrovolníky, jež byli později nahrazeni vojáky a četnictvem. V roce 1929 byla obec elektrifikována. V březnu 1931 vyhořel statek Adolfa Fiedlera. O rok později zdejší nacisté napadli české děti, jež se vracely domů do Libotova. Zpráva o tom obletěla celou republiku a objevila se rovněž na 1. straně Večerníku Národních listů z 27. srpna 1932:

„Hakenkreuzleři přepadli české děti.

Neuvěřitelný případ surovosti.

V Hořenicích u Jaroměře byla odhalena pamětní deska a slavnosti zúčastnilo se také několik dětí české menšinové školy z Libatova na Královéhradecku. Na místo slavnosti jely děti, kterých bylo přes čtyřicet na žebřinovém voze. V německé obci Litiči byl vůz dětí zastaven a několik německých násilníků na děti pokřikovalo a uráželo Československo. Kočí však ujel. V sousední obci v Hřibojedech připravili hakenkrajcleři surové uvítání. Sotva vůz míjel místní německý hostinec, vyřítilo se několik ničemů, kteří po dětech házeli kamením. Podobné případy nesmějí se opakovati. Konečně musí již jednou zakročiti přísně úřady proti „lidem“, kteří urážejí stát a svou statečnost projevují na dětech a osamělých osobách.“

K výše zmíněnému článku musíme dodat, že kamením bylo po dětech házeno již v Litíči, nejen v Hřibojedech. V září 1937 byl vykraden kostel. V letech 1938-1945 byla obec součástí Třetí říše a spadala pod okres Trutnov. V roce 1938 vznikla místní skupina NSDAP. Za německé okupace i před ní nesla obec pojmenování Littitsch (používán však i název Littisch). Roku 1940 byl otevřen žňový útulek. 21. května 1943 se dostalo zdejší Družstvo pro rozvod elektrické síly (něm. Elektrizitätsgenossenschaft Littitsch, registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung in Littitsch) do likvidace, a to podle předběžného usnesení členské schůze z 7. června 1942 a zápisem do rejstříku společenstev z 30. června téhož roku. Jeho likvidátory byli Johann Walsch a Josef Patzak. V roce 1945 vzniklo místní sdružení Jednotného svazu českých zemědělců. Zároveň byl zahájen odsun zdejšího německého obyvatelstva. O rok později byl z funkce předsedy MNV sesazen Karel Krejčí, který zneužíval své funkce skladníka konzumního družstva ke svému obohacení. Roku 1948 byla opravena silnice Litíč-Nouzov a Litíč-Hřibojedy. V témže roce se během parlamentních voleb objevili 2 občané, jež nehodili do urny volební lístek s kandidáty Národní fronty, ale bílé lístky jako protest proti tehdejším poměrům, i když na jiné obce Litíč neměla, neboť v Jasenné bylo odevzdáno 34 % bílých lístků, v Sendražicích 34,3 % a v Žíželevsi dokonce 36,6 %. O 7 let později vzniklo JZD. V roce 1961 došlo k opravě klubovny VO ČSM. Roku 1962 byla zrušena zdejší škola. 1. ledna 1972 bylo zdejší JZD sloučeno s JZD Hřibojedy a s JZD Libotov. Stejně tak došlo ke sloučení zmíněných obcí, čímž se dostala Litíč s Nouzovem z náchodského do trutnovského okresu. V roce 1973 byla opravena silnice a byla dokončena oprava požární zbrojnice. Roku 1976 vznikl společný MNV pro obce Bílé Poličany, Doubravice, Dubenec, Hřibojedy, Libotov, Litíč, Lanžov, Velký Vřešťov a Vilantice. V roce 1988 byla vybudována u JZD příhradová trafostanice. Od roku 1990 je Litíč opět samostatnou obcí. Tehdy došlo k rozdělení střediskové obce Dubenec. V polovině listopadu 1991 došlo k vloupání do kostela, z něhož se ztratily obřadní starožitné předměty v hodnotě 50 000 Kč. V roce 2003 byla obnovena poutní tradice. V srpnu 2004 došlo k výraznému poklesu hladiny spodní vody v části obce, kde se tak obyvatelé ocitli bez vody. Téhož roku byl vybudován místní rozhlas. V letech 2004-2005 byla opravena střecha nad hlavní lodí kostela a povalené náhrobky na přilehlém hřbitově. V letech 2009-2010 byl rozšířen vodovod. V roce 2016 proběhla rekonstrukce veřejného osvětlení. V letech 2016-2017 proběhla rekonstrukce čp. 53, čímž došlo k navýšení bytového fondu obce o 6 sociálních bytů. 20. října 2018 byl vysazen Strom svobody. 11. července 2019 obdržela Litíč obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/754). Téhož roku proběhla rekonstrukce čp. 53. O 2 roky později vznikla lesní naučná stezka a nové dětské i workoutové hřiště.

Dominantou obce je od 10. února 2004 památkově chráněný neorománský kostel Nejsvětější Trojice z let 1860-1861, který byl vybudován na místě staršího chrámu z roku 1586 a s ohledem na finanční náročnost je etapovitě rekonstruován. Na přilehlém hřbitově se nachází řada umělecky vyvedených náhrobků a u cesty k čp. 77 proti transformátoru je situován kamenný podstavec bez kříže z přelomu 19. a 20. století. Původní dřevěný kříž se měl nacházet nad obcí při pravé straně cesty do Hřibojed. Dříve se obec mohla pochlubit dvorem čp. 39, který měl nad vchodem do sklepa kámen s letopočtem 1692, a statky 64-65 a 17 (podle jiných zdrojů čp. 13-14). Některé zanikly úplně, jiné byly přestavěny k nepoznání. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky byli: učitel Franz Fiedler (* 3. března 1793 Litíč); učitel Gregor Kuhn (* 22. září 1802 Litíč); učitel Franz Patzak (* 4. června 1816 Litíč); chabařovický řídící učitel Karl Rindt (* 1858 Litíč); sedlák a agrární politik Josef Goll (6. listopadu 1864 Litíč - 2. října 1924 Nouzov) a kovářský mistr a henleinovský politik Vinzenz Patzak (10. srpna 1888 Litíč - 26. srpna 1940 Moravská Třebová). Z Litiče pocházel také malířský rod Fiedlerů, z nichž je nejvíce známý akademický malíř Václav Fiedler, který se později usadil v Kuksu. Naopak Vojtěch Fiedler je např. autorem obrazu světce na oltáři sv. Floriána v kostele sv. Mikuláše v Jaroměři.