Loreta u Týnce

Osada Loreta je položena zhruba 4 km jižně od Klatov. Můžeme si tam prohlédnout kapli Panny Marie Loretánské. Stojí v centru dnešní osady. K prohlížení je ale většinou jen zvenku. V létě, když budeme mít štěstí, je kaple otevřena. Takovým kaplím se říká loretánská kaple či loreta.

Původně tady stávala samota jménem Vobora. U ní byla loreta postavena roku 1711 Marií Barborou Kolowratovou, manželkou Maxmiliána Norberta Krakowského z Kolowrat. Kolowratové byli vlastníci nedalekého Týnce a týneckého panství. Osada se začala postupně rozrůstat a vžilo se pro ní pojmenování Loreta.

První loretánská kaple na našem území byla postavena v Horšovském Týně (nedaleko Domažlic) roku 1584. Majitel Horšovského Týna, Kryštof mladší Popel z Lobkovic si ji nechal postavit v rohu zámeckého parku, nedaleko svého zámku. Lobkovic italskou Loretu navštívil a odtud si přivezl motivaci ke stavbě. Snad to byla jakási vzpomínka na jeho pouť do Itálie. Loreta bohužel dnes již neexistuje. Byla zrušena a přestavěna na Panský pavilon (gloriet) zv. Na Loretě. Podle jiné verze byla možná zcela zbořena a na jejím místě vystavěn již zmíněný gloriet.

Rozmach loretánských kaplí na našem území přišel v době pobělohorské. Šlechtici loretánské kaple poznali při svých cestách po Evropě. V italském Loretu navštěvovali tzv. Sancta Casu nebo-li Svatou chýši, což je označení pro údajný dům Panny Marie, kde měl být z Ducha svatého počat Ježíš Kristus. V pobělohorské době se lorety začaly hodit k propagaci mariánského kultu, který se stal projevem státní zbožnosti. Horlivými šiřiteli a propagátory tohoto kultu se stali jezuité. Pokud to shrneme, hlavními zakladateli loretánských kaplí byla šlechta, někdy i jezuité. A právě jezuité se snažili z loret vytvořit poutní místa v rámci budování loretánského katolického kultu.

Vraťme se ale zpět k Loretě u Klatov. Je jasné, že tady byl ve hře vliv klatovských jezuitů. Stejně je to i u kaple sv. Jana Nepomuckého nad Loretou, ze které dnes zbyla jen ruina. Tam se jezuité stali šiřiteli počínajíciho kultu sv. Jana Nepomuckého. Hrabata Kolowratové byli štědrými podporovateli jezuitů. Tak je loretánská kaple i kaple sv. Jana Nepomuckého dokladem pozdní rekatolizace po Bílé hoře na Klatovsku.

Kaple na Loretě byla postavena údajně za věno Marie Barbory Kolowratové. Tak jako nedaleká kaple sv. Jana Nepomuckého, která stála na kopci nad Loretou, byla zrušena roku 1783. Prodána byla do soukromého vlastnictví, a tak začalo její chátrání. Na rozdíl od kaple sv. Jana Nepomuckého však měla štěstí, na žádost občanů byla zchátralá kaple roku 1830 – 1831 opravena kolowratskou vrchností. Udržována je do dnešních dnů.

V kapli v Loretě u Týnce byla původně soška Panny Marie, která vznikla kolem roku 1711, tedy v době postavení kaple. Po zrušení kaple v roce 1783 byla Panna Marie Loretánská přenesena do hřbitovní kaple sv. Barbory v Týnci. Po obnově lorety do ní byla socha slavnostně navrácena roku 1831. Dnes je v muzeu v Klatovech. Madona byla zhotovena podle Panny Marie Loretánské v hradčanské Loretě. V kapli je dnes pouze fotokopie Černé madony.