Satinské vodopády

Beskydy zrovna dvakrát neoplývají vyhlášenými vodopády a i to málo, co tu naštěstí máme, je v některých případech, tak trošku ukryto zraku veřejnosti. Mám na mysli především vodopády známe jako „Satinské“, na potoku Satina, pramenící pod Lysou horou. Vodopády jsou ukryty v Hhuboké rokli, jejíž dno je od nejbližších přístupových komunikací vzdáleno kolem 70 metrů. Zejména nejnižších 15 metrů je náročných na sestup, hlavně kvůli své strmosti. Za mokra, na kluzkém podloží, může být sestup dost nebezpečný pro běžného turistu. Navíc k vodopádům nevede žádný oficiální, tudíž značený, chodník (beru v potaz r. 2009), jen jeho náznaky jsou patrné od místa zvaného „U Korýtka“, kde se dá vypozorovat lehce ušlapaná tráva a hlína z asfaltky směrem do rokle k potoku, mezi roští a jiný porost. „Chodník“ se ale po pár metrech ztrácí úplně, zřejmě z důvodu, že každý náhodný návštěvník si volí tu svou nejvhodnější cestu, přizpůsobenou míře své odvahy.

 

První, co nás zaujme po sestupu na dno, je citelný chlad proti těm několika výškovým metrům nad roklí. A také nezvyklé přítmí. Já tam byl na podzim, kdy stromy byly ještě bohatě obsypané zlátnoucím listím, možná později na podzim, nebo z jara tam může být světla více. Na focení padající vody jsou to však podmínky ideální, stativ se musí použít tak či tak.

 

Vodopády nejsou nikterak vysoké, něco přes metr, je jich však více a hlavně prostředí vypadá výborně a je velice fotogenické. Je tam taková "pralesní" atmosféra. Pokud nás nasytí ten nejvíce obdivovaný, nacházející se přímo pod „Korýtkem“, lze se při vhodném stavu vody, třeba vybrat za dalšími, proti proudu nahoru. Je to tak dobrý způsob, jak se snadněji dostat ven z rokle. Postup v korytě potoka je mnohem jednodušší, než škrábání se po svazích a navíc bude stále co fotit. Z rokle při chůzi proti proudu se vychází u můstku přes Satinu, nedaleko něj je i parkoviště, kde lze ponechat auto, jinak je třeba zajet asi o půl km dále k hotelu Bezruč a vrátit se pěšky