Sobotín - mauzoleum Kleinů
Turistické cíle • Památky a muzea • Hřbitov
Až nepatřičně ve zdejší oblasti působí rodinné Mauzoleum rodiny Kleinů v Sobotíně. Sobotínskou větev podnikatelského rodu založil Albert Klein (1807-1877). Jako sídlo si Kleinové vybrali jeden z objektů zdejší zbrojovky, který byl přestavěn na zámek. V protější stráni pak vystavěli Mauzoleum. Centrální stavba ve stylu vrcholné italské renesance je vskutku ojedinělá. Autorem projektu byl Wenzel Baumheyer z Vídně. Hrobka se skládá ze dvou objektů. Méně viditelná je čtvercová krypta, z větší části zapuštěná do země. Kryptu kryje terasa ohraničená balustrádou. V ose terasy pak stojí centrální kaple menšího půdorysu. Stěny kaple jsou zdobeny prvky korintského řádu, zdi jsou ukončeny balustrádou. Patro tvoří tambur s kopulí a lucernou. Na rozích balustrády byli původně osazení 4 litinoví andělé od Hase Rathauského. Stavba je vyvedena v cihlovém skeletu obloženého pískovcovými deskami. Krypta byla přístupna po schodišti ze zadní strany mauzolea, uprostřed stála socha od francouzského sochaře Gustva Deloye. Uprostřed stropu byl kruhový otvor, který prostor osvětloval přes nad ním stojící kapli. Do kaple je vstup z čelní strany přes schodiště na terasu krypty. Centrální prostor kaple je kruhový s vybíhajícími nikami do tvaru kříže. V kapli je šnekové schodiště pro výstup na Ochoz s balustrádou. Kaple byla zdobená výjevy z Umučení Páně od Franza Jobsta z Vídně. Okolí mauzolea bylo upraveno parkovou úpravou dle návrhu W. Baumheyera. Svah byl rozdělen na tři terasy, za vstupní bránou měl být kruhový bazén (nerealizován), druhá terasa tvořila dvouramennou okružní cestu s alejí, kterou se vystoupí k třetí terase s hrobkou. Stavba byla realizována v l. 1881-5. V r. 1887 byly uloženy ostatky Alberta Kleina z hrobky na sobotínském hřbitově do krypty. Postupně byly do mauzolea svezeny ostatky členů rodiny, kteří byli pohřbeni i jinde, k dalšímu pohřbívání sloužilo do r. 1919. Celkem zde bylo uloženo 12 rakví (max. kapacita byla na vržena na 40). Důvodem přerušení a ukončení pohřbívání byla pronikající vlhkost. Na čas sice byly problémy vyřešeny, ale posléze se objevily znovu. Nepomohly ani nové izolační hmoty za 2. světové války. Ve 20. letech 20. století proběhly nutné opravy krypty i kaple, ale to byla asi poslední důležité zásahy do stavby. Po odchodu Kleinů v r. 1945 se Mauzoleum stalo nechtěným dědictvím bez majitele. Vandalové ničili kapli i samotnou hrobku, vyklápěli mrtvoly z rakví. I zazděný vchod do krypty opět někdo vyboural apod. Přesto, že byl dokonce zřízen hlídač mauzolea, nakonec na funkci rezignoval. I podle záznamu sobotínské kroniky se můžeme dozvědět, že zloději rozřezali kovové rakve, mrtvolám uloupil šperky, vylámali zlaté zuby, pro náhrdelník i ulomili hlavu (zdá se, že v tomto případě neudělalo lidstvo žádný pokrok). V 60. letech se sice o Mauzoleum začali zajímat památkáři, kromě zabezpečení objektu se toho ovšem moc neudálo. Uvažovalo se o novém uložení ostatků Kleinů, to se ale podařilo až v r. 1999, kdy byli uloženi do původní hrobky Kleinů na hřbitově u kostela.
Jména členů rodiny, kteří byli v hrobce uloženi jsou na desce na kapli. Celkový stav hrobky je dosti mizerný, ačkoliv je stále patrná krása stavby. Objekt je v majetku obce. Uvažovalo se o zřízení nějakého muzea či expozice o zdejších železárnách, ovšem náklady na takovou akci by byly zřejmě enormní. Přes tristní stav je ovšem objekt velice zajímavý. Hlavní brána je sice stále zavřená, nicméně plot je jen v průčelí zleva se dá do parku celkem jednoduše vstoupit. Tabulka sice hlásá zákaz vstupu, ale vyšlapaná pěšinka svědčí, že ne všichni si to zas tak berou k srdci. Doufejme, že sem nelezou jen nenechavci a ničitelé. I ve svém zmaru zůstává Mauzoleum krásnou stavbou.
5.9.2015
Potěšitelným faktem, je snaha obce Sobotín alespoň částečně stavbu zabespečit a upravit její okolí. Podařilo se obnovit větrání podmáčené budovy, stavba skutečně postupně ztrácí vlhkost. Byl proveden i úklid v podzemí hrobky. Pokud zájemce sleduje dění v obci, dozví se o příležitostných návštěvních dnech. Vcelku se již stalo tradicí, že památka je přístupná během zářijových dnů Evropského dědictví.