Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Po prvním pražském vzorkovém veletrhu, konaném v roce 1920, vznikla myšlenka vybudovat nový veletržní prostor, neboť pavilony starého výstaviště již nestačily. Vypracováním projektu nového objektu byli pověřeni arch. Oldřich Tyl a Josef Fuchs. Stavělo se od r. 1925, první veletržní palác, který ovšem z finančních důvodů zůstal palácem jediným, byl slavnostně otevřen k 10. výročí vzniku republiky v roce 1928. Ve své době to byla největší stavba svého druhu na světě a v Praze první stavba nového stylu funkcionalismu. Na ploše 140 x 80 m byl vybudován obrovský jednotný pravoúhlý blok s dvěma podzemními a osmi nadzemními podlažími, výška 37 m. Dva ústřední výstavní prostory měly 24 000 m2 výstavní plochy. V jižní části je 15 m vysoká velká dvorana o půdorysu 80 x 40 m původně pro výrobky těžkého strojírenského průmyslu, kolem níž stoupají jednotlivá výstavní patra s jednoduchou železobetonovou konstrukcí. V severní části je malá ochozová dvorana procházející všemi podlažími rovněž s horním osvětlením, jeden z nejpůsobivějších prostorů ve stavbách XX. st. Kromě veletržní expozice byla v paláci na podzim 1928 představena také Slovanská epopej, kterou Alfons Mucha daroval Praze. Ve 30. letech bylo v podzemí vybudováno kino, v přízemí Restaurace a v 6. patře kavárna s Vyhlídkou. Původnímu účelu sloužil palác do roku 1949 s přestávkou za okupace, kdy jej Němci mimo jiné používali jako shromaždiště Židů před transportem do koncentračních táborů. Od r. 1951 sloužil palác jako administrativní budova několika podnikům zahraničního obchodu. 14. 8. 1974 zcela vyhořel a dokonce se uvažovalo o jeho zbourání. To utichlo v r. 1976, kdy byl zapsán mezi nemovité Kulturní památky a o dva roky později byl přidělen Národní galerii pro stálou expozici moderního umění. K tomu účelu byl rekonstruován podle návrhu arch. Miroslava Masáka a projektantů SIAL Liberec. Slavnostní otevření expozice Národní galerie se konalo 13. 12. 1995.