Kouty – Sedlo – Kouty, trošku netradičně

	Start u nádraží		Asfalt	0,0 km
	Ve skutečnosti je tu značek více, ale ta lyžařská bude zpočátku nejdelší
	Kouty Skiareál		Asfalt	0,6 km
	Na dlouhou dobu poslední hospoda
	Kouty rozcestí pod chatovou osadou		Asfalt	0,9 km
	Původní centrální rozcestí
	Odbočka k lesu		Asfalt	1,2 km
	Odbočení z přímého směru
	Pod Suchou horou		Asfalt	1,9 km
	Opouštíme asfalt a následuje souběh se zelenou cyklo
	Suchostránská cesta		Šotolina	3,1 km
	Odbočuje zelená cyklotrasa, dál souběh pěší zelené a modré lyžařské
	Stoupání		Šotolina	4,4 km
	Prudší úsek k serpentině
	Mírněji		Šotolina	4,8 km
	Prudkost klesá
	Odpočívadlo u skály		Šotolina	5,1 km
	Přístřešek u skal
	Pod Šindelnou		Šotolina	6,7 km
	Odbočí zelená pěší, k sedlu už jen modrá
	Sedlo most		Asfalt	8,6 km
	Nový most pro rolbu a lyžaře
	Červenohorské sedlo		Asfalt	9,0 km
	Ze sedla povede zase modrá, ale pěší + cyklo
	ČHS odchod		Šotolina	9,3 km
	Pokračování po Komunistické
	Skalní tabule		Šotolina	12,2 km
	Odpočinkové místo
	U Výrovky		Šotolina	12,9 km
	Zkratka k hřebenové trase
	Nad Petrovkou		Šotolina	13,7 km
	Zde odbočuje modrá pěší ke Kamzíku a Švýcárně
	Petrovka		Asfalt	14,0 km
	Na chvíli vyměníme modrou cyklo za zelenou cyklo
	První serpentina		Asfalt	15,1 km
	Pokračujeme rovně, ne tedy k Pelikánovi
	Hladový potok		Šotolina	16,9 km
	Cesta se vine po svazích ke Hladovému potoku a zpět nad Divokou Desnou
	U Kamenné chaty		Asfalt	20,4 km
	Dále už po silnici, např. červená 6155
	Kouty most		Asfalt	26,3 km
	Jsme u hlavní silnice 44
	Cíl u nádraží		Asfalt	28,5 km

Suchostránská cesta rozcestí  •  Fotografie (53)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (53 fotografií)

Ze sjezdovky

Šotolinová vodní cesta

Vstoupit do fotogalerie (53 fotografií)

Kouty nad Desnou jsou dnes velkolepým střediskem celoroční turistiky a to zejména díky skiareálu s první šestisedačkovou lanovkou v ČR. Výletníci využívají zařízení jak v zimním období k lyžařským radovánkám, tak i ve zbytku roku jako snadnou Dopravu do vrcholových partií této části Hrubého Jeseníku, kterou využívají jak pěší turisté, tak i příznivci pohybu na všemožných pohybovadel, zejména bicyklů. Nicméně zdatný turista a cyklista jistě rád využije i to okolí Koutů, kde se musí pohybovat vlastní silou, bez pomoci zvedacího dopravního systému.

Zajímavou variantou tak může být vyjížďka na nedaleké Červenohorské sedlo, kterému po léta Kouty spíše tvořili určité zázemí, až po výstavbě areálu pod Mravenečníkem a Dlouhými stráněmi se staly přímým konkurentem horského přechodu.

Z Koutů se dá na sedlo vyrazit různými trasami, povětšinou jsou všechny vyznačeny péčí značkařů Kčt. Poměrně méně známou, ovšem zajímavou trasou je výstup, v našem případě výjezd po tzv. Vodní cestě. Ta je vyznačena zelenou pěší a zároveň modrou lyžařskou značkou, tedy jde o trasu vhodné pro běžky a povětšinou co se dá na běžkách dá se i na kole.

Východištěm může být např. Koutecké nádraží, kam se může případný výletník dostat vlakem a tím si ušetřit nezáživné kilometry po silničním přípoji. Pokračujeme zprvu silnicí 44 (můžeme se stavit pod lanovkou k občerstvení), pak už následují hory, přesněji u centrální orientace pod chatovou osadou vyrážíme do vršku, již tady můžeme sledovat výše zmíněné lyžařské značení (oranžové okrajové pásky), případně zelenou cykloznačku. Hned za prvním stoupáním následuje odbočka doleva, ještě nějakou dobu bude povrch cesty asfaltový, až do rozcestí Pod Suchou horou (asi 0,5 km), odbočíme na šotolinu a na dlouho dobu se už směr nemění. Poměrně svižné stoupání vede nad sjezdovkou areálu Šindelná (podle blízké hory, na které se svah nachází). U sjezdovky v rozcestí Suchostránská cesta se odpojí zelená cykloznačka a zelená s lyžařskou modrou už pokračuje samostatně.

Zároveň se poněkud mírní i prudkost stoupání, ostatně prudká část ještě přijde. Prozatím se cesta pohybuje v lese a kromě sjezdovky či průseků není příliš výhledových míst. Asi po kilometru relativně mírného výjezdu přichází zatáčka s úsekem značně postupujícím proti vrstevnicím. Přinejhorším se dá kolo i tlačit, když už se převracíte na záda. Zhruba po půl kilometru následuje serpentina a dá se vcelku v pohodě zase sednout a šlapat do pedálů. V další serpentině si lze posedět v přístřešku, dobrodružná povaha jistě zabrousí k nedalekým skalkám, odkud se dá skromě obhlédnout na prostější svahy, třebas i k Pradědu.

Horní úsek Vodní cesty byl upraven poměrně nedávno a to včetně značného vykácení svahů pod trasou, takže si konečně užijeme i více výhledů.

V rozcestí Pod Šindelnou se odpojí zelená značka (pokračuje k Vřesovce), lyžařská už samostatně dojíždí (mírně klesá) k samotnému sedlu.

V současné době se opravuje silnice 44 z jižní, tedy koutecké strany a protože cyklista sem určitě pojede horským, maxumalně trekovým kolem, výhodou asfaltky určitě pohrdne.

Logickým pokračováním je modrá turistická trasa (zároveň i modrá cyklistická 6075), které říkáme komunistická (protože dlouhá byla cesta k vytouženému cíli, který se nedostavil).

Sice je to ještě pořád do kopce, naštěstí vcelku snesitelného, byť poněkud znehodnoceném ne zcela ujetým makadamem (třeba občas kličkovat).

K vrcholu jízdy se blížíme u přístřešku Skalní tabule (tam si na běžkách dáváme pravidelně panáka). Několik set metrů (délkových) zbývá k rozcestí Pod Výrovkou (zkratka k hřebenovce), pak už víceméně dolů. Poněkud zdevastovaně působí sjezd k rozcestí Petrovka (vyoraný makadam), pak si užijeme kousek asfaltu. Ovšem po tradiční trase do Koutů (zelená cyklo 6157) by to bylo moc rychlé a jednoduché.

Z běžek už po několikerém sjezdu mě vždy lákalo přímé pokračování v serpentině po táhlé zatáčce, kterou se objíždí hřebínek u Petrovky. A protože i pohled do mapy nazanučeje, že by to mohla být dobrá cesta, není důvod neznačenou cestu nevyzkoušet. Jde o solidní lesní šotolinu, s mírným sklonem, v našem případě příjemně, tedy klesáme. Podle posedů (a krmiva) lze usoudit, že sem často zajíždí všemožní lovci, naštěstí přes den většinou po cyklistech nestřílí. Cesta objíždí jižní výběžek Malého Jezerníku, pokračuje do hluboce zaříznutého údolíčka Hladového potoka. Na přítoku zmíněného toku by měly být nějaké vodopády, teď po suchém létě ale moc neteče.

Cesta postupně objíždí celé postranní údolí, opět se vrací nad údolí Divoké Desné a díky práci dřevorubců jsou viditelné protější svahy Dlouhých strání a Velké Jezerné (a přilehlých nižších vrcholků), nakonec i na dolní nádrž přečerpávací elektrárny.

Zpestřením téměř u konce lesní cesty je průjezd skalní bránou, zřejmě zčásti vylámané ve skalním pásu, který se zřetelně vine po jižní hraně Medvědího hřbetu. Poněkud prudší sjezd dojíždí ke kamennému můstku přes Česnekový potok, pak už zbývá poslední stovky metrů a jsme u rozcestí U Kamenné chaty, tedy u asfaltky k horní přehradě případně k Zámčisku. Poměrně náročná projetá trasa ale velí již k návratu, tedy využijeme zmíněné cesty k rychlému sjezdu kolem údolní nádrže PVE a údolím Divoké Desné zpět do výchozího místa.

Malou komplikací může být v současné době fakt, že cesta kolem Hladového potoka se připravuje na částečnou rekonstrukcí, na mnoha místech jsou již nachystané betonové skruže, tudíž se výletník může občas ocitnout u překopu, nezbude, než hodit kolo na ramena.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2458

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli