Památkám neunikneš! (okružní 5,5 km)

Tachov - Pod Vysokou - Rozhledna na Vysoké - Světce-jízdárna - Knížecí alej - Tachov

Současné Tachovsko vyniká řídkým osídlením, jehož velkým pozitivem pro turisty je nádherná příroda. Zdá se mi, že tato oblast dosud není příliš turisty objevena, přestože nabízí vše, po čem milovník přírodních a architektonických krás může toužit. Ideální místo pro pěší i cykloturistiku, ale též pro vyznavače běžeckého lyžování.  Dnešní procházka nás provede místy odrážející význam města i bohatství zdejších panských rodů, ale též krvavými stopami jedné nepovedené bitvy.

Putování zahájíme na náměstí v Tachově. Městečko je přeplněno památkami, je to úžasné místo, kde doslova ožívají dějiny na každém kroku. Není divu s ohledem na více jak 900 let starou historii zdejšího osídlení (k založení pomohla poloha na významné obchodní cestě – Norimberské stezce – severní větev, ta v těchto místech přecházela řeku Mži), které se ve 13. století proměnilo v královské město (rozlohou nejmenší v Čechách, ovšem se strategickým významem) chráněné hradbami. Sídlo bylo značně poznamenáno rozsáhlými požáry v 15. – 18. století a během Třicetileté války. V novodobé historii byla původní zástavba nejvíce postižena, resp. z velké části demolována, v 50. a 60. letech, kdy starobylé domy nahradily paneláky.

Začněme tím, že se trošku porozhlédneme po náměstí. Tachov byl roku 1992 vyhlášen městskou památkovou zónou. Ve středu náměstí je velká žulová empírová kašna z 19. století, jejíž vrchol tvoří váza (replika vytvořená z betonového odlitku). Na každé straně pylonu jsou chrliče ve tvaru lví hlavy. Na severní straně náměstí se nachází rozlehlá budova okresního soudu. Dříve právě zde stávala radnice, ta byla několikrát poškozena požárem, až nakonec došlo v roce 1872 k jejímu zboření. Zachován zůstal pouze suterén (lze jej datovat až do 14. století), který je součástí současné budovy. Vůbec zatím nejstarší zděnou architekturu v západních Čechách nalezneme v útrobách domu čp. 70, jedná se o gotickou klenbu z konce 13. století. O něco mladší, ale stále ještě gotická, klenba je dochována také v čp. 59. Jižní část náměstí uzavírá novodobá budova obchodního domu (70. léta), která (bohužel) nahradila původní objekt panského pivovaru založeného v 1. polovině 16. století, který zanikl o tři století později. Ale k demolici budov došlo až roku 1959 po požáru. Celkový dojem si opět napravíme, když budeme pohledem pokračovat vlevo k objektům čp. 116 – 120 s gotickými prvky, renesančními přestavbami a mladšími dílčími zásahy.

Naše kroky budou následovat zelenou turistickou značku. Okolo Jednoty projdeme Rokycanovou uličkou a ocitneme se u zdi zámeckého parku, jemuž dominuje empírový zámek. Nejstarší zmínky o šlechtickém sídle se vztahují k nejranější existenci osídlení, konkrétně k roku 1126, kdy je zmiňováno hradisko, které bylo právě v této době přebudováváno a rozšiřováno tak, že již o pár let později se o této stavbě hovoří jako o hradu. Se založením královského města Přemyslem Otakarem II. (1275) značně zmohutněl také zdejší hrad. Ač se ve své době jednalo o komfortně zařízené sídlo vybavené nejmodernějšími výdobytky (zejména za Karla IV., který se v Tachově často zdržoval), vlivem střídajících se majitelů, četných požárů a válečných tažení došlo časem ke značné degradaci. Radikální přeměna nastala až na přelomu 18. a 19. století za Windischgrätzů, kdy objekt ztrácí středověkou podobu pevnosti a stává se z něj reprezentativní rodinné sídlo. Zámek byl opuštěn roku 1945, následně nebyl využíván. Havarijní stav byl potvrzen roku 1968 vydáním demoličního výměru. Následující rok probíhal stavebně historický průzkum, díky jehož závěrům bylo od demolice upuštěno. Naopak byla roku 1972 zahájena nákladná rekonstrukce. Od roku 2014 je zde přístupná expozice historie města a zámku, zámecké interiéry připomínající dobu Windischgrätzů a malá galerie současného výtvarného umění. To, co vypadá jako malá kaplička s honosným kamenným rodinným znakem v průčelí přilepená ke zdi parku, je vchodem. Otázkou je kam? Dle sdělení pracovnice zdejšího IC zde za minulého režimu bývaly vyhlášené diskotéky a bar. Osobně se domnívám, že by mohlo původně jít o rodinnou hrobku (kostel sv. Václava byl upraven na rodinnou hrobku teprve roku 1802, tedy po radikální přestavbě zámku, která byla realizována do konce 18. století).

Ještě než překonáme po mostku řeku Mži, zastavme se u kamenné stěny přilepené k budově čp. 134. Jedná se o pozůstatek předbraní Říšské či Zámecké vstupní brány středověkého městského opevnění, které dodnes z velké části (zhruba ze ¾ z původních 780 m) kopíruje nejstarší jádro města. Poslední ze tří vstupních bran byla zbořena ve druhé pol. 19. století, naopak první zaniknuvší byla právě brána Říšská (a to pro svůj úzký průjezd). Hradby vznikly zřejmě kolem roku 1300 a spojovaly 26 věží (vysokých 11 – 14 m), z nichž je dodnes 21 dochováno. Obrana města byla posílena 43 – 45 m širokým příkopem, valem a vodou řeky Mže. Zdejší systém opevnění je tak dobře dochovaný, že k návratu do minulosti už chybí jenom křik obránců a dobyvatelů.

Hned za řekou vpravo je shluk historických domů čp. 294 – 297, který je označován jako „Špalíček“. Dokonalý příklad postupného rozšiřování města na předhradí v období přelomu 18. – 19. století.

Jak se budeme postupně dostávat ke kraji zástavby, naše cesta bude stoupat a stoupat až k vrchu Vysoká s rozhlednou a památníku bitvy u Tachova. Kořeny prvního významného krveprolití tohoto období můžeme hledat v počátcích vlády Václava IV. Tehdy nastává skutečná krize – na všech stranách se válčí, autorita církve svaté se bortí a tyto vážné společenské změny jsou navíc posíleny neúrodou a morem. Nejistota lidí roste… Tím je vytvořena úrodná půda pro nové revoluční učení – husitství. Tachov náležel k souvislému územnímu bloku katolické moci v Čechách, naproti tomu jihozápad Čech byl základnou kališníků. Tyto poměry vydržely do září 1426, kdy bylo Stříbro dobyto (zřejmě léčkou) Přibíkem z Klenové (budiž ke cti, že se to obešlo bez ztráty jediného života!). Husitství se začalo v Čechách nebezpečně dařit, to vyvolalo samozřejmě reakci katolíků. 18. 3. 1427 byla vyhlášena křížová výprava proti kacířským Čechám. Mobilizace probíhala na všech stranách Českého království. I přes jednoznačnou početní převahu a souběžně diplomatickou podporu, se katolíkům nedařilo. Nekoordinovanost a nejednotnost uvnitř katolické strany se projevovala takovými absurdními situacemi jako např. u Stříbra v červenci 1427, kdy jenom informace o blížících se kališnících vyvolala v katolickém ležení takovou paniku, že křižáci doslova uprchli k Tachovu. Po tomto fiasku je na místě vojsko trochu povzbudit. Výborný záměr! Ovšem tristní provedení… Projev (právě na tomto místě) plný slov odvahy a udatnosti korunován zástavou ukřižovaného Krista končil dohadováním o velení, strkanicemi a nakonec sražením zástavy s Kristem na zem. Co Vám budu povídat, trapnější to snad už ani nemohlo být… Od této chvíle se začalo zdejší křižácké vojsko nápadně početně zmenšovat. Ti, kteří zůstali (nebo nestačili utéci) se stáhli do bezpečí hradeb města, čímž se ovšem dostali dobrovolně do pasti. Zdejší typ opevnění umožňuje aktivní obranu pouze velmi omezenému množství vojáků, čili v tuto chvíli, s ohledem na značnou početní převahu husitů, rozhodně nelze hovořit o obraně účinné. Nezbývalo než čekat na pomoc zvenčí, ta ale nepřišla… Husitství se náramně hodilo komunistické propagandě (obě hnutí přeci bojovali za nový, lepší společenský řád), proto zejména za minulého režimu vznikalo množství monumentálních památníků připomínající toto období. Slavnostní odhalení zdejšího pomníku skládajícího se ze tří betonových bloků s reliéfem kalicha, proběhlo v roce 1972.

A teď si trochu odpočineme, protože právě toto místo k malému vydechnutí přímo vybízí – lavičky, výhled, pokud Vám vyhládlo i možnost použití grilu nebo rozdělání ohně. Také je odsud krásně vidět 200 m vzdálená moderní ocelová rozhledna příznačně ve tvaru kalicha, takže svůj zážitek můžete ještě o 25 m a 144 schodů výše umocnit. Když půjdete ještě kousek dál, narazíte na takové pěkné, klidné zákoutí jako stvořené k rozjímání s umělou lurdskou jeskyní vystavěnou na konci 19. století. Tam, kde je dnes dětské hřiště, právě ten malý kopeček, z kterého vede klouzačka, stávala i kaple. Ta byla ale zbořena roku 1961.

Odpočatí, najedení, pokochaní zpátky na trasu! Zelená značka nás dovede pozvolným klesáním k fascinujícímu místu tvořenému několika historickými velkolepými stavbami. Slibuji Vám, budete koukat! Na křižovatce, kde se zelená značka ostře stáčí vpravo, ji opustíme a budeme pokračovat rovně. A jsme tu, u bývalého pavlánského kláštera. Ale to je jenom začátek…

Založení kláštera předcházela pověst o 14 tajemných světélkách objevujících se nad velkým kamenem. Lidé je přirovnávali k 14 svatým pomocníkům a vzdávali jim úctu. Asi ve 14. století zde vyrostl kostel, kde mohli poutníci a kupci putující po obchodní stezce prosit o ochranu při cestě hlubokými hraničními hvozdy. Teprve mnohem později, roku 1639, sem majitel panství Jan Filip Husmann pozval v rámci posílení rekatolizace řád pavlánů a věnoval jim malý poutní kostelík. Díky neustálému nedostatku financí, smrti donátora a změně majitele panství, se podařilo klášter dostavět až o 30 let později. Ke konventu přibyl samozřejmě o něco později i monumentální chrám, jehož zříceniny se nacházejí v sousedství. Fungování kláštera bylo celkem krátké, neboť zanikl po 130 letech v souvislosti s reformami císaře Josefa II. Nekončí ovšem historie těchto budov. Koncem 18. století zakoupil areál majitel tachovského panství Josef Mikuláš Windischgrätz. Konvent byl po dobu oprav zámku (1787-1809) využíván k rodinnému bydlení a chrám byl zatím zcela vyklizen (zejména zbaven 47 nebožtíků v rakvích) a postupně chátral. Počátkem 19. století započala realizace velkolepé přestavby původního chrámu. Alfréd Windischgrätz z něj chtěl vytvořit honosné romantické rodinné sídlo. Začalo se ale bouráním a následně převažujícími přístavbami. Monumentálnost celého projektu odráží dochovaná část a zejména druhá největší jízdárna ve střední Evropě, která byla v neorománském slohu dokončena v polovině 19. století kousek pod budoucím zámkem. Skromněji uvažující dědic ovšem neměl pro vzletný projekt otce pochopení, a tak zůstal rozestavěný areál opuštěn. Draze vybudované nové části se na konci 19. století zřítily a dodnes zůstala stát pouze původní část budovy chrámu. Klášterní konvent byl proměněn na sídlo knížecího lesního úřadu, dnes je zde Střední průmyslová škola.

Sejdeme opět na zelenou turistickou značku. Okázalá budova Windischgrätzké jízdárny musí ohromit každého! Po prozkoumání interiéru je zcela zřejmé, že zde byli koně vždy na prvním místě! Centrální sál o velikosti 20 x 40 m sloužil hlavnímu účelu stavby, v okolním prstenci se nacházely stáje, sklady sena, kovárna a byt pro kováře, v patře pak bylo zázemí pro hosty s místnostmi k jejich ubytování a nejkrásnější interiér budovy – knížecí lóže. Fascinující jsou četné důmyslně řešené technické detaily – rozhodně megalomanský krov s lucernou osvětlující sál, šachta na shazování hnoje na vůz, výška dámského lóže je situována tak, aby mohla dáma komunikovat s jezdci. Dlouhodobá absence údržby po konfiskaci v roce 1945 dovedla tento skvost k havarijnímu stavu, na konci 20. století byl dokonce vydán demoliční výměr! Díky majetkovému převodu začala roku 2000 rekonstrukce, od roku 2010 požívá budova status Národní kulturní památky. Výborná akustika umocňuje zážitek z návštěvy zdejších koncertů.

Naše cesta po zelené TZ končí a od rozcestníku Světce jízdárna začíná modré putování Knížecí alejí, tzv. Aglájiným údolím. Ještě než se vydáme dál, určitě nakoukněte do areálu domu, kde je dnes zřízena kavárna. Je tam krásný rekonstruovaný dřevěný osmiboký holubník z roku 1932, který patřil k dnes již zaniklému mlýnu. Spodní část byla využívána jako altánek k posezení, ve vrchní partii je tříposchoďový holubník ukončený jehlancovou střechou. Vstupme nyní do aleje tvořené přibližně 400 listnatými stromy úctyhodného stáří (průměrně 150 let), je dlouhá 2,5 km a byla založena roku 1791 Josefem Mikulášem Windischgrätzem (to byl otec nám již dobře známého Alfréda – megalomanského stavebníka areálu ve Světcích). Od roku 1987 je toto krásné stromořadí vyhlášeno chráněným přírodním výtvorem. Alej je druhově celkem pestrá, budete míjet javory, duby, olše, vrby, jírovce, lípy a jasany. 

Na opačném konci aleje se nachází další ze zajímavých historických budov, Husmannův mlýn, o němž se objevují zmínky již ve druhé polovině 14. století. Během tak dlouhé doby existence samozřejmě několikrát změnil jméno, proto se můžeme setkat u této stavby také s označením Zámecký, Panský nebo Horní zámecký mlýn. Nejvýstižnější je ale dle mého názoru právě to nejužívanější současné označení Husmannův mlýn, protože to byl právě on, kdo v polovině 17. století budovu přestavěl, na což upomíná též mohutný kamenný reliéf se znakem rodiny v průčelí. Tato renesanční podoba se udržela přibližně do současnosti. Jan Filip Husmann z Namedy rozšířil svou majetkovou základnu zejména díky úspěchu v bitvě u Bílé hory. Mezi dalšími získal za „přívětivou“ cenu také panství Tachov. Obyvateli nenáviděný pobělohorský zbohatlík byl výborným hospodářem, za jeho vlády panství skutečně prosperovalo. Na druhou stranu s příchodem „Ukrutného Jana“, jak byl mezi poddanými označován, došlo ke zrušení dosavadních privilegií a tvrdému prosazování rekatolizace.

Blížíme se k našemu výchozímu bodu. Ještě pár kroků a vítá nás opět mohutné městské opevnění. Na trávníčku před kamennou zdí je pomníčkem znovu připomenuta krvavá řež bitvy spíše o Tachov nežli u Tachova.

Ve městě musíte dále navštívit:

• charakteristickou dominantou města je štíhlá věž arciděkanského (od r. 1929) kostela Nanebevzetí Panny Marie vystupující nad střechy městských domů. Velkolepost městského chrámu je naprosto spolehlivým odrazem historického významu města, v tomto případě potvrzeném ještě dochovaným městským opevněním. Právě za vlády Karla IV., který měl k městu velmi blízko a často jej navštěvoval, dozrál ten správný čas k výstavbě takového chrámu. V průběhu věků byl kostel i jeho zařízení mnohokrát poničeny požáry, válečnými událostmi či luterány, ale vždy byl zase opraven a vybaven. Z původního vybavení vynikal oltář Panny Marie Utěšitelky, tzv. andělský (díky množství andělů), který byl po 2. SV opraven, ale od té doby již o něm nejsou žádné informace.
• hned vedle, jako skromnější sourozenec - kostelík svatého Václava, zřejmě nejstarší městská církevní památka. Je to vlastně takový náhradník za hlavní chrám. Ve chvíli, kdy byl hlavní chrám mimo provoz, ať už v důsledku velice zdlouhavé stavby či četných poškození, okamžitě se proměnil ve farní právě tento kostel. V první polovině 19. století byl kostel přestavěn Windischgrätzy a adaptován na jejich rodinnou hrobku. Okolní parčík býval do konce 19. století hřbitovem. Vnější stěny kostela tvoří mimořádnou galerii kamenných náhrobníků především z 16. – 17. století. Na přibližně padesáti kamenných deskách můžete pročítat jména členů měšťanských rodin a městské rady. Umělecky nejhodnotnějším a nejpropracovanějším je mramorový epitaf radního a velitele protihabsburského povstání Jana Sörtela von Pfreimd z roku 1602. Obrovský náhrobník (3 x 0,9 m)dělený do několika částí, původně kolorovaný.  Na deskách spatříme výjevy Posledního soudu, Krista se všemi apoštoly, ďábla odvádějícího duše do pekla a naopak také vstup vyvolených do nebes. Zvláště pěkně propracované jsou postavičky Sörtelů – 7 mužů a 5 žen.  
• Františkáni přišli do Tachova krátce po husitských válkách a převzali do péče zchátralý špitál s kostelem, tyto budovy následně zbourali a na přelomu 17. a 18. století postavili v barokním slohu kostel sv. Máří Magdalény s klášterem. Františkáni zde působili úctyhodných pět století, poslední člen řádu odešel 14. 4. 1950, kdy byl klášter zrušen. Od roku 1959 slouží budova jako výstavní prostor Muzea Českého lesa, dlouhou historii působení řádu připomíná expozice v refektáři. Ve zbývajících částech jsou přiblíženy dějiny Tachovska, život zdejších obyvatel a příroda oblasti.
• ve městě a blízkém okolí je řada dalších historických objektů, u kterých se rozhodně vyplatí zastavit a důkladně je prohlédnout – je to celá řada historických domů včetně bývalého kostela sv. Wolfganga přeměněného na sýpku, v jehož vnější stěně je navíc zabudován krásný smírčí kříž, další kamenné památky (kříže, stély, boží muka) lze vidět na řadě míst města. A samozřejmě nelze zcela pominout jednu z významných kapitol historie místa, židovské osídlení, které připomíná zdejší židovský hřbitov s náhrobky od 17. století do roku 1937. Od roku 1968 se začalo území hřbitova „nenápadně“ zmenšovat, vrcholem těchto aktivit bylo rozhodnutí o likvidaci v 80. letech. V té době bylo asi 70 nejcennějších náhrobků převezeno do Mariánských Lázní, některé další byly zlikvidovány. Teprve v roce 1991 byl hřbitov opraven, dnes zde můžeme rozjímat mezi 250 starými náhrobky a to včetně těch, které se vrátily v roce 2018 z „ozdravného“ pobytu v Mariánských Lázních. Nejstarší artefakt pochází z roku 1634. Nejokázalejší uložení ostatků je pouze replikou hrobu rabína Nachuma ben Josefa Sofera, jenž byl pro svou učenost a zbožnost uctíván tak, že místo jeho posledního odpočinku se stalo poutním. Tradovalo se, že všem trpícím, kteří vykonají u jeho hrobu modlitbu, bude pomoženo, což dokládají také četné pověsti o osobách, jejichž prosby byly skutečně vyslyšeny. Hned u vstupu je přehledný plánek, který Vás navede k nejzajímavějším náhrobkům.
• z města vede ještě jedna alej. Vznik tzv. Dlouhé aleje souvisí s alejí Knížecí – byla vysázena ve stejné době na příkaz knížete Windischgrätze. Kilometr dlouhá cesta je lemována různě starými listnatými stromy (nejstarší 150 – 200 let). Za zvuku šumění listů a zurčení vody Mže dojdeme až k malému pavilonku, z jehož stěny vyvěrá silně mineralizovaná voda tzv. Windischgrätzova pramene. Šlo o obávanou konkurenci právě vznikajících Mariánských Lázní, která byla na základě dohody s klášterem v Teplé raději zasypána. Nakonec si voda svou cestu na povrch a do povědomí místních stejně našla – nad vývěrem byl postaven altán a upraveno jímání, chuťově slanější voda byla využívána k výrobě likéru, sodovky a limonád.

Tachov je úchvatné město odrážející v četných památkách nejen svůj historický význam, nýbrž také dějinné události. Pokud chcete městečko a jeho blízké okolí skutečně poznat a zažít, určitě nebude stačit jeden den. Zde je skutečně mnohé k objevování!

KNIŽNÍ ZDROJE:

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Velká turistická encyklopedie. Praha: Knižní klub, 2011. ISBN 978-80-242-3162-4.

DUDÁK, Vladislav, ed. Český les: příroda - historie - život. Praha: Baset, 2005. ISBN 80-7340-065-0.

NENUTIL, Jiří. Obležení Stříbra a bitva o Tachov roku 1427.

PROCHÁZKA, Zdeněk. Tachov-město. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 1997. Historicko-turistický průvodce. ISBN 80-901877-4-9.

PROCHÁZKA, Zdeněk a Jan OULÍK. Historické náhrobníky Tachovska: Die historischen Grabmäler der Tachauer Region. Přeložil Josef HOLÝ. V Domažlicích: Nakladatelství Českého lesa, 1995. Historií západních Čech. ISBN 80-901122-6-9.

PROCHÁZKA, Zdeněk a Jiří ÚLOVEC. Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov 2. Tachov: Okresní muzeum v Tachově, 1990.

PROCHÁZKA, Zdeněk a Jiří ÚLOVEC. Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov 3. Tachov: Okresní muzeum v Tachově, 1991.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE:

FRÝDA, Pavel. Zázračný rabín Nachum Sofer. Zaniklé obce a objekty [online]. 4.3.2009 [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: http://www.zanikleobce.cz/index.php?lang=d&detail=1451891

 

HALLA, Pavel. Dlouhá alej u Tachova měří kilometr. Dovede vás k minerálnímu Windischgrätzovu prameni. Český rozhlas: Rádio vašeho kraje [online]. 7.4.2017 [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://regiony.rozhlas.cz/dlouha-alej-u-tachova-meri-kilometr-dovede-vas-k-mineralnimu-windischgratzovu-7416085

HALLA, Pavel. Lurdská jeskyně na tachovském vrchu Vysoká stojí rozhodně za návštěvu. Český rozhlas [online]. 23.4.2020 [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://plzen.rozhlas.cz/lurdska-jeskyne-na-tachovskem-vrchu-vysoka-stoji-rozhodne-za-navstevu-7973049

HALLA, Pavel. Tachovskou kašnu, stejně jako městský znak, zdobí lvi. Český rozhlas [online]. 18.7.2019 [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://sever.rozhlas.cz/voda-zkrocena-v-kasnach-7976011/7

HALLA, Pavel. Ve Světcích u Tachova stojí největší česká jízdárna. Nechal ji postavit polní maršál Windischgrätz. Český rozhlas [online]. 31.3.2022 [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://region.rozhlas.cz/ve-svetcich-u-tachova-stoji-nejvetsi-ceska-jizdarna-nechal-ji-postavit-polni-8712361

MRÁČKOVÁ, Eva. Generálův splněný sen. Jízdárna Světce je český unikát. Novinky.cz [online]. 28.8.2019 [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-tipy-na-vylety-generaluv-splneny-sen-jizdarna-svetce-je-cesky-unikat-40294629

Muzeum Českého lesa v Tachově [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://www.muzeumtachov.cz/

NOVÁČEK, Karel, Vladislav RAZÍM a Martin EBEL. Opevnění města Tachova. Průzkumy památek [online]. 02/2004, 2004(XI), 42 [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://www.academia.edu/3112325/Opevn%C4%9Bn%C3%AD_m%C4%9Bsta_Tachova_Die_Befestigung_der_Stadt_Tachau_

Památkový katalog [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz/

Tachovský zámek [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://www.tachovskyzamek.cz/

Ústřední seznam ochrany přírody: Památné stromy [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [cit. 2022-12-16]. Dostupné z: https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=9041