Do Mordoru

Kam a jak jedeme?

Ač titulek článku zní hrůzostrašně (znalci jistě vědí), obsah dalšího pokračování už tak hrozný není. Vypravíme se totiž do pomyslného středu Nízkého Jeseníku, na jihovýchod od okresního města Bruntálu. Způsob, jakým se sem dopravíme nechám na možnostech a silách pomyslného výletníka, jako samotnou hlavní dopravní sílu pak budeme muset zapojit sílu vlastní.

Za čím jedeme?

Po nějaké době mě zase přepadle touha podívat se na Slezskou Hartu, tedy přehradu, na řece Moravici, která ji poutá už vlastně víc než 20 let. Jako východiště výletu se vcelku logicky nabízí Bruntál, jakožto největší obydlené místo v dané oblasti, a protože už sem jezdím na kole, zbytek, nebo přesněji to podstatné absolvujeme na daném dopravním prostředku, ale není zas takový problém použít i občasnou veřejnou Dopravu a něco z toho ujít pěšky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Předvýletové občerstvení se nabízí ve zmíněném městě a pravidelní čtenáři tuší, že východištěm byl pivovarská hospoda Hasičárna, další veřejné provozovny se dají najít např. v Razové (kdo zajde, tak v Leskovci), na protějším břehu v Roudnu či vzdálenější Nové Pláni, ale to už je na velkou túru.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejkratší přístup k přehradě je údolím Černého potoka. Protože je město na vršku, k Mezině to jede pěkně samo. Pěší turista se nemusí trmácet po silnici, na levém břehu může objevit modrou pěší značku, která ho provede ke kraji vesnice, pak ovšem musí část úseku absolvovat po silnici. Ta je zánovní, respektive opravovaná a rozšiřovaná v době když se stavěla přehrada. Jako malý bonus se nabízí odbočka k bývalému lomu na úpatí Venušiny sopky. Lávový proud u Meziny jak se odborně nazývá geologická lokalita je jednou ze zastávek Naučné stezky po vulkanitech, kterou se Bruntálsko chlubí. Vždyť ať je podklad Nízkého Jeseníku značného stáří (prvohory), poslední horotvorné procesy tu probíhaly relativně nedávno, přesněji počátkem čtvrtohor neboli pleistocénu a to je vlastně nedávno, nějaký tem milión let. Láva, která ze sopky proudila zde ztuhla a vytvořila čedičový masiv. Jak známo bazalt (jiný výraz pro daný kámen) tuhne ve formě jakýchsi sloupů. Asi nejznámější (u nás) je Panská skála u Kamenického Šenova, ve světě je dosti profláknutě známá Ďáblova věž ve Wyomingu, hlavně díky přistání mimozemšťanů. Sloupcovou odlučnost čediče ale máme krásně před sebou i u Meziny. Na rozdíl od výše zmíněných útvarů, které jsou (nebo byly) spíše samostatnými vrcholy je zde k vidění stěnový lom, ale sloupcové útvary jsou tu rovněž hezky vyvinuté. Těžba zde už nějakou dobu neprobíhá a lokalita je vyhlášena za Přírodní památku. Dno lomu je ovšem občasně koseno, aby plocha zůstala volná a vynikl pohled na monumentální stěnu.

Od Meziny pokračujeme silnicí kolem okraje osady Dlouhá Stráň , pěší to můžou zkusit kolem přehrady, ale nejspíš se budou muset vrátit na most přes zátoku u přítoku potoku Haldůvka. Pak ale už se dá z cesty odbočit úplně a pokračovat trasou naučné stezky. Ač Slezská Harta už poměrně dosti splynula s okolní krajinou, zatím tu nevznikl masivní turistický průmysl, nicméně když to počasí a teplota umožní, břehy jezera jsou vyhledávány jak výletníky ke koupání, tak hlavně rybáři, kteří tu tráví velkou část lovné sezóny. Na přehradě se totiž nepočítá s provozem motorových lodí (na výjimky), ale jen s veslicemi či plachetnicemi (některé mají ale pomocný motorek). Důvod je jednoduchý, přehrada slouží jako zásobárna kvalitní vody pro níže položený Kružberk, kde se odebírá pitná voda pro Ostravsko.

Další zastávkou je Razová, kde je možnost nějakého bufetu, ale významnější zastávkou jsou Razovské tufity. V době když ještě soptila Orodruina (pardon, Velký Roudný), sopečný materiál tekl a padal do údolí pod sopkou. Zřejmě tou dobou už v údolí nějaká Pramoravice tekla a vyvržený materiál vytvořil mohutnou hráz a dal vzniku velkému jezeru, které mělo svou hladinu o nějakých 50 m výše než současná přehrada a zátopa dosahoval např k dnešnímu Bruntálu či Valšovu.

To už ale dávno není pravda. Lehčí materiál se usazoval ve vyšších vrstvách a vznikla poněkud poréznější hornina, tuf. Ten se těžil právě u Razové a protože šla hornina řezat, výletníka jistě zaujmou pěkně rovné stěny již nepoužívaného lomu. Lokalita je zde rovněž vyhlášena přírodní památkou. Na rozdíl od Meziny je ale porostlá řídkým lesem a vlastně je to takový lesopark.

Pomalu se dostáváme k vrcholu výletu (nebo třešničce na dortu). Od letošního června je o víkendech na Hartě v provozu přívoz, přesněji mezi Razovou a Roudnem, tedy zhruba v polovině jezera. Kdo někdy objížděl Slezskou Hartu, ví, že kolikrát se kolem nic neděje a nemusíme-li na hráz, je všechno dosti daleko, zejména pro opěšalé. Přívozem se totiž značně zkrátí přístup k Velkému Roudnému, hoře, která nad přehradou vévodí. Jde o nejvyšší sopku v okolí Bruntálu a protože ční nad hladinou jezera o téměř 300 m, posloužil vrchol k výstavbě rozhledny. Z té ke obstojný výhled nejen na přehradu, ale na hřebeny Hrubého Jeseníku, i na parovinu Nízkého Jeseníku, za dobrých podmínek není problém zaznamenat Beskydy a jiné významné hory.

Jaka plavidlo slouží elektrická loď Rouza pro cca 10 osob, kapitán, lodník, plavčík v jedné osobě během plavby poskytne výletníkům i malou přednášku o přehradě a okolí i o tom, co tu bylo před tím. Přívoz jezdí o víkendech zhruba v půlhodinových taktech, samotná plavba trvá asi 15–20 minut.

Roudno bylo vlastně vyvrcholením výletu, protože čas kvačí k návratu, kdo je ale ubytován poblíž má možnost právě v okolí ještě nějakou vycházku podniknout.

Ostatní informace

Hlavním finančním vydáním je jízdné na přívozu, dospělý platí 30,- Kč, děti méně, přívoz vozí i kola (to je pro mě podstatné, 20,- Kč). Ještě malé vysvětlení. Bruntálsko je kraj s ne zcela dokonalou pověstí (nevím proč), o tom, že je z Mordoru, mi vyprávěl jedna dívčina, ačkoliv některé reálie ze dávného sídla temného pána Saurona zde k vidění jsou. Kraj leží za horami (Hrubý Jeseník), něco jako pláň tu je (Nová Pláň) a sopka uprostřed (Velký Roudný) taky. Jestli ovšem tady Frodo Pytlík „ztratil“ prsten si můžeme jen domýšlet.