Ostaš – Dolní labyrint

Kam a jak jedeme?

V článku „Ostaš – Horní labyrint“ jsem krátce popsal tuto stolovou horu dominující krajině Policka. Ve vrcholových partiích Ostaše jsme prošli Bludiště, jak se Hornímu labyrintu také říká. V tomto článku nahlédneme pro změnu do Dolního labyrintu neboli Kočičích skal, které se ukrývají v lese o sto výškových metrů níže, a od 50. let minulého století jsou přírodní památkou. Projdeme divokými soutěskami, propleteme se skalními útvary porostlými mechy, lišejníky, keříky borůvek, brusinek a také vřesu. Když budeme mít štěstí, uvidíme i výra velkého, který tu pravidelně hnízdí.

Více informací naleznete zde.

Za čím jedeme?

Ideálním výchozím místem k procházce Dolním labyrintem je osada Ostaš, do které vede úzká asfaltová silnice z Pěkova. Turistické rozcestníky v osadě návštěvníky nasměrují nejen do Kočičích skal, ale i k dalším cílům. Tentokrát se vydáváme po zelené turistické značce, kterou půl kilometru doprovází též červené značení vedoucí do Dědova. Po oddělení červené značky od zelené nás čekají už jen stezky divočejším terénem.

Brzy nás turistický ukazatel posílá ke Sluji Českých bratří. Ke 30 metrů dlouhé sluji vede 200 metrů dlouhé prudší klesání zajištěné železnými a dřevěnými schodišti a vytesanými schůdky. Cestou dolů můžeme obdivovat umění horolezců na přilehlé skále vlevo.

Podle vyrytého letopočtu 1627 se usuzuje, že sluj v době pobělohorské sloužila českým bratřím jako útočiště, scházeli se zde k tajným bohoslužbám. Nutno podotknout, že bez současných schodišť a stupňů měli vstup a výstup ze sluje o dost těžší.

Ze sluje se nedá pokračovat dál, je nutné se vrátit nahoru k odbočce, zdolat 200 metrový výstup. Po výstupu si můžeme odpočinout na vyhlídce vzdálené jen pár metrů od ukazatele.  Výhledy nejsou daleké, ale byla by škoda nepodívat se na Pěkov a Broumovské stěny. Vyhlídkových míst je tu v Dolním labyrintu méně než v tom horním.   

Cesta dál vede zalesněným terénem nahoru a dolů, s výhledem do roklí a na věže Kočičích skal. Po sestoupení ke skalnímu útvaru zvanému Useknutá hlava nás čeká o pár metrů dál malé skalní město Kočičí hrad. Tvoří ho kvádrové pískovce stojící blízko sebe. Procházení až protahování soutěskami a brouzdání bílým pískem ocení zvláště děti.

Od Kočičího hradu se vracíme zpět po zelené značce, odkud jsme přišli. Procházka Kočičími skálami není totiž okružní. Cestu zpět urazíme rychleji. I když popsaná trasa vypadá na mapě kratší, ve skutečnosti nachodíte při prohlídce všech míst zachycených na fotografiích přibližně 5,5 km (z osady Ostaš ke Kočičímu hradu a zpět, včetně odbočky ke Sluji Českých bratří).

A na závěr ještě prozradím, proč se tu skály, hrad i hřbet, na kterém labyrint stojí, jmenují Kočičí. Prý proto, že do 18. století tu v hojné míře kočky divoké žily.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

O možnostech občerstvení, případně ubytování, v osadě Ostaš jsem již psal v předešlém článku „Ostaš – Horní labyrint“. Hlad a žízeň mít nebudete.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je obtížné porovnat, který labyrint je hezčí a zajímavější, zda ten horní nebo dolní. Každý je svým způsobem unikátní, neopakovatelný. Proto vám doporučím navštívit je oba. Během jednoho dne se dají zvládnout. Určitě skalními městy nebudete zklamaní, Ostaš vás osloví, a rádi se sem budete vracet.

Ostatní informace

Nejblíže k Hornímu i Dolnímu labyrintu máte z parkoviště v osadě Ostaš. Za parkování zaplatíte 30 Kč za den (cenová úroveň 2015). Nebude-li výběrčí přítomen, zaparkujete zdarma (náš případ). Vstupné do Dolního i Horního labyrintu se neplatí.