2. Anglie, Belgie, Holandsko, Německo srpen 2015.

Sobota, neděle-středa.

Ráno si prohlížíme to pohádkové monstrum u Wertheimu. Za světla vidíme naproti našemu STPL další placený, před velkým prodejním a servisním střediskem obytných automobilů asi šesti známých značek. Snad Knaus, Bürstner, Pössl, Hymer, Dethleffs. Měl jsem svoje problémy, tak jsem značky neregistroval, můj Chausson tam nebyl, a stejně v páteční podvečer bylo zavřeno.

Ony pohádkové stavby mají neméně obrovské, na noc uzavírané parkoviště pro osobní automobily a hodně stání i pro autobusové zájezdy. Brzy ráno vše ještě zavřené. Je však jisté, že sem jezdí zájezdy za supernákupy. A prý nejen drahými.

Odpoledne přijíždíme do francouzského Zuidcoote u Dunkerque. Je pěkné teplé počasí a všechna místa v okolí pláží jsou beznadějně plná. Nakonec jsme ukecali pár místních usedlíků ve slepé uličce, že můžeme před jejich rodinným domkem přespat. Stejně musíme ještě před ránem  vyjet k trajektu do přístavu v Dunkerque.

V pozdním, stále horkém odpoledni, utloukáme čas procházkou po blízké pláži a brouzdáme slanou vodou. Kupodivu jsem na celé dlouhé, dost zaplněné pláži viděl jen asi šest rodin, co mohli být migranti. Zatím ještě ostatní tisíce vyčkávají a obléhají Calais, proto jsme volili do Anglie trajekt odsud. Po zkušenostech před pár lety to v některých čtvrtích města nevypadalo moc dobře. Např. jsme si chtěli tenkrát prohlédnout Calaisskou citadelu, ale proletěli jsme ji velmi rychle a rádi jsme pak Calais opustili. Nebyl to příjemný pocit mezi samými flákajícími se individui.

Časné nedělní ráno, ještě za tmy, město Dunkerque spí a naloďování probíhá v pohodě. Snídáme až na lodi. V minulých letech bylo na trajektu v Calais vždy několik kompletních vícečlenných romských rodin. Tentokrát ani jedna.

Za hodinku a půl už před lodí jasně svítí bílé skály doverské. Po vylodění uháníme po levé straně necelých 160 mil k Portsmouthu pošmourným a studeným počasím. Zajímavé, jak Lamanšský průplav rozdělil počasí. Změna jistě o víc než 10°C.

Večer mám možnost ve výborné restauraci Harvester ve Whiteley ochutnat nejen cosi, po čem jsem říkal, že už nic lepšího asi nikdy jíst nebudu a dvě Martinem speciálně vybraná dobrá piva. Jo, moje škola. Však jsem ho proškolil a naučil rozeznávat pivní chutě, hlavně z minipivovarů a malých pivovarů. V Anglii to má těžké. Pivo i nafta jsou tam velmi drahé, a co naplat, v Česku je pivo tradičně lepší (vyjma nadnárodních velkoprůmyslových gigantů).

V pondělí dáváme procházku po mušličkovém břehu moře u Portsmouthu. Plážový břeh je pokryt ne pískem, ne oblázky, ale vrstvami malých rozbitých mušliček. Jen sem tam kamínek. Teplo vypadá jinak, je pěkně zima a větrno. Ocelová obloha moře moc do optimistického blankytu nebarví. Srpen, a lidé chodí v zimních bundách.

Ve středu míříme z Anglie do Doveru na trajekt, tentokrát klidně do Calais. Migranti chtějí na opačnou stranu, takže by nám vadit neměli. Skutečně, na francouzské straně je mimořádný klid. Před naloděním máme chvilku, tak si ještě u Doveru vyjedeme na Harbour vieuw – vyhlídka na přístav i doverský hrad, s velkými placenými parkovišti N51,13142 E1,33705.

 V Calais přímo hned od trajektu lemují výjezd i silnici po obou stranách vysoké, několikanásobné ploty, ochucené žiletkami. Nikde nikdo. Ploty po krajích silnice končí asi po 6 kilometrech dvěma posádkami policie. Pak už frčíme dálnicí do belgického Nieuwpoortu.

Leží mimo hlavní cesty do Německa, a proto je méně navštěvován. Neprávem. Nachází se jen pár kilometrů od známých největších belgických přímořských lázní Oostende a je neméně zajímavý. Vlastní město leží pár kilometrů od ústí řeky Ijzer s přístavem. Docela pěknému a klidnému městu dominuje gotický kostel se zvonkohrou o 67 zvonech. Ty nám vyhrávaly skoro nepřetržitě až do setmění. Jako ve správném lázeňském městě, zde jezdí podél přímořské lázeňské promenády tramvaje. Měl jsem sice vytipované P N51,13162 E2,74031, ale nakonec jsme parkovali a přespali na klidné ulici u parku N51,12923 E2,74447, odkud je to blíž do centra.