4 000 km západní Evropou - 3. část
Den třetí
Ráno jsme si malilinko přispali, asi nás utahal ten dlouhý přejezd, ale nic dramatického to nebylo. Ostatní obyvatelé kempu nás po ránu pozdravili svým „Morgen“ – z němčiny znám jen pár slov a frází, pochopitelně ne těch hovorových, nicméně mi bylo jasné, že nás neupozorňují na to, že je ráno, ale že se jedná o něco jako „Brýtro“ nebo „Brejden“. Ale každé „Morgen“, které jsme to ráno slyšeli, bylo řečeno jaksi tvrdě, nabručeně. Divná to řeč.
Ranní program proběhl bez zádrhelů, jednotlivé skupiny splnili svoje povinnosti bez zaváhání a čekal nás průjezd Švýcarskem. Užívala jsem si výhled, kolem dokola kopce a ta nádherná voda v řekách. Abychom se zabavili, hledali jsme fialovou krávu, ale do Luzernu jsme dojeli, aniž bychom ji spatřili.
Luzern v původním plánu nefiguroval, ale Petr tam byl nedávno a usoudil, že bychom o hodně přišli, tak jsme se tam stavili. Vyřešili jsme parkování a vydali se po Hirschengraben až k řece Reuss. Nalevo na kopci jsme viděli budovu ne nepodobnou zámku – restauraci a hotel Chateau Gütsch. U Jezuitského kostela jsme si prohlédli model města a znovu jsem musela obdivovat barvu vody v řece. Zcela největším lákadlem pro oči je ale Kapellbrücke – Kapličkový most s vodní věží. Jedná se o nejstarší krytý dřevěný most v Evropě, postavený ve 14.století. My jsme se ale na druhou stranu řeky dostali po mostě Rathaussteg. Název ulice na protějším břehu - Unter der Egg - Káťu pobavil a marně jsme zkoušeli přijít na to, co je tím vajíčkem.
Trošku jsme se prošli městem, zhlédli budovu radnice a další domy, V Luzernu, ostatně stejně jako v celém Švýcarsku, je všechno krásně čisté a upravené.Vzali jsme to takovým obloučkem přes Kornmarkt na Hirschenplatz a zpátky k řece. A přes vodu samozřejmě po Kapličkovém mostě, kde jsme obdivovali malby; bohužel dost jich bylo zničeno požárem v roce 1993.
Následoval přejezd do Bernu. Cestou jsme se stavili u supermarketu, kde jsme dokoupili vody a čerstvé pečivo a zeleninu. Pivo kluci hledali marně, jeden ze zaměstnanců obchodu nás upozornil, že ve Švýcarsku se alkohol v obchodech neprodává, že to musíme buď do specializovaných obchodů, nebo na benzinku. Tak jo, no.
V Bernu jsme zajeli do parkovacího domu (průjezd jsme měli nacvičený z Kostnice), u záchodů jsme sbalili mapku města (hodila se) a vydali se do ulic. Na Marktgasse, jednu z nejvýznamnějších ulic, jsme dorazili v pohodě, jenže se zrovna opravovala. Takže jsme to vzali podloubím a došli na Bärenplatz – s medvědy je v Bernu spjato úplně všechno, včetně názvu města – kde nám Leoš u kašny poskytl pár informací získaných z internetu. Místy se trochu rozcházely, například v informaci, kde Einstein vymyslel svoji teorii relativity, se nedokázaly shodnout.
Po Spitalgasse jsme se dostali ke kostelu sv. Ducha (Heilinggeistkirche), jehož okolí „zkrášluje“ hustá síť elektrického vedení; jsme holt u nádraží, na hlavní trase městské Dopravy. Tam jsme udělali vlevo v bok a došli k parku, s krásným jezírkem a sochou „Okolo světa“. Opět jsme se dali vlevo – udělali jsme takový malý okruh – a došli na Bundesplatz se Švýcarskou národní bankou a Bundeshausem – sídlem parlamentu. Z Bundesterasse jsme měli krásný výhled, ale hezčí by byl bez stavebních dělníků a prachu a hluku, který produkovali. V Bernu se rekonstruuje jako o život.
Další budovou, kterou jsme určitě chtěli vidět, byl orloj. Našli jsme ho bez problémů, je sice menší než „náš“ orloj (míněno tím orloj na Staroměstském náměstí v Praze), ale hezký. Do celé zbývalo dost času, tak jsme se vydali prozkoumat Münstergasse. V této ulici se nachází přímo Einsteinhaus, kde Albert pobýval. Popošli jsme ještě kousek, na Münsterplatz, kde stojí kostel – Münster. Byl částečně schovaný za lešením, kupodivu. Zatímco větší část výpravy zvolila odpočinek ve stínu, já s Radkou a Káťou jsme se vydali za Münster, na Münsterplattform. Je odtamtud úžasný pohled na řeku Aaru.
Pak už byl čas na cestu zpátky k orloji, pokud jsme chtěli stihnout „představení“ – a to jsme chtěli. Našli jsme si vhodné místo vedle skupiny japonských turistů a čekali, až se velká ručička dotkne dvanáctky. A protože jsme Češi, kteří za normu považují dílo mistra Hanuše, přišlo nám to dost slabý. Leoš dokonce pronesl směrem ke skupině ze Země vycházejícího slunce: „Jestli jedou z Prahy, musí být pěkně nasraní“. 
V Bernu už nás čekalo ještě jedno zastavení – popojeli jsme a vydali se směrem k Bärengraben - k medvědímu příkopu. Bylo fakt vedro, takže jsme nejdřív mysleli, že kovová soška na sloupu bude jediný méďa, kterého uvidíme, ale pak jsme dva našli. Zmožené horkem. Toho většího se Leoš snažil přimět k pohybu svým „brum brum“, ale medvěd jen s námahou zvedl hlavu, asi aby se podíval, co je to za magora , a znovu odpadl.
Tímto zoologickým zastavením končila naše návštěva Bernu a pokračovali jsme dále na jih. Cestou se nestalo nic pozoruhodného, kluci jen vybílili jednu benzinku – vykoupili všechno pivo, co měli (moc ho stejně nebylo). Jo, a fialovou krávu jsme fakt nepotkali. 
Ubytovat jsme se chtěli u Montreux. Protože jsme se trefili do termínu, kdy tam probíhá jazzový festival, tak jsme v nejbližším kempu místo nesehnali a museli jsme hledat dál. Naštěstí to netrvalo dlouho, zakotvili jsme za Villeneuve. Na recepci cedule s otvírací dobou a sdělením, že pokud přijedeme mimo tuto dobu, máme se ubytovat a formality včetně placení se budou řešit pak. Hm, jsem zvědavá, jak by tento přístup fungoval v Čechách!
Kemp byl pohodlný, na břehu Lac Léman (Ženevské jezero), s výhledem na hory. Jedinou nevýhodou – a to velkou – byli komáři. Jestliže jsme na ně nadávali v Kostnici, nevěděli jsme, co nás čeká tady! Český repelent na ně nějak nefungoval, nestačili jsme se ohánět! Ale když jsme se po jídle šli posadit k vodě, kde jsme strávili příjemný čas povídáním a koukáním na světla z Montreux a Clarens, dali nám pokoj. Asi si šli lehnout – jako my o nějaké dvě hodiny později.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Bern
Půjčovna autPříspěvky z okolí 4 000 km západní Evropou - 3. část
