5. Krušné hory z Děčína do Mostu, září 2015. Den šestý. Úterý.
Ráno, dobře vyspaní na mýtině, nedaleko hájovny Fláje, dokonce vidíme sluníčko! Nebo ještě spíme a je to sen? Využíváme teplých paprsků a rozvěšujeme mokré věci. Zabíráme tak pěkný kus mýtiny v polesí hájenky. Někde níž, snad 800m, je přehrada Fláje. Po snídani a sbalení sestupujeme k silnici a směřujeme po ní k přehradní hrázi. Kousek před hrází je něco, co vypadá jako hotel. Ale není. Obyvatelem je hrázný a teď snad budovu využívá i firma pracující na opravě břehu u hráze. Pro nás je důležité, že tu vytéká pramen pitné vody. Plníme petky a pokračujeme na hráz. Máme možnost prostudovat velkou infotabuli týkající se stavby a následné rekonstrukce koruny hráze nedlouho po výstavbě. Inu, nekvalitní socialistický výrobek. Bylo prý málo betonu a nekvalitní. Ani závazky brigád socialistické práce nepomohly. Já jsem tu byl jen pár roků po výstavbě a děsně se mi přehrada líbila. Dodnes ji mám před očima, jak panensky vypadala. Nikde nikdo, jen zadumaná, tajemná hladina vody mezi temnými lesy. Proto také jsem ji zahrnul do plánu cesty. Absolutní zákaz přístupu na břeh a k vodě. Byla vybudována pro potřeby pitné vody. Od hráze si vybíráme sice delší, ale jistě zajímavější cestu naučnou stezkou do Českého Jiřetína podél Flájského plavebního kanálu. Jedná se o nejstarší technickou památku tohoto druhu, z počátku 17.stol., pro plavení dřeva do 18km vzdáleného německého Clausnitzu. Dřevo potřebovaly freiberské hutě na německé straně. Před koncem 19.stol. používala vodu z kanálu papírna v Českém Jiřetíně tak, že ji z boku odebírala jednak potrubím ke spodní turbíně a v nepracovní dny prudkým spádem přes skálu vedle ptrubí. Vznikl tak zajímavý vodopád pro turisty. Při naší chůzi okolo kanálu v něm moc vody není a v tůních napůl stojaté vody lze pozorovat menší čiperné rybky. Kousek před Jiřetínem jdeme po skále, přes kterou byl v těchto místech kanál proražen. Naučný panel ukazuje, jakými nástroji se tehdy na něm pracovalo. Dole v obci marně hledáme obchod, tak aspoň zabrousíme do hospůdky Stará pošta na osvěžení. Dovídáme se, že nejbližší možnost doplnění zásob je až po 15 km chůze podél státní hranice u vietnamců ve Mníšku. Ze stoupající cesty se napravo naskýtá pohled na další vodní dílo Rauschenbach Talsperre na německé straně. Průchod zdejší Flájskou hornatinou s občasným výhledem je podobně zajímavý a nádherný jako předešlé trasy. V jednom úseku dost nepříjemně dlouho stoupáme na vzdálenosti 1,6km o 150 výškových metrů k Jelení hlavě. Možná to bylo tady, kde jsme zahlédli ukazatel s cílem U Desítky. Vyvolalo to diskuzi, zda v těchto hustých hraničních hvozdech bude osamělá krčma s desítkou na čepu. K Desítce jsme sice před koncem dne došli, jenže se jedná o křižovatku s jednoduchým posezením. Svačinku zapíjíme tedy jen čistou vodou. Den se nachyluje, tak se rozhodujeme pro nalezení místečka mimo cestu k přespání. Ani tady a teď to nevypadá na nějakou sprchu z oblohy. Možná tím, že postupujeme na jihovýchod a vzdalujeme se deštivější oblasti. Nakonec, po necelém kilometru odbočujeme nepoužívanou cestou do hloubi lesa a uvelebujeme se na měkkém jehličí.
Přidat do oblibených uživatelů
Český Jiřetín
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí 5. Krušné hory z Děčína do Mostu, září 2015. Den šestý. Úterý.
