6.den. Podširákový přechod druhé části Krušných hor.

Sedlo nad Koutem-Loučná-Klínovec-Boží Dar-rašeliniště-Ryžovna-H. Blatná-Důl Mauritius

Ráno v sedle nad Hájem-Koutem slibuje zase pěkné počasí. Rychle ze spacáku a vyfotit východ slunce! O to hůř se nám pak v teple poleze s bagáží na Klínovec. Při snídani si sdělujeme poznatky, jak se komu spalo. Shodujeme se, že to nebylo špatné. Jen nám v noci trochu hučely někde za lesem pod vrcholem větrné elektrárny. A to vlastně ani žádný vítr nefoukal. Po této noci už chápu, proč je některé obce odmítají. Ovšem toho, kdo přežil hororovou noc s vichřicí nad Kalekem, už toho v noci nemůže moc rozházet.

Po průchodu Koutem a Hájem zastavujeme v Loučné pod Klínovcem. Preventivně v předtuše prudkého stoupáku pod lanovkou na vrchol Klínovce sundáváme všechny zbytečné svršky. I tak jsme se s váhou na zádech pěkně zapotili. Do výšky 1244m se 17kg na zádech, to vydá nějaké teplo i v časném dopoledni. Nahoře je skvělý výhled, této výšce odpovídající. Klínovec je totiž nejvyšší horou Krušných hor. Vede na něj hned několik lanovek. To jen my musíme šlapat pěšky, protože je v provozu jen jedna a to ještě z opačné strany. Od r.2013 je tu už zase za 25 Kč funkční 24m vysoká osmiboká kamenná rozhledna. My jsme se však spokojili s výhledy ze země. Vůbec okolí vypadá dost opuštěně. I několik zřejmě nepoužívaných budov vypadá neutěšeně. Vedle rozhledny je tu ještě televizní vysílač.

Dolů s kopce to jde perfektně. Sešup dolů, do Božího Daru je rychlý. Boží Dar je významné centrum turistiky. A to nejen v létě, ale i v zimě. Před lety jsme tu využívali perfektní terény na běžkách. Turisté se tu určitě nenudí. V okolí je množství atraktivních míst. Pro děti zajímavá Ježíškova cesta, kde poznávají Ježíškův svět a řeší různé úkoly na jednotlivých zastávkách. Dospělé může zaujmout jeden z nejkrásnějších pozdně barokních kostelů v Čechách přestavěný v r. 1771. Unikátní je jeho strop s freskami na podkladu z rákosu upevněného na speciálním dřevěném bednění. Nějakou dobu chátrající, byl znovu otevřen r.1990.

Na konci Božího Daru činíme zastávku ve slušné hospůdce Špičák s výhodnějšími cenami než v centru. Po občerstvení míříme pokochat se do Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště na ploše 930 ha. Průchod je možný jen po 3,2km dlouhé povalové NS s 12 informačními zastaveními. Nevím, možná už jsou vzpomínky na jizerská a jesenická rašeliniště zasuta někde v Alsheimerově sklepě, ale božídarská se mi líbí nejvíc. Ne, že by ostatní nebyla nádherná, ale tohle má trochu jiný přírodní rámec. Prostě paráda.

NS Božídarské rašeliniště konči u silnice, kde navazuje NS Ježíškova cesta. Naším hlavním cílem je projít Krušné hory až do konce a čas na to vymezený nedovoluje shlédnout úplně všechny jejich atraktivity. Takže pokračujeme po červené TZ a kopírujeme Blatenský příkop, okolo kterého rovněž vede naučná stezka. Je to jedinečné vodní dílo ze 16.stol. pro zásobování štol v okolí Horní Blatné vodou. V r.1980 byl vyhlášen Technickou kulturní památkou. Po 8 kilometrech šlapání krásnou přírodou od Božího daru docházíme k Ryžovně. Slunce nás poněkud vysušilo, i vnitřně. Bohužel ve zdejší hospodě-penzionu (bývalá škola) mají jen 13° Bernarda. Tím se žízeň špatně hasí. Ale co se dá dělat.

Ryžovna vznikla také těžbou a rýžováním cínovce. Odtud její název. V okolí se rovněž těžilo stříbro a kobalt, po II. světové válce i uran. Dnes téměř zaniklá obec měla ještě krátce po válce několik set obyvatel, kostel a školu. Dnes jen pár domů, penzion a výrobnu sýrů. Půl kilometru výš odtud ukazuje pomníček-mohyla na místo původního kostela sv.Václava.

Od hospody se po hutné třináctce táhneme horkem dál k mírnému návrší Kopeček, kde po pravé straně hledáme Přírodní rezervaci Ryžovna. Za vrcholem po levé straně silničky na nás kouká slepými okny bývalá rota. Mimochodem 10.října na ČT1 byla vidět v krimiseriálu Rapl. Je to zvláštní, aniž bychom věděli, na kterých místech se detektivka točila, jdeme po stopách filmařů. Nebo oni v našich? Podobně, jako na Rotavě u bývalého dolu.

Naproti bývalé roty musíme překonat el. ohradník. Naštěstí bez napětí. Neradi bychom přišli k úrazu choulostivé části našeho těla. Vůbec to tu nevypadá, že se nacházíme ve výšce 1030m. V bývalém lomu je vidět sloupcová odlučnost třetihorní vyvřeliny blízké čediči, o mocnosti až 20metrů. V přírodní rezervaci na ploše 20ha se současně vyskytuje i množství ohrožených rostlin a živočichů.

Od PR pokračujeme po NS Hřebečná dolů k nejstaršímu cínovému dolu Mauritius. Jeho hloubka činí úctyhodných 140m, přičemž 40m je pod vodou. V r.2014 byla zpřístupněná jeho štola Kryštof a současně prohlášena i za Národní kulturní památku. Prohlídková trasa tvořící jen svrchní patro dolu Mauritius začíná 13m pod povrchem. Je dlouhá 2x200m a končí obrovskou komorou. Přicházíme bohužel pozdě, a nikdo tu u ní není. Šplháme tedy kousek zpátky a končíme po 22km od rána na cestě mezi Mauritiem a zítřejší Červenou jámou. Máme tu pěkné místo s výhledem a posezením u přístřešku Uhlákovo, kde v pohodlí na stole povečeříme.

Ze spacáku sleduji krásné barevné divadlo na západní obloze, což mi nedá. Vylézám ze spacáku, beru foťák a hraji si před spaním. Posléze barevné divadlo mizí, a nad hlavou se rozsvěcují zase ty bílé Ledky. Vzduch je čistý, jsme vysoko a jejich tedy hodně. Koukám na ně, až se mi zaklapnou víka.