7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 7.díl

Pohled z Tarífy k Maroku,Španělsko 16.8.97  •  Foto: Traper

Gibraltar - Ronda

Po necelé hodince cesty z Tarífy se na obzoru vynoří známá silueta Gibraltaru, Gibraltarská skála. Ve španělském městě Linea de la Concepción odbočujeme doprava na Gibraltar. Po 80m podjíždíme pod střechou k pasovým a celním stanovištím obou států. Tenkrát pasoví i celní hlídači pečlivě zkoumali naše doklady. Ono tam v té době asi moc Čechoslováků nejezdilo. Dnes už tam byl kde kdo. A starou Avii tam určitě viděli jako exota poprvé. Po tomto obřadu vjíždíme jako do Velké Británie. Ovšem jezdilo se tam normálně vpravo, jestli mně mozkovna neklame. Pro nás to samozřejmě byla další exotika. Uvnitř města typické londýnské červené telefonní budky, žádná španělština, všude angličtina. Anglické obchody a ceny v Librách.

Hned kousek za celnicí nás i auta před námi, zastavuje červená na semaforu. Všichni vypnuli motory, tedy já také. Po chvíli se zprava blíží nějaký větší hluk. A už je to tady. Startuje tady letadlo a má zelenou. Přehnalo se zprava a zmizelo vlevo. Teprve pak jsem si všimnul, že se zvedají závory. Silnice totiž protíná napříč letištní plochu.

Později jsme z vrcholu Gibraltarské Hory pozorovali toto nevídané divadlo. Unikátní křižovatka, řízená semafory, přičemž jedna širší silnice slouží jako ramvej pro mezinárodní letiště. Prostě kolmo na úzké hrdlo pevniny vede přistávací a startovní dráha. Od břehu k břehu! 2km dlouhá, s jedním koncem vystrčenými do moře, protože pevnina je tu úzká. Bylo fantastické sledovat zejména starty. Z jedné strany se letadlo rozjede a nabírá rychlost. Koukáme, že se pořád nezvedá. Jestli na konci spadne do moře. Žádné nespadlo. Ale ani nenabralo moc výšku. Napínavá podívaná. Horký vzduch na betonu letadlu pomáhá. Když už téměř nabírá výšku, ocitne se najednou nad studenou vodou moře a okamžitě zapracují klesavé proudy. Takže pár okamžiků sice nespadne, protože stále přidává na rychlosti, ale má namále. Vydrželi jsme se na to divadlo shora dívat pěknou chvíli.

Po odstavení auta pomíjíme lanovku za drahé Libry a šplháme pěšmo ve středozemním vedru do prudkého kopce. Vršek je ve výšce 426m nad mořem, což je bez 2 metrů vlastně to, co musíme vyšplhat. Nejprve je na řadě zřícenina hradu Morish z 8.stol. V části kopce docházíme k jakési jeho kamenné strážní věži s jednoduchou výbavou a pár informacemi. Je to čas na krátké vydýchání. Pak se šplhá dál. Nejzajímavější je však skutečně muzeum v tunelech The great siege tunnels. Byly vytunelovány (hehehe) britskou armádou mezi roky 1779-1783 při obléhání Gibraltaru a sloužily jako skalní pevnost. Dnes je v nich systém, ukazující, jak to fungovalo. Velitelská jeskyně, lazaret, jeskyně pro mužstvo, sklady munice a potravin atd., včetně akčních figurín v dobových uniformách a zvukového doprovodu hřmění děl, míseného s povely velitelů. V průzorech skálou ven se objevují záblesky výbuchů.  Pěkný rachot. Z některých otvorů ve skále je výhled. Chodeb je údajně ve skále několik desítek kilometrů, ale přístupná je jen ta jedna s výklenky.

Kus výše se zastavujeme u dalšího muzea s venkovním palebním postavením děl. Poté je téměř na vrcholu hradní budova a dělostřelecké historické postavení. Zatímco jsem prolézal kanóny nad i pod, dceru pokousala opice. Jsou drzé jako opice. Je to tak. Věděl jsem to dopředu, tak jsem si chránil hlavně foťák. Tady jsou chráněné, protože kdysi pevnost pomohly ubránit.

Za II. sv.války bylo civilní obyvatelstvo evakuováno a zůstala jen skalní pevnost s vojáky. V r.1940 byla pevnost hodně poškozena francouzskými nálety. Angličané odsud střežili průliv, zásobovali Maltu a severní Afriku.

Jižní konec vrchu končí majákem a vojenskou pevností Parson´s lodge. Atrakcí je tu 100 tunové dělo s dostřelem 15km. Bylo prý použito v r.2002 (za to já nemůžu, už jsme byli pryč). Na hřebenu i na jiných místech jsou místa s dalekým výhledem, i na blízký přístav s městem.

Po sestupu jsme si ještě prošli hlavní třídu ve městě, plnou obchodů a turistického průmyslu. Na konci, na východním pobřeží se zastavujeme, na zde asi jediné, pláži Gibraltaru. Porovnáváme teplotu Atlantiku a Středozemního moře. Je to rozdíl.

Z Gibraltaru ještě 120km zajíždíme do zajímavého města Ronda. Nejen kvůli neobvyklé krátké, 100m hluboké skalní rokli, překlenuté pozoruhodným mostem Puente Nuevo z r.1793. Ronda v Andalusii patří na 3.místo v návštěvnosti turistů. Most s nádhernými výhledy spojuje dvě nestejně veliké části města. Stavba trvala 42 roků a není se co divit. 6 roků po první výstavbě se zřítil a zabil 50 osob. V horní části most sloužil kdysi i jako vězení, dnes muzeum. Výhledy jsou ovšem i z jiných míst, neboť město se tyčí na vrcholku dvou skalnatých kopců v 750m n.m. Z dalšího mostu Puente Viejo se dá dokonce do rokliny slézt kus dolů po příkrých schodech. Kousek od něj leží třetí památný most, arabský. Nedaleko od Puente Nuovo se nachází nejstarší býčí aréna Španělska. Romantické jsou i slušně zachovalé, arabské hradby a pár bran.

Uvnitř starého města stojí za prohlídku půvabné náměstí Plaza de Duquesa Parcent s klášterem, dvěma kostely, zvonicí Iglesia Santa Maria a dvoupatrová radnice s arkádovými okny. V maurském paláci Mondragon sídlí městské muzeum.

V arabské čtvrti San Miguel, dole pod starým městem, naleznete nejzachovalejší arabské lázně ze 13.stol. ve Španělsku.

Závěrem znovu prosím o shovívavost nad mizernou kvalitou starých fotografií vytvořených z analogového videa staré kamery. Přece jen, 20roků je 20 roků.