8000km Evropou RETRO 2007 3.část

Erdeven-Carnac-Kermario-Ménec-Vannes-La Rochelle

V dlouhé cestě pokračujeme do největší oblasti prehistorických menhirů, dolmenů a komorových hrobů okolo Carnacu ve Francii. To je podle mě druhá perla Francie. Když tu obsáhlou fantastickou oblast probrouzdáte, musíte žasnout.

Nejdříve projíždíme Erdevenem a kulíme oči. Přímo okraje silnice lemují menhiry! Taková vzácnost a tady se okolo nich jezdí naprosto nevšímavě. Hodně turistů se možná věnuje dlouhým nedalekým plážím. Zastavujeme a prohlížíme si menhiry zblízka. A ošaháváme. Dokonce si děláme procházku ke kamennému kruhu z menších menhirů. Tady ještě turistický nával není. Ten zesiluje až blíže Carnacu, v jehož okolí je několik rozsáhlých megalitických lánů.

Největší megalitické pole s více jak 4000 menhiry na poli dlouhém 1km leží nedaleko  Carnacu. Nejstarší megality pochází z doby 5000 př.n.l. Nejzáhadnější je, jak s nimi předkové pracovali a jak prováděli transport a vztyčování. I když i na to už jsou dnes hypotézy. Např. manipulace za pomoci kůlů a lan. Přitom největší, obrovský 20 metrový megalit, váží 300 tun! U Kermaria jsou vysoké až 7 m a na délce 1,2km jich je téměř tisícovka.

U Ménecu se nachází pole s 1100 menhiry v 11 širokých řadách na délce 1,2km. A takových obrovských polí je tu víc. Dovedete si ten lán skalisek představit? Kde místo slunečnic ční štíhlé balvany?

A nejen menhirová pole, ale i volně přístupné roztroušené tajuplné komorové hroby. Občas to dalo chvíli hledání. Také proto jsme tu strávili dva dny. To se musí osobně vidět. Fotky a popis jsou chabé. Velice doporučuji. Relativně dlouhá cesta skutečně stojí zato.

U nás je také pár kousků, ale směšně malých. Nejznámější jsou řady v lese u Kounova a největší, ojedinělý samotář více jak 3m vysoký, u Klobuk.

Naše dlouhá cesta pokračuje do nedalekých Vannes. I toto město jsem si vybral kvůli historické části, kusu zachovalého městského opevnění ze 13. stol., hezkým městským branám Porte Prison a Porte Saint Jean, impozantní gotické katedrále Saint Pierre ze 13. stol., starým domům včetně hrázděných, úzkým uličkám, náměstíčkům a francouzským zahradám, zámku Gaillard, či jachetnímu přístavu, kde jsme prohlídku začínali. V neposlední řadě jsme tu i kvůli pohodové atmosféře. Na jednom náměstíčku si bez posluchačů brnkala slečna na harfu. Vůbec nevadí, že vlastní město má 50. tisíc obyvatel. Historické centrum je samostatnou zajímavou jednotkou.

Ráno se po 270km dostáváme do města mušketýrů La Rochelle. Na rozdíl od Vannes, tady v přístavu skončíme při západu slunce za jachetním přístavem, který střeží u vjezdu dvě mohutné pevnostní věže. Ale začínám od konce. La Rochelle také není malé město. S počtem obyvatel kolem 80 tisíc je na atlantickém pobřeží největší. Proto také nemá tak komorní charakter, jako předcházející města. Hrázděných domů je v historickém cenztru podstatně méně. Nahrazují je arkádové (s krátkými, či delšími podloubími). Nejznámější snad na ulici Rue d´Escape.

Po předcházejících městech, se místní katedrála jeví obyčejnou a hranatou. Nejzajímavější jsou ony dvě mohutné přístavní věže ze 14.stol. u vjezdu do přístavu. Tour Saint Nicolas jakoby slepená ze tří válců, spojených krátkými zdmi a zakončená hrubým cimbuřím. Údajně zdmi silnými snad až 6m. Protější Tour de la Chaine, rovněž působící mohutně je čistě kruhová s přístavbou na straně k průlivu. Mezi nimi se na noc napínal velký silný řetěz pro zamezení případným nečekaným nočním návštěvám nepřátelských lodí do přístavu. Západně od této dvojice k nim správně patří z 15. stol. i třetí, La Lanterne, osmiboká na kulaté základně s ostrou špicí, postavená jako maják. Nyní hlídá o kousíček západněji u velkého parkoviště. Místní přístav na konci starého města patřil mezi  14. až 17. stoletím mezi nejvýznamnější a byl, jak je vidno, dobře chráněný.

Znovu si dovoluji připomenout a apelovat na čtenáře, aby omluvili kvalitu obrázků. Jsou sice ze stejné cesty a času, ale skenovány a digitalizovány ze starých diapozitivů, papírových fotografií a některé vyjmuty ze staré analogové kamery a upraveny. A doporučuji všem, co ještě nemají své obrazové vzpomínky zdigitalizovány, ať tak učiní co nejdříve. Včera už bylo pozdě.