Adventní Praha ve znamení pařížské školy II. (mezi Kiki z Montparnassu a paní Kooperativou)

vánoční trojvěží  •  Fotografie (83)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (83 fotografií)

Kokainistka

Modiglianiho Žena s modrýma očima

Vstoupit do fotogalerie (83 fotografií)

Třetí den našeho prosincového pražského pobytu, jehož součástí měl být také hlavní bod našeho programu obsažený i v názvu tohoto cestopisu, nezačal zrovna nejlépe. Venku pršelo a my se chystali na cestu do malostranské Valdštejnské jízdárny, kde se ona výstava „francouzské školy“ konala. Bylo úterý (3. prosince) a my jen doufali, že vláha shůry už bude jen takovou krátkou bezvýznamnou epizodkou.

Na výstavu École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž jsme vstupovali s lehce rozporuplnými pocity. Na jedné straně jsme se těšili, protože Valdštejnská jízdárna nabízí vždy velmi zajímavě a přitažlivě pojaté výstavy, na druhou stranu nás někteří důvěryhodní známí, kteří již „francouzskou školu“ navštívili, varovali, že se tentokrát opravdu jedná o slabší počin, nabízející pouze díla druhořadých umělců. Pravda sice možná byla někde uprostřed, ale nám se tu líbilo. Návštěvníků zde bylo dokonce více než jsme čekali … a většinou se tvářili velmi spokojeně.

Je jasné, že pokud se řekne „čeští umělci v meziválečné Francii“, většinu z nás ihned napadnou jména jako František Kupka, Josef Šíma, Toyen nebo Jindřich Štyrský. To ovšem neznamená, že by zde svou stopu nezanechali další tvůrci zemí českých a moravských, jako např. Georges Kars (původně Georg Karpeles), Othon Coubine (Otakar Kubín z Boskovic) nebo François Maurice Eberl (František Zdeněk Eberl). Tito tři malíři byli součástí komunity umělců usazených na Montmartru a Montparnassu, účastnili se zdejších vyhlášených Salonů a často zobrazovali „odvrácenou tvář města nad Seinou“, tedy pouliční život chudinských čtvrtí, kabarety, prostitutky, gangstery a pijáky. Klenotem výstavy se tak stává Eberlova Kokainistka, zapůjčená z Monaka (zápůjček z Francie je zde poměrně hodně a některá díla jsou u nás k vidění vůbec poprvé).

Potěšeni výstavou budou jistě ctitelé ženské krásy (i když občas již poměrně vyžilé), obdivovatelé Coubinových krajinek z jižní Francie i příznivci květin ve váze. Za hlavní lákadlo je považován známý obraz Žena s modrýma očima od Amedeo Modiglianiho, který na výstavu zapůjčilo Musée d’Art moderne de Paris a nechybí tu ani ukázka prací rumunského fotografa noční Paříže Brassaïe. Přes všechna pozitiva je ovšem třeba přiznat, že jsme se v jízdárně tentokrát zdrželi přece jen o něco málo kratší dobu než obvykle.

Následuje další pražské „pochodové cvičení“, které zahrnuje mj. Karlův most a Kampu. Po dobrém obědě (mimochodem, v historickém centru Prahy jsme se najedli za stejné peníze jako následujícího dne u Vietnamců v šumperském obchodňáku) pak zamíříme do zařízení označovaného jako GOMA, což je zkratka anglické verze názvu Česká Galerie Moderního Umění. Tady si za své peníze můžeme prohlédnout výstavy Kupka Toyen Mucha (certifikované grafické listy s tištěným podpisem), Salon Ex Libris (mj. Oldřich Kulhánek, Marina Richter, Vladimír Suchánek, Hana Čápová, Oldřich Jelen, Josef Werner nebo Jiří Slíva) a Historické vánoční pohlednice (přelomu 19. a 20. století evidentně vévodila sympatická prasátka pro štěstí). Vše doplňuje stálá expozice zaměřená na pop-art a street-art. Jedná se opět o ony certifikované listy, tentokrát v čele s Andym Warholem, Banksym, Melem Ramosem nebo Royem Lichtensteinem. Zde také najdeme artefakty, které vysloveně pobavily. Jedná se o klasické kovové šatní skříňky (a je jedno, jestli je znáte z vojny nebo z „bouchání v Kolbence“) ozdobené povinnými fotografiemi spoře oděných krasavic a nápisy jako Husák je vůl nebo Kučera krade.

Pokračujeme „policejní“ Bartolomějskou ulicí k Národní třídě, postupně krátce nahlédneme do Topičova salonu i Galerie Václava Špály a nakonec „zakotvíme“ spolu s početnou skupinou italských studentů v kostele Panny Marie Sněžné. Tato gigantická – a přitom do plánovaných rozměrů nikdy nedokončená – stavba vznikla zásluhou Karla IV. v roce 1347. Její současná podoba však pochází ze 17. století.

Úterní program byl již téměř vyčerpán. Ještě jsme se ale museli znovu přesunout do Karlína, kde na nás v moderní „čtvrti finančníků a kapitálu“ čekala Galerie Kooperativy. Ta již léta pořádá výstavy děl pocházejících převážně z vlastních sbírek. Současná výstava se jmenuje První a poslední. Jak již název napovídá, uvidíme české výtvarné umění v podobě konfrontace raných prací umělců s jejich pozdními díly. Vidět zde tak můžeme tvorbu asi šedesáti českých umělců posledních dvou století. Ze známých jmen např. Jana Baucha, Rudolfa Kremličku, Jaroslava Rónu, Josefa Mánese, Jana Preislera, Maxe Švabinského, Václava Špálu, Jana Schikanedera, Josefa Lieslera, Vojtěcha Hynaise nebo Jaroslava Horejce.

Nakonec jsme si nechali Masaryčku, což je opěvovaná monumentální novostavba v těsné blízkosti Masarykova nádraží (dříve Praha – Střed). Říká se, že Masaryčka je nejen vlajkovou lodí společnosti Penta Real Estate, ale také budoucím pulzujícím srdcem Prahy. Připouštím sice, že je autorka projektu Zaha M. Hadid, přezdívaná Královna křivky, geniální architektkou, ale mně ten „barák“ prostě nesedl. Možná nebyl vhodně osvětlen, možná nebyla vhodná konstelace hvězd nebo už toho všeho prostě bylo dost. Takže to zkusíme zase někdy příště ...

Středa (4. prosince) byla dnem našeho odjezdu. Nikoho z pravidelných čtenářů mých cestopisů jistě nepřekvapí, že od božího rána bylo krásné počasí plné slunce a modré oblohy. Tak jsme se zašli alespoň po snídani ještě na chvilku projít mezi zajímavé vinohradské vily. Tyto stavby jsou často věžovité a většinou pocházejí z konce 19. nebo prvních desetiletí 20. století. Potom jsme opustili hotel a zaskočili si na náměstí Míru, kde jsme si bez fronty dali i ten svařák do zálohovaného kelímku. Bez davů lidí tam bylo velmi příjemně a ani se nám nechtělo odjíždět. Ale náš kočár – po dlouhé době v podobě vlaku v černých barvách – byl již téměř připraven k odjezdu …

Zcela na závěr možná ještě jedna douška: Tento dvoudílný cestopis chtěl mj. naznačit, že Praha nabízí neuvěřitelné množství zajímavých kulturních atrakcí i mimo slavná muzea a galerie (stačí jen je chtít najít). A také upozornit, že na vánoční svařák nemusíte chodit jen na Staromák (i když přelidněno už asi bude navždy a všude) ...

Autor: markyz63

Další články autora: 3583

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli

1 turista zde byl a hodnotil

5,00

vřele doporučuji

doporučuji

stojí za vidění

stavte se tam

nic zajímavého

Diskuse a komentáře k Adventní Praha ve znamení pařížské školy II. (mezi Kiki z Montparnassu a paní Kooperativou)

Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!

Vstoupit do diskuse

Přidat komentář