Albánie (6) - přesun ze Shkodry až na pláž Gjipe

Cestopisy

Výhled na Jónské moře. • Fotografie (5) • Foto: pajas76

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Zastávka v Llogarském průsmyku.

Sestup k pláži Gjipe.

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Pátek 1.9.2017

Noc byla poměrně rušná. Hluk z ulice i z jednoho pokoje, kde se černoch oddával milostným hrátkám, nás v noci často budil. Ráno po probuzení se odebíráme do přízemí hostelu konečně si vychutnat nabízenou snídani, kterou máme v ceně přenocování (za 6 euro). Paní správcová nás u stolu instruuje, že každý máme nárok na 1 croassant nebo byrek, každý dle svých preferencí. Kromě toho je tu ovocný salát, chléb s fíkovým džemem a další. V konvicích je káva a horká voda na čaj. Bereme si tedy snídani na venkovní posezení a vychutnáváme ji ve stínu slunečníků. Už jsem zase relativně fit a pln chuti k jídlu, tak na nějakou dietu moc nedám a cpu do sebe nabízené dobroty.

Po sprše balíme batohy a na jedenáctou vyrážíme na náměstí Sheshi Demokracia, odkud nám jede autobus do Tirany. Již z dálky vidíme moderní klimatizovaný autobus s nápisem Tirana. Před ním stojí řidič a jak nás vidí s batohy, hned se ujišťuje, že chceme jet s ním. Nakládá nám batohy do zavazadlového prostoru a my se usazujeme na pohodlné sedačky. Dnešek se ponese v duchu přesunu na jih Albánie.

Za cenu 300 Leků vystupujeme po dvou hodinách v Tiraně. Řidič nám ochotně vysvětluje, odkud nám odjíždí další bus směr Düres a dále na jih. Chvíli běháme s batohy na zádech po rušných tiranských silnicích, ptáme se ochotných lidí až nakonec nacházíme náš další spoj.

Steward před autobusem nám sděluje cenu 1000 Leků za osobu, ale řidič nám při nástupu říká pouhých 600. Z toho jsme trochu zmateni. Po chvíli jízdy přichází steward a požaduje za oba 2000 Leků. Chvíli se s ním dohadujeme v představě, že se přeci nenecháme odrbat od každého albánského autobusáka. Nabízených 1200 Leků nebere a inkasuje zbytek autobusu. Vidíme, že i ostatní platí 1000. Steward si s námi trochu neví rady. Vysadit nás nechce, protože ví, že peníze máme. Konzultuje tedy situaci s řidičem. Asi po hodině jízdy steward přichází s tím, že řidič nám neříkal, že to stojí 600, ale že říkal, že pojedeme 6h. To sice neříkal, ale tak vysvětlení si našel a my mu tedy dáváme 2000 Leků aby byl klid.

Cesta trvá dlouho a jedeme celou trasu v kuse pouze s jedinou půlhodinovou přestávkou v sedle Llogarského průsmyku. Autobus se vzůhru plazí četnými serpentýnami a my nahoře při pozorování řidiče, který vodou polévá rozvodový řemen přemýšlíme, jestli je přestávka z důvodu potřeby cestujících, nebo z důvodu ochlazení motoru. Jsme za ni však rádi a využíváme toalety místní restaurace, před níž se na otevřeném grilu griluje napíchnuté jehňe. To je specialita místního kraje, na jejíž ochutnání nám bohužel půlhodinová zastávka nepostačuje.

Při sjezdu serpentýnami z Llogarského průsmyku se již kocháme výhledy na krásně modré Jónské moře k jehož hladině se pomalu kloní i Slunce. Vidím paraglidový kluzák jak slétá z hor směrem k moři. Již je po termice a tak si užívá klidný slet dolů s přistáním kdesi na pláži. Začínám být trochu nervózní, že nám steward po peripetiích s placením nedá vědět o naší požadované zastávce nad pláží Gjipe. Podle GPSky tedy sleduji polohu autobusu a blížící se výstupní místo. Kousek před ním se zvedám a uličkou procházím k řidiči. Steward mne spatřuje v zrcátku a hned vstává a volá "Gjipe Gjipe", což vzápětí ještě opakuje do reproduktorů autobusu.

Konečně zase máme batohy na zádech a protahujeme nohy ztuhlé z mnohahodinové cesty autobusem. Prašnou cestou klesáme tříkilometrovým sestupem k pláži Gjipe, která se nachází ve vyústění skalnatého kaňonu. Dole rozeznáváme stany mezi stromy a pár provizorně udělaných staveb (toalety a bar). Pláž je zajímavá hlavně tím, že je nedosažitelná autem a každý tedy musí sejít dolů touto cestou pro pěší. Dole by tedy nemělo být přelidněno jako na běžných plážích. Navíc vyústění kaňonu dělá pláž s blankytně modrou vodou Jónského moře překrásnou přírodní scenérií. Cestou sbíráme větvičky na topení v našem vařiči, protože nevíme jak to s nimi bude dole v kempu.

Konečně vystupujeme ze skalnaté pěšiny na písek pláže. S hromadou větví v rukou vypadáme trochu jako exoti, ale co - kdo nás tu zná? Preferujeme spíše osamocené místo pro nocování. Zkoušíme tedy na druhé straně pláže pokračovat dál turistickou pěšinou a najít si nějaké opuštěné místo dál na opuštěných plážích. Po několika stovkách metrů však poznáváme, že cesta vede svahem po útesech vysoko nad mořem a těžko se dostaneme dolů k vodě. Protože se Slunce brzy dotkne mořské hladiny a cesta se dál vine svahem vysoko po útesech, vracíme se raději zpátky do kempu.

Kemp naštěstí působí celkem vzdušným dojmem. Mezi stromy je spousta místa a na okrajích jsou pěkné opuštěné plácky, kde budeme mít dostatek soukromí. Stan stavíme již po západu Slunce a rychle ze sebe jdeme opláchnout prach a pot dnešního dne do průzračné vody moře dřív, než se úplně setmí. Přivítá nás pláž s malými oblázky na které stojí slaměnné slunečníky a plastová lehátka a hlavně krásně teplá voda moře.

Po návratu ke stanu vaříme k večeři těstoviny na dřívkovém vařiči. Otoplného materiállu je všude kolem dostatek a tak hlavně dáváme pozor, aby nechytla i suchá tráva v okolí. Pro tento případ máme v záloze PETku plnou vody a vařič umísťujeme na velký placatý kámen.

I nyní po západu Slunce je stále velké teplo a proto stan zavíráme pouze sítí proti hmyzu a uléháme do spacáku. Těšíme se na dnešní noc, která bude jistě mnohem klidnější než poslední noc v Bulldockovi.