Albánie (9) - šnorchlování kolem ostrůvků Ksamilu

Cestopisy

Přenocování na parkovišti za barem v Ksamilu. • Fotografie (7) • Foto: pajas76

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Výhledy na moře.

Pláže se slunečníky.

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Pondělí 4.9.

Po probuzení balíme stan a vyrážíme zpět do centra Ksamilu, kterým jsme předchozí den přišli. Na dnešní plánovaně koupací den si vybíráme pláž s lehátky a slunečníky přímo naproti největšímu ostrůvku. Je nám jasné, že lehátka budou placená. My ale pláž potřebujeme pouze k odložení batohů, takže se rozkládáme v rohu pláže přímo na písku a sedáme si na naše ručníky. Lehátka se rychle plní a záhy k nám přichází muž v bílé kšiltovce a sděluje nám, že takhle na písku tu sedět nemůžeme. Prý si máme buď koupit lehátko za 1000 Leků na den, nebo jít na nějakou veřejnou pláž. Na veřejnou pláž bychom klidně šli, ale jaksi nevíme která to je a určitě to bude až ta nejvzdálenější na okraji Ksamilu, kde nebude při šnorchlování nic vidět. Tam se nám tedy vůbec nechce, protože si hlavně chceme prošnorhlovat kolem místních ostrůvků. Balíme tedy ručníky do batohů opřených o kamenou zídku a stojíme vedle nich. V této poloze zjevně pánovi v kšiltovce nevadíme a už si nás dále nevšímá.

Po pláži kolem prochází spousta různých nabízečů s ovocem, byreky a jakýmisi smaženými koulemi politými čokoládou. Vypadají lákavě, tak investujeme 100 Leků do jejich ochutnávky. Celkem nám chutnají, takže si je zanedlouho kupujeme znovu.

Konečně jdeme šnorchlovat. Voda tu není tak úžasně čistá jako na pláži Gjipe, ale k tomu abychom něco viděli, to bohatě dostačuje. Mořských tvorů je tu naopak o něco více. Pod hladinou se dostáváme až k břehu ostrova na kterém chvíli odpočíváme na dřevěném molu. Pomalu se blíží čas oběda a nám již dosti vyhládlo. Vracíme se tedy zpět k batohům, bereme si peníze a vyrážíme do města najít nějaké místo pro doplnění energie. Nejvíce nás zaujímá dřevěný bar kde nabízejí gyros. Trochu se zmýlíme, když si dáváme hranolky se sýrem v očekávání smažáku. Bohužel jde pouze o hranolky posypané strouaným sýrem. Na toaletách doplňujeme vodu na pití a vracíme se zpět k našim batohům stále stojících opřeny o zídku na pláži.

Míříme opět do vln pozorovat podmořský život se šnorchlem a brýlemi. Znovu přeplaváváme k většímu z obou ostrovů a plaveme kousek podél něj. Na návětrné straně ostrůvku s námi však již dosti hážou poměrně velké vlny a občas nám voda šplouchne i do šnorchlu. Plaveme zpět k dřevěnému molu, vylézáme na ostrov a procházíme se pěšinkou ostrovním olivovým hájkem.

Další směr šnorchlování volíme k druhému - menšímu ostrůvku, který obeplouváme kolem dokola pouze se šnorchlem koukajícím ven z vody. Mezi kameny pozorujeme velká hejna rybiček, na kamenech občas ježka a vzácněji i hvězdici. Když už se do nás dává zima, zamíříme zpátky na pláž s našimi batohy. Ty nalézáme netknuté na svém místě. Bereme je na záda a opouštíme pláž.

Nyní nás čeká nalezení si místa pro dnešní noc. Po nepříliš vydatném obědě se však naše žaludky začínají opět hlásit o svá práva a proto se necháváme zlákat zdejší pizzerií na něco k snědku. Usedáme na zahrádce a v menu si vybíráme, jak jinak než pizzu. Nejvíce nás zaujme pizza Čtyři sezony, na kterou však bohužel nemají tuňáka (asi je už po sezoně). Nakonec si raději vybíráme Capriciosu a na zapití půl litrů bílého vína.

Než my dva v klidu sníme svou pizzu a vínko, tak vedle u stolu celá velká rodina sní několik chodů oběda. Zřejmá hlava rodiny v bílé košile a s mnoha kily nadváhy budí trochu dojem místního mafiána a jejich děti se jim co se postavy začínají velice podobat.

Pod stolem nás najednou upoutává jakýsi rychlý pohyb. Při důkladnějším prozkoumání objevujeme potkana, který tu také hledá něco k snědku. Snažíme se ho odehnat od našich batohů, aby ho nenapadlo se do nich snažit prokousat, ale jinak jen pozorujeme co bude dělat. Brzy ho spatří i mafiánská rodinka a upozorňuje na něj číšníka. Ten se pak ještě s kolegou snaží nevítaného návštěvníka vyhnat smetákem, což je celkem komedie.

Po doplnění kalorií se vydáváme po silnici dál směrem k jihu. Máme vyhlédnutou pláž Diaporit ležící na nejižnějším výběžku poloostrova, na kterém Ksamil leží. Pláž je asi 3 km daleko a my vůbec netušíme jak to tam bude vypadat a jestli se tam bude dát stanovat. Podle mapy jdeme po prašně asfaltové silnice do kopce, abychom minuli vyvýšeninu Kodra Bajames. Ze silnice zanedlouho odbočujeme na prašnou cestu a zahajujeme sestup zpátky k moři. Cestou se hodně rozfoukává vítr a na moři se dělají velké vlny s pěnovými vršky.

Při sestupu na pláž potkáváme dvě skupinky muslimů, které poznáváme dle zahalených žen, které se vyhýbají přímého pohledu na nás. Dokonce i na samotné pláži sedí hlouček mladých lidí, kde se dívky snaží zakrýt své obličeje, když kolem nich procházíme. Zavítali jsme asi na místní muslimskou pláž, kam se chodí s dětmi koupat. Voda je tu dost špinavá, takže jim ji určitě nezávidíme. Nevšímáme si jich a pokračujeme dál směrem ke konci pláže a hodnotíme povrch na postavení stanu jako možný, nikoliv však ideální.

Po dosažení nejzazšího místa pláže s výhledem na hrad Ali Pasha Castle, který ční přímo z moře, se otáčíme a vracíme se pomalu zpět. Dáváme čas muslimské komunitě aby odešla, protože nemusí každý vědět, že tu chceme strávit noc. Naštěstí se tak brzy děje a my s radostí shledáváme, že na pláži zůstáváme sami.

Za silného větru naivně rovnáme písek do roviny a z batohu vybalujeme stan. Vítr nám ho však okamžitě bere z ruky a postavit ho do nějého obyvatelného a stanu podobného tvaru je téměř nadlidské úsilí. Brzy shledáváme, že ani kolíky v písku nedrží a rozhodně neudrží stojící stan za tohoto vichru. Se stanem jen tak sbaleným do rance se proto přesouváme na začátek pláže, kde ústí příchozí pěšina. Tady spoléháme na závětří za skalami, kde by vítr mohl být o něco slabší. Je to stejné místo, kde seděla muslimská mládež a my tu nacházíme místo pro stan jako stvořené. Vítr tu opravdu fouká mnohem mírněji, ale i tak místo kolíků raději používám velké kameny, kolem kterých obtáčím provázky a pro úplnou jistotu ještě několika šňůrami jistím stan k místním keřům. Nerad bych, abychom v průběhu noci přišli o tropiko.

Pro vaření na dřívkáči je tu materiálu dostatek. Ve skalní puklině nalézáme pěkné závětrné místečko, kde vaříme čaj a z tvrdnoucího chleba si přímo nad plameny opékáme výborné topinky. S přicházející tmou sledujeme mihotavá světýlka na pouze několik kilometrů vzdáleném řeckém ostrově Korfu. Kanálem mezi námi a ostrovem proplouvá spousta lodí. Pozorujeme i velké výletní lodě plující do hlavního přístavu ostrova Korfu.

Na nebi září tisíce hvězd a my se přesunujeme do stanu strávit tu noc. Máme trochu obavy, jestli nás tu přes noc nevyplaví příliv, protože jsme maximálně půl metru nad mořskou hladinou. V noci při každém probuzení poslouchám, jestli se zvuky vln, tříštících se o pobřeží, neblíží. Naštěstí se ale příliv nekoná a tak jsme nočním manévrům ušetřeni.