Anglie-Holandsko III.

Den sedmý.

V Haarlemu jsme zažili humornou historku s místními pořadateli mistrovství v softbalu. Ovšem zabrala by zde příliš místa, aniž by popisovala něco turistického. Mimo jiné ukazuje přátelské povahy Holanďanů. S chutí ji však vyprávím jako osobní zážitek jinde. Ráno se probouzíme do krásného, nočním deštěm umytého rána s duhou u řeky Buiten Spaarne, nedaleko centra. Po vydatné snídani postupujeme podél řeky směrem k centru. Zrovna musíme čekat na sklopení mostu přes řeku, než proplují čluny. Sklápěcí mosty si tu na dlouho neodpočinou. Lodní provoz je dost čilý. Za mostem řídíme směr cesty podle občas vyčnívající špičky nějaké věže. Na ulici Kleine Houtweg si fotíme první domy se zdobenými minibalkony. To pak pokračuje úzkým štítovým domem na Kleine Houstraat. Na chvíli zakličkujeme k řece Spaarne s jejími výstavnými domy. Kousek jdeme po nábřeží, než zase zabočíme do vnitřních uliček. Věž se nám ztratila z očí kvůli domům. Pojednou jsme však u ní. Patří velké, pozdně gotické křížové bazilice sv. Bavona ze 14. stol. K 80 metrové věži patří, jak se na místní poměry sluší, samozřejmě zvonkohra. Kostel se pyšní údajně největšími varhany na světě s více jak 5000 píšťalami a čtyřmi registry. Za touto stavbou přicházíme na jedno z nejkrásnějších náměstí v Holandsku – Grote Markt. Na protilehlé straně náměstí vidíme Radnici s hezkou vedlejší budovou soudního dvora. Vzadu ční štíhlá pozdně gotická radniční věž. Mně však také zaujalo boční křídlo s pěti bizarními vysokými komíny. Jak tak chodím po náměstí a snažím se zachytit z co nejvýhodnějšího místa baziliku a další objekty, několikrát mi kápne na zdvižený objektiv. Počasí nám zrovna nějak moc nepřeje. Ještě zachycuji cyklistu při opravě kola. Kolo je zde nejhojnější dopravní prostředek. Doporučuji všem si je s sebou buď vzít, nebo na místě půjčit. Upozorňuji, že závodnické oblečení s reklamami a pestrými přílbami se zde nenosí. Vypadali byste jako z jiného světa. Vyfotografovaný cyklista opravující kolo, není zrovna typicky oděn a vypadá na cizince. Holanďané jezdí v „civilu“. Zpět z centra se vracíme podél řeky Spaarne. U posledního zdvihacího mostu, přes který musíme, zrovna pouštějí frontu člunů. Cestou do Utrechtu ještě zastavujeme dál od centra Haarlemu u zvláštní Kathedrale Basiliek sv, Bavona. I tato křížová bazilika s bočními kaplemi a vnitřní přístupnou klenotnicí patří mezi největší kostelní objekty země. Jistě se divíte, proč se v Haarlemu 2x zmiňuji o bazilice sv. Bavona. Jsou tu totiž dvě, nejdříve jsme byli v centru, teď asi 2km jihovýchodně.

Po 70km v Utrechtu nás čeká klasicky problém se zaparkováním. Všechno placené a vesměs před domy, nepsaně patřící bydlícím rezidentům. Až nedaleko nádraží mně dochází trpělivost s kroužením okolo centra a zaparkuji před snad nepoužívaným, ale zachovalým domem ve čtvrti rodinných domků. Jsou zde tři prázdná místa pro auta, tak snad majitelům dvě postačí. Pro jistotu se ptám rukama-nohama mladíka vystupujícího z auta kus dál naproti, zda se tu platí. Sloupek Pay automatu stojí totiž až kus mimo, naproti na rohu jakési slepé odbočky, nikoli před naším plánovaným stáním. Bystře pochopil v mé gestikulaci, o co mi jde a naznačuje, že v neděli se nikde na těchto Pay místech neplatí. Vyrážíme tedy směr centrum. Dlužno dodat, že v žádném z navštívených měst jsme neměli pořádný plánek města. Buď jen úzký výřez centra, nebo vůbec nic. Chodili jsme vždy po čichu. Je fakt, že něco jsme o památkách věděli, co že by se tam mělo někde nacházet. Stejně i tady. Většina měst s historickým jádrem má centrum obkroužené kolem dokola buď ulicemi, v Holandsku kanály, nebo parky. Tady žádná věž nečouhá, ale jádro je jasně tušeno za kruhovým Stadsbuitengrachtem. Máme to k němu asi 600m. Zprvu jdeme podél něj a čekáme, až narazíme na most. Ten nalézáme až po dalším půlkilometru. Ještě projít parkem a u velkoshromaždiště jízdních kol vidíme, že jedeme správně. Zabočíme radiálně po ulici a na konci docházíme k Nieuwegrachtu. Z průvodce víme, že zdejší grachty mají dole pod nábřežím, u hladiny bývalé sklady, nyní sklepy propojené pod nábřežím do domů. Což je světový unikát. Sloužily k vykládce zboží ze člunů a jejich uskladnění. Tady to vidíme prvně. Napravo už se na konci za domy rýsuje střecha nějakého kostela. Zatáčíme a po 350 metrech podél grachtu čeká na Chrámovém náměstí utrechtský dóm. Kusem náměstí je od něj oddělena samostatná monumentální chrámová věž, se 112 metry nejvyšší v Holandsku. Jejích 13 zvonů nahoře váží 31 tun! Každou chvíli se z věže ozývá zvonkohra. Mezi věží a dómem se pod dlažbu noří schody vstupu do jeho podzemí. Před dómem leží obrovský balvan s vyrytým písmem. Jedná se o pozůstatek staré římské pevnosti, která se nacházela na místě dómu. Uprostřed náměstí vyhrává velký orchestrion břesknou hudbu. Ze zadu je vidět jeho složité zařízení. Při procházení městem jsme podobných viděli a slyšeli snad dvacítku. Všechny naleštěné a vyfešákované. Na každém náměstíčku nějaký vyhrával. Bokem, na okraji náměstí spatřujeme dům se zvláštními fragmentovými okny. Jedno dokonce zazděno jen do půlky, polovina čouhá mimo stěnu. Na fotografii je vlevo dole, jako v rohu přízemí. Třešničkou na dortu je pro turisty 2 km dlouhý Oudegracht, jehož základy sahají až do roku 1122. Představte si chodník-vozovku širokou v průměru jen 5m a na něm proud lidí. Mezi turisty čumícími do výloh obchůdků, dolů na vodu, či bloumajících sem a tam, se bleskurychle proplétají, převážně holandští, cyklisté. Nepochopitelné, že nedojde ke střetu. Vše v úplném klidu a pohodě. Shora, z vyvýšeného nábřeží je pěkný pohled naspod ke hladině. Na život u hladiny, a na hladině grachtu. Ať to vyzní jakkoli, každopádně je pěkný, snad nejhezčí ze všech grachtů.

Závěrem jsme se shodli, že Holandsko je velice sympatická země. Včetně obyvatel. Klid, spořádanost, štíhlí, hodně sportující. Viděl jsem jen dvě, decentně nazváno, široké, muslimky. Řádím si Holandsko na svém žebříčku příjemných a přívětivých zemí ke Španělsku a co se týče silničního provozu i k Německu. Za celou cestu jsem neviděl žádného nerváka, blázna, agresivního řidiče. Neviděl jsem nikoho nedbat na dopravní zákazy. Všichni v úplném klidu jeli přes obec 50kou. Kde byla šedesátka, nebo osmdesátka, nikdo to nepřekračoval, jak je zvykem u nás. A je fakt, že na zákazu zastavení si nikdo nedovolí zastavit. Až za Rozvadovem se vracíme do džungle primitivismu.