Baťův kanál - tři dny na lodi

Při plánování dovolené jsem na turistika.cz nenašel žádné povídání, které by mi více přiblížilo co nás tady čeká. Spousta zajímavých videí je na youtube.com, ale žádný popis v podobě cestopisu jsem nenašel.

Do Strážnice jsme dorazili okolo 15:30. Janka, Marek, Karin a já. Nebyli jsme tu první cestovatelé. Jedna čtyřčlenná rodina už dorazila před náma. Lodní kapitáni ještě myli paluby lodí v přístavišti a doplňovali benzín do nádrží. Dali jsme si kávu a nanuky a nahlásili se v kanceláři přístavu. Mezitím už kapitán Antoš začal dávat školení rodině před námi. Měli objednanou loď Lucy. My jsme měli Bety. Školení probíhalo poměrně dlouho a i se zkušembní plavbou zabralo asi hodinu. Pak jsme se školili my. Značky, světelná signalizace, průjezd komorami a zajímavosti, které bychom mohli navštívit. Pak zkušební plavba - ovládání lodě, vyplutí, otáčení, přistání... a byli z nás všichni kapitáni. Přenesli jsme všechny naše věci z auta na loď a kolem 18 hodiny vypluli na první plavbu do Petrova. Mezi Strážnicí a Petrovem je asi nejkrásnější část Baťova kanálu, protože si připadáte jako v pralese na Amazonce. Projíždíte tunelem lužního lesa, kolem vyskakují ryby a občas minete rybáře sedícího na břehu. Až do přístavu v Petrově jsme nepotkali žádnou loď, což umocnil náš pocit pobytu v divočině. V Petrově je krásné přístaviště s příjemným a čistým zázemím. Bufet, sprchy, WC. Dali jsme si kofolu, koupili turistickou známku a vydali se zpět. Chtěli jsme dorazit ještě za světla do Strážnice. Cestu zpět jsme zvládli rychleji, protože naše lodivodské zkušenosti s řízením lodě se stále zlepšovaly.

První noc na lodi byla pro mne stejná jako vždycky první noc ve stanu. Neusnul jsem. Maximálně tak dvě hodinky k ránu. Protože jsem spal v kormidelně, která byla zakrytá jen plachtou (ostatní spali v uzavřené kajutě), bylo dost chladno. Možná jsem si mohl zapnout spacák. Po snídani v trávě a několika procházkách po ranní Strážnici, jsme v 9:30 vyrazili na sever. Cílem bylo dojet do 18 hodiny do Starého Města.

Kousek za Strážnicí jsme dojeli pár vodáků na kajaku a vzali jsme je do vleku až k první komoře ve Vnorovech. Naše premiéra v komoře nebyla nic moc. Měli jsme červenou, takže jsme museli čekat na uvolnění komory a před komorou jsme se točili jak korouhvička. mezi komorami ve Vnorovech křižuje Baťák řeka Morava. Protože proti nám ve druhé komoře jela velká dopravní loď, se kterou bychom se nevlezli do vjezdu do druhé komory, museli jsme popojíždět po Moravě než loď projede. To nám zabralo skoro půl hodiny, ale zvládli jsme to. Takže první průjezd dvojicí komor ve Vnorovech nám zabral přes hodinu. Po zastávce v přístavu jsme pokračovali dál směrem na Veselí a pak po Moravě do Uherského Ostrohu. Tam jsme si dali oběd a v 15 hodin jsme vypluli dál na Staré Město. Řeka je v místech za Uherským Ostrohem asi nejširší, takže jsme si užívali nádhernou plavbu ve vlnách. Slunce pálilo a my se nestačili mazat. Ke komoře ve Starém Městě jsme dorazili v 17:45. Na poslední chvíli, protože provoz komor na Baťáku je od 10 do 18 hodin.

V přístavu nás překvapila velmi příjemná restaurace s výborným uzeným kolenem, o které jsme se ve třech bohatě podělili. Janka si dala bramboráky. Nejlepší ale byla sprcha, první po dvou dnech na lodi. Spolu s námi v přístavu kotvily ještě tři obydlené lodě. Po předchozí probdělé noci jsem se teď vyspal nádherně.

Ve středu ráno jsem na inlinech hledal cyklostezku na Velehrad, ale po 3 km jsem to v kopci a na kočičích hlavách vzdal. Po snídani v restauraci, jsme vyrazili na inlinech podél kanálu do Huštěnovic. Bylo stále větší horko, takže jsme se po 5 kilometrech otočili a vrátili se na loď. V 11 jsme vypluli. Cíl - proplout do šesti komorami ve Vnorovech a pak přespat ve Strážnickém přístavu. Motor šlapal na plno, ledničky chladila naplno, slunko pálilo taky naplno, nabíjel se mobil. To byl nápor na lodní baterku. Stávka na sebe nedala dlouho čekat. Ve Vnorovech jsme čekali na zelenou a když naskočila, tak nám nenaskočil motor. Několik pokusů, a nic. Loď která plula s náma, vjela do komory, vrata se zavřela a my museli čekat na další kolo. Naštěstí se baterka vzpamatovala a po chvilce odpočinku motor naskočil. Pak už jsme ho radši nechali běžet a vypli ho až v přístavu ve Strážnici.

Čtvrtý den plavby byl náš cíl v zahraničí. Slovenské město Skalica. Vyrazili jsme brzy, po snídani v trávě, před devátou hodinou. V Petrově jsme si dali ranní kávu a počkali až se v 10 otevřou zdymadla. Po proplutí se kolem nás rozprostřela úplně jiná krajina než mezi Strážnicí a Petrovem. Byly to jen pole a louky, sem tam strom. Už žádný prales. Slunko pálilo a Janka našla novou zábavu. Plastový kýbl na vodu, se kterým se polévala vodou z kanálu. Propluli jsme kolem výklopníku v Sudoměřicích a v 11 jsme byli v přístavu Skalica na Slovensku. Přistáli jsme a vydali se na pěší tůru do 3,5km vzdáleného města. bylo určitě přes 30 stupňů, ale cestou jsme byli částečně stíněni stromy. Po necelé třičtvrtěhodince jsme dorazili až na náměstí do Skalice. Všichni už jsme byli hladoví, takže jsme byli rádi za pěknou restauraci se zahrádkou, meníčkem a možností platit českými korunami. Moc pěkné městečko je Skalica, ale kdyby měli v přístavu půjčovnu kol, bylo by to ještě lepší. Na zpáteční cestě do přístavu bylo snad ještě větší horko. Kofoly se v nás jen vypařily. Plav bou zpět ze Skalice jsme si udělali zastávku v Sudoměřicích, kde byla na výklopníku výstava fotografií a pěkný rozhled z horního Ochozu. Doplnili jsme zásoby nanuků a kofoly a vydali jsme se na poslední část cesty přes Petrov do domovského přístavu Strážnice. Kousek před Petrovem nám vypnul motor. Asi došel benzín. Ještě, že byla zásoba v kanystru, takže jsme doplnili do nádrže a zase to jelo. Do Strážnice jsme dorazili kolem 17 hodin. Marek ukázkově zaparkoval loď v přístavu a už zbývalo jen přenést všechny naše věci do auta a předat loď.

Od podělí do čtvrtka jsme ujeli celkem 70 km po kanále a řece, 11 km na bruslích a 8 km pěšky.