Beroun - PkP
Beroun
Okresní město Beroun leží na soutoku řek Berounky a Litavky, z nichž obě si vytvářejí hluboká údolí. Zatímco údolím Berounky se město příliš nerozbíhá (vyjma úzkého pruhu vytvořeného především fabrikou na levém břehu nad centrem), údolím Litavky se táhne v jejím směru a je skoro spojen s Královým Dvorem; nejhustší zástavba Berouna se však nenachází v samotném úzkém údolí Litavky, ale na svahu hory Děd (nad levým břehem Litavky). Průměrná nadmořská výška města je 225 m. Beroun se také nachází mezi chráněnými krajinnými oblastmi Křivoklátsko (severozápad) a Český kras (jihovýchod); bráno světovými stranami by se podobně daly rozdělit hlavní masivy okolo města, tedy Zbirožská vrchovina na SZ a Hořovická pahorkatina na JV. Detailněji rozebráno, pokud Berounka a Litavka vytvářejí hluboká údolí, jsou z jejich obou stran svahy horských celků; vezmu-li to z úzkého pohledu Berouna, je na západě nejvýznamnější kopec Děd (492,0 m n.m.), jehož svahy se zvedají v prostoru celé západní části města až po Talichovo údolí. Následuje krátké rozvodí mezi potokem vytvářejícím Talichovo údolí a Berounkou. Klasické kopce Křivoklátska začínají až u hranice CHKO, takže pokud překročíme Berounku, narazíme na zajímavé meziúzemí, které můžeme označit jako Chyňavsko, nebo pouze jižní Chyňavsko; toto území je ohraničeno Berounkou, hranicí CHKO Křivoklátsko, Loděnicí a údolím dálnice D5; chceme-li uvažovat pouze jeho jižní část, vezmeme jako severní hranici přibližně spojnici Chyňava - Kalousův mlýn. Leží zde obce Lhotka u Berouna, Železná a jižní část katastrů Chyňavy, k níž patří i Malé Přílepy, a Libečova, navíc samozřejmě také části hraničních obcí oblasti. Tím máme vymezené další krásné konzistentní území a můžeme pokračovat údolím dálnice D5, kudy kromě zmíněné komunikace vede i silnice 605 a železniční trať 173; zde Beroun sousedí s obcí Vráž. Hranice CHKO Český kras se sice dotýká i samotného Berouna, ale masiv Českého krasu zdvihající se nad levým břehem Berounky uvažuji až přibližně od Boubové. Území ohraničené údolím dálnice D5, Berounkou, silnicí Loděnice - Bubovice - Hostim a kouskem Loděnice (od Hostimi k Berounce) bych označil jako Svatojánsko. Určitě nejzajímavější částí této oblasti je její jádro se Svatým Janem pod Skalou, jehož zástavba se drží mezi prudkými srázy údolí říčky Loděnice, které celou oblast rozděluje; právě zde se rovněž nachází pro cestu autobusem nádherná silnice Beroun - Hostim, kterou více rozvedu u linky 215004. Od jihozápadní oblasti Českého krasu Beroun odděluje snad nepojmenovatelné územíčko, které se nejprve zdvihá od Berounky, Litavky a Suchomastského potoka a následně, jak se přibližuje ke zmíněné části českého krasu, se této svým charakterem postupně stále více blíží; ohraničil bych ho, jak jsem naznačil, hranicí CHKO Český kras od Tetína po Suchomastský potok, Suchomastským potokem, Litavkou, Berounkou a krátkým úsekem od Berounky na okraj Tetína, kde by se okruh uzavřel.
Území Berouna bylo osídleno už od doby železné, tedy asi 400 let př.n.l., r.1295 byl Beroun povýšen na město.
V Berouně je železniční křižovatka, kde končí příměstská trať od Prahy a navazuje na ni trať 170 směřující na Cheb. Od této hlavní trati se zde odpojuje trať na Rakovník, která jde na druhé berounské nádraží - Závodí - společně s tratí od Prahy, avšak nikoliv přes Černošice, nýbrž přes Rudnou. Ze silnic tudy prochází dálnice D5 (Praha - Plzeň), která však městu dosti prospěla, protože jím procházela i stará silnice (dnes 605). To, čím město není významné, je silniční křižovatka, protože kromě D5 a 605 jím prochází jen pár silnic II. třídy (116 a 118).
Do Berouna se dá jet samozřejmě vlakem, a to buď po trati 171 (přes Černošice), která je rychlejší a na níž lze využít také rychlíky, nebo po trati 173 (přes Rudnou) - tato je kratší a o něco zajímavější, ale nedávno byla velká část vlaků této trati ukončena v Nučicích a ve Vráži, a tak trať pro cesty do Berouna ztratila hodnotu, dokonce byly zrušeny oblíbené přímé vlaky jezdivší přímo z Prahy-Smíchova do Rakovníka. Vzhledem k tomu, že vlaky staví jenom na dvou nádražích, je samozřejmě lepší cestovat do Berouna autobusem. Dvě hlavní místní linky jezdí v Praze ze stanovišť Zličín a Nové Butovice; některé spoje končí již v Počaplech, jiné pokračují až do Zdic. V Praze některé spoje ze Zličína pokračují přes zastávky Na Radosti, Bílý Beránek, Motol a Nemocnice Motol k nemocnici Na Homolce. Velmi pomalé spoje jedou celou cestu po silnici 605, nebo sjíždějí z D5 na exitu Rudná, většina však dálnici opouští v Loděnici, nebo až těsně před Berounem. První zastávkou ve městě je Autobusové stanoviště nacházející se ještě před řekou, následuje U černého koně - přímo u náměstí -, Plzeňka a Sídliště - obě rovnoměrně směrem na Králův Dvůr; varianta trasy jedné z linek za Černým koněm odbočuje hlouběji do města - odpojujíc se od silnice 605 - a vede přes zastávky U Zelených, Jungmannova, Velké sídliště a Třída Míru, aby se napojila zpět na silnici 605 na samém okraji Berouna. Kromě těchto základních berounských linek a nevydatných linek větší délky se do Berouna z Prahy dostanete i dvěma specifickými linkami končícími na autobusovém stanovišti; první je linka PID 380, která jede zkrátka po silnici 605 ze Zličína až do Berouna, ve všední dny začínajíc na Sídlišti Řepy; linka 384 končí v místní části Hostim, odkud se ale žádný spoj nevrací, ani by to nebylo fyzicky možné - všechny pokračují po lince 215004 (linka H MHD Beroun; v současnosti nese po nesprávném přečíslování podobně jako všechny linky MHD Beroun číslo 210004, zde ovšem bude uvedena pod svým původním označením, což budiž poukazuje na absurditu tohoto přečíslování) na aut.st.; linka 215004 je beztak jednou z nejhůře označených linek, jelikož, ač se na všech zastávkách uvádí jako linka H, autobus samotný písmenem H vůbec označen není, a protože tarif PID na sjednocené lince 100384/215004 platí vždy kromě cest v úseku Beroun,,aut.st. - Beroun,Hostim a jeho podúsecích (tedy po území Berouna) a dvojlinka je celou cestu označena jako 384 směr Beroun, resp. Zličín, není vlastně poznat, že l. 100384 v Hostimi končí a dál pokračuje l. 215004, neboli H. O lince 215004 si troufám tvrdit, že je nejkrásnější linkou v okolí Prahy, a proto její projetí vřele doporučuji. Linka 100384 cestou od Prahy ze silnice 605 odbočuje za Loděnicí pokračovaboš po silnici údolím říčky Loděnice přes Svatý Jan pod Skalou do Hostimi, kde končí přecházejíc v linku 215004, 100384 však není tak působivá, neboť - narozdíl od 215004 - jede údolím. 215004 začíná na berounském autobusovém stanovišti, aby vyjela po silnici 116, kde staví na zatávce Hostimská, potom na nepřehledné křižovatce odbočuje k nemocnici, odkud se vrací na silnici směr Hostim. Cestou tam zastavuje ještě v osadě Lištice; právě Lištice se nachází v kopci, do kterého se po ,,divácky velmi zajímavé“ silničce stoupá z údolí Berounky, aby se po nedlouhém čase jízdy nahoře sklesalo do vesnice Hostim ležící v údolí říčky Loděnice, kde se tato linka potkává se 100384 a autobus pokračuje po ní na Prahu. V Berouně lze přestupovat ve směru ,,skryjského autobusu“ (na Svatou, Kublov, Broumy), podobným směrem jede též linka na Hudlice a Nový Jáchymov; ,,skryjský autobus“ je však v současnosti bohužel archaický pojem a linka, na níž jezdil (naposledy měla číslo 310089) je již pouze formální; v Berouně tedy můžete přestoupit na spoje do Broum, ale chcete-li se dostat až do Skryjí, musíte to vzít o něco delší cestou přes Rakovník. Dalším významným přestupním směrem je trať na Rakovník, kam, po zrušení přímých vlaků, lze jet buď s přestupem čistě vlakovým, nebo z autobusu nedlouhým přechodem mezi autobusovým stanovištěm a železniční stanicí Závodí; stejným směrem jede i další městská linka - B - končící ve Žloukovicích. Poslední směr, jenž bych chtěl zmínit, je na Tetín a Koněprusy. Kdekdo by si mohl podle mapy říkat, že pro Tetín by se měla spíše vybudovat železniční zastávka na trati č.171; vzdušná vzdálenost této od obce je skutečně nepatrná, ale v případě zřizování takové zastávky by se současně musel postavit opravdu hodně vysoký výtah; nicméně myšlenka to není nezajímavá.
Nejzajímavější částí Berouna je jistě vnitřní centrum s Husovým náměstím ve svém středu. Vzhledem k celému jádru města je náměstí skutečně veliké a zároveň pěkné. Na jedné jeho straně se nachází krásná novobarokní radnice z roku 1903; hned u protějšího rohu je zase Kostel sv. Jakuba Většího; v dohledu od náměstí stojí i dvě městské brány - Pražská a Plzeňská - původně ze 14. století. Celé centrum bývalo obehnáno hradbami (jejichž součástí byly také obě brány); ty se nejlépe dochovaly na jižním okraji historického centra (ulice Hradební). Z náměstí můžete vyrazit ve čtyři zajímavé strany: 1) Směrem k nádraží, kde uzříte zbyvší úsek hradeb. 2) Ve směru na autobusové stanoviště - na této cestě nejprve přejdete příjemný ostrůvek a pak po lávce Berounku; přímo u autobusáku je zachovalý (ale bohužel ,,vybetonovaný“) řopík z místní linie, další, navíc atypický, můžete spatřit, budete-li ze stanoviště pokračovat po značkách vedoucích proti proudu Berounky, jiné dva pěkné řopíky zase stojí na tomtéž břehu po proudu řeky. 3) Na Městskou horu, kde jsem sice nebyl, ale z tamní rozhledny by mohl být pěkný pohled na město. 4) Posledními směry červené a modré - na Děd a do Talichova údolí; v Talichově údolí můžete vidět například vilu známého dirigenta Václava Talicha, po němž získalo údolí své jméno; na Děd se jde kolem pěkné novogotické kaple, nahoře pak stojí krásná kamenná rozhledna, z níž by byl jistě lepší výhled na město než z o 200 m nižší Městské hory, bohužel je však rozhledna na Dědu přerostlá stromy a výhled se naskýtá pouze ve směr odvrácený od města.
Na berounském náměstí je tzv. neúplné východiště (7 značených směrů); jeho specifikem je, že ve tři strany vedou společně červená s modrou (v předchozím odstavci by se jednalo o směry č. 1, 2 a 4), zelená je pak doplňuje ve směru k železniční stanici. První červená jde do Talichova údolí a vyševši z města se hned větví, aby se oba nové směry opět spojily na rozcestí Dlouhý hřeben a následně spolu sešly do Roztok, odkud je to již jen kousek na Křivoklát; jižní varianta stoupá skoro na Děd a dále vede přes Hudlice, hřeben Krušné hory, Nový Jáchymov a kolem Leontýnského zámku k místu spojení, trasa severní vyjde na Zdejcinu, aby sklesala zpět k Berounce a šla přes Nižbor, okolo Žloukovic a lesem na Dlouhý hřeben. Druhá červená také směřuje na Křivoklátsko, ale nejprve do Chyňavy a pak kolem hradu Jinčova do Zbečna. Třetí červená si to namíří na hřeben Českého krasu, po němž dojde až do Radotína; cestou prochází Svatý Jan pod Skalou a Karlštejn, ale též jiná krásná místa. Abychom příliš nechaotizovali, vezmeme směry modré ve stejném pořadí jako červené. První tedy jde nejkratší cestou na rozhlednu Děd, kde končí. Druhá stoupá do Lhotky u Berouna, aby prošla lesem Březová do Chrustenic a dále do Loděnic, odkud pokračuje na rozcestí Boubová a tam končí zpět na ,,třetí variantě“ červené. Třetí modrá jde do Tetína a dále přes Kodu do Litně, z níž stoupá na hřeben Brd; hned za Berounem byla přeložena na silnici, ale její stará trasa podél Berounky je kratší, pěkná a celkem snadno zrekonstruovatelná. Zmíněná osamocená zelená směřuje do údolí mezi Koněpruskými jeskyněmi a Koukolovou horou; nabízí tedy možnost dojít z berounského náměstí smysluplnou značenou trasou na Koukolovu horu a zároveň umožňuje udělat z Berouna docela pěkný okruh přes Koněpruské jeskyně - po modré do Tetína, kde začíná zelená do osady Tobolka, v níž už můžete přejít na žlutou vedoucí právě přes ty Koněpruské jeskyně, pod Kotýzem pak v údolí Suchomastského potoka narazíte na zmíněnou zelenou směr Beroun. Mimo náměstí bych zmínil nejprve rozcestí tří červených na začátku Talichova údolí, kde také začíná okružní naučná stezka a žlutá značka, která sice sama o sobě netvoří okruh, ale uzavírají ji cesty vyznačené modře a červeně. Poslední značkou ke zmínění zde je zelená, jež začíná na Zdejcině vedouc přes Děd do Králova Dvora. Kromě značených cest stojí za doporučení vyjití po cestě podél Berounky na Srbsko.
Centrální část Berouna je docela rozlehlá, ale kromě součástí s ní přímo spojených (Na Vinici, Plzeňské Předm., Na Machovně) k němu zase tak moc osad patřit nebude. V Talichově údolí je osada Brdatky, přes kopec Ostrý (pravý břeh Berounky) Na Ptáku, osady v jinak industriálním prodloužení města podél levého břehu Berounky (na Nižbor) U Slezáků, V Pánvích; za nádražím se už nacházejí vísky - Jarov, Hvížďalka, Zavadilka - a když jsme u větších osad, musíme se vrátit ke Zdejcině - osadě vysoko nad Berounkou; nakonec zmíníme vsi na trase linky MHD H, tedy Lištici a Hostim.
Těžko něco doporučovat v okolí Berouna podél Berounky - na Křivoklátsku jsou nejvýznamnější Nižbor, Jinčov, samozřejmě Křivoklát, Zbečno, oppidum Stradonice (nenavštívil jsem), ...; v Českém Krasu například Sv. Jan p./Skalou, Karlštejn; obě CHKO navíc nabízejí přenádhernou přírodu. Raději se budu věnovat třem místům Berounu velmi blízkým, z nichž musím začít Tetínem, vesnicí ve vskutku unikátním místě na okraji CHKO Český kras a NPR Koda, z níž se vám při návštěvě zbytků hradu naskytnou tak neskutečné pohledy na okolí (nacházíte se naproti trase již poněkolikrát zmiňované linky 215004), že se bude ptát, jste-li stále ještě na Berounsku; jinak jsou na Tetíně tři moc pěkné kostely a není od věci zajímat se o jeho historii. Jako druhé budou zmíněny Koněpruské jeskyně, jejichž prohlídku lze rovněž vřele doporučit, ať už váš způsob cesty k nim bude jakýkoliv. Do třetice zmíním Králův Dvůr, jenž již dlouho není součástí Berouna, ale stojí za to aspoň jednou si jej pořádně prohlédnout (zámek, počapelský kostel, ale i Koukolovu horu nad Popovicemi).
Co na závěr uvést o Berouně? Musím říci, že se mi lépe charakterizovala Sázava nežli on, proto snad zbývá jen doporučit vám všem jeho návštěvu.
Text je přejatý z Průvodce k průvodci I - http://ondra-pdvyv.wz.cz/PkP/PkP1.pdf.
anotaci naleznete zde - https://www.turistika.cz/cestopisy/show/pruvodce-k-pruvodci-i-okoli-prahy.html.
Oficiální stránky města Berouna: http://www.mesto-beroun.cz/
Přidat do oblibených uživatelů
Beroun
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Beroun - PkP
