Bled a Bohinj

Julské Alpy

Druhý den vyrážíme do Alp. Cesta trvá asi hodinku. Ve Slovinsku je všechno blízko a za pár dní můžete zvládnout túry ve velehorách, rafting na divokých řekách, koupání v moři, návštěvu krasových jeskyní nebo prohlídku hradů. Co jsme vyjeli z dálnice, nevycházíme z nadšení a údivu. Vybíráme si místa, kam se určitě musíme ještě vrátit, stanovat, procházet se, odpočívat na louce. Projíždíme kolem pohlednicového jezera Bled s ostrůvkem a kostelíkem uprostřed. Míjíme luxusní hotely, tenisové kurty, golfová hřiště a jiná snobská zařízení. Naši hostitelé mají pro nás něco lepšího.

Zanedlouho přijíždíme k dalšímu pohádkovému jezeru - Bohinj, tentokrát bez hotelů a téměř bez turistů. Procházíme hájkem na pláž, odkud jsou vidět nejvyšší vrcholy Julských Alp, nad kterými ční ten úplně nejvyšší - Triglav. Hledáme nejkrásnější místo, abychom zde velmi příjemně strávili několik hodin koupáním, sluněním, povídáním a kocháním se. Voda je průzračná a určitě čistá, protože těsně u břehu se prohánějí ryby. Alenka se nám svěřuje, že toto čarovné místo objevili teprve letos na jaře, kdy tady byli lyžovat.

Podcenili jsme trošku kousavé alpské sluníčko a je nám už jasné, že i naše těla si odnesou pro nejbližších pár dní památku na koupání v Bohiňském jezeru. Oblékáme se a Tomaž nás zve na procházku. Obcházíme jezero tentokrát z druhé strany. Vede tudy turistická stezka Do Doliny Sedmi Triglavských jezer přes vysoký přehradní hřbet Komarča. Dá se jít také přes Komnu k řece SOči. Asi po půl hodině přicházíme k pěšině, na které se k našemu údivu platí vstupné. Malým odškodněním je nám vstupenka s úryvkem z Prešerenova eposu Krst pri Savici (Křest u Savice). Tomaž vypráví další příběh o lásce.

Děj se odehrává v době, kdy v okolí Bledu spolu bojovali křesťané s pohany. Črtomir je pohanský bojovník a Bogomila křesťanka. Milovali se, ale víra byla nepřekonatelnou překážkou jejich lásky. Črtomir a jeho druhové byli zrazeni a všichni pobiti kromě svého vůdce. Zoufalý a sám se najednou obrací k Bohu a hledá novou naději. Nechává se pokřtít u pramene říčky Savice. Zdá se, že milenci mohou být konečně spolu, ale on se stává mnichem a Bogomila odchází do kláštera.

„Slap drugo jutro mu grmi v ušesa,

junak premišlja, kak´ bolj spodaj lena

voda razgraja, kak´ bregove stresa

in kak´ pred njo se gore ziblje stena,

kak skale spodkopúje in drevesa

kak do nebes leti nje jeze pena."

Tento úryvek z Krstu pri Savici popisuje mladíka (Črtomira), jak pozoruje vodopád, který otřásá horami, podrývá skály a stromy a jeho pěna letí až do nebes. Není divu, že toto místo inspirovalo i další básníky např. obrozence Valentina Vodnika. I nás okouzlil tento div alpské přírody.

Pramen říčky vyvěrá z krasové jeskyně a padá dolů ve dvojitém 60 metrů dlouhém vodopádu do tyrkysového jezírka. Když jsem se probrala z tohoto romantického oblouznění, povšimla jsem si dalších zajímavostí. Pod vodopádem již téměř splynula s okolím nějaká stavba. Ptám se Tomaže, zda je to vodní elektrárna, ale nedokáže mi odpovědět. Později se mi podaří zjistit, že zde skutečně byla za 1. světové války postavena vodní elektrárna, která umožňovala provoz vojenské lanovky na Komnu a úzkokolejnou dráhu z Bohiňské Bistrice k Savici. V upomínku na návštěvu velkoknížete Johanna sem nechal další milovník Alp Žiga Zois přinést mramorovou desku, na níž je pamětní nápis.

Odpoledne se vracíme zpátky k Bledskému jezeru. Jsme pozváni nejdřív do útulné cukrárny na typické slovinské sladkosti. Mlsně obhlížíme velké kusy na talíři. Abychom mohli ochutnat všechno, ukrajujeme si každý z každého řezu kousek. Jsou všechny vynikající, ale mě nejvíc zaujala gibanica, kterou si nezapomenu dát znovu při každé další příležitosti. Její příprava je velmi složitá, ale o to rafinovaněji chutná. Skládá se ze dvou těst: křehkého a taženého, a ze čtyř náplní: jablečné, tvarohové, makové a ořechové.

Posilněni stoupáme k Bledskému hradu, odkud je kouzelný pohled na jezero. Na malém ostrůvku se v modrostříbrném oparu bělá barokní poutní kostel P. Marie na ostrově s pověstným „zvonem přání". Vykopávky dokazují, že toto místo bylo v období pádu římské říše a pak v časech starých Slovanů silně osídleno. Slovinci žili tehdy na Hradním vrchu, na březích jezera a na ostrově, kde údajně žila bájná pohanská bohyně Živa. První zmínka o hradu je z roku 1004, kdy byl hrad darován králem Jindřichem II. brixenskému biskupství. Po zemětřesení byl v roce 1690 znovu obnoven a v letech 1951-61 zde proběhly restaurátorské práce. Tento hrad patří k nejstarším a nejznámějším ve Slovinsku. Překvapuje nás, že ani v tomto hradu se nenacházejí původní interiéry. Je zde archeologické muzeum a restaurace.

Po prohlíce exponátů shlížíme na městečko dole. V roce 1864 tady Švýcar Rikli zřídil lázně, zdejší lázeňský dům pochází již z roku 1898, který byl v roce 1903 na mezinárodní turistické výstavě ve Vídni vyznamenán cenou za první místo. Bled nabízí svým návštěvníkům spousty možností ke sportování a relaxaci: koupání v jezeře nebo termálních lázních, veslování, jachtaření, surfování, rybolov, kanoistika, rafting, golf, tenis, jízda na koni, plachtění...

Je letní podvečer a my projíždíme podél rakouské hranice, kterou tvoří další velehory Karavanky s nejvyšším vrcholem Mogila stol (2236 m), na druhé straně se tyčí vysoko zdvižené kry zvrásněných vápenců, které vytvořily Julské alpy. Alpský kolorit dotvářejí velké sušáky na seno. Brzy přijíždíme do Kraňské Hory, horského střediska, které leží při soutoku Pišnice se Sávou Dolinkou. V zimě je to rušné centrum zimních sportů, teď v létě poklidná vesnička.

Hledáme dům, ve kterém nám Tomažův přítel zajistil ubytování. Majitelé nejsou a nebudou dva dny doma, ubytováváme se tedy sami. Náš pokojíček je malý, ale útulný a asi taky dost starý. Je celý obložený dřevem, malé okénko zdobí muškáty a postel nádherné vyšívané povlečení. Je ještě docela světlo, proto na nic nečekáme a jdeme ven. Procházíme tichou hlavní ulicí až na malé náměstíčko ke gotickému kostelíku ze 14. století. V malém stánku informační služby mají ještě otevřeno, takže se nám podařilo koupit nějaké pohledy a získat materiály k rozšíření našich obzorů. Zpět se vracíme kolem hlavní silnice, kolem které stojí nové domy, nabízející ubytování turistům. Nezdá se však, že by tyto kapacity byly využity. Po pravé straně míjíme kasino. Vyjímá se tady dost zvláštně a ruší majestátnost velikánů za ním. Večer jsme tak znaveni ze všech těch nádherných dojmů, procházek, prohlídek a koupání, že se rychle v moderní koupelně osprchujeme a už usínáme.