Brdy – výlety v jižní části - 4. den – obec Planiny a Mítov

Cestopisy

Planiny - zvonice s kapličkou

Mítov

Mítovský potok

Mítov

Mítov - dům hamerníků

Mítov

Mítov - mlýn

Mítov

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (22 fotografií)

Pondělí 11. 5. 2020
Konečně jsem se pořádně vyspala. S několika přestávkami jsem spala snad 12 hodin. Hned ten den vypadá líp. Zvlášť když i venku to vypadá krásně. Svítí sluníčko. Je trochu chladněji než předcházející dny, hlavně je chladnější vítr. Ale to by nevadilo. Když jsme si pustili rádio, slyšíme varování, že se během dne ochladí, bude pršet a vítr zesílí. Takže stále platí předpověď, kterou jsme slyšeli již v pátek.

Měli jsme naplánován asi 15 km dlouhý výlet s převýšením 290 metrů střídavě po značených i neznačených cestách, kdy jsme včera navštívené skály a kopec Nad Maráskem chtěli projít po cyklostezce v jižním svahu, projít nedaleko přírodní rezervace Fajmanovy skály a Klenky. Dojít na červenou a po ní do Nových Mitrovic, po silnici do Mítova a po neznačené cestě projít pod hradištěm Kokšín do Planin. Dokonce by to šlo zkrátit i na 12 km s převýšením 247 metrů.

Jenže než jsme se nasnídali a vše sbalili, abychom to doma snadno vynesli, tak se to začalo ošklivě zatahovat.

Rozhodli jsme se tedy pro změnu – nejdřív zajedeme autem do Mítova, kde byla r. 1995 vyhlášena památková zóna. Zahrnuje zachovalý soubor lidové architektury, který se rozkládá podél Mítovského potoka. Jsou to menší usedlosti a roubené chalupy z 18. a 19. století. Nejcennější stavbou je unikátní budova roubeného mlýna, ve kterém se dochovalo i dobové náčiní a nářadí.

Cestou jsme ještě zastavili v Planinách, kde je zajímavá dřevěná zvonička s kapličkou sv. Anny. Byla postavena r. 1931. Do věže zvoničky byl zavěšen zvon o váze 26 kg, který věnoval Dr. Jaroslav Kulač, kanovník pražské metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, který trávil dovolenou na zdejší myslivně. Až do r. 1943 pak obecní zvoník zvonil každé ráno, poledne a klekání. Toho roku Němci zvon zrekvírovali. Na současný zvon si místní museli počkat do r. 2001. Protože v obci není kostelík, dělají se v červenci pravidelné poutě k této kapličce.

V Mítově parkujeme u mostu přes potok, protože u mostu vidíme informační tabuli. Tam se určitě dozvíme další informace. Informace jsme se dozvěděli, ale zcela jiného charakteru. Mítovský potok se v Hořehledech vlévá do Bradavy a i tato oblast podle potoka je součástí evropsky významné lokality Bradava, kde se vyskytuje rak kamenáč. Dozvěděli jsme se celou řadu informací o tomto rakovi, ale informace o vsi nám stále chybí. Bohužel nejsou ani jinde ve vsi.

První písemná zmínka o obci je z r. 1349 – tuto kolonii založili lidé ze sousedního Rožmitálska. Zpočátku to byla zemědělská obec, která patřila postupně pod panství Mirošov a Poříčí. Na počátku třicetileté války tu byl jeden selský statek, dvě chalupy a panský mlýn V 1. pol 17. století se zde začala těžit železná ruda a obec se začala rozrůstat. U mlýna stávala pec, byli zde hutníci i uhlíři, pracoval zde i panský šenkýř a mlynář. I když těžba nebyla příliš výnosná a časem zanikla i s pecí, byl zde zřízen železný hamr na zbraně, vodní soustruh a pila, která r. 1893 vyhořela. Většina obyvatelstva pracovala v hamru. Po r. 1880 počet obyvatel už jen klesá. Přesto se tu zachovalo několik cenných roubených staveb lidové architektury, které jdeme hledat.

Procházíme tedy pěšinu vpravo podle potoka, kde vidíme spíš chaty než nějaké unikáty. Jdeme obcí vzhůru. Vpravo je snad vápnem nahozená roubenka č.7, která přes stromy moc vidět není. Už vidíme jedno staré hezké hospodářské stavení, které má dlouhý žebřík upevněný po starém způsobu pod střechou. Míjíme kapličku sv. Václava a po hlavní silnici pokračujeme na konec obce, kde se pasou koně a kde stojí zajímavý zděný dům z r. 1926. Stále však nevidíme to, co hledáme. Vracíme se a před kapličkou odbočujeme vpravo po jediné silnici, která vede k potoku. Nejdřív po pravé straně vidíme částečně zděný a roubený dům hamerníků. O kousek dál už je vidět ten hledaný mlýn - roubený patrový mlýn s pavlačí a se zachovaným vnitřním zařízením, českou mlýnskou stolicí a mlýnským kolem, k němuž byly vybudovány vantroky s náhonem. Mlýn se používal až do r. 1926. Od r. 1953 je to státem chráněná památka. Mají u toho i došky pokrytý altán. Pěšina podle potoka nás dovedla k novějšímu hospodářskému stavení.

Další významné památkové domy jsou roubenky podél silnice, když se od mlýna odbočí vlevo k rybníku a ještě kus dál. Tam jsme bohužel už nešli. Zdálo se nám, že tam už ani žádné domy nejsou. Navíc to začínalo foukat a zatahovat se, že jsme byli přesvědčení, že nás to spláchne, než dojdeme k autu.

Tím byl vyřešen i další dnešní program. To nejzajímavější jsme viděli, výlet jsme zrušili a zamířili k domovu. Parkovali jsme při začínajícím dešti. A to už se skutečně pěkně ochladilo. Byli jsme rádi, že jsme doma. I tady byla zima, ale zatopit si wawkami bylo to nejjednodušší. Všechno dobře dopadlo, prodloužený víkend jsme si užili. Jak Ota prohlásil, narajsovali jsme se dost.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.592, 13.669)

Poslední aktualizace: 14.5.2020

Vyhledání vlakového spojení na výlet