Bretaní po vlastní ose - část 1. - úvod a cesta
BRETAŇ
Bretaň (francouzsky Bretagne, bretonsky Breizh) je historická provincie v západní Francii na stejnojmenném poloostrově a současně jeden z 13 francouzských metropolitních regionů. Jeho rozloha činí 27 208 km². Je rozčleněn na 4 departementy: Côtes-d'Armor, Finistère, Ille-et-Vilaine a Morbihan. Původně k Bretani patřilo i území dnešního departementu Loire-Atlantique, jehož hlavní město Nantes bylo dříve hlavním městem Bretaně. V současnosti je hlavním městem Rennes.
Bretaň nás dlouho lákala především svými menhiry. V Čechách jsme jejich omezenou zásobu už vyčerpali a to včetně i ostatních různých balvanů, viklanů a nejrůznějších uskupení především na Sedlčansku. Začali jsme tedy dumat o těch za hranicemi a první v pořadí byla samozřejmě Bretaň a především Carnac. A tak jsme jednoho únorového večera ze zvědavosti nakoukli na stránky Airbnb jak to tak případně vypadá s ubytováním. Když jsme viděli, jak se se šesti měsíčním předstihem zaplňují volná místa v letních termínech, ihned jsme se bez rozmýšlení pustili do rezervací. A řekli jsme si, že když už tak daleko, tak si to užít a nikam nespěchat. Nakonec z toho tedy vyšel měsíční pobyt v Bretani s třídenní cestou jak tam tak zpět. Do samotného Carnacu je to z Prahy necelých 1600 kilometrů a asi by to šlo zvládnout rychleji, ale brali jsme i cestu jako součást „výletu“.
Rezervace tedy byly provedeny a itinerář vypadal následovně:
- Praha – Méty
- Méty – Vitré
- Vitré – Carnac
- Carnac – Pleumeur-Bodou
- Pleumeur-Bodou – Pontorson (městečko u Mont Saint Michele)
- Pontorson – Chartres
- Chartres – Méty
- Méty - Praha
Léto je po šesti měsících konečně tady a jeden červencový den tedy vyrážíme. Jsem zvědavý, jak to patnáctiletá Fabie zvládne. Chvíli jsme uvažovali i o koupi novějšího vozu, zvlášť poté, co nám v květnu na jednom z výletů odešel v lesích u Loun startér, ale nakonec jsme se rozhodli, že to riskneme. Zvládla to. A teď, když mám celou cestu za sebou, mohu hned na začátku konstatovat, že nejhorší úsek z 5000 kilometrů dlouhého výletu byl z Prahy do Plzně a při návratu z Plzně do Prahy. Ani tak ne kvůli kvalitě vozovky, především díky řidičům.
No, když už jsme u toho: Dodržujte ve Francii rychlost!! Nejsou vidět, ale sledují to snad všude. Jinak 90% francouzských řidičů nepoužívá blinkry a když už ho dají, zase ho pro změnu nevypnou. Taky jich přibližně asi 50% nesvítí ani za deště a ani v celkem tmavý podvečer. Někteří ani v noci. A na kruhovém objezdu s více pruhy má přednost ten odbočující z vnitřního pruhu. Nemám tušení, jestli to je opravdu ve francouzských předpisech, ale je to běžná praxe. I přesto se tam prostě jezdí klidněji a v pohodě. Asi si nepotřebují honit trika. A chodci a cyklisti mají vždy a kdekoli přednost. Pro chodce to platí rozhodně ve městech, ale pro cyklisty snad všude. Češi by se utroubili a unadávali.
První úsek cesty tedy vede z Prahy do francouzských Mét a je dlouhý 720 km. Vyjíždíme okolo půl deváté a celé Německo přejedeme bez větších problémů. Pár zastávek na odpočinek a občerstvení. Jen mi dochází, že po automobilové návštěvě Portugalska jsem se zařekl, že delší výpravy už nikdy nebudu podnikat v autě bez klimatizace. V Čechách mi nikdy nijak zvlášť nechyběla, ale více jak 500 km ve čtyřicetistupňovém vedru je holt znát. Do Mét dorážíme okolo páté celkem vyprahlí. Ubytování máme zajištěno v hotelu Hôtel Premiere Classe Metz TECHNOPOLE. Leží na okraji města při dálnici. V okolí je mnoho dalších hotýlků jako třeba Formule 1, B&B, Ibis a jiné, které také opravdu nejsou na dlouhodobější pobyt, ale právě tak na přespání na cestě. Zvolený hotel mi vycházel nejlépe v poměru cena/výkon J. Třeba na rozdíl od F1, má za nepatrně vyšší cenu vlastní sociální zařízení. Pokoj pro dva vyšel se snídaní na cca 1300 Kč a spalo se v něm dobře. Snídaně je klasický samoobslužný bufet: čaj, kafe, mléko, džus, voda, máslo, džem, sýr, nějaké sladké pečivo, chléb. Žádná hitparáda, ale na další cestu vyrážíme najedení.
Z Mét do Vitré
Z Mét pokračujeme přes Paříž do Vitré. Délka trasy je cca 640 km. I když cesta vede okolo Remeše, nezastavujeme se tam, to je v plánu při zpáteční cestě. Na této trase už začíná výběr mýtného v mýtných branách. Dá se pohodlně zaplatit kartou. Nijak to nezdržuje a až do Paříže se jede skvěle. Podél dálnice jsou velmi pěkná odpočívací parkoviště. Toalety jsou v parádním stavu a čisté a ve stínu stromů se výborně relaxuje. Obchvat okolo Paříže už je horší. Je to holt velké město, ale pořád lepší než pražský okruh. Ovšem vedro začíná být veliké. Trefili jsme zrovna extrémní teploty, v celé střední Francii je okolo 40°. Ale nějak to zvládáme a okolo páté dorážíme do Vitré. Zde máme ubytování přes Airbnb, tedy v soukromí u místních. Francouzský manželský pár je milý a sympatický jen neumí ani slovo v jiné řeči než francouzštině. My zas nemluvíme francouzsky. Ale přesto se u krásně vychlazeného piva nějak domluvíme. Ubytování je skvělé. Snídaně byly prostě fantastické. Stále mě velmi mrzí, že jsem nestihl (neustále jsme byli v pohybu) do termínu 14 dnů ohodnotit na stránkách Airbnb toto ubytování. Omlouvám se, Catherine a Phillipe! Dostali alespoň becherovku J. Naši domácí nám nejspíš dávají rady a tipy, ale nerozumíme jim ani slovo. Přesto nějak pochopíme, že se v centru Vitré dnes koná trh a večer slavnost. Vyrážíme se podívat. Co se týče trhů a slavností, provázejí nás pak už celý pobyt v Bretani. V každém městečku, i v sebevětší díře kde se ocitneme, je buď pouliční trh nebo slavnost nebo obojí. Nemyslím stálý trh se zeleninou a tak, ale třeba pouliční blešák, večerní trh s řemeslnými výrobky, ranní trh s mořskými plody atd. Prostě uzavřou pár ulic v centru města, rozestaví stánky a je to. Trochu to komplikuje dopravu, ale vždy jsme se rádi podívali a něco nakoupili.
Nyní tedy vyrážíme na náš první trh a slavnost ve Vitré a vlastně až teď nám dochází, že už jsme v Bretani. Vitré už je bretaňské městečko. V bretonštině je to Gwitreg.
VITRÉ
Město se nachází na svazích řeky Vilaine v departementu Ille-et-Vilaine v Bretani. Má okolo 19 000 obyvatel. Vévodí mu mohutný kamenný hrad Château de Vitré postavený v roce 1070 na vrchu Sainte-Croix.
Některé části původního kamenného hradu jsou dodnes viditelné. Ve 13. století byl hrad rozšířen a byly vystavěny charakteristické robustní věže. V současnosti je zde muzeum. Nejlepší výhled na hrad je od autobusové zastávky Tertres Noirs na ulici Rue de Brest (přechází na výpadovku do Rennes).
V okolí hradu se dochovalo středověké jádro města v původní podobě. Domy zde pocházejí z 15. století.
Do centra Vitré to máme 10 minut cesty. Vcházíme do ulice Rue d'En-Bas a nestačíme žasnout. Okamžitě se mi vybavují francouzské komiksy. Ty šíleně křivé domy v nich nejsou výplodem přehánějících kreslířů, existují, procházíme kolem nich. Vysoké hrázděné domy jsou tu na sebe natlačené a poslepované do nejrůznějších uskupení, které střídají „verandové domy“, jejichž první patra přesahují do uliček a vytvářejí podloubí. V přízemí mnoha domů je nějaký podnik. Buď malá kavárnička, hospůdka, vinárna, bar, restaurace, palačinkárna (creperie), cukrárna či všechno dohromady. Zkoušíme první bretaňské pivo. Není špatné. Tato čtvrť rozhodně stojí za návštěvu.
Spletí uliček přicházíme ke kostelu Notre-Dame (kostel Panny Marie, těch je ve Francii hodně) z 15. století. Na jižní stěně kostela si nelze nevšimnou venkovní kazatelny. Je ozdobena fascinující arkádou, různými sochami včetně vyobrazení Trojice, symboly čtyř evangelistů a dvou smrtelných hříchů (chtíč a chamtivost).
Od kostela scházíme ulicí Rue Garengeot k náměstí generále de Gaulla u nádraží. Centrální část náměstí je zastavena pódiem, stoly a židlemi. Okolo jsou stánky s nejrůznějšími pochutinami. Jedná se o trh s místními produkty. Takže zkoušíme první francouzské sýry a první láhev cideru. A začínají hrát tahací harmoniky, flétny, dudy, kytary. Před pódiem s kapelou se objevují první tanečníci. Tradiční bretonské tance. Všímáme si, že nejjistějšími a nejelegantnějšími tanečníky jsou dámy a pánové v celkem pokročilém věku. Odhadujeme jim okolo sedmdesáti let. Ale hned se přidávají i mladší. Je vidět, že tyto tance už tolik neovládají, ale to nevadí, jde prostě jen o radost z tance. Tradiční bretonská veselice s tancem a živou hudbou se nazývá Fest Noz. Vypadá to, že veselice potrvá dlouho, ale na nás přeci jen po dlouhé cestě padá únava. Města si užijeme ještě druhý den.
Druhý den (po opravdu skvělé snídani, kterou nám připravila naše hostitelka Catherine) se chystáme za naším prvním menhirem. Z centra města k němu vede modrá turistická značka. Cestu si zpestříme procházkou po ulici Rue du Val a Promenade du Val okolo hradeb a zpátky spletí uliček návštěvou hradu Vitré. Hrad se svými věžemi vypadá pohádkově.
Na plakátcích se dozvídáme o jakési večerní produkci na náměstí před hradem, takže o večerní program máme postaráno.
Pokračujeme po modré značce k menhiru "La Pierre Blanche". Je to z Vitré směrem na jih k Argentré du Plessis, asi 2,5 kilometru od centra. Menhir tam opravdu je (GPS: 48°6'25.217"N, 1°14'0.935"W). Stojí uprostřed pole s mohutnou a hustou kukuřicí a tak tak vyčnívá. První menhir nám tedy zrovna nevyšel. Vracíme se doprohlédnout si město.
Naše cesta vede přes Jardin du Parc. Jardin du Parc (parková zahrada) je anglická zahrada v centru města. Byl vytvořen v roce 1867. Rozkládá se na 7 hektarech a postaven byl na potoku, což umožnilo vytvoření rybníku v srdci parku. Park obsahuje řadu vzácných dřevin jako ginkgo biloba (jinan dvoulaločný), libanonský cedr, cedr Himalájský, liliovník tulipánokvětý, tisovec dvouřadý a mnoho dalších
Dále si jdeme prohlédnout vysoký kostel svatého Martina (Église Saint-Martin de Vitré), zbytky věže opevnění (Vestiges de la Tour des Clavier) a ještě jednou se osvěžit pohledem a pivem do spleti uliček se středověkými domy. Touto čtvrtí by se dalo procházet hodně dlouho.
Večer vyrážíme na představení na náměstí před hradem. Mágové. Nerozumíme ani slovo, ale triky a kouzla mají skvělá. Také noční Vitré stojí za to.
Na okraj: cestou do Vitré se počasí značně mění. Zatímco ve vnitrozemí panují 40-ti stupňová vedra, tady už je příjemně chladněji. Holt Bretaň.
Shrnutí:
Historická část města Vitré je úžasná. Je to jedno z měst Bretaně, které si nejlépe zachovalo svůj původní vzhled se svými hrázděnými domy a domy s rozšířeným prvním patrem. Údajně hned za Rennes a Vannes. Jeho hrad, hradby, sakrální stavby a uličky se středověkými domy jsou dokonalým příkladem města před 500 lety. Jo, zajímavostí je i veřejná doprava zdarma. Snaží se omezit automobilovou dopravu a parkoviště okolo centra jsou placená a drahá. Doporučuji zaparkovat na okraji města, je to kousek.
Nejzajímavější místa ve Vitré:
- Hrad a muzeum Vitré
- Promenáda du Val a městské hradby
- Středověké domy na Rue d'En-Bas, Rue de la Baudrairie, Rue de la Poterie a Rue Notre-Dame
- Kostel Notre-Dame a jeho venkovní kazatelna
- Benediktinské převorství Notre-Dame
- Kostel svatého Martina, klášter a muzeum Saint-Nicolas
Další den pokračujeme v cestě. Teď už míříme do Carnacu. Jen si ještě cestou odbočíme k jednomu dolmenu. Je to La Roche-aux-Fées. Ta cesta stála za to. Je monumentální!
Bretaní po vlastní ose:
Bretaní po vlastní ose - část 1. - úvod a cesta
Bretaní po vlastní ose - část 2. - La Roche-aux-Fées
Bretaní po vlastní ose - část 3. - Brocéliandský les
Bretaní po vlastní ose - část 4. - Alignements du Ménec
Domeny Mané-Kerioned
Tumulus de Kercado
Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: www.siloto.cz
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Vitré
Půjčovna autPříspěvky z okolí Bretaní po vlastní ose - část 1. - úvod a cesta
