Cca 12 km dlouhý okruh: Újezd nade Mží - vyhlídka na vodní nádrž Hracholusky - zřícenina hradu Buben - Plešnice - Újezd nade Mží

Máme před sebou dva dny volna, dokonce má být letní počasí. Po těch předcházejících studených dnech to bude příjemná změna.

Nejedeme však daleko. V okolí Plzně je tolik krásných míst, kde jsme už strašně dlouho nebyli. Neplánujeme ani dlouhé trasy. Hlavně si chceme užít teplíčka, klidu a pohody.

Na první den máme naplánovaný částečný okruh v délce 9 km. Jak se známe, bude to víc. Jedeme do Újezdu nade Mží. Je to malá vesnička v okrese Plzeň - sever. Její okolí bylo osídleno již v pravěku. Neolitické výšinné sídliště se rozkládalo na ostrožně jižně od vsi a bylo pravděpodobně osídleno lidem chamské kultury. První písemná zmínka je z r. 1115, je však součástí falzifikátu zakládací listiny kladrubského kláštera. Ověřená zmínka je z r. 1242 v listině tepelského kláštera. V obci stála tvrz. Na jejím místě byl r. 1650 postavený hospodářský dvůr, jehož součástí byl barokní zámek. Současná klasicistní podoba je z 80. let 19. století. Objekt je v soukromém vlastnictví. Majitel ho postupně opravuje a provozuje zde ekologické hospodářství. Součástí je také malá zoo, kde jsou zvířata, která se dříve chovala na statku.

Obec opouštíme po červené západním směrem, klesáme k řece Mži. Ota je překvapen, kudy jdeme. Pamatuje si ještě červenou, která vedla okolo zámeckého mlýna. U něj bývala lávka, kterou často poničila velká voda.

Naše trasa vede ke hrázi Hracholuské přehrady okolo mohutného památného Žižkova dubu. Je přibližně 500 let starý. Vypadá, že má sice svá nejlepší léta již za sebou, ale stále se krásně zelená a roste. Koruna stromu dosahuje výšky 28 m a obvod jeho kmene měří 760 cm. Strom je chráněn od roku 1987 pro svůj vzrůst.

Okolo chat se blížíme k řece k rozcestí Přehrada Hracholusky. Tady vpravo do kopce odbočuje zelená - mimo jiné po 0,5 km má být vyhlídka na přehradu. Změna plánu, jdeme na vyhlídku. Cestou si čteme zajímavosti, které zde vodník připravil pro děti. Až po vystoupání 0,5 km jsme zjistili, že musíme zpátky do 1. třídy, aby nás naučili číst. Jsme teprve na odbočce k vyhlídce, ke které je to dalších 0,5 km - už však skoro po rovině. No, nevadí. Jdeme dál, času máme dost. Jen jsem zvědavá, zda něco uvidíme. Některé vyhlídky toho moc k pokochání nenabízí. Ze skalnatého ostrohu je však vidět docela dobře. Vidíme hráz, část přehrady, kemp na protější straně je ještě prázdný. Je tu však hezky, ticho ruší jen zpěv ptáků.

Přehradní nádrž Hracholusky byla postavena v letech 1959 - 1964 na Mži s 270 metrů dlouhou sypanou hrází.

Vracíme se k řece, lávka je téměř u hráze. Přecházíme na druhou stranu a stáčíme se po zelené zpátky podle řeky. Ota tady marně vyhlíží mlýn. Značená cesta se za Hracholuským potokem vzdaluje od řeky a prudce stoupá. Domlouváme, že ke mlýnu zajdeme při zpáteční cestě. Ota je však zmaten dál. Pamatuje si, že od mlýna to ke zřícenině bylo už jen kousek, zatím co mi jdeme ještě možná kilometr. Samozřejmě je to už pěkných pár let, co tady byl.

Na rozcestí Buben - zřícenina to najednou poznává, tady na druhé straně řeky musí být ten Zámecký mlýn. Jdeme se tam podívat, i když se nám tady snaží vysvětlit, že jsme na soukromém pozemku a že tu nemáme co dělat. Vidíme zbytky mostu, který byl při povodni 2010 zničen a už nebyl v těchto místech obnoven. Byl nahrazen právě mostem u hráze a značená cesta byla přeznačena. Na druhé straně vidíme budovu mlýna. Dokonce se tam točí i mlýnské kolo. Všechno je vysvětleno.
Zříceninu hradu Buben už vidíme nad námi. Hrad vznikl pravděpodobně po 1. třetině 14. století. Možná dokonce už dřív. První písemná zmínka je z r. 1349 v listině krále Karla IV.. Panstvo zde sídlilo až do 1. pol. 16. století. Pak se přestěhovali na pohodlnější tvrze nebo do zámků. R. 1567 byl již uváděn jako pustý. Tento malý a špatně přístupný hrad začal chátrat. Kvůli jeho odlehlosti však nebyl rozebírán na stavbu domů v podhradí. Byly odvezeny jen cennější pískovcové části - např. ostění oken a dveří.

Po r. 1912 provedl první větší opravu hradu Klub českých turistů, který ho v té době vlastnil. Pod hradem postavili r. 1932 tzv. Schwarzovu chatu s ubytováním a restaurací. Provozovali ji až do 60. let. R. 1953 se hrad stal majetkem československého státu. Po r. 1995 byla v podhradí opět otevřená bývalá Schwarzova chata - dnes turistická základna Domova mládeže Stod s názvem Hladomorna u Karla I. Snad tam stále ještě funguje, i když bylo vše uzavřené.

Od chaty po krátkém stoupání jsme u 2. brány, to si čteme na stromě. Ta 3. je již viditelná. Dostáváme se na nádvoří a do paláce. Tam je posezení, tzv. Dešťová útulna. Mezi kamennými stěnami a ve stínu je příjemně. Tady dáváme svačinu. Jdeme se ještě podívat na zbytky pětihranné věže a odcházíme. Já procházím ještě prostorem bývalé 1. brány, která je opět označena jen cedulkou na stromě. Tam objevuji schůdky do skalnatého hradního příkopu. Hrad odcházím a také se dostávám na rozcestí pod hradem.

Pokračujeme podle Úlického potoka, tentokrát po modré až do Plešnic. Zpěv ptáků nám ruší jen bublání potoka. Na cestě jsou dva brody. Vždy, když jsme se přes kameny dostali na druhou stranu, jsme objevili lávku, po které by se nechalo projít pohodlněji. Ale do vody jsme nespadli, takže pohoda.

Přicházíme do obce Plešnice, v jejímž centru je barokní kaple Nejsvětější Trojice z 1. pol. 18. století. Když modrá značka odbočuje vlevo, my pokračujeme rovně a přecházíme přes trať. Původně jsme měli v úmyslu jít po silnici k chatám, jenže cesta vede po sluníčku, jiná odbočuje vlevo, zdá se, že bude víc ve stínu. Je trochu delší, ale to nám nevadí. Zdá se i zajímavější. Míjíme několik chat. Cesta vede nad Hracholuským potokem, za kterým jsme ráno odbočovali po zelené vpravo do kopce. Teď jsme na zelenou přišli po druhé straně tohoto potoka. Ušetřili jsme si tak skutečně nepříjemné klesání.

Pokračujeme po nám známé cestě ke hrázi, přes lávku a do kopečka do Újezdu nade Mží. Nakonec nám to vyšlo místo původních 9 km na 12 km. Bylo to však perfektní. Jen na Bubnu jsme potkali rodinku s malými dětmi, jinak jsme si užívali skutečně klidu a pohody.

Ještě se jdeme podívat k zámku, jehož areál je volně přístupný a odjíždíme. Trochu máme obavy, zda nastartujeme. V autozásuvce jsme nechali chladit tašku, aby nám na večer pivo nezteplalo, jenže jsme mysleli, že se vrátíme dříve. Dokonce ani startovací powerbanku nemáme. Uklidňujeme se tím, že parkujeme v obci, snad tu nějakou pomoc najdeme. Dopadlo to však dobře. Auto startuje, pivo je studené.

Nejdřív jedeme do Pernarce, kde pečou vynikající chleba. Bohužel jejich obchod, ale i prodejna COOP už mají zavřeno. Nedaleko u Vietnamců kupujeme ke snídani aspoň rohlíky. Jiná možnost není.

Nocleh jsme si naplánovali u bývalého lomu pod Hradišťským kopcem u Konstantinových Lázní. Jenže nic se nám teď nevede. Průjezd obcí je uzavřen - silnice je celá rozkopaná. Jenže to je ten menší problém. Objíždíme to z jihu - přes Trpísty, Lomničku, Rochlov, Cebiv a Okrouhlé Hradiště. Mapy.cz mi tuto trasu vyznačily, ani to moc dál nezkoumám a jedeme. Až na trase zjišťujeme, že z Lomničky je to kus po hodně hrbolaté cyklotrase. Naštěstí tam není zákaz vjezdu. Však ani další silnice do Cebivi nevypadá o moc líp - občas je kousek hladkého asfaltu, ale větší část je opět hrbolatá šotolina. Vypadá to, že jim vždy zbylo trochu asfaltu, který někde vyklopili a urovnali. Jenže to nejhorší nás čeká. V neděli u lomu parkovalo několik aut, dokonce i karavan, dnes je to vše zatarasený a rozkopaný. Prve jsme viděli, že tam něco staví, dnes patrně dělají kanalizaci nebo něco podobného. Ze žádné strany se nelze tam dostat. Co dál? Zítra chceme vyrazit na výlet ze Šipína. Snad někde cestou něco najdeme.
Najednou kousek před Šipínem zahlédnu vpravo v údolí nejdřív malou vodní plochu a vzápětí docela pěkné místečko. Máme vyhráno. Místo hluboko pod silnicí je ideální. Je tu rovinka a nově upravený potok Hadovka. Parkujeme za obrovskou hromadou klád - nejsme tedy od silnice snad ani vidět.

Tady je 2. zastavení NS Šipín, kterou si chceme zítra projít. Potok není hluboký, ale na umytí to stačí. Je stále ještě 28 stupňů. Nejdřív zaženeme tu největší žízeň, já to trochu v autě přerovnávám, už jsme do auta donesli věci na naše další dlouhodobé cestování. Sluníčko stále krásně hřeje, voda se ani nezdá ledová. Odvážný Ota si do ní dokonce lehá.

Pak už jdu ohřát doma uvařenou večeři. Ještě v teple večeříme, posloucháme MS v hokeji – hrajeme s Finy. Sluníčko zalézá a už se ochlazuje. V 9 hodin je už jen 16 stupňů. Ještě však sedíme venku a jsme docela spokojeni. Víme však, že v noci má být ještě zima. Po prohraném zápase už jdeme spát.

Cca 12 km dlouhý okruh: Újezd nade Mží - vyhlídka na vodní nádrž Hracholusky - zřícenina hradu Buben - Plešnice - Újezd nade Mží na mapě