ČERNÁ HORA 2007 - 1.část

?onečně ?sme ?e ?očkali! ?e konec měsíce května a my s Janou jedeme na 1.část naší svatební cesty - na poznávací zájezd do Černé Hory. I když je ráno pošmourné a nebe zatažené, ( v noci pršelo), nic nám nekazí náladu a ráno čekáme na parkovišti před Velkým kinem dávno před avizovaným příjezdem busu. Cestovatelů ze Zlína tam čeká už víc. Luxusní autobus jedné vsetínské cestovky má klimatizaci a dokonce i WC - ( je to tzv."kakabus"). Po nalodění vyjíždíme na Přerov a Olomouc, kde přibíráme další účastníky zájezdu. A také průvodkyni - bývalou paní učitelku, která se hned chápe - ne kormidla, ale mikrofonu - a seznamuje nás s památkami Olomouce, kolem kterých projíždíme ... i s těmi, které zůstaly naším zrakům ukryty. Velký dojem v nás zanechá vysoký panelový dům, ukrývající v horní části obrovský rezervoár pitné vody pro město, pod ním v sedmi patrech normálně bydlí lidé !! Projíždíme obchvatem kolem Prostějova a Vyškova, počasí velmi oblačné, ale po dešti je vzduch pročištěn a výhledy do neuvěřitelných dálek a z výšin zájezdového busu je to opravdu zážitek ! (Mimochodem - při tomto zájezdu máme s Janou místa uprostřed vlevo, před námi sedí nejstarší účastníci - sympatický pár ze Vsetína. A za námi pak dvě užvaněné ženské nevím odkud, které po celou cestu melou jen o svých zahrádkách a grilování - holt je to druh "kokodálky obecné" ... V Brně přistupují poslední cestující. Máme tu pauzu u benzinky, kupujeme si nějaké jídlo a tisk a stojíme neskutečnou frontu na WC. Jinak co se týká našeho zájezdu, tak u účastníků převládá střední věk a důchodci, mladých lidí je jen pár ... Z Brna pokračujeme na Znojmo a brzy před sebou máme výhled na celou Pálavu.

Hranici překračujeme v Hatích, ale než vjedeme na území cizího státu, ocitáme se napřed v " zemi nikoho", kde je vybodován obrovský 1.český "Disneyland". Je plný restaurací, hospod, obchodů a butiků. To vše umístěno buď v "čínském městě", "středověkém hradu" či "zámku" nebo v " Zeměkouli" či " Letadle". Vše obklopeno parkem s " vkusnými" fontánkami a okolo spousta maket obrovských draků či potvor z filmových horrorů ... Ano, je to opravdický turistický EDEN - naštěstí jen pro tu německy hovořící část lidstva, která při pohledu na tu " krásu" hýká nadšením a slintá blahem !!!

Pak konečně přes hranici. Krajem vinic a polí a přes vzorně upravené obce Horních Rakous a když se před námi objeví první větrné elektrárny, víme, že už jsme nedaleko hlavního města. Přejíždíme přes nádherný Dunaj s výhledem na už sluncem zalitou Vídeň a pak napříč městem, místy i podzemím - tunely ... Na jednom místě se tu staví nová moderní čtvrt plná mrakodrapů, bude to taková rakouská " La Defáns". O kus dál nás průvodkyně upozorňuje na dominantní komplex budov bývalých plynáren, nyní přestavěných na obytné a nákupní centrum. Prý s překrásnými zahradami uvnitř a že to tam opravdu stojí za vidění ! Projíždíme vídeňskými předměstími s nákupními středisky a pak mne i Janu přemáhá dřímota ... a budíme se až na dálnici u těch 2 hradů tak jako při naší minulé jízdě do Chorvatska...

Po dálnici pořád mezi horami, chvílemi déšť, chvílemi svítí slunce, krásné rozhledy na neporušenou rakouskou přírodu. Stavujeme se u nám už známého motorestu a zde se platí za " vyčurání" 1 Euro !! Brzy se ocitáme na hranici se Slovinskem. Toto nemá dálnici, ale i tak je to překrásná země - ráz KRAJINY se tu totiž rapidně mění - hory, kopce a vršky jsou strmější, plné vinic a políček a až na ty vinohrady je to tu jak u nás na Valašsku ... projíždíme přes velmi hezké velkoměsto Maribor a brzy jsme na další hranici, tentokrát už s Chorvatskem.

Státní hranice probíhá v kaňonech a když pak vyjíždíme do otevřenější KRAJINY, vidíme v dálce vlevo mohutné pohoří s vysílačem na nejvyšším vrcholku - dost to připomíná Jeseníky s Pradědem - pod ním se rozkládá hlavní město Záhřeb. My se mu ale velikým obloukem vyhýbáme a už za šera najíždíme na dálnici do Splitu. Před spaním je nám na videu puštěn film, - jaký jiný, než " Účastníci zájezdu" ! Já se ale sem tam raději kouknu ven z okna, protože kromě několika krátkých projíždíme i dvěma, přes 5 km dlouhými, dálničními tunely !! Pak končí film a hluboko pod námi se rozzáří pouliční světla Splitu a měsícem ozářená hladina moře...

Ještě poslední zastávka u benziny na WC a pak už jen kopírujeme jadranské pobřeží, magistrála prochází přes spoustu obcí, měst a městeček, ale než přijde Makarská, tak oba usínáme jak dudci ...

Den druhý

... a budíme se až na hranicích s Černou Horou ! Je zajímavé, že při příjezdu do jiného státu málokdy podle KRAJINY poznáte, že se nacházíte v jiné zemi - příroda je většinou podobná na obou hranicích - a to, že jste v cizině poznáte jen podle cizojazyčných nápisů či změny architektury. Tady je to ale úplně jinak : všude kolem nás se k nebi vypínají velmi strmé hory a kopce, plné skal, vyzdobené kvetoucí macchií a na strmých stráních v nižších polohách stovky či dokonce tisíce cypřišů. To je vlastně takový jihoevropský topol, ale proti tomu našemu neskonale krásnější !! Po odbavení odjíždíme od hranic do prvé černohorské obce, kde delší přestávka na kafé a snídani u benzínky, pak hurá do vozu a odjezd do neznáma... Napřed přes malé lázeňské město a pak přijíždíme ke slavné Boce Kotorské a spolu s dalšími auty a busy se naloďujeme na trajekt. Vyplouváme. Skoro všichni jsme z busu venku na palubě férry a vychutnáváme si tento opravdu neobvyklý zážitek !! Boka Kotorská je vlastně jediný jihoevropský fjord -a ani to není přesné - protože je to soustava propojených zátok s průlivy, fjordu se jen podobající a dlouhá 27 km !!! Po břehu sice vede silnice, ale na objížďku celé Boky by bylo zapotřebí mnoha hodin a tak nám tento trajekt, který ji překonává v jejím nejužším místě - ( 400 m) - cestu podstatně zkracuje.

No nic - plavba se chýlí ke konci - a tak honem zase všichni do autobusu, vjíždíme na břeh a vstříc novým zážitkům. Průvodkyně nám vypráví o okolních místech, o historii ČERNÉ HORY a též o jejích obyvatelech. Byl to a je nesmírně hrdý ( a chudý) národ. Přežil staletí plná bojů za svoji svobodu, měl i svého krále Mikuláše a poté skončil v náručí Titovy Jugoslávie. Zatímco se po balkánské válce federace rozpadla, Černohorci nadále zůstávali v nedobrovolném svazku se Srbskem a teprve vloni se dočkali svojí samostatnosti. ČERNÁ HORA - ( MonteNegro)- se prohlásila samostatnou republikou a jako měnu má, to se podržte - EURO !! Není to ale tím, že by protekčně vstoupila do Evropské Unie, ale proto, že se tu před vyhlášením samostatnosti platilo markou a díky tomu a měnovému zákonu přešli přímo na Euro. ( Všude ve městech ale visí vlajky Unie, což by neměly...) Dále je v této zemi pozoruhodné, že se tu všude staví nové penziony, hotely a vilky jako o život - stát totiž vsadil na turistický ruch. Celá Země a každý je tu vlastně zadlužený a na dluh se i žije. Jak jsme ale měli poznat dál, nikoho to nijak zvlášť moc netrápí, je to príma národ a tak vám, milí Černohorci, držíme palce !!

Míjíme mezinárodní Letiště Tivat s velmi krátkou přistávací dráhou. Když tu přistává letadlo, letí jen několik desítek metrů vysoko nad silnicí, než dosedne na ranvej... Zároveň projíždíme menší nížinou, jedinou v západní části státu a pak už zase k pobřeží a do hor a následuje zatáčka za zatáčkou. Obdivujeme kvetoucí macchii s nádhernými žlutými a rudými květy na křovinách - to po naší levici - na straně pravé máme co chvíli výhled na moře s četnými ostrůvky a skalisky. Bohužel - počasí opět stávkuje -a je pod mrakem.

Pak sjíždíme do nádherného většího města Budvy. V centru výstup z busu a jako ve školce - jen ten špagátek do ručiček chybí - poslušně cupitáme za paní průvodkyní - učitelkou a dozvídáme se vše o historii a památkách staré Budvy, kam právě směřujeme. Napřed kráčíme přes sympatický park i s palmami, všude na chodnících kaluže a vzduch je vlahý po dešti. A pak už vcházíme velkou branou mezi hradbami do starého miniměsta se změtí uliček a maličkých náměstíček až k pravoslavným kostelům, vlastní pevnosti a vyhlídkové plošině na útesu nad mořem. Přímo naproti vidíme dva ostrůvky, ten větší se jmenuje po svatém Mikuláši. Moře tu není žádným beránkem, vlny buší intenzivně do skal - tak v těchto místech by se v moři nekoupal ani blázen ! Po odborném výkladu naší paní učitelky nás čeká romantická procházka po hradbách okolo starého města. průchod je úzký, místy se brodíme v dešťové vodě a zhruba z půli cesty se musíme kvůli zátopě chodníku vracet zpět.

Na prohlídku městečka není čas - vycházíme branou k přístavu jachet a poprvé obdivujeme z nábřeží lodičky a hladinu moře na pár metrů. ( U hradeb pevnosti stojí na zemi veliký zlatý zvon z lepenky, který prý po trojím poklepání splní velké přání - no uvidíme ...) Blíží se k nám žebračka s nastavenou dlaní, ale nikdo z nás jí nic nedává. Eura ještě nemáme rozměněné na drobné a českými korunkami by nejspíše pohrdla ... Následuje focení u Janiných milovaných palem a pak se vracíme do centra na křižovatku. Přichází krátká intenzivní přeháňka a než si nás přijede vyzvednout náš luxusní autobus s WC a klimatizací, tak se všichni krčíme jak zmoklí kohúti a slépky pod markýzami těch honosnějších obchůdků na hlavní třídě.( Mimochodem - ten náš bus je mezi těmi černohorskými jak Popelka nebo chudý příbuzný - a to prý má být chudobný národ, tož nevím, nevím ...)

Jedeme dál. Kousek před sv. Stefanem zjíždíme ze silnice a velice úzkou silničkou projíždíme přes nádherný park. Patřil bývalé královské rodině, která tu měla na mořském břehu i svoji soukromou krásnou pláž. Celé se to jmenuje Miločer. Ještě kousek a sjíždíme na parkoviště před sv.Stefanem, což je hornatý ostrůvek, zastavěný vesničkou a i na dálku vypadá velmi romanticky. Rozhodně je to jedno z nejkrásnějších míst na pobřeží Černé Hory. Ve skutečnosti se ale na ostrově nachází komplex luxusních hotelů a apartmá pro nejprachatější lidi světa - hlavně herce a jiné hvězdy. Ostrov je s pevninou propojen umělou hrází se soukromými plážemi a to celé je veřejnosti přístupné za poplatek několika Euro.

Průvodkyně nás vyhání z autobusu - já, Jana a ještě několik "drzých" důchodců jsme se vzepřeli a zůstáváme čekat na pobřeží a sledujeme, jak paní učitelka před sebou žene " stádo" k ostrovu. Celé to totiž má jeden háček : dalo se znovu do deště a dávat 4 Euro za osobu za prohlídku uliček v lijáku se nám zdá přehnaným luxusem ! Najednou - co to ?!? Celá výprava se zkroušeně vrací zpět, dnes je totiž zavírací den a tak tam šli všichni v tom lijáku zbytečně. A tak znovu do vozu, projíždíme zářezem mezi horami a blížíme se k Sutomore, cíli naší cesty. Nad silnicí vpravo jsou dvě pevnosti, z nichž ta větší je opravdu malebná. Míjíme městečko Sutomore a stejnojmenný záliv, zprava nás doprovází koleje železniční trati. Ta začíná v Bělehradě a končí v přístavu Bar, je jediná, která spojuje vnitrozemí bývalé Jugoslávie s mořem a za vlády prezidenta Tita se stavěla 30 let !

No a pak už stojíme na parkovišti před recepcí. Batohy a jiná zavazadla nám nakládají do dodávky a my v řadě do recepce, kde odevzdáváme pasy. Snaživé mladé a hezké Černohorky si při opisování údajů nahlas opakují naše jména a vydávají nám klíče od apartmánů a kartičky na jídlo. Poté scházíme po strmých schodech dolů z kopce přes park s bungalovy k hlavní, bělostné budově s terasou. Je z ní překrásný výhled na moře a průvodkyně nám sděluje, že tu máme všichni o půl 7. večer sraz na večeři ... a pak už se jdeme ubytovat do bungalovů. Čeká tam na nás dodávka s našimi zavazadly, opět po schodech nahoru, otočení klíčem a ... vítejte v Černé Hoře ! Pokojík není špatný, ale lednička nejde zapojit a také nám neteče teplá voda. Až odpoledne se dozvíme, jak a co si zapnout, aby to fungovalo. WC se nám taky moc nezamlouvá, protože je vražené v rohu a odpad pod sprchou je životu nebezpečný, ale to jsou všechno malichernosti - ( v zemi je totiž nedostatek řemeslníků ) - a tak teď rychle vybalit věci, sprchu a pár hodin se prospat ...

Odpoledne mne budí Jana, že je venku překrásně a přece tu neproležíme celý den ! A tak vyrážíme na procházku : napřed dolů na pobřeží si "čuchnout" k moři a pak na vyhlídkovou terasu hotelu. Přes hlídanou rozsáhlou zahradu s palmami pokračujeme po silničce nad pláží až do Sutomore. V jedné "pirátské" hospůdce si objednáváme kávu. K našemu velkému překvapení stojí jen 0.5 EU - asi 15 kč - a cigarety Marlborky tu mají v přepočtu za 37 korun !! Mezi stánky, obchůdky a dalšími hospůdkami přicházíme až pod skály a velmi znečištěnou pláž na okraji městečka. Tak za tohle a za velmi četné skládky v přírodě v horách u cesty hodnotíme místní obyvatele jako veliké bordeláře a musí se to velmi rychle odnaučit, nebo budou mít brzy po turistech !!!

Pomaličku se vracíme nazpět, fotíme se na skaliskách na pláži a na jednom místě míjíme potůček, který tu přes pláž míří do moře. Jeho vody protékají ze strmých hor přes překrásný kaňon !

Pak jdeme na večeři. Jsme usazeni ke stolu s dvojicí z Frýdku - Místku. Večeře se podává formou švédských stolů, jídlo je vynikající a člověk má opravdu z čeho vybírat, dobré je úplně vše a je tu i možnost přídavků !! Po večeři ještě jednou dolů na procházku k moři a pak "dom" do bungalovu a honem spát - zítra nás čeká velmi atraktivní cesta do vnitrozemí a Boky Kotorské ...