Českokrumlovsko a Lipensko, 2. část – mezi Kájovem a Rožmberkem

Zastávku v Kájově jsem plánoval dlouhodobě a považoval jsem ji za více než důležitou. V tomto případě se totiž jedná o krásný poutní areál s hlavním kostelem, několika kaplemi a dalším příslušenstvím. Je to v podstatě kronika gotiky 13. až 16. stol. s převážně barokním inventářem. Nejvíc jsem se těšil na gotické fresky předsíně hlavního portálu a hvězdicovou klenbu chrámového dvojlodí. Německé jeptišky, které zde na faře žijí, však už měly po pracovní době a pan kostelník byl zrovna mimo domov, tak jsme si rychle domluvili s jeho manželkou prohlídku na čtvrteční ráno a vrátili se do Větřní ke sprše, kartám a tekutinám.

Ve čtvrtek v 9,15 hod. jsme nastoupeni k prohlídce. Všechno je ještě lepší než jsem čekal. Jen fakt, že si gotický oltář z kaple Smrti P.M. v té době místo nás prohlíželi na výstavě mí pražští příbuzní, mi trošku (tedy spíše hodně neb jsem to v dané chvíli považoval za velmi nespravedlivé) kazil dokonalou idylu. Průvodce je skvělý a i Slávek se zde nečekaně projevil jako památkomilec, který s ním podiskutuje na různá témata. Pokoupíme pak ještě nějaké publikace i Madonky a pokračujeme dál. Protože je teplo a modro, volíme návštěvu zříceniny hradu Dívčí kámen. Kamarád mi ji loni doporučoval jako vysoce koukatelnou ... a nelhal, skutečně byla. Cestou se ještě neplánovaně stavíme ve Chvalšinách, kde jsem nečekaně objevil další krásnou stavbu ve stylu pozdní rožmberské gotiky - kostel sv. Máří Magdalény. V některých detailech předčil snad i ten Kájov. A pak už kolem viaduktu v Holubově a pod trvalým dohledem nejvyšší hory Blanského lesa (Kleť, 1084 m) míříme ku hradu. Je horko (až moc), modro a konečně letní dovolenkové počasí. Zříceninu poctivě prolezeme a opravdu stála za návštěvu.  

Protože máme ještě spoustu času, stavíme se znovu ve Chvalšinách (podrobnější prohlídka interiéru kostela) i Holašovicích (návštěva soukromého menhyrového pole zv. jihočeské Stonehenge) a stihneme také Hořice na Šumavě (chceme se zde podívat na pozdně gotický pranýř s mísami na desátky). Hořice však moc nedoporučuji - působí depresivně, tmavě a čas se tam zastavil asi hned po válce. A pak už zpět do dočasného domova k oblíbeným kratochvílím (jen Slávkova slivovice už musela být nahrazena tou mojí - také velmi dobrou - směsí s převahou jablíček).

Vzhledem k tomu, že se nám náš jihočeský pobyt líbí hodinu od hodiny více, ubytování je super a nápojů ještě sdostatek, požádáme ve čtvrtek večer naše hostitele o prodloužení pobytu o jeden den, tj. do soboty. Je totiž nadevše jasné, že pokud se počasí vysloveně nepokálí, stihneme v klidu a v pohodě vše naplánované i s bonusy navíc.

V pátek ráno vstávám tradičně první a venku je pěkné letní počasí. Když se postupně probouzí ostatní, obloha temní a po 8. hodině už vesele prší. V plánu jsou ale památky s placenou prohlídkou interiérů, tak nám to vadí méně než obvykle.

Tradičně v 9,00 hod. opouštíme náš dočasný domov a míříme k hradu Rožmberk. Počasí se cestou trošku umoudřilo, takže se stavíme ve vesničce Zátoň, což je takové vzdálenější "předměstí" Větřní. Ale nachází se tu malý kostelík sv. Jana Křtitele, který je v literatuře nazýván drobným klenotem rožmberské pozdní gotiky z let 1490 - 1510. Je to ten typ malých sakrálních staveb, kterých jsem už pár viděl např. v Rakousku a které se mi vždy hodně líbily.

Po příjezdu do Rožmberku vyrážíme hned ku hradu. Alena nakupuje meruňky (prý aby nám nevytrávilo) a cestou okukuje jakési kamínky, které tam postarší domorodec prodává. Slibuje, že jestli na ni ten vybraný fialový počká, cestou zpět si ho koupí. Měla smůlu ... počkal. Kdyby pak na hradě nebylo s námi na prohlídce jakési odporně uřvané dítě a mohlo se jít na věž sólo (jak plakáty v podhradí slibovaly - ve skutečnosti je věž součástí dalšího prohlídkového okruhu), neměl Rožmberk chybu. Třešničkou na dortu byla, Slávkem nekompromisně vyžádaná, návštěva mučírny. Zde jsme se stali i pokusnými králíky (já palečnice, Alena skřipec), ale možnost vše si vyzkoušet platila pro všechny. Po krátkém občerstvení v městečku a pokoukání na lehce navlhlé vodáky pokračujeme na Vyšší Brod.

(psáno v červenci 2011)