Chaty a chalupy
Mapa Český Krumlov
ČESKÝ KRUMLOV 24 - 2.Celodenní procházka historickým jádrem města
Ráno jsme se vzbudili do krásného nedělního rána a než jsme se po snídani z penzionu vyšuchtali, bylo už osm pryč a slunéčko začalo připékat. Křížovou ulicí dole na hlavní Objížďkovou a odtud už Rooseveltovou přímo do města. Tahle ulice je na rozdíl od centra klidnou a tichou komunikací plnou různých ubytovacích zařízení a památek je na ní jen minimum. Nám se tu líbil dům u kamenných sloupových božích muk, jehož dřevěné dveře zdobil nádherný reliéf dvojocasého draka a pak honosné měšťanské stavení na styku s ulicí Horní, který býval kovárnou. Pyšní se krásným dvoupatrovým štítem s volutovými křídly a v současnosti je využíván jako ubytovací zařízení pod názvem Penzion KOVÁRNA.
Pak už jsme stanuli u výklenkové kaple sv.Anny na okraji mostu přes „Myší díru“, odkud se nám na českokrumlovský zámek, Latrán, zástavbu ulice Parkán hluboko pod námi a na řeku Vltavu s proplouvajícími vodáky otevřel první skvělý výhled.
Vnitřní město odděluje od předměstí hluboká rokle se sráznými svahy, zvaná Myší díra. Ve skutečnosti se jedná o bývalý hradební příkop, vyrubaný v dávné minulosti ve skále a opatřený dřevěným padacím mostem. Dnešní kamenný čtyřobloukový most nesený třemi pilíři tu stojí od roku 1787. Právě v těchto místech se oba meandry Vltavy k sobě nejvíce přibližují a raritou je, že až donedávna byl z vnitřního města regulérní ostrov, protože šíje byla dole v Myší díře s oběma stranami řeky propojena umělým vodním kanálem! Ten dokonce využívali i vodáci, ale dnes už mají utrum. Město totiž „Myší díru“ rekultivovalo, zbudovalo zde chodník s osvětlením (i schody) a stala se z ní turistická spojnice mezi Parkánem a Horní ulicí.
Vnitřní město obklopené působivými meandry Vltavy je tedy dnes poloostrovem, jehož hlavní východní páteřní komunikací, procházející celou šíjí, je Horní ulice. Je obklopena mnoha stavebními památkami a patří k nejzajímavějším ulicím historického jádra města.
A právě po ní jsme pak pomalu kráčeli směrem k nížeji položenému náměstí Svornosti. Po levici jsme minuli Hotel Růži, orientující se na bohatou klientelu. Sídlí v majestátní budově bývalé českokrumlovské jezuitské koleje, která je zkrášlena nástěnnými malbami i sgrafity. Na zdích obklopujících vnitřní nádvoří se nacházejí erby Viléma z Rožmberka a jeho poslední manželky (měl jich jako Karel IV rovněž celkem čtyři) – Polyxeny z Pernštejna.
Naproti „Růži“ stojí velká budova Regionálního muzea, pod níž je vstup do Seminární zahrady s fantastickou vyhlídkou na zámek, Latrán a části vnitřního města, kde jsme stanuli již včera.
Ještě před odjezdem na naši českokrumlovskou dovolenou jsme doma s Janou o městě shlédli velmi zajímavý filmový dokument. Krom krás historického jádra a návrší s druhým největším „hradozámkem“ u nás se v něm objevily i záběry z terasy, odkud se na něj otvíral úžasný panoramatický výhled. Nalézt tuto vyhlídkovou lokalitu na mapách.cz a o pár dní později také v reálu nebyl problém. Je jí tahle veřejnosti přístupná, celkem maličká (25 x 25 m) Seminární zahrada, situovaná přibližně uprostřed Horní ulice. Kromě malé plochy zeleně, Info tabule s kreslenou podobou města a zámku, kamenné kašny a chráněných božích muk je jejím nejatraktivnějším místem vyhlídková terasa ohraničená nad svahem nízkou zastřešenou zídkou.
Výhled na českokrumlovský zámek, Latrán (a také ulici Parkán a tok řeky) je odtud opravdu ten „Nej!“, jenže na nevelké ploše se vždy tísní spousta pozorovatelů. Dnes ráno tu bylo narváno převážně japonskými návštěvníky. Naštěstí je tento národ znám svou disciplinovaností a hosté ze „Země vycházejícího slunce“ nám dvěma místečko k dech beroucím výhledům ochotně uvolnili. Což bylo moc dobře, protože dnešní neděle byla posledním letošním tropickým dnem. Poté přišel zvrat počasí spějící až k povodním a za následných dešťů už bychom si to nádherné panoráma nevychutnali...
S jednou mladou dvojicí se mi podařilo díky vzájemné „lámané“ angličtině navázat kontakt: my vyfotili jejich fotoaparátem je a poté vše proběhlo zase obráceně. Čekal jsem, že se na rozloučenou sobě také navzájem ukloníme, jenže tihle mladí už nemají žádnou úctu k tradicím!
Jak jsem pak vypozoroval v dalších dnech, tento národ si Český Krumlov oblíbil naprosto mimořádně a v davech procházejících ulicemi a uličkami historického jádra tvořil největší procento „inostránců.“ (A těch cizinců tu přitom v Krumlově bylo daleko víc než lidu hovořící naší rodnou hatmatilkou.)
Tvrdí se, že Asiaté na veřejnosti téměř neprojevují žádné emoce, ale to možná platí jen v jejich domovině. Tady na dovolené byli stejně jako my prostředím nádherného města víc jak nadšeni... a jeden z hloučku míjejících nás Japonců na Kájovské ulici při pohledu na renesanční Krčínův dům poskočil jak kozlík Matěj a radostně přitom zahýkal!
Posledním zajímavým zážitkem s nimi bylo, když jsme se po absolvování procházky městem zastavili v jedné restaurační zahrádce, abychom doplnili tekutiny. To samé v té vedlejší prováděli i čtyři Japonečky, ale tři bumbaly limonádu a ta poslední si v tom horku dala pivo.
Podle hlasitého hovoru jsem usoudil, že jsou všechny ženy na světě stejné: i jejich hovor záhy přešel do velké kvokané (tím něžnější polovinu lidstva samozřejmě nechci nijak shazovat, vždyť když se my chlapi sejdeme u piva, na rozdíl od žen zase kokrháme)... no a když se po chvilce Japonky zvedly k odchodu, byla ta, co zkonzumovala chmelový mok, poněkud na šrot! Jeji společnice šly a nesly slunečníky pěkně nad hlavou, kdežto tahle kráčela s hlavou k zemi sklopenou a paraple před sebou držela, jako by se jím bránila před nějakým útočníkem. Holt holka díky démonu alkoholu „ztratila v tvář“ a kdybych uměl japonsky, rád bych jí vysvětlil, že není u nich doma, ale v Česku na dovolené... a že se to tady tak tragicky nebere!
Teď už ale zpět k naší procházce:
Od hlavního rynku jsme se zanořili dolů do spleti uliček, kochali se v nich staveními s rúznými stavebními slohy, a když jsme se vymotali na začátek Široké ulice, která díky své větší šířce opravdu dělá ve vnitřním městě čest svému jménu, vedly naše další kroky na Ostrov. To už jsme měli díky všem těm nádherným starobylým domům, jež jsme cestou minuli, zraky tou krásou poněkud „rozhašeny“... jenže to vše doposud bylo toliko předkrmem!
Hlavní chod přišel na řadu hned poté:
Přes mlýnskou strouhu jsme prošli okolo Krumlovského mlýna (dnes vyhlášené ubytovací zařízení a restaurace) s mlýnským kolem a sedícím hastrmanem k jezu U Jelení lávky, kde nás ohromil výhled na místní hradozámek a protější unikátní Plášťový most. Následoval přesun na Lazebnický most , pohled na „věž u nás nejvěžovatější“ (součást českokrumlovského zámku)... a pak už nemá cenu to ostatní viděné podrobněji popisovat. Prošli jsme celým Latránem až k Budějovické bráně, při návratu krátce prozkoumali klášterní zahrady, omrkli první nádvoří zámku a přeplněni okolní krásou se vydali vyhledat nějaký pohostinný podnik, protože naše přízemní žaludky neměly pro žádné estetično pochopení a už dost nahlas škrundaly!
Od Lazebnického mostu jsme to vzali přes Dlouhou na Širokou ulici. Ta vede mezi velmi líbivými a převážně dvoupatrovými domy. Je zde možno navštívit Zrcadlový labyrint Český Krumlov, který je údajně jedním z největších bludišť tohoto druhu v Evropě. Systém devadesáti zrcadel vytváří optické šalby a klamy a najdeme tu i menší křišťálové bludiště.
Daleko zajímavějším stavením je ale o kousek dál na druhé straně ulice budova bývalého městského pivovaru. Býval funkční od LP 1605 do roku 1949. Původní dva gotické domy byly v renesančním slohu přestavěny dle plánů italského architekta Domenica Benedetta Comety z Eckthurmu. Nyní zde sídlí světově proslulá galerie Egon Schiele Art Centrum, v níž je možno si prohlédnout nejen výstavy klasického umění 20.století, ale i toho současného.
Na samém konci Široké ulice jsme minuli nádherný Krčínův dům pocházející ze 14.století, který byl později (velmi honosně) upraven v období renesance. Jeho fasáda bohatě zdobená ornamentálními a figurálními motivy vynikne až z odstupu z malého náměstíčka „Na Louži,“ které je už ale součástí Kájovské ulice. Dnes se v domě nachází stejnojmenný hotel a Jakub Restaurant Café s mezinárodní kuchyní.
Z Kájovské jsme přes most Dr.E.Beneše zamířili do Linecké, kde se měla dle Jany nacházet restaurace s nižšími cenami jídel, jenže ta byla v neděli zavřena. Takže nazpět na náměstíčko „Na Louži“ a oběd v jedné z místních restaurací. Jídlo pochopitelně „trochu“ dražší, (ale co – šak žijeme enom raz!) a po něm pomalý přesun přes město k našemu penzionu...
Přidat do oblibených uživatelů
Český Krumlov
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí ČESKÝ KRUMLOV 24 - 2.Celodenní procházka historickým jádrem města
