ČESKÝ KRUMLOV 24 - 3.Město v prvním dešti a návštěva WAX Musea

Ráno skutečně prší (předpověď počasí tedy nelhala!) a já si jdu celý zchlíplý vypít kávu do altánu nahoru na zahradu. Šmarjá – to bylo na dovolenou v Českém Krumlově plánů... a teď jich většina přijde vniveč! V dnešním pondělí jsem měl jet (sám) vlakem až na druhý konec Lipna a prozkoumávat větší část Medvědí stezky lemované bizarními žulovými skalisky.

V dalších dnech jsme chtěli navštívit České Budějovice, Hlubokou a Třeboň, zříceninu Menštejna (případně vyjet lanovkou na Kleť) no a při konci týdne, kdy za námi přijedou Pražáci, měly na řadu přijít další dva výlety autem. Jeden z nich měl stoprocentně směřovat na hrad Rožmberk, do kláštera ve Vyšším Brodě a ke břehům Lipenského přehradního jezera, které bychom s Janou v našich životech viděli poprvé. A ono z těchto plánů, pracně usoukaných v mé hlavě ještě v parném Zlíně, zůstalo jen torzo, neboť všechny počítaly s mnohem příznivějším počasím.

Než jsem dopil ranní životabudič, déšť přešel do prudšího lijáku a jako by nestačila už jen ta voda padající z nebe, navíc se prudce ochladilo!

 

 

Vrátil jsem se dolů do penzionu do pokoje za Janou, která si na noťasu zpracovávala kvanta fotografií, pořízených ve městě včera a předevčírem, pustil si televizi a čekal, až se na obrazovce zjeví rosnička a vykváká národu, jak to bude s případným slunečním svitem dál. Předpověď byla krutá: v dalších dvou dnech se na nás Oskar z oblohy ještě sem tam pousměje, ale počínaje čvrtkem má přijít dlouhodobější déšť, který může kvůli své kvantitě hrozit až povodněmi. No potěš!

Po chvilce mne Jana pustila k notebooku a já po chvilce hledání a přemýšlení vymyslel náhradní variantu našich činností na příští dny: zítra si pojedeme prohlédnout centrum Českých Budějovic, ve středu navštívíme ZOO Hluboká a pohádkový zámek vypínající se nad blízkým městečkem, no a dál se uvidí podle aktuální situace. Dnes bohužel nemůžeme jít ani na prohlídku českokrumlovského hradozámku, neboť pondělek je pro památky zavíracím dnem, ale kupodivu je otevřeno místní muzeum voskových figurín.

 

 

Úderem desáté na sebe navlékáme pláštěnky a za rybníkem pochodujeme čtvrtí Horní brána dolů na autobusové nádraží. K tomu vlakovému a protější restauraci se dostaneme spojem č.14 a déšť se mezitím trochu zmírnil. Protože už dopředu tuším, že tahle dovolená dobře nedopadne, domluvil jsem se s ženou, že si ji o den zkrátíme a domů pojedeme už v sobotu. K tomu ale potřebuji koupit zpáteční jízdenku Sone s místenkami, a tak zatímco Jana jde dovnitř do Nádražní restaurace obsadit místo k sezení, já vletím do protější pokladny. A tam se dozvídám další jobovku: kromě rychlíku, který nás sem přivezl, je zde provozována regionální doprava a Sone jízdenku je možno zakoupit až v Českých Budějovicích. Naštěstí právě tam máme zítra namířeno, takže její koupi vyřeším ještě před prohlídkou města.

 

 

Nyní už za ženou na vcelku chutný oběd a po něm už v zase sílícím dešti přesun busem do čtvrti Špičák, odkud je přes Budějovickou bránu vstup do historického jádra města.

 

Tahle jediná dochovaná městská brána (z původních devíti) chránila od roku 1602 Latrán od severní strany. Na příkaz Petra Voka z Rožmberka byla realizována stavitelem Dominikem Cornettou a její výstavba trvala čtyři roky. Na rozdíl od ostatních městských bran se tato vymykala svým architektonickým řešením a renesanční malířskou výzdobou. Brána má dvojí, pokaždé jinou „tvář.“ Směrem k Latránu se obrací půvabným růžovým průčelím, jenž je kol oken doplněno ozdobnými ornamenty a nechybí ani sluneční hodiny. Opačným směrem k případným nezvaným návštěvníkům strmí strohé kvádrované průčelí s cimbuřím a spolu se zahroceným břitem věže působí dojmem nepřekonatelného opevnění.

 

 

V jednom obchůdku na Latránu si Jana kupuje novou pláštěnku (ta její stará je natrhlá) a poté jsme se touto podhradní čtvrtí přesunuli až k Lazebnickému mostu. Kupodivu je – déšť nedéšť – i dnes zaplněn japonskými návštěvníky a jejich skupinky potkáváme i v uličkách vnitřního města. Širokou ulicí jsme se přemístili až na její konec - na náměstíčko „Na Louži“, kde se naproti Krčínovu domu tyčí rovněž renesanční stavení s červenou fasádou, v jehož prostorách se ukrývají expozice WAX musea.

 

(Opoti věhlasnému Museu Madame Tussaud v Londýně tito českokrumlovští voskoví „panáci“ zobrazují hlavně slavné osobnosti, které pobývaly ve zdejším kraji a jejich počet je tudíž mnohem skromnější. To ale naštěstí platí i v případě vstupného, neboť zatímco prohlídka krumlovského WAX musea přijde dospělého na 150 korun, v Londýně by za ni musel vysolit rovných 30 liber!)

 

V přízemí v tajemném sklepení jsme se setkali s ukázkou středověkého městečka i s krčmou, doprovázenou příznačnými světlenými i zvukovými efekty. Pak už to bylo „nahoru po schodišti dolů“ a my si mohli prohlédnout např. Jana Žižku, Karla IV. Františka Josefa I. či Marii Terezii. Následovaly osobnosti z politického života minulého století – prezidenti T.G.Masaryk, Edvard Beneš a Václav Havel a hudební umělci – Antonín Dvořák, Ema Destinová a Bedřich Smetana. Následovali malíři – Salvátor Dalí, Pablo Picasso, vědec Albert Einstein, papež Pavel II. s Dalajlámou a kontroverzní Matka Tereza. Expozici zakončoval výběr hvězd Pop Music s Tinou Turnerovou, M.Jaggerem, Michaelem Jakcsonem... ale proč tam stál i voskový dvojník našeho Daniela Hůlky, tož to opravdu nevím!

 

 

Venku stále prší. Od muzea jsme se přesunuli k blízké restauraci „Barvírna“ na půllitr kofoly a škopek Bernarda, odtud pak ještě na koupi zákusků (přijedou za námi Pražáci!) do cukrárny na Linecké ulici. Déšť se mezitím změnil na velmi prudký liják a my si v domnění, že to za chvíli přejde, dali ještě kávičku a Jana i pohár.

 

No nepřešlo to, a tož, aby nám zákusky v krabici nezmokly, žena mosela k návratu do penziónu zavolat taxíka...