Český Lesem
Sobota, červen 2014.
Konečně došlo k realizaci poslední etapy naší letité expedice Šumava-Český Les podél hranic. Poslední z předcházejících skončila v Bělé n.Radbuzou, viz 2 díly cestopisu 2010. Z prvních etap jsem cestopisy nepsal, protože jsem ještě na Turistice nebyl a z některých jsem ani neměl fotky. Pak byla pauza z časových a zdravotních důvodů kamarádů. Váhu batohu se mi po minulé cestě podařilo snížit ze 20 na 16kg a tak optimisticky vyrážíme. Cestou jsme si delší čekání na přestup v Plzni zkrátili osvěžovací návštěvou Mekky našeho pivovarnictví – Prazdroje. Samotné cestování ze středu Moravy na západní konec naší země by byl vhodný námět na samostatný cestopis. Různá zpoždění, dvakrát náhradní Doprava, tuším, že to bylo celkem 6 přestupů. Praktický start začíná tam, kde jsme v r.2010 skončili. Z Bělé n.Radbuzou ještě kousek autobusem až ke státní hranici do Železné. Dál už po svých červenou TZ podél st. hranice na sever. Krásný ráz Šumavské KRAJINY nás provází i zde. Brzy se kocháme ryzí přírodou u Nivního potoka. V lese Tokaniště hledáme něco na spaní. Prohlížíme si jakousi zastřešenou dřevěnou podlážku neurčitého významu, když u nás zastaví na lesní cestě automobil. Muž nás od spaní na tomto místě zrazuje s tím, že večer tu začne střelba do srnců místními a snad i zahraničními lovci vyčkávajícími v posedech. Směřuje nás na opačnou stranu, což se nám nehodí. Obejdeme tedy celý čtverec lesního úseku a uvelebujeme se v severním lese U Pomníku. Bohužel nás odtud záhy po jídle vyžene mračno muchniček. Kvapem opouštíme nebezpečné místo a hledáme něco v civilizovanějším areálu celnice Rozvadov. Ještě než tam dorazíme, potkáváme znovu onoho myslivce v autě. Zastavuje s otázkou, zda bloudíme. Po vysvětlení, že prcháme před krvežíznivým hmyzem odjíždí. V množství českoněmeckých eurových luxusnějších lokálů nacházíme obyčejné bistro pro kamioňáky bez obtížného hmyzu a dáváme si jedno po večeři. Jenže tady se spát nedá. Vracíme se zpět do divočiny. Cestou nám zaměstnanec údržby silnic radí využít garáž v nedalekém opuštěném objektu původní pohraniční roty Smrčina. Mezitím potřetí potkáváme stejné auto s myslivcem v autě. Kroutí hlavou a diví se, co že tam pořád bloudíme a neřídíme se jeho radami. Opuštěný objekt posléze nalezen a místo garáže bereme za vděk přízemní kanceláří se značným nepořádkem a vrstvou prachu. Po menší úpravě uléháme do spacáků na karimatky a rekapitulujeme dnešních 14km. Ve tmě noci mně budí kamarádův hovor s mladíkem, svítícím si zapálenými novinami. Mladík si prý přišel pro „nějaké věci“. Těžko říci, co ve vyrabovaných místnostech ještě chtěl odnést. Zbytek noci probíhá v pohodě, hlavně bez obtížného hmyzu.
Přidat do oblibených uživatelů
Třemešné
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Český Lesem
