ČESKÝ RÁJ 2005 - 3.Borčice - Vyskeř - Čertoryje - Podtrosecké rybníky

Tož dneska máme budíček už ve 4.15 - au, to to ale bolí...Rozespalí se balíme na cestu a v půl 6. odjíždíme autobusem na rozcestí k Borčicím. V pořadu Toulavá kamera jsme nedávno viděli příspěvek z této oblasti - má tu být farma s koňmi, rybník s vrbičkami a vodníkem - a já Janě neprozřetelně slíbil, že když už tady budeme, tak se tu jeden den zajdeme podívat... K farmě je to sice jen 0.5 km, ale pasoucí se koníky nevidíme žádné a rybníček a socha hastrmana taky nic moc. Hlavně že má Janina dušička pokoj ! Horší ale je, že farma není průchozí a nikde nevidíme ani kousek pěšinky. Tak tudy se k našemu dalšímu cíli - k Příhrazům rozhodně nedostaneme !! A tak uděláme kolosální blbost, na kterou by nepřišel ani dnešní teenager - ( ten by tudy ostatně ani nešel) - a my to bereme zkratkou přes lán, za nímž doufáme nalézti cestičku...Výsledkem je akorát to, že si v ranní rose strašně zroucháme tenisky, ponožky i kalhoty a tak se zdrceně vracíme k zastávce busu a tam si navlékáme alespoň čisté ponožky.

Po snídani a následném zklidnění emocí rychlá změna dnešní trasy : Příhrazské skály ani návštěva hradu Kozlova se holt dneska nekonají...Místo toho jedeme autobusem na Vyskeř, kam se mnoha ostrými serpentinami po uzounké silničce šťastně dostáváme. Stoupáme obcí kolem kostela, postaveného začátkem minulého století v novorománském stylu, cílevědomě míjíme odbočku na výhledový vrch Vyskeř s kaplí sv.Anny a křížovou cestou a místo toho pokračujeme 3 km po silnici dál, až na okraj lesa, kde svačina a odpočinek. Odtud vstupujeme do horní části pískovcového kaňonu Čertoryje. Je asi 4 km dlouhý a v jeho vrchní polovině obdivujeme mnoho krásných, perfektně tvarovaných a i barvou hýřících skalních útvarů. Spodní část už je širší a zarostenější. Zanedlouho ale přicházíme k úžasnému rybníku Věžák. Za jeho hladinou vidíme malebné skalní věže, na nichž malý Vašek se svým tatínkem podnikal tajně své první horolezecké krůčky v jednom z nejpopulárnějších českých filmů " pro celou rodinu", jehož název snad uvádět netřeba...Z hladiny stoupají cáry mlhy a rozptylují se v ovzduší, do oranžové kanoe sedají dvě krásné dívky a vyrážejí ke druhému břehu, oba fotíme jak o život, ale s protisvětlem si bohužel přístroje "poradí" po svém...Věžický rybník je opravdu moc krásným a nezapomenutelným místem. Na jaře anebo na podzim to tu musí být jako u jednoho z divů světa !!! Pomalu obcházíme po turistické značce celou vodní plochu až na její konec. Tady se ve vodě blaženě rochní parta lidiček. Kolem hezkých chaloupek a skal pokračujeme dál...

Lesem obcházíme rybník Krčák, procházíme dál Želejovským údolím a zanedlouho stojíme před dalším velmi hezkým rybníkem. Tento se jmenuje Vidlák a najdeme tu i velmi milou hospůdku se zahrádkou. Objednáváme si točenou kofolu a kafíčko a dáváme odpočinout našim bolavým nožičkám. Jídlo si tu nedáváme žádné, protože sebou máme spoustu proviantu z balíčků z hotelu, které dostáváme místo snídaně. Jsou ale všechny na jedno kopyto - většinou jen chleba a různé druhy sýrů a zdaleka neodpovídají avízované ceně !!! Můj nesmělý návrh - abychom odsud šli ještě na Trosky, se u Jany nesetkává s pochopením. ( Stokrát škoda - je to od rybníka jen 3 km daleko a vědět, že nám nakonec SYMBOL Českého ráje kvůli špatnému počasí proklouzne mezi prsty, tak neváháme ani vteřinku...!!! ) A tak tedy místo toho pokračujeme dál Podtroseckým údolím. Napřed lesem kolem dalších skal a pak nás stezka vyvede vysoko do svahu louky a naproti ční z lesa nádherná skalní věž !

Přicházíme k posledním velkým rybníkům, k rybníku Rokytnickému a Hrůdce. Od toho prvního slyšíme podivné zvuky, jakoby mlaskání, čvachtání a tiché chrochtání - že by před námi byla malá divoká prasátka ? A oni tam vystrkují z vodičky desítky hladových kapříků své tlamičky a olizují jakousi pěnu či co...!!! Sem tam kolem nás proletí s protivným zabzučením nějaký ten exemplář komára českého, stačí se ale ohnat rukou - a jaký byl ? Mají tu v Čechách jakýsi zakrnělý druh před vyhynutím- jsou to jen jakási nedochůdčata ... To u nás na Jižní Moravě máme jedince zdravé, silné a nebojácné, ohlodání zatoulaného turisty je pro takové hejno komárů z Podyjí záležitostí několika minut...!!

Zdálky k nám po vodní hladině pluje pár labutí i s potomky, když ale zjistí, že pro ně nemáme ani odrobinku chleba, tak se labutí rodinka obrací - žádné žrádlo žádné foto - a uražena odplouvá pryč. U rybníka druhého je přes spoustu rákosí moc hezký výhled na čedičové sloupy a Hrad Trosky. V jednom místě se koupají hezké slečny a je tu do vody rozumný přístup, my sebou ale bohužel plavky nemáme...

V úmorném vedru pokračujeme alejí a pak mezi lukama na vlakové nádraží do Borku a po zjištění, že nám to jede až za 1.5 hod zamíříme do blízké hospody. Je to velmi správný a útulný lokál - taky je tu narváno - objednáváme si vepřové výpečky se zelím a mohutný pan hostinský, který spíš vypadá jako mistr cechu řeznického, nám sděluje, že si na ně musíme půl hodinky počkat. Výsledek ale stojí za to: každá naše chuťová buňka prodělává několikanásobný orgasmus a bříško se tetelí blahem !!!! Je to opravdu vynikající, pan hostinský si k nám přisedá, dáváme řeč a pak, když se zvedáme k odchodu, tak nás zve, ať zase přijdeme... Rádi to tomu sympatickému muži slíbíme, protože máme v dalších dnech plánovánu i návštěvu Trosek a Boreckých skal a odcházíme na autobus do Turnova...