ČESKÝ RÁJ 2005 - 9. Hruboskalskem podruhé

Dneska využíváme služeb jednoho z turistických autobusů, jejichž linky přes sezónu brázdí křížem krážem končiny Českého ráje. Ten náš jede po velice úzké silničce s desítkami zatáček přes Kacanovy a Vyskeř před zámek na Hrubé Skále. Hned u zastávky rozložil svůj stánek obchodník se suvenýry a hezkou bižutérií. Janě kupuju jedny naušničky a řetízek, nám oběma pak na památku na tuto dovolenou krásný polodrahokam - achát. Pak už se spouštíme Myší dírou do labyrintu Dračích skal. Znovu procházíme krásná místa, která už důvěrně známe a zkratkou přes paseku přicházíme ke skalním útvarům Lebce a Ocúnu.( Skály jsou dneska obzvlášť hezky nasvíceny a je to znát i doma na fotkách).

Scházíme ke 4 pramenům a po žluté značce zamíříme na Valdštejn. Po silničce, která stoupá do kopečka, nejdeme sami, ale s větší skupinou turistů a jedním uřvaným dítětem. Procházíme - či se spíše jen dotýkáme - skalního bludiště Majáku, fotíme si nádherné skalní útesy a věže a Krokodýlí štěrbinu. Pak pár schodů pro Janu, aby měla radost a napříč pasekou pod skalní bloky, na nichž je vystavěn hrad Valdštejn. Podcházíme pod oblouky mostu a pak už jsme nahoře na plošině. V hospodě kafé a limo a odpočinek. Po žluté pokračujeme do oblasti Jezírek, tady odbočujeme po pěšině do jedné skalní rokle a jí vystoupáme až na louku se známým Kopicovým statkem. Je to nádherná, ale bohužel nepřístupná, ukázka lidové architektury. Přístupné je ale malé skalní bludiště, ukryté hned vedle statku pod baldachýnem lesa a v něm pozoruhodné reliéfy a skulptury, které tu ve volných chvílích "páchal" poslední majitel usedlosti. Jeho "dílo", které místy působí trochu naivně, ale jako celek je úžasné, je ukryto v jednotlivých blocích a věžičkách skalního městečka. K některým se dostanete po pěšince, něco musíte pohledat sami. Vidíme tu výjevy z české historie, doplněné veršem, kamenné varhany, lva a muflona anebo třeba i Jánošíka a spoustu a spoustu dalších zajímavých reliéfů... V dobách totality se o této pozoruhodnosti u nás skoro vůbec nevědělo, je zajímavé, že se o reliéfech dozvěděli Japonci a chtěli o nich natočit dokument, což jim ale nebylo umožněno...

Po krásném zážitku se vracíme zpět na modrou značku a po ní na Zlatou stezku Českého ráje. Okolo mnoha krásných míst se dostáváme k uzávěru Dešťového údolí. Já si po pěšině běžím prohlédnout a prozkoumat kotlinku, nacházející se pod námi a jsem víc než nadšen : jsou tu malé skalní věže a věžičky a krásné skalní soutěsky - vše fantasticky modelované - je to prostě paráda, škoda jen, že se tu kvůli " tmě" nedá bez stativu fotit..!

Další naše kroky vedou po hraně skal se třemi vyhlídkami - Vyhlídka u lvíčka, Bezejmenná a Vyhlídka na Kapelu, z nichž se můžeme pokochat různými panorámaty Hruboskalského skalního města. Ta poslední z nich se nám líbí nejvíc... Jdeme dál po úzkém hřebeni, z něhož se na obě strany rozbíhají desítky roklí. Náš následující cíl - malé Arboretum - je bohužel nyní pro veřejnost uzavřeno. Přicházíme nad Adamovo lože. Já se na něj běžím po schodech podívat a pod ním je další "Myší díra" a schody vedoucí dolů do Zámecké rokle. No a pak už jsme zase u zámku Hrubé Skály a stanoviště busu. Než nám to jede, tak nám Jana oboum kupuje pirátské šátky, které budou na našich dalších cestách chránit naše makovice před slunečním žárem...

Řidič busu, se kterým jedeme zpět, se nesere a kalí to po té úzké silničce co to dá a zatáčky zvládá s bravurou závodníka Formule 1 !!! ( Já mu místy pomáham vybírat ty zatáčky aspoň očima ...)

Na večeři jdeme do Belgického dvora a dáváme si řízek a hermelín s tatarkou a večer jdeme poměrně brzy spát, protože nás zítra čeká výlet na hrad Trosky...

Den další

Od rána prší a prší. Jsme z toho hrozně nešťastní, protože jsme si výlet na symbol Českého ráje nechávali až na samý závěr jako tu třešínku na dortu a teď tohle !!!!!!!! (No nic - příště už takovou blbost nikdy neuděláme a ty nejatraktivnější místa se musí vidět první a potom teprve ten "zbytek"... ) Je to hrozná škoda, protože naše dovolená se nachýlila k samému závěru a zítra už musíme odjet k domovu.

A tak jdeme před obědem na poslední společnou procházku městem i v tom " slejváku", pak na jídlo a pomalu balit. V podvečer pak odcházím na křupky a nějaké oplatky na cestu. Hlavním důvodem procházky je ale mé rozloučení se s fascinující řekou Jizerou a několika krásnými zákoutími. Pak se vracím za Janou, jdeme si sednout do restaurace a společně bilancujeme zážitky z dovolené : skoro dvě třetiny času k nám bylo počasí přívětivé a dost jsme toho viděli, ještě víc je ale toho, co nám uniklo - např. zámky Sychrov a Mnichovo Hradiště, hrady Valečov a Drábské světničky, Prachovské a Příhrazské skály, město Jičín a okolí a samozřejmě hrad Trosky a mnoho a mnoho dalších zajímavostí... Kdyby tu člověk mohl být měsíc, tak nemá šanci všechno objet a uvidět, je to prostě záležitost na mnoho dalších cest v budoucnu a Láska na celý život !!!!!!!!!!