Cesta do Maroka a po Maroku
Marocké království leží v severozápadním cípu Afriky. Maroko, arabsky al-Maghreb al-Aqsa, neboli "nejvzdálenější země zapadajícího slunce", není zemí až tak vzdálenou. Od Evropy jej dělí asi jen 15 km Gibraltarského průlivu, a tudíž nabízí jednu z nejsnazších možností, jak poznat kouzlo Orientu. Do Maroka není cesta dlouhá, ale pěšky se tam člověk suchou nohou nedostane. Do této krásné země lze přicestovat několika způsoby. Buď poklidnou plavbou na velké lodi, nebo rychlým trajektem, nazývaným ferry. Oba tyto druhy Dopravy jsme vyzkoušeli před čtyřmi lety, a proto jsme letos zvolili třetí, nejrychlejší a nejpohodlnější druh přepravy a to letadlem.
Cesta do Maroka - Z Mnichova odlétáme se společností AIR BERLIN v letadle Fokker F 100. Vzhledem k tomu, že jsme zvolili nízkonákladovou společnost, přistáváme ve Velké Británii, na letišti London Stansted. Nevím, zda je to pouze specifikum našeho cestování, nebo je pravidlem, že návazné spoje do Afriky se uskutečňují zásadně z letiště, které je na druhé straně města. Pojem „na druhé straně města“ avšak ve skutečnosti znamená vzdálenost cca 65 mil. Abychom snad nezatoužili po prohlídce Londýna, tak odlet je načasován celkem brzo po našem příletu. Nejprve se přesouváme místní podzemní dráhou od příletového místa do hlavní haly, kde vyzvedáváme batohy a zjišťujeme informace o autobusu, který máme v plánu použít pro cestu na další letiště. Vycházíme na rušnou letištní street a kupujeme jízdenky. Za tři osoby platíme 81 liber. „Těžké“ peníze za projížďku autobusem, raději to snad ani nepřepočítávat na naše korunky. Autobus společnosti National Express odjíždí ze stanoviště č. 21. Nejprve chceme řidiče upozornit na to, že jede po špatné straně silnice, ale asi by tento náš vtip nepochopil. A tak se kocháme pohledem na anglickou jízdu vlevo a na krásný anglický venkov. Po cestě zastavujeme na letišti London Heathrow, kde lidé vystupují a přistupují. Poté ho skoro celé objíždíme a máme tudíž možnost si největší londýnské letiště prohlédnout. Vyhlížíme také nový terminál Heathrow T5, který bude otvírat za necelých čtrnáct dnů britská královna. Na letišti London Gatwick přijíždíme přesně po třech hodinách jízdy. Procházíme se po odbavovací hale, prohlížíme si to tu a zjišťujeme možnosti pro naši zpáteční cestu příští týden. V cestě pokračujeme s leteckou společností BRITISH AIRWAYS ve stroji AIRBUS A 321. Cesta probíhá v pohodě a tak v Maroku přistáváme na mezinárodním letišti Marrakech Menara (RAK).
Cesta z Maroka - Z Marakeše odlétáme s pětadvaceti minutovým zpožděním. To není dobrá situace, jelikož víme, že v Londýně se nám při přestupu bude hodin každá minuta. Společnost BRITISH AIRWAYS zvolila pro tuto cestu letadlo AIRBUS A 320 a ochotný personál. V Londýně přistáváme na letišti London Gatwick. Anglická metropole nás přivítala deštivým počasím. To nám zase až tak nevadí, jelikož stejně není čas na nějaké rozhlížení se. Na přesun máme pouze tři hodiny a dvacet minut čistého času. To je totiž doba mezi příletem jednoho letadla a odletem letadla druhého. Víme, že nás čeká adrenalinové dobrodružství v případě, že budeme úspěšní. Nebo další, minimálně jeden den v Londýně v případě, že letadlo nestihneme. Autobusem to stíhat nelze, a tudíž volíme taxi. Doufáme, že místní taxikářský spolek je slušnější než proslulá česká taxikářská mafie. Cena je dopředu daná, 139 GBP. Odjíždíme s informací, že cesta by měla trvat asi 100 minut. Vzhledem k dešti a silnému provozu to nevypadá zcela ideálně. Ale londýnský taxikář je mistr svého oboru a tak za 105 minut vysedáme na letišti London Stansted. Spěcháme, času do odbavení letadla moc nezbývá. Když však procházíme okolo letištního restaurantu, přehodnocujeme naše časové možnosti a vzhledem k tomu, že nám zbylo několik anglických penízků, ochutnáváme pivo. Pivo se nesmí hltat, pijeme v klidu. Avšak zapomněli jsme na jednu maličkost. Musíme ještě přejet letištní dráhou na jinou část letiště. Naštěstí to jezdí často a tak přicházíme k východu č. 33 včas. Letadlo ještě není připraveno, opět budeme mít malé zpoždění. Do Mnichova odlétáme se společností AIR BERLIN, tentokrát v letadle AIRBUS A 320.
Cestování po Maroku - Je možné si půjčit automobil. My jsme tak učinili přímo na letišti a zaplatili jsme za automobil Citroen C3 zapůjčený na 7 dnů cenu 2.800 Dh. Když člověk na nějakém odlehlejším místě zaparkuje, objeví človíček z vedlejší vesnice a tvrdí, že auto pohlídá. Samozřejmě za patřičnou odměnu.
Velmi častým způsobem cestování místních lidí je taxi. Je to však něco jiného než u nás. Ve větších městech jezdí tzv. Petittaxi. Jedná se o malé taxi, které jezdí uvnitř města. Mimo město odmítá řidič vyjet. My jsme však častěji použili Grandtaxi. Jedná se o velké taxi, né však rozměrem, nýbrž velikostí převážené skupiny lidí. Dalo by se též nazvat kolektivním taxi. Jezdí mezi městy, kde mají svoje velká stanoviště. Zde si většinou lidi odchytí vyvolávač a posadí je do vozu, kde se čeká na další spolucestující, třeba půl hodiny. Po doplnění počtu na 5 pasažérů + 1 řidič se odjíždí. Auto je většinou „zánovní“, rok výroby se těžko odhaduje. Možná ho zde zanechali francouzští okupanti na začátku 20. století, jelikož se jim zdálo opotřebované. Přední sklo je často rozbité (zalepené samolepkami), zpětné zrcátko je také poskládané ze střepů, řadicí páka řadí občas jinak, než chce řidič, boční okénko jak jinak než vysklené (náhradní sklo přilepeno izolační páskou) a bystrý cestující objeví i několik dalších drobností.
Na vesnicích a v horách se jezdí převážně v nákladním autě. A ne jenom v něm, ale i na něm. A co všechno tam vozí. To se člověk nestačí divit.
Na větší vzdálenost se vyplatí jet dálkovým autobusem, jízdenky však bývají někdy vyprodané. Mezi městy nebo vesnicemi jezdí také zastávkový autobus a to doslova a do písmene. Autobus totiž zastavuje jenom ne na oficiálních zastávkách, ale také kdykoliv někdo venku zamává nebo někdo jiný uvnitř projeví zájem vystoupit. A to se děje skoro pořád. Autobus zastaví všude, i tam, kde by si člověk myslel, že se zastavit nedá. Stejně tak je zajímavá obsluha autobusu. Vpředu, jak je zvykem sedí řidič a řídí autobus. Další pravomoci však již nemá. Patrně nejdůležitější osobou v autobuse je prodejce jízdenek. Bankovky má dle jejich hodnoty seřazeny mezi prsty, drobné v kapse a prodává lístky. Neméně důležitým členem autobusového personálu je osoba zodpovědná za otvírání a zavírání dveří. Nečiní tak však sám mechanicky, nýbrž výkřikem, zaťukáním na tyč nebo zamáváním na řidiče. Aby toho nebylo málo, tak během této krátké jízdy přistupuje revizor, který po provedené kontrole dává osvědčení prodejci jízdenek. V tomto případě podle jeho výrazu vše dopadlo dobře. Jestli je v Maroku takovéto obsazení funkcí i v jiných oborech, tak nezaměstnanost nemůže být až tak velká. V jednom případě jsme takto za 75 minut ujeli 44 kilometrů.
Posledním dopravním prostředkem, který jsme vyzkoušeli v Maroku, byl vlak. Podobně jako u trajektu již hodinu i více před odjezdem vlaku přicházejí lidé. Každý má v rukou, na zádech, na hlavě a podobně minimálně dvě až tři objemná zavazadla. Z našeho pohledu to vypadá jako velké stěhování, ale podle spokojeného výrazu místních lidí se jedná pouze o převážení „drobných věcí“ patrně na trh nebo opačným směrem. Cestování vlakem v Maroku v tuto dobu (asi opravdu jenom v zimním období) je příjemné. I přes množství lidí na nádraží si lze najít volné a čisté kupé.
Jo vlastně také na velbloudu jsme jeli, ale na větší vzdálenosti tento dopravní prostředek nedoporučuji.
Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Marrákeš
Půjčovna autPříspěvky z okolí Cesta do Maroka a po Maroku
