Cesta k černobílému moři aneb Czechtekk na mořských útesech

Co tomu je? A kam to dojede? • Fotografie (1) • Foto: karpat

Partiček, které se vydávají na toulky světem na vlastní pěst není málo. Ne každý chce podstoupit riziko, že mu dovolenou zprotiví krach cestovní kanceláře nebo nedodržení slíbené kvality služeb. Za málo peněz hodně muziky. To je druhým důvodem proč cestovat individuálně. Do třetice si člověk zkusí řešit problémy a situace do kterých by se doma u televize nebo na pláži u hotelu nedostal. Vždyť co nás nezabije to nás posílí. Některým bláznům jsou však problémy, jenž jen tak nahodile plynou vesmírem, málo. Chtělo by to nějaký mobilní problém. Něco na cesty. A myšlenka je na světě. Velkou cestu po žhavé jižní a nebezpečné východní Evropě prostě pojedeme dvacet let starým favoritem. Je to kvalitní český vůz a kdyby bylo potřeba, chlapci z východu si jistě budou vědět rady. A co? Se superbem by si taky věděli rady, jenže bychom asi pak museli vlakem. Takto alespoň minimalizujeme riziko krádeže. Čtyři Lidé, dvaadvacet dní, osm tisíc kilometrů. Velká cesta začíná.

Den nultý 5.8. 2008

Letošní dovolenou plánují Rusové

Je začátek horkého srpna roku osmiček, jak se taky říkalo roku 2008. Plánujeme velkou cestu Evropou. Čtyři lidé, čtyři přezdívky. My co jedeme na takovou divokou jízdu poprvé.. Síra, Zboža, Sudí a s námi, zkušený cestovatel, dlouholetý student profesionál, Tony!

Konečně jsme si alespoň ujasnili naše cestovatelské priority. Chceme k Černému moři a cestou se stavit na BULGARIATEKKU obdobě tolik propíraného CZECHTEKKU. Když na východ, tak chceme určitě opustit bezpečné vody Unie staré Evropy a vydat se na Ukrajinu. Zvláště tuto část plánu nemohlo naše okolí často pochopit a tvářilo se jako bychom jeli do války. Od břehů Černého moře se však naše představy už hodně lišily. Tony protřelý přejezdem USA či pobytem na Aljašce, nadšeně plánoval, že bychom to „jezírko“ to moře bez oceánu, tím favoritem ve věku adolescenta ovšem kondici starce, objeli dokola. Kromě pláží Rumunska, Bulharska či ukrajinského Krymu, Tonyho lákaly pláže turecké, ruské či gruzínské. Což o to, nápad to byl hezký. Pro cestovatelské zelenáče sice trochu odvážný ale co už. Obávali jsme se však, (všichni kromě Tonyho), že takovou vzdálenost favorit, vrcholné to dílo Československého automobilismu, nezvládne. Navíc delší dovolená než tři týdny by byl pro nás, co už přičichli k placené práci, celkem problém. Nakonec rozhodl Velký Medvěd nebo spíš Medvěděv. Tak jako tak, v den zahájení olympiády v Pekingu si Rusové stáhli pozornost celého světa na sebe a vtrhli do Gruzie. Ani čínani z toho nebyli dvakrát nadšení. Tonyho sny a naše obavy se zhroutily jako domeček z karet. Do Gruzie nikdo nesmí, Černé moře se tak v roce osmiček objet nedá. Nu dobrá osud rozhodl. Vydáme se „jen“ na takzvaný „malý“ okruh.

Poslední aktualizace: 10.4.2011

Cesta k černobílému moři aneb Czechtekk na mořských útesech na mapě