Cesta na sever do města Krnova a do Opavy 2008

Začátek roku 2008 a zbylá část zimního období je u nás na Zlínsku tentokráte bez sněhové pokrývky a nejvíce ze všeho připomíná rané předjaří. Což mne přivádí na docela originální myšlenku : nechci od Janičky k mým narozeninám žádné "hmotné dary", ale přeji si pořádný výlet. Nejlépe dvoudenní a tam, kde to ještě oba neznáme. Volba padá na dvě města ve Slezsku : já manželku provedu Krnovem a podíváme se na místa, kde jsem ještě ani já nebyl a ona se mi bude revanšovat procházkou po nejhezčích místech města Opavy. ( Kajícně se přiznávám, že jsem do tohoto nádherného města až doposud cestoval pouze prstem po mapě ...) Za týden po tomto rozhodnutí - (už v měsíci únoru) - vyrážíme na cestu. Ze Zlína jedeme do Olomouce, kde přesedáme na spěšný vlak do Krnova. Brzy za sebou necháváme hanáckou nížinu a vjíždíme do kaňonovitého údolí Bystřice. Pod bláznivě modrou oblohou projíždíme nejdivočejším úsekem mezi Smilovem a Domašovem. Skály a celou tu divočinu bohužel téměř nevidíme, protože vše v údolí tone v mlze anebo je to v protisvětle. Za Moravským Berounem - ( Pozor - vynikající kyselka Ondrášovka hned u nádraží !!) - vystoupáme na náhorní roviny Nízkého Jeseníku. Za okny se míhá pro něj tolik typická a téměř neměnná krajina : rozsáhlé Pastviny a zbytky polí, lesy a polovysídlené vesnice a široko daleko nikde žádný pořádný kopec - všude jen táhlé "pahorky" !!! Turisticky je to kraj ještě panenský a ne zcela doceněný, ale více než pro pěší je to "Země zaslíbená" pro túristy na kolech ...

Venku je docela zima, zato ve vlaku je přetopeno.Na jednom nádražíčku dlouho čekáme na protijedoucí vlak a tak na chvilku otvíráme okno - jinak bychom se snad upekli ! Kousek před Bruntálem začíná libá krajina malebných vršků. Na jednom z nich stojí bělostný barokní kostelík a on to není vršek ledajaký, ale je to vyhaslá sopka a jmenuje se to tu Uhlířský vrch. ( Několik dalších vyhaslých vulkánů a pro ně typické geomorfologické jevy na povrchu zemském bychom našli dál za Bruntálem a nad velikou přehradou Slezská Harta). To už ale vjíždíme na bruntálské nádraží. Přes hradbu panelových domů vidíme špičky věží kostelů a zámku, které se nacházejí v historickém centru města a za ním na kopci vidíme veliký, oslnivě bílý mrak ... Houby mrak - to je přece hlavní hřeben Hrubého Jeseníku, který je jako jediný široko daleko zasněžený - a odtud to celé vypadá fantasticky !!! Moc hezkou kopečkovitou krajinou podhůří sjíždíme k Miloticím a pak ještě sjezd do roviny těsně u polských hranic a už brzdíme na konečné - na nádraží v Krnově. ( Náš původní plán - jet se ještě dneska podívat na zříceninu hradu Fulštejna není proveditelný a tak se ho vzdáváme a zamíříme se ubytovat). Do centra města jdeme hlavní třídou s hezkými secesními domy. Potkáváme chlapíka, který mne briskně "pumpne" o cigáro a téměř vzápětí mě jakási starší žena vyčte, že jsem mu nic dávat neměl, ale to už stojíme před hotelem Praha. Zvenčí vypadá docela hezky... Po zaplacení poněkud vyšší částky, než jsme čekali, se plazíme do 4.patra. Zrovna zde probíhá veliký úklid a tak se za hřmotu vysavačů rychle ubytováváme a převlékáme. Pokoj není nic moc a ještě za takovou cenu - ( vždyť televizi tu mají ještě z období před "velkým třeskem", který nám přinesl blaho kapitalismu a široký sortiment spotřebního zboží ) - že se nestydí ... A tak berem jeden batoh se svačinou a honem do ulic !!!

Jen o kousek dál narážíme na budovu místního zámku. Je to mnohokráte přestavěná, původně renesanční stavba, má nepravidelný půdorys a některé jeho zdi se opírají o části zachovalých městských hradeb. Na nádvoří vidíme nad jedním traktem arkády a sluneční hodiny, uprostřed nádvoříčka stojí bizarní strom. V jedné zaklenuté přízemní místnosti je zřízena moc sympatická kavárna. Obsluhují tu príma kočky, my si dopřáváme lahodný černý mok a pak procházíme ulicí s podloubím na náměstí. Oba přitom fotíme, Jana jak o život ... Mají tu v Krnově moc krásné náměstí. Uprostřed stojí skoro jako v Chebu takový místní "špalíček" budov, jimž tady dominuje secesní radnice z r.1903 s 50 m vysokou věží. Okolo se nacházejí starší, nádherně opravené měšťanské domy. Proloženy jsou velice citlivě doladěnou dostavbou - architektuře těchto novodobých "paláců" se nedá nic vytknout. Celek je dokonalá symbióza různých slohů a období - je zajímavé, že někde, když se CHCE , tak to kupodivu JDE !! V Krnově mají taky pěkné kostely, nám se nejvíce líbil ten hned za náměstím se dvěma hranolovými věžemi ( každá jiná !) a který dostal jméno po svatém Martinovi... Pak už zamíříme okolo synagogy a říčky Opavy k úpatí vrchu Cvilín. Napřed stoupáme po silničce, pak trochu strměji alejí. A poté po impozantním schodišti s jeho 222 stupni až úplně nahoru ke krásnému baroknímu poutnímu chrámu Povýšení sv.Kříže a Panny Marie Sedmibolestné, jehož opravená červenobílá fasáda je nepřehlédnutelnou dominantou širého okolí. Jako protiváha chrámu stojí na nedalekém výběžku - ( za hezkou Křížovou cestou ) - rozhledna tvaru hradní věže, jejíž Ochoz je zdoben romantickým cimbuřím. Je tu fakt moc hezky, my jsme ale rozčarováni výhledem dolů na město : je zahaleno mlžným oparem a mlha stoupá i sem nahoru a tak raději rychle dál ...

Kolem penzionu stoupáme lesem na druhý kopec ke zříceninám hradu Cvilína, známého spíše pod názvem Šelenburk. Nad mohutným příkopem, vyrubaným ve skále, se vypínají zbytky pevnosti, tvaru dokonalého čtverce, které se do dnešních časů dochovaly do výše asi 8 m. Bohužel - stejně vysoký je i zbytek mohutného bergfritu ( válcové věže), jejíž průměr dosahuje 14 a šíře zdiva 4 metrů ! Hradu tak chybí romantická silueta, kterou si tolik ceníme u jiných zřícenin, i tak ale toto místo rozhodně stojí za návštěvu ! Hrad byl založen v pol.13.století, napřed náležel opavským Přemyslovcům, později byl sídlem Krnovského knížectví. Matyáš Korvín při svém obléhání způsobil hradu značné škody. Po jejich opravách přibylo i nové a silnější opevnění. Od pol.16.století se hrad změnil na lovecký hrádek, po válce třicetileté byl opuštěn a v 19.století bohužel začaly jeho ruiny sloužit jako místo levného stavebního materiálu... I tak se ale do dnešních časů zachovala vysoká obvodová hradba, základové zdi paláců se sklepy a už zmiňovaná věž, hluboký hradní příkop a val. Vylézám si na samý vrcholek té veliké věže, ale kromě čtvercového hradního areálu a několika hezkých borovic nevidím nic, protože nás dostihla mlha, stoupající sem zdola z nížiny !

Vracím se tedy do hradního příkopu za Janou a jdeme dál. Dolů z hradního kopce k lesnímu rybníku a pak po vrstevnicové cestě do sedla pod oběma Cvilínskými kopci až k zástavbě nad Krnovem. U prvního domu je zahrada, po které pobíhá snad 30 slepic s jedním jediným kohoutem a vedle nich se smutně kolébá chudák osamělý čínský kačer. Po silničce zešup do města. Máme hrozný hlad, míjíme reklamu na romskou restauraci "U Holubů", ale nemůžeme ji najít a tak pokračujeme dál do centra... Přicházíme k náměstí. Všude na křižovatkách stojí policajti, na rynku už jsou jich celá hejna - že by tu měli slet ?!? Houby s octem - slet tu mají mít neofašisté a to před nákupním centrem, které se shodou okolností nachází přímo naproti "našemu" hotelu... No potěš !!! Před Hypernovou je asi 100 demostrantů a aby jim nikdo neublížil, tak je hlídá na 500 policistů a aut od policie je všude kolem jako naseto ! A my už konečně víme, za co hlavně platíme daně - je to na skíny, fotbalové fandy a jiné podobné raubíře, kteří musí mít policejní dozor a ochranu, ale kdyby chtěl někdo přepadnout nás, tak se pomoci nedovoláme !!! Musíme něco udělat s naším hladem, ale poslední možná hospoda před hotelem - čínské bistro -taky padá : naši asijští spoluobčané v něm pořádají svatební veselici. Naštěstí má náš hotel vlastní restauraci. Dáváme si v ní "Krnovskou pochoutku" a pak se s funěním plazíme nahoru do pokoje. Pouštím tu televizi, zvuk jede naplno a nejde ztišit. Kdosi od vedle na nás tluče - ale je teprve 19.hodin - venku řádí skíni a pak se Janě podaří TV ztlumit a naladit Novu a zrovna běží zprávy a my se "dozvídáme" o sjezdu neonacistů ve městě Krnově ...

2. den

Ráno se balíme a už ve čtvrt na 8 odcházíme na nádraží, venku je docela slušný mráz. Loučíme se s pěkným městem Krnovem, které je ale pro svou odloučenou polohu u polských hranic tak trochu turisticky nedoceněné... Přitom je to město poměrně veliké, počet obyvatel přesahuje 27 tisíc a najdeme v něm mnoho historických památek a krásných žen. ( A nesmíme také zapomenout na fakt, že tu vyrábějí světově proslulé varhany ! ) Vlakem se přesunujeme do Opavy. Já se zde ocitám poprvé a musím se přiznat, že si tu od prvních okamžiků připadám jak Alena v krajině divů, protože město je to překrásné a plné historických památek. ( A to prý bylo na sklonku války 60 procent starých domů zcela zničeno při vojenské operaci !!!) Napřed s Janou zamíříme do hezkého parku před klášterním komplexem. V parku tu mají perfektní obří sochy ptáků, vyvedené z bronzu a když mne Janina před jedním z nich fotí, tak se hlava ptáka na mne zvědavě pootočí. Já se napřed hrozně leknu a pak vyprsknu smíchy ...

Procházíme si celé historické centrum a Velké a malé náměstí, obdivujeme krásné kostely a radnici s věží, divadlo a moderní domy, které jsou s citem vsazeny mezi historickou zástavbu - nejvíc se nám líbí "Dům z úlů". Krása tohoto města se může směle rovnat s naší veleoblíbenou Olomoucí !! V jedné trafice si uvnitř kupujeme pohlednice Opavy a paní prodavačka nám říká, že tu v únoru turisty ještě neviděla !!! Na oběd vkráčíme do restaurace "U Bílého koníčka". Janka si dává vrabce se slezským zelím a já halužky se zelím a uzeným bůčkem a oba jsme maximálně spokojeni ... Se slibem, že se jak do Opavy i do Krnova rozhodně musíme někdy vrátit, ale v příznivějším ročním období, se posledním pohledem loučíme s nádhernou budovu významného muzea a odjíždíme do Ostravy - Svinova. Do dalšího spoje máme 1.5 hodiny čas a tak hledáme nějakou hospůdku. Nakonec ji najdeme doslova pod mostem ! Mají tady velmi rozumné ceny za jídlo, ale my si dáváme jenom kofolu. Pak si venku fotíme holuba, který se vydal na pěší procházku po předměstí. V info centru si bereme brožurky o zajímavostech Ostravy - návštěva ale někdy "příště" ... a odjezd osobním vláčkem přes Suchdol a Hranice do Přerova a domů do Zlína ...