Cestování do a po Kazachstánu

Cestování do a po Kazachstánu

Cesta do Kazachstánu na vlastní pěst bez cestovky není vůbec složitá. Jednodušší než se i mě a mému kamarádovi zprvu zdálo, vzhledem k exotice této destinace. Velkým + je už sám fakt, že v Praze je kazašské velvyslanectví, takže není nutné kvůli vyřízení víza jezdit např. do Vídně nebo Berlína. Jak si může každý přečíst na webových stránkách kazašského velvyslanectví nebo ministerstva zahraničí ČR, žádosti o vízum se přijímají v pondělí, ve středu a v pátek. Přesvědčili jsme se, že se vyplatí ověřit si, jaké dokumenty je třeba k žádosti o vízum doložit. Kromě uvedených na webu (stav duben 2011) Kazaši požadují ještě doklad o cestovním pojištění na celou dobu pobytu a potvrzení o zajištěném ubytování. S pojištěním nebyl žádný problém a ubytování jsme si rezervovali přes internet v hotelu Turkistán v Almaty. Také není možné podat žádost o vízum pro jinou osobu na základě notářsky věřené žádosti, byť je to na webu uvedeno. Cestu do Prahy z Ostravy jsme proto museli vážit oba. Požádali jsme o víza na dva vstupy za 50 euro, abychom se mohli podívat i do Kyrgyzstánu. (O cestě do Kyrgyzstánu v jiném článku.) Úředník přebírající naše žádosti byl velmi vstřícný a ochotný. Např. o víza jsme žádali na devět dní, ubytování jsme měli rezervované na dva dny a nedělal s tím žádný problém. Ujistil nás, že vízum určitě dostaneme, obzvláště když do Kazachstánu cestujeme poprvé. Vystavení víza trvá pět pracovních dní a vyzvednout jsem ho mohl i pro kamaráda bez jakýchkoliv formalit.

S vědomím naší bezúhonnosti vůči republice Kazachstán jsme si přímo z velvyslanectví šli koupit letenky. Rozhodli jsme se letět přímým letem z Prahy do Almaty s ČSA, které provozují na této lince dva a v létě tři lety týdně (letový řád 2011). Zpáteční letenka stojí 15 000 Kč. Bylo možné letět laciněji s přestupem v Kyjevě, ale raději jsme si připlatili za pohodlí bez pětihodinového čekání na přípoj a jistotu, že letíme se solidní společností.

Pokud někoho můj článek inspiruje k návštěvě Kazachstánu, tak ať se vyvaruje chyby, kterou jsme udělali po příletu do Almaty. Pokud nechcete z letiště do města použít autobus, je nejlepší vyjít až za závoru, ohraničující příjezd k letišti a tam si sehnat auto. My jsme použili služeb taxikáře, který se na nás přilepil hned, jak jsme vyšli z letištní budovy a ten nás pořádně natáhl.

Ve městě jsme z hromadné Dopravy využívali autobusy. jezdí zde i tramvaje, ale síť tramvajových linek je poměrně řídká a viděl jsem je jezdit jen brzy ráno a pozdě odpoledne. S jízdními řády na zastávkách to je všelijaké, ale není problém se doptat, každý nám rád poradil. Jízdné je jednotné 50 tenge bez ohledu na vzdálenost. Výjimkou je linka na Medeo, kde se platí 70 tenge. Medeo je v přírodní rezervaci a za autobus se platí ekologické mýtné. Zažili jsme autobus plný kol. Cyklisté se nechali vyvézt do nadmořské výšky 1961 m., aby si pak užili adrenalinového sjezdu zpátky do města. Na této lince vydával průvodčí lístky. Ve městě jsme se dvakrát svezli autobusem, kde z automatu uvnitř autobusu po vhození mince vypadl lístek, jinak jízdné vybíral průvodčí při výstupu a lístky nevydával. Využívali jsme také v Kazachstánu velmi rozšířeného způsobu Dopravy – soukromých aut, jejichž řidiči si tak přivydělávají. Stačí se postavit na okraj chodníku a auta sama zastavují. Ceny jsou pevně stanovené za osobu a nedá se smlouvat. Např. od našeho hotelu Turkistán, který je na ulici Makataeva jsme platili k nádraží 500 tenge nebo k hotelu Kazachstán, kde je výchozí zastávka autobusu na Medeo 1000 tenge.

Pro porovnání cen: Přivezli jsme si s sebou eura, která jsme si vyměnili v kurzu 24,875 V husté síti směnáren se kurz pohyboval mezi 201 až 207 tenge za 1 euro. Ceny, které uvádím v tenge, vydělme cca osmi a dostaneme se k ceně v korunách.

Meziměstský autobus jsme použili při cestě do Kapčagaj, vzdáleného cca 50 km a zaplatili jsme 350 tenge. V Kapčagaj také nebyl problém sehnat auto, které nás zavezlo k přehradě. K celodennímu výletu do přírodních rezervací Esik a Turgon jsme si najali auto s řidičem za 14 000 tenge. Specifická byla cesta vlakem do Astany, proto o ní v jiném článku.