Cheb – procházka historickým centrem města

Už je tomu skoro 5 let, co jsme si udělali vlakem výlet do Chebu. Město je nádherné, spojení z Plzně vynikající.

Nejsme žádní ranní ptáčata. Ráno jsme vyjeli okolo 8. hodiny, za 1,5 hodiny jsme vystupovali na chebském nádraží. Na celodenní běhání po městě nám to stačilo.

Snad mohu říct, že Cheb je největší město na západním okraji naší republiky. Na hranice s Německem je to cca 5 km. Rozkládá se na obou březích řeky Ohře.

V 9. století návrší nad řekou osídlili Slované a vybudovali si zde hradiště. První písemná zmínka je z r. 1061 v listině, kterou vydal německý král Jindřich IV. Ve 12. století oblast získali Hohenštaufové, z nich nejvýznamnější byl císař Fridrich I. Barbarossa, zvaný Rudovous, který na místě slovanského hradiště vybudoval kolem r. 1180 románský kamenný hrad. Z původního slovanského osídlení byly na dnešním nádvoří hradu nalezeny dva hroby, zakryté neopracovanými kameny. Na jednom je vyryt kříž.

R. 1179 byl Cheb povýšen na město. V lednu r. 1285 se zde konala svatba českého krále Václava II. s dcerou římského krále Rudolfa I. Jitkou. Město patřilo střídavě k Čechám a k Německu. Během třicetileté války v císařském vojsku působil velmi nadaný vojevůdce a vévoda Albrecht z Valdštejna. Zneužil své oblíbenosti a začal vyjednávat s nepřítelem. Jenže se mu to nevyplatilo, byl obviněn z velezrady a 25. února 1634 byl zavražděn v Pachelbelově domě na náměstí.

R. 1723 prohlásili Cheb za svobodné královské město, i když ještě zhruba dalších 100 let patřil do německé řezenské diecéze.
Cheb po skončení 1. světové války patřil do nově vzniklého Československa, většina obyvatelstva žádala jeho odtržení. Nikdy k tomu však nedošlo. I když do pohraničí za prací přicházelo stále větší množství Čechů, německé obyvatelstvo stále dávalo najevo své protičeské smýšlení. Když 3. října 1938 přijel do Chebu Adolf Hitler a došlo k podpisu Mnichovské dohody a Sudety byly připojeny k Třetí říši, tisíce Čechoslováků a německých antifašistů z města odešli. Němečtí obyvatelé byli vysídleni až po 2. světové válce.

To je jen krátce z historie města. My jsme se z nádraží vydali do města ulicí Svobody, jejíž část za Evropskou ulicí je upravena jako pěší zóna. Její součástí je časová osa s daty významných událostí v dějinách města. Ta končí na jižním okraji náměstí Krále Jiřího z Poděbrad u 9 metrů vysokého uměleckého díla  – Brány času. Ten se během dne pomalu otáčí. Jsou to prý dveře z jedné historické epochy do druhé.

Kochali jsme se hezky opravenými domy, až jsme došli na nejstarší chebské náměstí Krále Jiřího z Poděbrad s řadou historických domů. Svým názvem připomíná návštěvu českého krále ve městě v letech 1459 – 1467, kdy zde urovnával tehdejší spory mezi Čechy a říšskými knížaty. Původně gotické domy na náměstí si zachovaly úzká průčelí a vysoké vícepatrové střechy, což bylo známkou bohatství středověkého města. Původní majitelé těchto výstavních domů, kupci a obchodníci, využívali prostory na půdě jako sklady pro své zboží. Na náměstí se zachovala řada historicky cenných a zajímavých domů. Proto je celé centrum od r. 1981 městskou památkovou rezervací.

Hned vlevo nás upoutal žlutý dům s arkýřem. Byl zde nejstarší chebský zájezdní hostinec U červeného koníčka. Od r. 1531 tu bydlela řada důležitých návštěv města, r. 1803 dokonce rakouští arcivévodové Johann a Ludwig. Proto byl dům přejmenován na dům U dvou arcivévodů. Dnešní barokní podoba je z 19. století. Je to jeden z mála chebských domů, který má zachovaný arkýř. Hotel byl r. 1926 uzavřen. Od 60. let 20. století na historii domu navazuje restaurace U Krále Jiřího.

Na protější pravé straně je Dům Schillerů s rodovým erbem Junckerů, známý také jako Dům Metternichů. Zde r. 1673 pobýval císař Leopold I.. Roku 1791 tady byl hostinec U zlatého jelena, kde pobýval německý spisovatel Friedrich Schiller.

O kousek dál na stejné straně náměstí je barokní budova Nové radnice s hodinovou věží, která byla dokončena r. 1738. Dnes tam sídlí galerie výtvarného umění.

Snad všechny domy tu jsou zajímavé a krásně opravené. Na protější straně vlevo (č. 33) je Grünerův dům. V letech 1591 - 1876 patřil rodu Wendrlů. Jejich rodový znak je umístěn v kartuši nad portálem. Původně gotický dům byl r. 1713 barokně přestavěn. V 1. pol. 19. století zde bydlel magistrátní rada Grüner a konala se zde řada setkání, mimojiné i s básníkem J. W. Goethem.

Růžový dům s rokokovou fasádou s klasicistními prvky na levé straně v severní části náměstí (č. 37) je Wernerův dům. V letech 1517 - 1557 zde bydlel první doložený chebský starosta Werner. Současná podoba je z r. 1802, kdy byly spojeny dva sousední domy.

V této severní části náměstí vpravo (č.7) je Schirdingerův dům, dům s úzkým průčelím a stupňovitým, vysokým štítem. Tak nějak tady vypadaly původní středověké gotické domy. 8 metrů široká a 52 metrů dlouhá parcela pamatuje dobu založení náměstí na poč. 13. století. Dům je z 15. století a je to jediný dochovaný čistě gotický patricijský dům ve městě. Renesanční arkádová pavlač do nádvoří a křížová klenba vstupní haly je z přestavby ze 17. století. Při rekonstrukci v 60. letech 20. století byla zrušena původní gotická dispozice interiéru. Zůstala jen původní fasáda.

Hned vedle (č. 6) je Gablerův dům s bohatě členěnou a zdobenou rokokovou fasádou. Pozdně gotický dům r. 1657 získali jezuité a chtěli ho se sousedními domy přestavět na jezuitské koleje. K tomu však nedošlo. Z výzdoby domu zůstal zachován jen reliéf nad vstupním portálem s postavou Panny Marie a s letopočtem 1662. Dnešní jemná rokoková výzdoba fasády s alegoriemi čtyř ročních období je z poloviny 18. století. V interiéru 1. patra byly odkryty rokokové malby, ve 2. patře je fragment pozdně gotické fresky. Dům patří k nejhodnotnějším výsledkům pozdně barokní přestavby 18. století.

Na severní straně náměstí (č. 3) je Pachelbelův dům, který je nazván podle majitele a starosty Chebu v době třicetileté války. Právě zde byl zavražděn r. 1634 Albrecht z Valdštejna. Od r. 1873 je zde Muzeum Cheb. Je tu nejrozsáhlejší sbírka osobních věcí Albrechta z Valdštejna – jeho kord, jezdecká sedla, krajkový límec nebo jezdecké boty. Je zde také vražedná zbraň, kterou byl probodnut. Mezi nejhodnotnější exponáty patří chebské antependium, které slouží k ozdobě přední strany oltářní menzy a nejstarší dochovaný zvon v Čechách.

Uprostřed severní části je snad to, co je z města nejznámější – symbol chebské architektury Špalíček. Je to soubor částečně hrázděných domků tehdejších kupců, které začaly vznikat již ve 13. století. Protože zde byly malé parcely, stavěly se zde úzké a vysoké domky. Nahradili tehdy původní kramářské boudy a masné krámy. Celý současný komplex 11 domů byl dokončen až v 15. století. Zobrazení z r. 1472 souhlasí se současným stavem. Domy jsou rozděleny do dvou bloků uzoučkou Kramářskou uličkou. Je široká jen 160 cm. Dříve na západní straně stál ještě jeden blok podobných domků, ten byl někdy v 19. století zbořen.

Na náměstí před Špalíčkem je kašna se sochou Divého muže, který má zlacený kyj. Od r. 1728 chrání městský znak.

Když jsme si prošli celé náměstí, obešli Špalíček, prošli se Kramářskou uličkou, vydali jsme se k nedalekému kostelu sv. Mikuláše a sv. Alžběty. Měli jsme štěstí, mohli jsme se dokonce jít podívat i dovnitř. Základy kostela jsou románské z r. 1220. Je to tedy nejstarší chebský kostel. Z té doby se zachovaly části obou věží, západní průčelí s portálem a portál v severní lodi. Kostel mnohokrát vyhořel a byl opravován. V letech 1456–1476 byl goticky přestavěn. Od té doby je to trojlodní kostel. Poškozené špičky věží byly r. 1746 barokně přestavěny, po požáru r. 1809 byly nahrazeny neogotickými, ale i ty byly na konci druhé světové války zničeny a provizorně nahrazeny nižšími. Toto provizorium trvalo víc jak 60 let. Až r. 2008 dostaly věže zpátky své původní novogotické 26 metrů vysoké jehlanovité helmice, přesně takové jaké byly postaveny r. 1869. Současně byly restaurovány původní nástěnné malby z konce 15. století. Vnitřní vybavení s výjimkou barokních obrazů a soch z poloviny 18. století je novogotické z konce 19. století. Zajímavé je dvouramenné kamenné schodiště eliptického půdorysu z doby po r. 1730. R. 2016, tedy až 2 roky po naší návštěvě ve městě, byla zpřístupněna jižní věž a krypta pod kostelem, kde při rekonstrukci byla nalezena vzácná rakev s ostatky významné šlechtičny Sidonie Šlikové, která žila na přelomu 16. a 17. století. Na věž vede 133 pohodlných schodů až do prostoru zvonice a 37 strmějších točitých schodů na vyhlídkový ochoz. Vše je otevřeno denně s výjimkou neděle a pondělí, a to od 10 do 17 hodin, v zimně do 16 hodin. V neděli jsou bohoslužby, takže se pro veřejnost otevírá přibližně kolem 11. hodiny,

Uličkami jsme prošli do Hradební ulice a podle hradeb ke hradu. Vstupuje se tam přes mostek u Černé věže. Tam byl r. 2013 odhalen Štaufský sloup – je z travertinu a jsou na něm znázorněna místa v Evropě, která v minulosti spojoval významný rod Štaufů (také Hohenštaufů). Právě tento rod zde hrad založil. V zahraničí je postaveno 20 takových sloupů. U nás je tento sloup prvním.

I tady máme štěstí. Komentovaná prohlídka hradu za chvíli začíná. Jak už jsem napsala, byl postaven kolem roku 1180 v románském slohu císařem Friedrichem Barbarossou. Zde se konala řada říšských sněmů (první již r. 1179), byly zde ubytováni i králové i císaři, např. v letech 1431 až 1437 císař Zikmund, v letech 1459, 1461 a 1467 král Jiří z Poděbrad. Zde byly uschovány důležité historické listiny - např. Zlatá bula chebská. Hrad navštívil i Karel IV. Během třicetileté války byl opevněn, po zavraždění Albrechta z Valdštejna už nebyl obývaný a chátral. Do současné doby se dochovalo hradní opevnění s románskými pětidílnými okny, torzo paláce, mohutná obranná Černá věž a unikátní dvojitá románsko-gotická patrová kaple sv. Martina, Erharda a Uršuly. Kapli před zbouráním zachránilo to, že byla používána jako prachárna. Patří k nejpozoruhodnějším dílům rané gotiky nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Přízemí je tmavé, vypadá spíš jako krypta, ale horní patro s raně gotickou klenbou se štíhlými mramorovými sloupy je nádherně prosvětlené. Dalším unikátem je barokní pevnost, k jejíž postavení došlo na základě dekretu císaře Ferdinanda III. z 3. června 1652. Na jeho základě byl Cheb přestavěn na pohraniční pevnost. Z té doby je červené cihlové zdivo, ze kterého byl postaven obvodový plášť hradu a kasemata. Počátkem 60. let 20. století byly blízko Jánského náměstí odkryty až 35 metrů široké valy.

Po zhruba hodinové prohlídce jsme zjistili, že máme příšerný hlad. Nějak jsme proto zapomněli hrad obejít ze strany řeky, kde jsou vidět hradby s Písečnou a Mlýnskou věží. Od hradu jsme odešli vpravo Dobrovského ulicí. Prošli jsme náměstím s poetickým názvem Růžový kopeček se zajímavými domy. Dostali jsme se tak do Židovské ulice, kde je několik možností, kam zajít na oběd. Vybrali jsme si restauraci U kata. Dobře jsme se najedli, trochu odpočinuli a vydali se na další procházku městem.
Trošku jsme tady cik cak prošli zajímavé uličky – uzounkou uličkou Zavražděných s prampouchy jsme se dostali do Provaznické ulice, nakoukli o blok výš i do Jateční a vrátili se na Františkánské náměstí s františkánským klášterem a kostelem. Původně minoritský klášter s kostelem byly založeny před r. 1247. Již r. 1256 zde bydlel řezenský biskup. Po velkém požáru r. 1270 byl přestavěn a zvětšen. Poslední úprava je z poč. 18. století, kdy byl zazděn původní vchod z Hradební ulice a zpřístupněn vchod z Františkánského náměstí. Svou gotickou podobu si zachoval. R. 1464 vydal papež Pius II. příkaz, aby klášter předali řádu františkánů. Ti zde působili až do r. 1951, kdy byli vyhnáni. Areál začal chátrat, přesto až do poč. 70. let zůstal celý interiér neporušen včetně čtyř rokokových oltářů. Během dalších 15 let byl však kostel zdevastován a historický mobiliář byl rozkraden. Roku 1991 byl klášter vrácen církvi. Nyní patří městu. Po několika rekonstrukcích je od května do září je přístupný veřejnosti denně mimo pondělí, a to od 10 do 17 hodin s polední pauzou od 12,00 do 12,30 hodin. Během prohlídky je možno navštívit rajský dvůr kláštera, lemovaný ambitem s unikátní gotickou křížovou klenbou, kde jsou zbytky nástěnných maleb s rostlinnými ornamenty z 15. století, i kostel Zvěstování Panny Marie, který patří k nejstarším gotickým halovým kostelům v Čechách a na Moravě. R. 1330 byla přistavěna 60 m vysoká kamenná věž. Kostel je také využíván jako příležitostná koncertní síň.

Na Františkánském náměstí je ještě kostel sv. Kláry, kde býval od 13. století klášter klarisek. Na mši chodili do oratoře františkánského kláštera. Až r. 1456 dostavěli vlastní kostel sv. Kláry. Objekty nebyly udržovány, proto bylo vše po r. 1700 zbouráno. Současný kostel byl postaven v letech 1707 – 1709 podle projektu známého architekta Kryštofa Dientzenhofera. Po zrušení řádu r. 1782 zde byl sklad ledu pro pivovar, vězení, byl zde umístěn chebský archiv. Během 2. světové války byl interiér zdevastován, byl zde sklad zabaveného německého majetku. Po rekonstrukci souží nyní jako koncertní a výstavní síň. Otevírací doba je shodná s protějším klášterem.

K františkánskému klášteru ještě patřila zahrada, na kterou navazoval dvůr s pivovarem a hospodářskými budovami. Koncem 30. let 20. století byla přeměněna na okrasnou. Po r. 1950 sloužila i jako školní zeleninová zahrada. Po rekonstrukci je od r. 2002 volně přístupná od dubna do října od 9 do 20 hodin (v září a říjnu jen do 19 hodin). V měsících listopad – březen je uzavřena. Vchod je všakz Hradební ulice. Takže je nutno celý blok obejít.

Tím jsme ukončili prohlídky interiérů. Ještě jsme měli čas, tak jsme z Hradební ulice prošli do parku pod hradbami. Je zde Ruský domek, který městu věnovalo partnerské město Nižnij Tagil. Je to dřevěný domek typický pro uralskou oblast. Nám bohužel začalo pršet, jinak park musí být nádherným odpočinkovým místem. Je tu dětské hřiště, nechá se projít k řece, kde je od r. 2006 zajímavá mostní rozhledna, bohužel byla zavřená. Podle řeky jsme došli ulicí Nad Řekou do Břehnické ulice a okolo zajímavé budovy Domu dětí a mládeže jsme se stočili k nádraží. Ještě jsme měli chvilku, tak jsme si zašli do vietnamské restaurace na pivo – k našemu velkému překvapení tam točili pivo Zajíc z Kynšperského pivovaru. Zmoklí, ale spokojení jsme nasedli do vlaku a tím ukončili prohlídku města.

Cheb – procházka historickým centrem města na mapě