Cyklostezkou Tichá Orlice a na Moravu

Nádraží Choceň  •  Fotografie (42)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (42 fotografií)

Peliny

Peliny

Vstoupit do fotogalerie (42 fotografií)

7.5.2011

Po přechodném vpádu zimy na začátku května se počasí zase začíná více podobat nejkrásnějšímu měsíci roku, takže na Markův dotaz, jestli platí návrh z minulé soboty vyjet na cyklostezku Tichá Orlice platí, odpovídám kladně. Takže v sobotu sraz na nádraží a přesun nejdřív do Zábřeha a dále rychlíkem do Chocně. Trošku nás udivil nezvyklý ruch na zábřežském nádraží, zvláště úprk a následných návrat cestujících na Brno. Spojují se tu totiž dva rychlíky, jeden malý s dvěma vozy od Šumperka a vzápětí Praděd z Jeseníku. Cestující ze Šumperka totiž všichni houfně prchají kamsi na konec nástupiště, přitom vlak zůstává na stále stejné koleji, pouze k němu zezadu přišoupnou vozy z Jeseníku...

Ale zpět k tématu, Vsacan měl sice cirka 5 minut zpoždění, ale to už není taková tragedie. Mezi Ústím a Chocní (nakonec i kousek za Zábřehem) si prohlížíme některé části cesty, které dříve nebo později absolvujeme. Cyklostezka Tiché Orlice je v celkové délce dobudována asi třetím rokem, už ji nakonec celou mám projetou, ale myslím, že Marek ji ještě celou nejel. Trasa v Chocni začíná hned stylově v parku pod skalní stěnou Peliny a za posledními domky choceňského předměstí již přechází na speciální cyklostezku, určenou pouze pro cyklisty (ale i inlinery, chodce apod., tedy převážně výletníky s vlastním pohonem). Je skutečně krásné počasí, takže dnes nebude o cestující nouze. Cyklostezka už je myslím natolik proslulá, že sem přijíždějí i návštěvníci z širšího okolí, třeba sundají kola z auta a můžou vyrazit. Ostatně je i výborné, že trasa je přístupná z hlavní železniční trati, vzdálenější výletníci sem dorazí třeba na rychlíkové stanice v Chocni nebo Ústí n. Orl., spojovací větev cyklostezky sem vede i z České Třebové. Brzy míjíme penzion Mítkov, který nevím proč se mi zdá pořád zavřený, ale co nevidět už vidíme domečky Brandýsa n. Orlicí. Povinnost velí vystoupat na zdejší zříceninu, byli jsme tu před necelými šesti lety na podzim, tak se musíme podívat, jak zřícenina vypadá zjara. Hrad je tak trochu ukrytý v lese kousek nad městečkem, a kupodivu tu kromě nás nikdo není, ačkoliv dole ve městě jsme potkali spoustu cyklistů, tudíž potencionálních návštěvníků. Hrad ale nemá žádnou nějakou věž či jinou vysokou část, která by výrazněji upozorňovala na jeho existenci. Převahu tu dnes tedy mají asi hlemýždi a kromě toho jsme tu potkali pár koček. Hrad má celkem zajímavé sklepení, najdeme tu okenní oblouk a spoustu různých zdí a zbytků hradeb. K hradu se vystupuje uličkou s modrou TZ kolem zahrady, kde měl být hřbitov českých bratří, z toho nic nezůstalo, nicméně na zahradě je jakási plastika, vyvozující představy o schizofrenních snech autora.

Vracíme se na cyklostezku kolem další plastiky, která zase připomíná hromadu šrotu. U hřiště s vodáckým tábořištěm řeku překonává železná lávka, a to už jsme u pomníku J. A. Komenského s labyrintem, kousek dál míjíme koupaliště (občerstvení už je také v provozu), dál sochu, kterou někdo nazývá vývoj úřednictva, a ještě dál železnou rouru, která měl být údajně součástí Saddámova babylonského děla (Babylon doom gun). Po sjezdu za řeku část cyklostezky končí a nejbližší osady (Perná) vede trasa po okresní silnici, cca 0,5 km, dál je zase cyklostezka. Trasa vede málo dotčenou krajinou v údolí řeky, po straně se tyčí opukové skalky, které jsou pro okolí Tiché Orlice i této části Čech dosti typické. V řadě úseků řeka přirozeně meandruje. U Klopot zdáli míjíme vlakovou zastávku Bezpráví, kam bychom museli dojet přes louku. V těchto místech je asi nejlépe vyvinut systém meandrů a u velkého odpočívadla mě zaujalo i skromné občerstvení s bohatou nabídkou. Ale to už je celkem blízko do Ústí nad Orlicí. Původně plánovaná zastávka v hospodě U Kačera se nekoná (otevírá až ve dvě), tak ještě kousek za Ústí a první občerstvovací zastávku děláme na tábořišti Cakle. Turistická základna s hospodou, kempem, horolezeckou stěnou je pěkným areálem či zázemím nejen cyklostezky, odtud se i většinou jezdí Tichá Orlice. Jen kolegovi vyčítám, že tu vypadá jako růže mezi trním, má na sobě tričko propagující Litovelský mok a při tom je tu zeleno od Hanušovic.

Od Cakle je téměř celá cyklostezka (až na drobné kousky) vedena po samostatné komunikaci a opět trasa je plná cyklistů i bruslařů. Jen je třeba dodat, že někteří účastníci provozu se chovají dosti podivně, zejména v zatáčkových úsecích jezdí vedle sebe nebo nedokážou odhadnout svou rychlost a vyjíždějí do protisměru. To je problém, že sem zajíždějí i ti sváteční cyklisté kteří si neuvědomují, že i na cyklostezce platí většina pravidel, jako na běžných silnicích. Další stánek s občerstvením míjíme pod Lanšperkem, a protože jsme si ověřili že 100% účastníku už na hradě byla, není potřeba náročný výjezd opakovat. V jedné Ostré zatáčce (myslím u osady Valdštejn) jsme bohužel i viděli nějakou spadlou cyklistku, držela se za bok, asi po havárii, naštěstí kolem bylo čumilů i ošetřovatelů dost, tak jsme pokračovali bez zastávky. No blíží se konec cyklostezky a s tím město Letohrad. Spíše městečko, původně Kyšperk, Letohradem je po sloučení s okolními obcemi. Nicméně střed města s náměstím a podloubími je dosti pěkný, vždycky se tu rád zastavím. Je tu i celkem dobré informační centrum, teď ovšem zavřené Tak nakoukneme do kostela s úžasným štukovým stropem, na nádvoří zámku a do restaurace na Novém dvoře na oběd. Nový Dvůr je původně hospodářské stavení sýpka a bůhví co ještě, dnes tu mj. můžeme navštívit Muzeum řemesel. Které zčásti připomíná velké vetešnictví, dosti dobré, asi předloni jsem i na prohlídce byl, ale dnes nás čeká ještě spousta kilometrů.

Za Letohradem už cyklostezka nepokračuje, nicméně už jsem tady párkrát projížděl, tak vím, že za nádražím musíme pokračovat uličkami po žluté TZ (modrá cyklo), která vede vlastně souběžně s okresní silnicí na Verměřovice. Ještě by to šlo dál do údolí Tiché Orlice, to bychom směřovali k Jablonnému a třeba až do Mladkova, my ale odbočujeme na Lanškroun. Projíždíme Dolní Čermnou a pak vedlejší cestou na Jakubovice. Tady je úsek který jsem ještě nejel, tak mě překvapilo, že tu ani nebyl nějaký extra velký kopec, přestože překonáváme rozvodí Labe a Moravy, ale podle mapy asi nemáme větší výšku než nějakých 450m. Nedaleko bychom našli potní místo Mariánská hora (jedna z mnoha), ale to už by bylo zdržení, takže sjíždíme k Lanškrounu. Už z dálky vidíme napuštěný Dlouhý rybník, což velí k zastávce, byl snad 2 roky vypuštěn, bagrovali bahno, takže tu skoro veškerý ruch ustal, teď se to snad zase vrátí. U supermarketu narazíme na účastníky nějakého srazu veteránů, vím, že mělo být něco v Zábřeze, tady jsou ale hlavně motorky a dva kabriolety Felicie, asi nejhezčí naše poválečná auta. Pak už cesta na Žichlínek a Tatenice, kde na další část cesty vjíždíme do údolí Moravské Sázavy, to už jsme blízko našeho bydliště, takže nic nového nás tu nemůže představit, i skromné zbytky Hoštejnského hradu jsou pořád na místě. Silnička z Hoštejna k Hněvkovu má téměř charakter cyklostezky, navíc i samotné údolí Moravské Sázavy patří ke krásným koutům našeho okolí. Zábřehem jen projedeme a pak trošku větrná rovinka do Postřelmova. Před Sudkovem ještě uděláme památeční fotku mostu přes Moravu, který se má co nevidět zbourat, v pivnici závěrečné pivo a pár kilometrů domů. No ještě jsme si ověřili,že po dvacáté hodině (skoro čtvrt na devět) se ještě dohrává turnaj Osvobození v Dolních Studénkách, ale jinak to vypadá, že je už vše snědeno. Než přijedeme domů, dá nám tachometr vzdálenost 100km, letos první.

Takže super, jen si povzdychneme, že u nás není ani kilometr takové cyklostezky, nepočítáme-li dlážděný chodník do Malína, který je spíš chodník. Přece jen třicettisícové město nemůže v dnešní době spoléhat na nějaké vedlejší uličky v okolních vesnicích...

A tak to jede:

http://www.stream.cz/uservideo/583844-pod-lansperkem-na-cyklostezce

Autor: Bobkart

Další články autora: 2593

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli