Cyklovyjížďka z Ostravice do Vsetína až nakonec do Ostravy, část IV, cesta ze Vsetína do Valašského Meziříčí.
OBSAH:
- Vsetínská povstání
- Bitva u Vsetína
- Historický Vsetínský pivovar
- Sgrafity Mikoláše Alše ve Vsetínu
- Semetín:
a) singletraily
b) arboretum
c) suťové a balvanové pole v oblasti Mraznica
- pseudokrasová „Zbojnická jeskyně“ pod Křížovým vrchem
- malý kamenný pomníček s kalichem k velké historické události z roku 1870 pod Vartovnou
- „Štola Sintrová“ v Liptále --- https://www.turistika.cz/mista/stola-sintrova/detail
- nová budoucnost staré budovy Vsetínského pivovaru
- ohýbaný nábytek
- místní minipivovar a některé jeho piva
- pozorovatelna civilní obrany pod vrcholem „Žamboška“
- velmi tajemný kopec Drastislava se zatím neodhaleným tajemstvím
- oblast „Jezevčí“ a „Mraznica“ s jezírkem, prameništi, skalkami a balvanovým polem
- bikemaraton „DRÁSAL“ v Hostýnských Vrších
- lanový most přes Vsetínskou Bečvu pro pěší
- skalnatý vrchol Klenov a lezecké legendy „Medůvky“ - nejobtížnější cesty na valašských skalách
- již neexistující dřevěná rozhledna u Jarcové
- „Jarcovská kula“ - jakýsi skalní „monolit“ nad Jarcovou
- nevšední hospoda s legendou mezi tramvajemi - T3
- hvězdárna Valašské Meziříčí
- Gobelínová manufaktura ve Valašském Meziříčí
Pokračování vyprávění o celodenním cyklistickém výletu z beskydské Ostravice přes Velké Karlovice, Nový Hrozenkov, Halenkov, Ústí až na Vsetín a dnes snad již výlet dokončím pokračováním přes Valašské Meziříčí, Hodslavice, Mořkov, Hukvaldy, Brušperk a Krmelín do Ostravy – Hrabůvky. Předešlý díl je uveden zde:
Přes úvod k vsetínským pivovarům jsem došel až k „Povstání stavů“, což byl svým způsobem počátek třicetileté války. Uvedl jsem zajímavé a nenápadné místo pod vrcholem Vartovna známým především svou vysokou rozhlednou. Místo jehož nenápadnost je více než symbolická. Evangelíci nebyli v té době vrchností příliš oblíbení. Taktéž ne ve většinové katolické církvi. Bylo to pochopitelné, protože hlasitě kritizovali poměry v této CÍRKVI. Tím se pochopitelně zařadili na stejnou stranu jako nejrůznější „čarodejnice“, které „nadcírkev“ někde úspěšněji, jinde naštěstí méně úspěšně, potírala. Inu, kdo se nepodvolil a nebyl poslušnou ovečkou, tak měl velmi velký problém. Jenže na Valašsku bylo takových vzbouřenců spousta a ti si to nedali rozhodně líbit. Nejenom na Valašsku, ale i na dalších kopcích v Beskydech i okolí se tajně scházeli ke kázáním.
Známé byly setkání například u skály v Těšínských Beskydech, jež nakonec dostala pojmenování po místním kazateli i rektorovi evangelických škol – Jiřím Třanovském. Jiné zajímavé a nenápadné místo je na louce naproti Jestřabského vodopádu na prudkých severních svazích pod „Kamennou chatou“ u rozhledny „Tetřev“ severovýchodně od slavných území beskydské divočiny – PR Velký Polom, PR Úplaz a NPR Mionší. Více jsem napsal v tomto článku:
Na Valašsku došlo ke třem povstáním. První navazovalo na „Bílou horu“ - povstání v letech 1620 až 1621. Další v roce 1627, kdy se Valaši připojili k Dánům a poslední v letech 1642 až 1644, kdy se přidali na stranu Švédů. Výsledkem toho všeho byla největší masová poprava na našem území, horší než ta mnohem známější „Staroměstská exekuce“ 21.6.1621. Toto označení většině lidí mnoho neřekne, ale pokud uvedu, že se jí také říkalo „Poprava 27 českých pánů“, tak už každý ví. Opět se jednalo o odpověď na „Bílou horu“ a podobné rozbroje jako později na Valašsku. Zde ovšem byly popraveny celé dvě desítky lidí. „Bitva u Vsetína“ dopadla pro místní velice špatně a 26. ledna 1644 bylo město zabráno císařskými vojsky pod vedením Wellische. Patnáctého dne příštího měsíce byla vykonána i ona poprava dvou set vzbouřenců. V roce 1643 byla pod vedením Jana z Rottalu uskutečněná výprava proti vzbouřencům se značnými pravomocemi od tehdejšího císaře Ferdinanda III. Účelem bylo za jakoukoliv cenu zlikvidovat povstalce, aby se již nikdy nevzpamatovali. Vsetín ovšem měl být na přání Pazmányho ušetřen. 26.1.1644 se výrazné přesile dvou tisíc mužů na straně císařských vojsk postavilo o něco více než 700 obránců z řad valašských povstalců, několika desítek podobně smýšlejících ze Slovenska a taktéž Švédů. Po této prohře pak byli vzbouřenci zajímání a popravováni tak nechutnými způsoby, že je lepší ani nepsat. Stínání hlav a věšení na šibenicích bylo to nejmenší co císařští vykonavatelé praktikovali. Na popravy stačilo pouhých pár dní. Jan z Rottalu se poté vracel do Brna, kde ty, kteří katolickou víru nepřijali taktéž popravil (nechal popravit).
Tvrdá neochota Valachů přizpůsobit se a konvertovat pokračovala tak, že mnozí z nich se vydali na život zbojníků. Ono, mnoho jiného jim asi nezbývalo. Více než sto dalších let trvalo než došlo v roce 1781 k vydání „Tolerančního patentu“. Situace se potom zklidnila, ale úplně v pohodě není ani dnes, kdy je stále cítit mezi jednotlivými vyznavači malá či i větší nevraživost.
Pod Vsetínským zámkem podél hlavní cesty vedoucí od rondelu s „přípojkami“ z východu od jednoho vsetínského minipivovaru a protějšího mostu přes Vsetínskou Bečvu od místního Úřadu práce vede asfaltová cesta prudce nahoru. Nejprve míjí nějaké vinotéky u kdysi slavné hospody „Snaha“, jen o kus dál je vidět i vyobrazení od Mikoláše Alše (na budově bývalé Občanské záložny). Cesta začíná stoupat více a více a po levici míjíme dva evangelické kostely a to Dolního a Horního sboru. Hlavní kulisou je ovšem nepochybně na vrcholu jakéhosi kopečku Vsetínský zámek, který vznikl postupem času z dávné tvrze. A přesně pod ním, na pravé straně, kde se začíná cesta stáčet a taktéž nad římskokatolickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie se nachází památník obětem valašských povstání v letech „Pobělohorských“. Pod ním je Charita a nad ním, blíže k zámku se nachází i informační tabule o přírodních zajímavostech v okolí. Jestli se ještě dobře pamatuji, tak by na ní měla být i zmínka o vcelku nevšední rostlině, kterou se mi před několika lety podařilo zahlédnout kvést z cyklostezky podél Vsetínské Bečvy nedaleko samostatné obce, kdysi městské části Vsetína, Semetínu. Dnes je slavná arboretem nebo cyklistickými singletraily a taktéž cyklistickými závody.
Cesta do Semetína patří patrně k nejméně náročným vozíčkářským trasám v okolí Vsetína, které se mi snad někdy podaří i dopsat. Vzhledem k tomu, že jsem je jako „motor, brzda a volant v jednom“ všechny vyzkoušel tak doufám, že budou alespoň pro někoho zajímavou inspirací na větší vzdálení se od domova. Zatím jsem napsal jen jeden díl, který byl po dlouhých letech mým opětovným uvítáním na turistice.cz a druhý, ke kterému se mi bohužel zatím nepodařilo najít fotky, i když vím, že jsem je dělal. Články jsou zde:
https://www.turistika.cz/mista/vyjezd-vozikem-na-lysou-horu-u-vsetina/detail
https://www.turistika.cz/vylety/nejkrasnejsi-vozickarska-trasa-na-vsetinsku/detail
Obě dvě trasy jsou ale relativně krkolomné a zejména tu první bych už asi neopakoval. Druhá je výrazně delší a obsahuje jeden obtížnější prudký sjezd pod křižovatkou červené turistické trasy a křížících se lesních asfaltových cest jež jedna míří velmi prudce dolů do Semetína, kde skončí nedaleko přírodní památky „Semetín - luční prameniště“ a nad tuto oblast zhlížející posvátný kopec „Křížový vrch“ s úctyhodným mrazovým srubem s výškou až deset metrů v jehož jižním cípu se nachází nepřístupná neméně hluboká úzká stupňovitě klesající puklina o celkové hloubce asi 12 metrů. První z povrchu viditelná verikála má hloubku asi dva metry a dál by měla pokračovat další užší s hloubkou asi 8 metrů do nejnižších prostor této pseudokrasové jeskyně. Vzhledem k velmi drsně vyhlížejícímu terénu se nemůžeme divit, že dostala název „Zbojnická“.
Vsetín byl 20.8.1627 vypálen, taktéž i jeho okolí [1]. Významní občané Vsetína a okolních vesnic museli slíbit, že budou poslušni Bohu, císaři i jeho následníkům jinak bude vykonáno právo „ohně a meče“, tedy buď budou upáleni nebo jim bude sťata hlava, či použity jiné „donucovací metody“. I proto na mnoha místech existovaly z dáli dobře viditelné „šibeniční vrchy“.
Malý kamenný pomníček [2] pod Vartovnou je vzpomínkou na časy nám bližší, tedy na jaro roku 1780. I tyto události měly vliv na o rok později vydaný „Toleranční patent“. V Kubíkovém žlebu nad Seninkou se na jaře tajně sešla na kázání skupina evangelíků. Ovšem tato skupina měla přibližně 4000 účastníků! Katolíkům se toto pochopitelně nelíbilo a tak se akci pokusili udělat přítrž. Zavolali tedy vizovického rychtáře a dráby. Když drábové s rychtářem dorazili, tak se kolem kazatele ze Slovenska vytvořil velký hlouček a v několika proudech se ztratili v okolních hustých lesích (dnes již takové nejsou, kůrovec vydatně zapracoval, že je problém najít strom pro turistickou značku). V jedné z těchto skupin byl i kazatel. Jak uvádí i informační list na dřevěné informační tabuli, tak na oslavu těchto dávných okamžiků v odpovídající svátek Mistra Jana Husa 5.7.2010 se zde sešli přibližně dvě stovky obyvatel okolních dědin – Seninky, Liptálu (se slavnou 30 metrů dlouhou „Sintrovou štolou“ … https://www.turistika.cz/mista/stola-sintrova/detail ), Prlova, Pozděchova, Ratiboře, Hošťálkové (se skalními útvary „Panenka“, atd.), Valašské Polanky, Ústí a Jesenné.
Nyní se konečně vrátím i k vsetínskému pivovaru. Je vidět, že čas již pokročil, „doba kovidová“ se snad s námi již loučí, ale způsobila i to, že některé věci jsem absolutně nezaregistroval. Tím je například článek, který již vyšel před více než půl rokem. [3]
Do Vsetína jsem poslední dobou přijížděl pouze vlakem, jen málokdy autobusem a tak jsem si změn kolem bývalého vsetínského pivovaru ani nevšiml. V paměti mi stále zůstává rozpadající se budova s neméně omšelým nápisem na severní stěně budovy nedaleko cihlového komínu při cestě na autobusovou zastávku „4. května“. Ta občas byla „poslední šancí“ abych stihl autobus, který mě pak dovezl na nejrůznější místa k nesmírně zajímavým výletům, když už bylo pozdě abych tento autobus stihl z vsetínského autobusového nádraží. :-)
Budova pivovaru se podle tohoto článku má opravovat, ale bohužel na pokračování „pivní historie“ již patrně nedojde, nový majitel prý o to nemá zájem. No, uvidíme jestli nepůjde jen o podobný ubohý bussines a nešvar, který se již před mnoha lety rozmohl na Pustevnách a tím pro mě bohužel své kouzlo místo ztratilo a přechod mezi Pustevnami a Radhoštěm považuji jen za nutné zlo, které si ovšem okolní příroda v žádném případě nezaslouží.
Nový majitel se ale chce dívat do historie, tak možná alespoň částečně duše místa zůstane zachována. Vsetínský pivovar byl uzavřen v roce 1998 a až do poloviny minulého roku chátral, sem tam byly v této době provedeny nějaké menší úpravy. Při „úklidu“ přišli dělníci například až metr dvacet široké zdi. Na zdi středověkých pevností je to „tenká zeď“, ale na budovu převážně v období klidu velice solidní. V objektu by se měly nacházet tři studny a jednu z nich by chtěl nový majitel zachránit. [3] Podle tohoto zdroje by pivovar měl být založen (první písemná zmínka o něm) v roce 1610. V roce 1890 se vsetínský pivovar stal majetkem rodiny Thonetových, přesně těch jimž patřila i továrna na výrobu ohýbaného dřevěného nábytku – expozice jejich výrobků je na Vsetínském zámku. Továrnu založil v roce 1861 Michael Thonet a nacházela se v Bystřici pod Hostýnem. Dnes je její jméno TON.
Po roce 1948 se vsetínský pivovar stal součástí Slováckých pivovarů, v roce 1953 spadal pod Valašské pivovary, v roce 1960 pod Moravskoslezské pivovary a sodovkárny, v roce 1989 pod Moravskoslezské pivovary Přerov, v roce 1995 se osamostatnil a získal název VSACAN, pivovar Vsetín. Nejsmutnější okamžik je přelom roku 1997/1998. V prosinci se uvařila poslední várka piva a v lednu roku 1998 byl vsetínský pivovar uzavřen a začal chátrat.
VSACAN je název vsetínského „mrakodrapu“ naproti železničnímu nádraží a taktéž jedno z piv nedalekého minipivovaru. Jedná se o slabší (11 stupňů) nefiltrovaný nepasterizovaný spodně kvašený světlý ležák. Na beerwebu je ohodnocen v současnosti známkou 5,9 , kdy desítka označuje nejlepší ohodnocení. Já bych jej ohodnotil o něco lépe, ale pil jsem z tohoto minipivovaru i lepší „kousky“. Například místo minerálky mi na osvěžení velice chutná jejich „borůvková dvanáctka“. Podle ně a mých chuťových buněk je výraznější spíš chuť borůvek než piva samotného, proto ji také nazývám spíš minerálkou. Pokud se takhle bude hodnotit, tak velice dobrá, pivu ovšem je již více vzdálená. Nicméně ať tak či onak, česká a moravská piva si nepochybně drží velmi vysokou úroveň oproti například „pivům“ z Anglie nebo nedej bože z východních zemí. Jen přirozená zvědavost mi nedala neochutnat jakési indické pivo. To nemělo se jménem pivo nic společného, jednalo se o „ředěnou vodu“. Chápu, že ti co jsou zvyklí na tyhle ředěné vodičky budou našimi pivy velmi rychle „omámení“. Pak se nemůžeme divit, že například Japonce naše velice kvalitní piva velmi rychle odbourají… Nejsou trénovaní :-)
Inu, neměli bychom se jako Češi či Moraváci podceňovat, když „plzeňský ležák“ je stále jakýmsi etalonem mezi pivy široko daleko. Stačí si vzpomenout na chuť rádoby indického piva a najednou i nejhůře hodnocené české pivo bude oproti nim naprostá špička.
Veškeré ty šílené a zcela neúčinné opatření našich vládců mi návštěvy „na jedno“ - většinou na několik a s kamarádkou někdy i na oběd, jako „zasloužené odměny“ po výletech, přestaly chybět a stal se ze mě úplný abstinent. Je pod mou úroveň se prokazovat nějakými papíry, jako bych snad byl nejhorší kriminálník.
Tímto opustím Vsetín o kterém by se dalo psát a psát. Především o jeho okolí a přírodě. Jako zajímavost, zhlížející z východního svahu kopce Žamboška je kryt civilní obrany, ovšem oproti tomu na Hladovém vrchu v ostravských Třebovicích se jedná velice malý objekt.
https://www.turistika.cz/mista/pozorovatelna-co-na-hladovem-vrchu/detail
Z Horního města nad hvězdárnou sjíždím kolem hřbitova dolů k evangelickým kostelům, kde se připojím na cestu od Vsetínského zámku doprava k rondelu vedle minipivovaru, jimž pokračuji dále po ulici 4. května kolem zbytků dávného vsetínského pivovaru přes Lázky do spodní části Bobrků. Kdybych na jedné odbočce zahnul doprava, dostal bych se po chvíli k přírodní památce Mokřady Vesník. Já ale pokračuji přes most nad železniční tratí dále kolem benzinové pumpy. Odtud bych se také mohl dostat do Semetína až na konec asfaltové cesty, kde bych se přiblížil k cyklistickým singletrailům, které jsou v jedné části („Mraznica“) zpestřeny zajímavým suťovým polem s balvany i menší skalkou odkud je krásný výhled do údolí. Pod jedním balvanem se nachází i menší podzemní dutina. O několik kilometrů vzdálené Drastihlavě se mluví jako o tajemném kopci, kde by měly být i jeskyně a tím pádem možná ukrytý i poklad. Bohužel ani já, ani další o kterých vím, že se pokoušeli v těchto místech něco hledat, tak nic nenašli. Na Drastihlavě mě nepřekvapilo nic nezvyklého, podobné hromádky relativně malých kamenů najdeme i na mnoha dalších místech. Při uvádění jeskyní, případně skrýší na poklady se tato místa popisují vcelku mlhavě. Ač je Drastihlava především svým názvem velice zajímavá a lákavá, tak si osobně bohužel nemyslím, že místy, kterými jsem kdy procházel by se nějaké podzemní či zajímavé skalní útvary nacházely. Na druhou stranu sám vím, jak se mnohé pseudokrasové jeskyně „dokáží schovávat“ před svými objeviteli. Některé se dokonce mohou objevit v lese „z čistajasna“!
Inu, kdo ví, kde si své tajemství Drastihlava skrývá. Myslím, že pravděpodobnější je místo asi kilometr východněji, někde v oblastech „Jezevčí“ a „Mraznice“. Zde se nachází místo s „velkou duší“ a je možná ještě tajemnější než samotné skalky. Bylo to dávno a tak si úplně přesné místo nepamatuji, ale pocit objevování v mapách neznačeného zde hrálo velkou roli. Jedná se o pramennou oblast s vcelku hlubokými koryty potůčků nepříliš výrazných levostranných přítoků Semetínského potoku. Bylo to v dobách kdy jsem na Valašsku, především v okolí Vsetína hledal výraznější, ale i ty prakticky zcela nevýznamné a neznatelné studánky či pramínky.
Zábava, která má pro poutníka či tuláka ovšem velice důležitý význam. Jeho pravou sílu jsem si uvědomil až v Českém krasu, kdy se mi v běžně teplém letním dni zásoby nesené vody v několika PETkách zmenšovaly a jen tvrdostí vůči sobě jsem množství zbývající vody udržoval na zhruba dvou litrech (celkovou spotřebu v ten den jsem odhadl na minimálně deset litrů a zachránil mě pramen u kláštera ve Svatém Janu a před tím minipotůček se skoro stojící vodou – nikdy jindy bych se asi něčeho takového vůbec nenapil a riziko následných problémů nebylo malé, i tak ovšem pocit žízně byl značný. Naopak pramen ve Svatém Janu byl v ten okamžik největší slast). Více jsem napsal zde:
https://www.turistika.cz/mista/jeskyne-svateho-ivana/detail
https://www.turistika.cz/mista/seznameni-se-s-ceskym-krasem-cesta-ke-skale-nad-sv-janem/detail
Objev jakéhosi jezírka nebo možná močálku a dalších oblastí prameniště s velmi tmavou půdou ve vcelku husté části lesa (oproti jezírka) byl velice zajímavým zpestřením jednoho z výletů a působil velice tajemně. Nad touto oblastí se nachází prosvětlená louka a někde v ní se ten skutečný jeden z mnoha pramenů Semetínského potoka nachází. Nic z toho v mapách naznačeno není. Mezi zajímavé vršky patří i Ratibořský Gruň a pohanský kopec „Křížový“. Návratem do dolní části Semetína by bylo hříchem minout místní arboretum.
https://www.turistika.cz/mista/arboretum-semetin-u-vsetina/detail
Za Bobrky se připojuji na hlavní cestu číslo 57. V opačném směru na Vsetín na kole jet nemohu, jedná se o silnici pouze pro motorová vozidla, což je oznámeno i značkou. Správně nesmím zajet ani pod most a přípojkou na něj vyjet. Přes tento most vede silnice vedoucí do Hošťálkové a dále až do Bystřice pod Hostýnem. Část této cesty bývá součástí slavného cyklistického závodu v Hostýnských vrších – závodu DRÁSAL. Tento děsivý název je pochopitelně odvozen od nejslavnějšího Moraváka Josefa Drásala. Se svou výškou 2,4 metrů byl nepřehlédnutelný, stejně jako bikemaraton s délkou poctivých 175 km a převýšením 5088 metrů je nepochybně solidní „MASAKR“, který svému názvu rozhodně nedělá ostudu. Jeho vznik v roce 1990 byl výzvou skupiny cyklistů, kteří si chtěli vyzkoušet, co vše se dá v „Hostýnkách“ během jednoho dne ujet. [4]
Projíždím kolem evangelického kostela v Jablůnce právě té, která je „zachycena na věčné časy“ v nebeských sférách jako planetka s číslem 1942. [5]
Táhlou, ale naštěstí vcelku zvlněnou cestou putuji do Bystřičky. Zajímavostí na této spojnici zhruba na 10,6 kilometru toku Vsetínské Bečvy je nevšední lanový most. Když jsem ho před mnoha lety z opačné strany „objevil“, nemohl jsem si dovolit jej neprojít z jedné strany na druhou a pak zpět. Na kole bych ovšem po něm jet nechtěl. Tehdy jsem šel odpolední pochod od autobusové zastávky „Jarcová – rozcestí“ až do Vsetína, kam jsem došel až velmi pozdě po tmě. Jak by ne, délka vyšla na poctivých 15 kilometrů a na výlet jsem vyšel díky tomu, že jsem měl to štěstí opustit práci v Opavě o něco dřív. I tak cesta za „Valmez“ (Valašské Meziříčí, pro ty kteří jsou třeba z Prahy :-))) ) pár hodin autobusy zabrala. Chtěl jsem se podívat na „Jarcovou kulu“, jakýsi nevšední osm metrů vysoký skalní monolit a také na dřevěnou rozhlednu pod bezejmenným vrcholem s nadmořskou výškou 499 m.n.m. nad samotou „Krplov“. Dřevěná rozhledna měla poměrně strmé schody a s batohem se člověk musel poměrně hodně přilepit aby se vůbec protáhl. Krásná rozhledna, která zde již bohužel roky nestojí. [6], [7], [8].
Obec Bystřička je ovšem také jedním z možných výchozích míst k jedněm z nejkrásnějších skalních útvarů na Valašsku. Podobně jako při vyslovení vrcholu „Kopce“ nad známějšími Čertovými skalami v západní části Lidečka, tak i při jménech Klenov či skály Medůvky a impozantní ozdoby krajiny - „Skypalovy skály“ na jejímž vrcholu kralují stromy, se mi zatají dech. Jak by ne, již z hrdého názvu vrcholu „trochu“ mrazí. V případě „Medůvek“ se navíc jedná o nejobtížnější skály na Valašsku, ač tak na první pohled nevypadají. Mnohé cesty mají, jak už se dá u pojmenování cest na skalách nebo i v jeskyních, nevšední názvy (někdy i hodně pikantní – nemohu zapomenout na „Chodbu vzdechů“, příměji „Kurva chodbou“, případně jednu z nejkrásnějších a prakticky neznámých částí Liščích děr ve formě menších převisů na západním svahu beskydské Lysé hory - „Nad hovnem“). Ne všechny skalní cesty jsou takhle přisprostlé, ale i tak si mnohé trochu „rýpnou“. Příkladem na Medůvkách je například cesta obtížnosti 6+ pojmenovaná „Pomsta starců“, jednodušší „Klouzačka“ (3+), „Večernice“ (7-), „nejjednodušší“ patrně bude „Sestupová“ (2). Dalšími jsou „Káča“ (7), „Stará cesta“ (5) a k nejtěžším budou patřit například „Nikdy neříkej nikdy“ (9-), „Narovnaná houpačka“ (8), „Nová smlouva“ (9-) a „Ratifikace“ (9). Tohle už určitě není pro běžné smrtelníky… :-)) A přitom například ve srovnání s „Klenbou“ nad jeskyní Býčí skála, tak děsivě na první pohled nevypadají! Medůvky mají výšku asi 10 metrů, což je přibližně polovina „hladkých“ skal v největším pískovcovém městě na Moravě, na Pulčinách. Tam se ale nesmí, natož aby se tam mohlo lézt. Jediné povolené lezení je v severozápadním okraji NPR „Pulčín – Hradisko“ v oblasti „Pětikostelí“ nedaleko od pseudokrasové jeskyně s nízkým vstupem nebo spíš „vlezem“ - jeskyně „Hliněné“. Vstup zde není povolen, jedná se o zimoviště i letní úkryt například našeho nejcitlivějšího „netopýra“ vrápence malého, z latinským názvem na vylámání jazyka – rhinolophus hipposideros. Pro lezení na Pětikostelí v omezeném časovém období je nutné se elektronicky zaregistrovat.
Nad Býčí skálou jsou takové lahůdky, asi jen pro ty, kteří ztratili „pud sebezáchovy“. Existují zde cesty se jmény „Real Cyborg“ (10), „Skicross“ (11), „Schody do nebe“ (8+), „Echolokace“ (11), „Top Gun“ (10-) a další šílenosti, ze kterých nám běžným smrtelníkům jen běhá mráz po zádech. Komu se zatím netočí hlava, tak po tomhle určitě bude… [9], [10], [11]. Tohle jsou věci již pro lidi u kterých neplatí fyzikální zákony, mě stačily ty nejjednodušší místa ve „Velké Dohodě“ - mé první pokusy jsou zde [13] a [15] (je třeba se ještě hoooodně učit :-)) ) a zde [14] ti, kteří to skutečně umí a navíc se na ně dá i dívat…. :-)))
Nicméně „Pulčíny“ nebo Moravský kras jsou od Medůvek již hodně daleko a tak se raději přesunu opačným směrem od Bystřičky k Valašskému Meziříčí.
Za Jarcovou přejíždím železniční přejezd a začínám stoupat. Po levici každého patrně zaujme nevšední hospoda. Ono, ani tak ne hospoda, jako spíš legenda legend mezi tramvajemi. Nezmar, který je mezi námi již kolem šesti desítek let. Vůz typu T3 vyráběný podnikem ČKD Praha. Vyrobeno bylo přibližně 14 tisíc kusů, i když nejrůznějších variant, ale jako typovou řadu by se mělo jednat o nejpočetnější na světě!!! Elektrickou část navrhl V. Zouhar, celkové konstrukci se věnoval A. Honzík a za nezaměnitelný vzhled je odpovědný František Kardaus. Vozy byly dodávány i do míst, kde by to člověk vůbec nečekal. První série například do Sarajeva, Rumunska nebo Ruska. Někdo by řekl, že se spíš jedná o sbírku „haraburdí“, ale vždy má nějakou souvislost s dopravou. Jedná se o muzeum veteránů. Nikdy mě nenapadlo sem zajít, respektive vždy jsem jen projížděl, ale třeba někdy...
Za chvíli již stoupám do kopce k meziříčské nemocnici, ale především na opačné straně umístěné významné hvězdárny. Zajímavé místo i s venkovními expozicemi. Od té doby, kde jsem byl na této hvězdárně naposledy se určitě spousta věcí změnila. Jedno ze zajímavějších míst, kterých si ale spousta lidí nevšimne je dřevěná budka s kopulí, kde vše před mnoha lety začalo. Když jsem zde byl naposledy, tak tam ještě byl pro vykreslení atmosféry starých časů umístěn historický dalekohled. Od té doby se asi mnoho změnilo, ale určitě návštěvu hvězdárny doporučím jako významného místa pro popularizaci astronomie na Moravě a Valašsku samotném. Vedle hvězdárny na Vsetíně, která se taktéž věnuje meteorologickým pozorováním a nevšednímu zaznamenávání bouřkové aktivity, k čemuž slouží velice nenápadná „černá kulička“ na vysoké a dlouhé svisle umístěné tyčce, se hvězdárna ve „Valmezu“ specializuje na pozorování Slunce, fotosféry, korony a odpovídajících jevů, zákrytům hvězd planetkami i většími tělesy naší soustavy, měřením proměnných hvězd kamerami CCD a taktéž spektrální analýze meteorů pomocí kamer průmyslové televize.
Od hvězdárny sjíždím dolů do centra města. Jako zajímavost je třeba připomenout i Gobelínovou manufakturu u niž jsou možné v pracovní dny prohlídky.
Touto krátkou ochutnávkou Valašského Meziříčí bych ukončil tento díl a na cestě do Ostravy ještě budou následovat některé přírodní zajímavosti, které si pochopitelně nenechám jen pro sebe…
DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:
[1] https://adoc.pub/seninka-500-let-historie-obce-na-valasku-ivan-juica-2004.html
[2] https://valassky.denik.cz/galerie/foto.html?mm=6484269-seninka-evangelici-pomnicek-bila
[3] https://valassky.denik.cz/zpravy_region/pivovar-vsetin-josef-susen-prestavba-vizualizace-2021.html
[4] https://www.drasal.cz/
[5] http://planety.astro.cz/planetka-1942
[6] https://valasskabuda.cz/portfolio/rozhledna-jarcova/
[7] https://www.beskydskevzpominky.cz/clanky/moje-vylety/jarcovska-kula-a-rozhledna-jarcova-27.8.2016.html
[8] https://rozhledny.webzdarma.cz/valmez.htm
[9] https://www.youtube.com/watch?v=DnANR9O9isM
[10] https://www.youtube.com/watch?v=tsXjhgBPI58
[11] https://www.youtube.com/watch?v=ko0tScDr32Q
[12] https://www.youtube.com/watch?v=-zq3ChxV90o
[13] https://www.youtube.com/watch?v=INY2IJdqQCk
[14] https://www.youtube.com/watch?v=rE8W9GyMxvw&t=2s
[15] https://www.youtube.com/watch?v=3SMFy-t592E&t=9s
Přidat do oblibených uživatelů
Vsetín
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Cyklovyjížďka z Ostravice do Vsetína až nakonec do Ostravy, část IV, cesta ze Vsetína do Valašského Meziříčí.
