DAČICE 2022 - 3.Na prohlídce dačického nového zámku a parku

Po návratu ze Slavonic jsme zavítali na menší nákup do dačického Penny, a poté se stavili v restauraci hotelu Dyje na pozdní oběd a výbornou svíčkovou. Následovala hodinová siesta s kávičkou a úderem půl třetí jsme opět vyrazili do sluncem rozpálených ulic. Čekal nás pochod přes hlavní rynek a návrší s kostelem sv.Vavřince na Havlíčkovo náměstí, na jehož konci se nacházel nový zámek zpřístupněný veřejnosti.

Po zakoupení lístků (170 kaček jeden) nám do prohlídky vybyl čas na letmé nakouknutí do zámeckého parku.

 

Pak už nazpět na prohlídku interiérů krásného feudálního sídla, jehož hlavním poznávacím znamením je poněkud neobvyklá zelená fasáda, doplněná bílými okny, ostěními a na hlavním průčelí i bělostnými pilastry.

Jeho dnešní venkovní podoba je klasicistní, interiéry jsou pak bohatě zařízeny převážně empírovým mobiliářem.

 

K našemu údivu jsme byli na tuhle poslední dnešní prohlídku sami dva… a samozřejmě ještě mladičká průvodkyně doprovázená mladíkem (asi galán anebo bodyguard). Milým bonusem bylo i volné fotografování bez poplatku.

 

Na nádvoří se nám ze všeho nejdřív dostalo přednášky o historii sídla.

 

Majitelé panství Krajíři z Krajku si v Dačicích nechali roku 1579 zbudovat starý zámek. Ten jim ale brzy přestal vyhovovat, takže se Krajíři pustili do další zámecké (opět renesanční) novostavby, kterou do úspěšného finále přivedl vlašský stavitel Francesco Garof da Bissone.

 

Barokní přestavbou zámek prošel za Heinricha Karla hraběte z Osteine začátkem 18.století.

 

Zhruba o sto let později se dačické panství dostalo do rukou porýnského rodu Dalbergů. Ten zámek začal měnit na pohodlnější moderní sídlo, přičemž byly interiéry výrazně upraveny. Vznikl „Gotický“ sál a místnosti se vybavili novým nábytkem a dalším příslušenstvím.

To vše se odehrálo v první třetině „století páry.“ Změnilo se vstupní průčelí zdobené rizalitem a pokoje v 1.patře reprezentačního křídla zpřístupnilo nové impozantní schodiště podle návrhu vídeňského architekta Karla Schlepse.

Když se na chodbách měnila okna, přišlo se na původní renesanční arkády, které pak byly zaskleny. Podle plánů dalšího vídeňského architekta Hanše Prutchera vznikla v prvním patře vstupního křídla novobarokní kaple. Prutcher se stal i autorem návrhu interiéru secesní knihovny.

 

Po Dalbergech, kteří v 19.století založili rovněž anglický park, zámek krátce vlastnil rod Salm-Salm, po druhé světové válce připadl státu a ten jej zpřístupnil veřejnosti.

Zásadní renovací objekt prošel až po sametu a rekonstrukce skončila roku 1996.

 

Zatímco v minulosti byla prohlídka zaměřena převážně na empírový sloh, ta nynější návštěvníkům více přibližuje dobu, kdy v něm žili Dalbergové. Což jsme viděli hlavně při průchodu reprezentačními i soukromými pokoji tohoto rodu.

 

Vlastní prohlídka nás zavedla do celkem 21 místností (včetně vyzdobených chodeb), z nichž nás nejvíce ohromila klasicistní schodištní hala. Líbil se i Velký salón a ze dvou zámeckých knihoven hlavně ta secesní se 17 tisíci svazky. Krásný Sál předků a Společenský sál byly veřejnosti zpřístupněny až letos – v roce 2022!

V prvním patře se nacházely také pokoje se sbírkami přírodovědce Friedrich Ferdinanda Dalberga. Dále jsme tu ocenili pěkné kazetové stropy a intarzované podlahy a oslovila nás i velká sbírka stolních hodin nacházejících se v jednotlivých místnostech, která prý patří ve Střední Evropě k nejrozsáhlejším.

Ještě jsme složili poklonu empírovému Francouzskému salonu a Zrcadlovému sálu... na konci přibližně padesátiminutové prohlídky i naší průvodkyni... a já si pak odskočil do prvního patra protějšího zámeckého křídla, bych na vlastní zraky spatřil i tu novobarokní kapli. Přitom jsem si všimnul, že se zde nachází také Dačické muzeum a galerie.

 

Už s Janou jsem pak zamířil na průzkum zámeckého parku, z něhož se otvíraly pěkné zpětné pohledy na zámek.

 

Původně byl parkem francouzským spojeným s užitkovou zahradou. Dalbergové jej změnili na přírodně krajinářský anglický park o rozloze 10 hektarů. V minulosti se zde kromě kapličky nacházelo několik altánků, norská chaloupka, tenisový kurt, střelnice, kuželna, empírový skleník a u rybníka přístaviště pro loďky. Do dnešních časů se bohužel zachovala jen ta kaplička.

V parku roste přes sto druhů jehličnatých i listnatých stromů a k nejcennějším patří buky lesní červené, lípy velkolisté a jedlovce kanadské.

 

V pozdním horkém odpoledni jsme se z parku přemístili do venkovní zahrádky restaurace U Koníčka na Palackého náměstí a zde si po vzoru vedle sedící krásné ukrajinské dívky s maminkou rovněž objednali chmelový mok.

 

Po návratu na pokoj v hotelu Dyje jsem nebyl příliš nadšen zprávami z TV. Zítra mne totiž čeká samostatný pochoďák přírodou České Kanady (Jana by délku trasy kvůli kolenu nezvládla) a zlí meteorologové z obrazovky vyhrožovali výskytem silných bouřek...