Deník z Anglie

Yateley - městečko 30 km od Londýna

Jsem v Anglie a je krasny podzim. Obcas se objevi mraky na obloze, ale zatim neprsi. Jen je velky vitr, ale krasne si pohrava s listim.

Vsude jsou moc mili lide. Kdyz se lide potkavaji na ulici nebo na chodniku, usmivaji se na sebe. Pratelska atmosfera vladne i v restauracich. Uz jsem vyzkousela prvni anglicky "pub" a mistni cerne pivo Magners s nasladlou chuti. Dokonce jsem si pokecala s mistnimi muzi. Kamionakem, ktery se me neustala snazil balit, ale rekla jsem mu, ze je az druhy v poradi, toz furt rikal, jakapak je to skoda. Ze je to jeho ztrata, nebot jsem moc hezke devce. No a mel tam i brachu, syna, svagrovou ... proste jsme se seznamovali a pokecali si. Uz dlouho jsem se tak nezasmala.

V hotelu je vyborna strava - italska kuchyne. Coz znamena - spageti, plnene nudle nebo listove testa, pecene zemaky, smazene zemaky, ryza, obcas i trochu zeleniny nebo fazoli.

Mistni obchody nemaji moc velkou nabidku. Napriklad u jogurtu moc velka nabidka neni. To same i u peciva. Klasicke ceske rohliky jsem zatim neobjevila. Zato maji moc dobre grahamove buchty - coz je oznaceno jako celozrnne hamburgry. A hlavne, vsude je plno cookies.

Dneska jsem i zajela do Camberley - vetsiho mesta s obrovskym obchodnim centrem, kde uvnitr komplexu vede ohromna hala, plna obchodu. Zakaznici tam najdou vse, nac si vzpomenou. Odevy, mobily, potraviny, sperky, .... a ceny jsou tam vyhodne. Napriklad boty lodicky za 5 liber, kalhoty 5 liber, mobil 40 liber, ... jen pletena cepice vysla draz a to na 15 liber.

A busy tam jezdi ve vsedni dny kazdych 15 minut. Celodenni jizdenka 4.50 liber.
No a ma prace v hotelu dal pokracuje pomalu, ale zatim dobre. Vcera bylo malo hostu, tak jsem se dostala i k cepovani piva. Maji zde znacku John Smith, Fosters, 1664 - Kronenburgh a jednu si jeste napamatuju. Pivo je ovsem nejoblibenejsi napoj. Obcas si davaji Gin and Tonic nebo i vino nebo i kavu a caj. A holky, s kteryma budu pracovat, jsou super. Doufam, ze se vse naucim.

Druhý týden

Uz jsem druhy tyden v Anglii a pomalu si zvykam na mistni pomery a lidi. Kdyz mam horsi naladu, staci vyjit ven mezi lidi do mesta a jejich usmev mi hned vrati naladu.

Dnes rano jsem mela zajimavy budicek po sedme hodine. Zacaly se ozyvat vybuchy a to pres deset minut. Ptala jsem se recepcni z ranni smeny, co se to delo, a pry jen armada mela cviceni.

Vsude zacinaji zdobit domky, obchody Santou, svetylky a vencemi a zacina vladnou vanocni atmosfera. Dokonce i v potravinach, kam kazdy den chodim na jogurt za 59 penci, nebot porad bydlim v hotelovem pokoji, kde neni lednicka. A to nejmin do unora, nez dalsi zamestnankyne pojede domu. Objevila jsem tez skvele vlockove susenky - dva balicky byly v akci za 1.5 libry. Jen kazdodenni prani v rukach mi zabira vic casu nez bych si prala.

Nejvice utratim na Dopravu. Napriklad cesta do Camberley a zpet stoji 4.5 liber. Nebo cesta na letiste Heathrow v Londyne stoji 36 liber vlakem a 9 liber taxi do Blackwateru z hotelu. Taxi by vyslo podobne. Jinak vlaky a autobusy jezdi na cas a maji uroven EC a lepsich busu.

Dnes jsem se konecne domluvila v agenture na schuzku pro National Insurance Number. Hovor me stal pres 3 libry, ale konecne mam pevny termin a referenci cislo a presne udaje mi prijdou postou.

Práce v hotelu

Prace v hotelu je v prosinci hodne narocna. Ruzne firemni vecirky jsou na dennim programu a hotel zacina byt plne obsazeny. Mimo sobotniho obeda - Sunday Lunch - kdy je specialni menu za jednotnou cenu, deti za polovicni cenu a deti pod 4 roky zdarma, je i Vanocni menu kazdy den. Na toto menu sklada vetsina hostu depozit 10 % z ceny, jenz musi byt z uctu za jidlo odecten.

Pracovni doba je pres tyden vetsinou {pro recepcni} od 3 hodin do 11 ci 12 vecer. V soboty a nedele od 12 do 12. Druhy tyden jsem mela 8 dni v kuse, den volna, den prace, den volna, nasledujici dalsimi 6 dny v kuse. Jeste, ze na obedy a vecere mame zdarma a nemusime varit. Jen obcas se kucharum povede mistrovsky kousek jako napriklad velmi casto varena "pasta - testoviny" a zamichane s olejem a chili, nebo hladova polivka ze zeleniny a trosku kurecich kosti.

Zajimavy je vyber drinku hostu. Nejcastejsi je to u piva: "Top" - pivo + Schweps citronova limonada {1 cm limodady v pullitru} "Schandi" - pul piva + pul Schwes citronove limonady - pivo + 1 cm "lime", coz je sladka citronova stava
Dalsi michane drinky jsou u limodady Schweps citronove: - pul limonady + pul pomerancoveho dzusu - limonada + 1 cm "lime"

Obcas tyto limonady pridavaji i k ostatnim drinkum. Vsechno je to hodne sladke.
Na to, ze pracuju v hotelu v Anglii, veskere ucty musime delat rucne. Knihu rezervaci pokoju, stolu, ucty, listy pro pokojske. Pocitani se provadi na kalkulackach. To znamena vse prepocitavat, nebot neni zpetna kontrola jako u pokladen s listky a tudiz spousta prace zbytecne navic. Jako recepcni nemame narok na dyska, ty jsou cisnikum, i kdyz pripravujeme drinky pro hosty.

Návštěva disco clubu v Camberley

Vcera se dalo dohromady par holek a dva ogari, ze pojedeme po praci do Camberley do clubu. Jak na potvoru bylo hodne hostu a nez jsem uzavrela vsechny ucty, bylo k jedenacte hodine. Rychle jsem zabehla na pokoj se obleknout a uz se taxikem jelo. Pro 3 osoby stalo taxi 18 liber. Dovezlo nas primo pred club.

U vstupu chteli doklad totoznosti. No samozrejme, ze jsem ho zapomnela v hotelu. Ovsem objevila jsem Z-kartu na vlak s fotkou a datem narozeni a to stacilo, nemusela jsem se vracet s neporizenou. Dal po nas chteli vstupne 4 libry a kabat do satny 1.5 libry. Potom jsme uz zamirili k baru. Vyzkousela jsem mochito za 3 libry. Skoro jako original.

Dal uz DJ poustel hudbu jako na kazde discotece. Svetla, para, plno mladych lidi, piti, ..... A v jednu hodinu se DJ sbalil, pustil radio a vsichni zacli odchazet. Po opusteni clubu nas privitalo padani snehu. Sice hned roztaval, ale dodalo to vanocni atmosfery. Vsichni meli radost.

Na ceste k taxi sympaticky blondaty mladik naprahl ruce a chtel "hug" - objeti. No samozrejme jsem neodolala a vesele jsem se s nim objala . A na konci ulice uz cekala jedno prazdne taxi a my nasedly a jely do hotelu.

Jeste se v recepci s nami dal do reci host hotelu a bavili jsme se, odkud jsme, kolik je u nas snehu, jak se komu kde libi, ... a slo se spat. Jen mi znelo poradne v usich z discoteky.

Motorizovanost Britů

Posledni dobou nestiham zasnout, kolik vymozenosti sa v Anglii nachazi. Nejen prvotridni vlaky - dnes jsem vyzkousela South West Train z Fleetu do Wokingu za 5.9 liber zpatecni a pidi bus do Fleetu s 14 misty k sezeni za 4 libry - autobusy, auta u kazdeho baraku, ale hlavne motorizovani duchodci.

Dlouho jsem premyslela, zda jsou to invalidni voziky nebo motokary. Dnes jsem tomu vsak prisla na kloub. Po prochazce Wokingem jsem objevila obchod zajistujici motorizovanost Britu. A tam jsem vozitka uvidela. Jsou to nakupni Scootery nejen pro duchodce. Ceny se pohybuji od 1000 liber {nejlevnejsi motorky stoji od 1500 liber}.

Vypadaji jako neco mezi invadnim vozikem a motokarou s riditky jako u zimnich scooteru. Na jedne informacni ceduli stalo, ze jezdi az 6 km za chodinu. Z pohledu chodce to nedokazu odhadnou, ale kdyz je potkavam v meste, jedou trosku rychleji nez pochoduju. Pred riditky maji nakupni kosik. Na nohy muze byt pridano pohodlne stoupatko. Sedadlo je pohodlne jako v aute - vetsinou kozene. No vypada to skvele. A byt lemra, hned bych si jedno koupila

A jeste jedna zajimavost - uprostred rusne silnice u nas v meste se objevil klusacky kun s postrojem a jezdcem. To su jeste nevidela ani v CR. Obvykle jen tazne kone nebo jezdce na vyjizdce.

Návštěva Wokingu

Navsteva Wokingu v patek probihala velmi zajimave. Predpokladajic, ze najdu snadno centrum mesta dle dominantniho kostela ci budovy, se ukazalo jako zcela mylne. Nekonecny shluk ulic v ruzne probihajicich smerech me ujistil, ze nejlepsi je se vratit na vlakove nadrazi a podivat se na mapu, kde mam jit.

Podle mapy jsem byla behem chvilky na miste. Nasla jsem JOB centrum na prislusne ulici. Byla jsem tam dve hodiny pred domluvenou schuzkou. Pro jistotu jsem se zeptala jedne zamestnankyne, zda je mozne jit driv. Odpoved: ne! Nu coz, sla jsem objevovat centrum mesta.

Prvni jsem objevila trznici, kde se prodavala zelenina, vanocni prani, sperky, pecene kastany, horky caj, kapucino, late, cokolada a hlavne cerstve maso. Reznici prijeli s mensim nakladnim autem s odklapecim bokem, z nehoz vytvorili pult. Cast masa jeste dali pred nej na prodejni pult. Bylo zde plno lidi, kteri si radi cerstve maso za velkoobchodni ceny koupilo.

Pokracovala jsem dal. Uprostred nakupni kolonady pochodovali holubi a cekali, kdo jim co hodi dobreho k snedku. Prisla jedna pani a nasypala jim seminka. Dale uz byly orientacni cedule. Zamirila jsem smer knihovna. Ocitla jsem se uprostred shluku budov. Vpravo byl typicky cervene ladeny kostel, naproti nemu obrovska knihovna a nalevo dva vstupu do obrovskeho nakupniho komplexu.

Zavitala jsem do knihovny s velkym mnozstvim regalu, pocitacu a lidi. Internet samozrejme jako vsude ZDARMA. Nechala jsem si vytisknout cislo a vstupni heslo pro jednorazove prihlaseni a uz jsem serfovala.

Deset minut pred jednou jsem nabehla do JOB centra. Vratny me vsak vyhodil ven na mraz, ze tam musim byt presne na cas. Toz jsem tam zavitala podruhe. Byla jsem zavedena do prvniho poschodi do mistnosti pro pohovory. Pani se me ptala na bydliste, delku pobytu a dalsi zakladni osobni udaje a smlouvu od zamestnavatele. Behem pul hodiny jsem byla hotova. Od teto chvile pracuju v Anglii legalne. Karta mi vsak prijde behem 1 - 2 mesicu.

Jeste jsem neodolala a vratila se do obrovskeho obchodni komplexu do centra. Ocitla jsem se v triposchodovem obchodnim centru s jezdicimi schody a ohromnou vanocni vyzdobou. Sjela jsem do prizemi s KFC, McDonaldem a dalsimi prodejci obcerstevni a dala si caj s mlekem na zahrati pred cestou zpet do hotelu.

Úchvatný Londýn

Před svým odjezdem z Anglie jsem se rozhodla podívat do hlavní metropole království. Cesta autobusem do Camberley v ranní špičce stála 5,50 liber a zpáteční jízdenka do Londýna 22,50 liber.

Vlak dorazil na nádraží London Waterloo. Obrovské nádraží s 20 nástupišti, z nichž všechny jsou umístěny v jedné hale. Po opuštění prostor jsem se náhle ocitla uprostřed velkoměsta. Zamířila jsem směrem k Temži, kde jsem se prošla po mostu s nádherným výhledem na Parlament a na finanční část města.

Po pár metrech jsem dorazila na rušné náměstí Trafalgar square s National gallery. Do galerie byl vstup zdarma. Návštěvníci mají možnost shlédnout desítky obrazů z 11., 12., 13., 14., 15., ... století. Mě osobně nejvíce zaujaly obrazy s východem slunce od francouzského barokního malíře Lorraina.

Za návštěvu určitě stojí St. James park s hejmy hus, kachen, holubů a dalšího ptactva. Je zde i jedinečná možnost vidět anglické veverky, jenž si rády smlsnou na oříšcích od turistů.

Dále lze pokračovat k Buckingham palace, Hyde parku, k nádhernému Alber Memorialu a především do Kensingtonského paláce. V Kensigtonském paláci - vstupné 12,6 liber - je možné vidět šaty Lady Diany a dalších členů královské rodiny, stejně jako jednotlivé komnaty paláce.

Od nádraží London Waterloo směrem na západ se lze procházet podél řeky Temže lemované mnoha hospůdkami a restauracemi. Po cestě lze navštívit Tate gallery, Shakespeare Globe divadlo, Southwark katedrálu, ... až k Tower mostu s nádherným výhledem na finanční část města a Tower of London.

Hrad Tower of London patřil k místům, které jsem musela navštívit. Už u vchodu nás přivítala stráž, jenž prohledávala zavazadla jednotlivých návštěvníků, aby zajistila bezpečnost a samozřejmě člen hradní stráže a průvodce: Beefeater. Vojenský a především vtipný přednes krvavé anglické historie zaujmul každého návštěvníka a každý fotoaparát zamířil směrem k tomuto sympatickému průvodci. Klenotnice, nádvoří i deset havranů bylo součástí prohlídky, abychom si mohli utvrdit nezapomenutelný dojem z tohoto místa.

Finanční centrum bylo dalším cílem mého putování podél Temže. Dvě obrovské věže a mnoho podnikatelů v kvádrech zaujaly mou pozornost, stejně jako St. Paul´s katedrála.

A jako bonbónek na dortu jsem nezapomněla navštívit Londýnské metro a nechala se dovést na Baker street a obchodní ulice: Oxford street, Regent street.

Co mi pobyt v Anglii dal?

I když jsem zažila v hotelu mnoho nelehkých situací, musela se vypořádat s jazykovou bariérou i horšími podmínkami s ubytováním, stálo to za to.

Uvědomila jsem si známé rčení: Všude dobře, doma nejlíp.

Navíc, cokoliv jsem si v životě nevyřešila, projevilo se v cizině daleko více. Především zákon silnějšího aneb, když se neprosadím, ostatní mě mohou převálcovat, samozřejmě do té míry, do jaké to nechám zajít .

Co mi cizina přinesla:

- spoustu nových přátel, s nimiž jsem se nerada loučila

- naučila jsem se čepovat pivo a míchat anglické míchanice alias drinky

- komunikovala jsem s hosty hotelu a více poznala pár pravidelných hostů

- viděla jsem provoz venkovského hotelu a místních lidí během vánočních svátků i všedních dnů

- navštívila jsem nádherný Londýn a cestovala moderními vlaky a autobusy

- zážitek z cestování s British Airways

- denní setkávání s obyvateli městečka téměř vždy s úsměvem na rtech a pozdravem

- přátelské a milé setkávání s personálem knihovny, ochotný vždy poradit

- možnost nakupování, zábavy v Camberley a Wokingu

- poznání místní byrokracie nutné k pracovnímu povolení

- 590 fotek z Londýna a okolí

- spoustu suvenýrů nejen pro rodinu, ale i pro sebe

- a mnoho dalších zkušeností, na něž budu ráda vzpomínat