Do Finska přes baltské země veřejnou dopravou 2.díl - cesta do Tallinu

nádraží ve Valze  •  Fotografie (4)  • Foto: petrkl

Ono totiž moc možností, kam vyjet vlakem z Rigy, tak aby se člověk mohl podle potřeby vrátit není, ještě tak možná Jürmala u moře, ale jelikož mám plánek Jelgavy z pamětihodnostmi, je rozhodnuto. Za 2,05 € kupuji jízdenku, a nasedám do „električky“ jak nazývají místní příměstskou Dopravu. Na první pohled vás zaujme široký profil vozidla (jsou tu širokorozchodné železnice 1520 mm rozchod) takže se v jedné řadě může posadit až 6 lidí. Električky jsou v podstatě místní, byly vyrobeny v místním závodě RVR, jen o nějaké nízkopodlažnosti si mohou nechat jen zdát, k nástupu potřebujete překonat 4 poměrně vysoké schody.

estonský vlak  •  Foto: petrkl

Vláček jede asi hodinu rovinatou krajinou, z jednotvárnosti mě tak pouze vytrhla zastávka s názvem „Cena“. Průvodčí mě kontroluje během cesty 2x a pokaždé mi orazí jízdenku razítkem. Přijíždíme do Jelgavy. Nádraží je nově zrekonstruováno a uvnitř je jakási výstavka o historii nádraží a přilehlých tratí. Vycházím před nádraží, ale hned na úvod mě Jelgava nijak nenadchla. Možná je to tím, že přednádražní prostor je celý rozkopaný, včetně části přilehlého parku. Po ulici Pasta iela se vydávám do města.

Mezi paneláky, jejichž prosklené balkony jsou zrekonstruované způsobem co dům dal. Sem tam narazím na kostelík, hned ten první lutheránský Sv. Jana také obklopuje panelákové okolí. U Rainis parku, který je u místních obyvatel prý velmi oblíben odbočuji vlevo, a na Raina iela, nalézám hned dva kostely, nejprve katolický panny Marie a pak asi nejkrásnější stavbu, kterou jsem v Jelgavě objevil a to pravoslavný kostelík sv. Simeona a sv. Anny, bílý, s krásnými modrými věžemi.

muzeum vJelgavě  •  Foto: petrkl

Další hezkou stavbou je pak hned za rohem jelgavské umělecké a historické muzeum. V mapě nacházím také zámek (resp. správné pojmenování je palác), a tak se k němu vydávám. Je postaven se v Pils parku u řeky Lielupe, ale alespoň vnější vzhled by urputně potřeboval opravu. V zámku je muzeum a taky zde našla útočiště univerzita. Obcházím zámek a vracím se parkem k hlavní silnici. Je neděle tak je zde rušno, mnoho cyklistů a procházkářů zde tráví volné chvíle. Za silnicí je ještě u řeky parkoviště s restaurací a taky malý majáček. Na protějším přehu kotví loď na příležitostné vyjížďky po řece. Vracím se zpět na nádraží. Jelgava na mě moc dojem neudělala. Tak jen dodám, že město má kolem 66.000 obyvatel.

Z nádraží není mnoho možností kam jet, krom Rigy jezdí odtud vlak jen 2x týdně do Liepaji. Vracím se tedy do Rigy. Protože je mi líto nevyužít celodenní jízdenku na MHD, tak sedám na tramvaj a jedu na konečnou do Jugly. Na této lince jezdí tramvaje Forcity z plzeňské škodovky a oproti těm pražským jsou o jeden článek delši. A samozřejmě přichází revizoři a to cestou tam i zpět.

zámek v Jelgavě  •  Foto: petrkl

Jelikož si potřebuju nakoupit, jdu ještě do obchodu. Zkouším místní rozšířené tavené sýry s příchutěmi – ananas a broskev, ale nějak mi ta chuť nesedí. V budově, kde se nachází hostel je i internetová kavárna, tak si na chvíli zajdu tam a pak spát. Ráno je zima a docela silně prší. Chtěl jsem se podívat ještě k jednomu domu ve starém městě, který je pomalován erby okolních měst a vesnic. Sedám tedy do tramvaje a jedu k divadlu. Odtud se pěšky dostávám do příjemné uličky Torna ilea, kde jsou zbytky hradeb a ta je zakončena právě zmíněným domem s erby.

Pak už jen rychlý oběd v rychlém občerstvení (větší menu u McDonald´s stoji cca 4,60€) a jdu na vlak. Když jsem přijel před 2-mi dny, všiml jsem si, že u odjezdu mého vlaku je poznámka, dopsaná později. Jak mi v informacích potvrdili, tak vlak do Valgy dnes nejede ve 12.55 ale už ve 12.13. Dost podstatná informace.Valga je pohraniční estonské město, vlak z Rigy sem jede jen 3x denně, ale z toho jen jednou má přímý přestup na vlak do Tallinnu. Krom rychlíků do Moskvy a Petrohradu je to tak jediné mezinárodní vlakové spojení. Nastupuju do staré motorové jednotky DR1A. Ještě jsem zapomněl dodat, že jízdenka mě vyšla na 5,95€ a trasa je přesně 164 km dlouhá.

Vyjíždíme z Rigy. Vlak jede po dvoukolejné trati, kolem níž se nachází zbytky sloupů po elektrizaci, která byla buď nedostavěná, nebo zrušená. Po nějaké době mám pocit, že jedeme pořád dokola. Kolem trati je totiž jen les a před ním několik metrů široký pás louky. Na svém FB profilu jsem z nadsázkou naspal, že „když bůh tvořil Lotyšsko, vysadil malý lesík, před ním nechal 20 metrů široký pás louky a pak už jen klikal na ikonu kopírovat“ Asi po hodině cesty přijíždíme do městečka Sigulda. To má sice jen 11000 obyvatel, ale v okolí jsou hrady, jeskyně a jelikož město má i velké převýšení je tu i bobová dráha.

Ve voze je asi 8 cestujících a v Siguldě nastupují další 2. Sedají si shodou okolností hned přes uličku a....mluví česky. To je gól, potkat čecha na lince, která jezdí 3x denně a jen s malým počtem cestujících. Jsou to manželé, kteří se ubytovali v Siguldě a z důvodu špatného počasí se jedou projet vlakem..do Estonska. Cesta dále příjemně ubíhá v rozhovoru, monotónní krajinu střídají jen sem tam nádraží, která jsou ovšem mnohdy obklopena taktéž lesy.

Přijíždíme doValgy. Nádraží je nádherně zrekonstruované, tak trochu v moderním stylu „Patrik Kotas“ což je český dopravní architekt. Funguje zde i pokladna, ovšem jen pro autobusy, vlakové jízdenky jsou k mání jen ve vlaku. Za chvíli přijíždí estonský vlak, ve srovnání s lotyšským, rozdíl je tak 50 let. Oranžový Stadler v dieselové verzi (vlak švýcarského výrobce jaký má u nás Leo expres) je opět širší než vlaky u nás, nechybí tu internet a průvodčí ladící v oranžovo černém kostýmu k barvě interiéru nabízí ve třech jazycích platbu jízdenek kartou nebo hotově.

Koupil jsem si jídenku jen do Tartu (dál prý zatím prodat průvodčí nemůže, v Tartu si vymění pokladny s jiným softwarem) stojící 4€. Vlak jede slušnou rychlostí, počítám tak kolem 120 km/h, a jak zanedlouho zjišťuji, všechny zastávky jsou stejné jedna jako druhá ve stejném designu. Z Tartu platím ještě 9€ do Talinnu, cesta ubíhá poměrně rychle, i když opět monotónní krajinou a do Tallinu přijíždím už za tmy, kolem 21 hodiny na Baltské nadraží (Balti Jaam).

Z nádraží odcházím na ubytování na Oldhouse hostel, který je v centru města. Pěšky je to asi 20 minut z nádraží, jen na adrese kterou udává booking.com, je lístek, že hostel se nachází o 2 vchody dále. Ale co, nocleh je za 9€, v noclehárně pro 5 osob, wifi funguje...tak dobrou noc. Zítra mě čeká trajekt do Helsinek.