Přes Polsko, Litvu a Lotyšsko až do Estonska 3/5

Středa 11.7. – příjezd do Estonska, Tartu, Čudské jezero

Dnes jsme přesně týden na cestě.. Ráno zamáváme traktoristovi, který nás míjí a ještě chvilku užíváme klid lesa, který nás obklopuje. Poslední chvíle v Lotyšsku, tedy alespoň prozatím. Přejíždíme do Estonska, hranice zde už opět nejsou, ale ten přechod mezi těmito dvěma státy je i tak velmi znatelný. Hlavně co se silnic týče. =) Míříme do studentského města Tartu, kde parkujeme tradičně před Maximou. Jen tady to mají vychytané a parking je zdarma možný jen 2 hodiny. Dáváme si za přední sklo cedulku s časem příjezdu a vyrážíme do centra hledat „ičko“. Z hlavního náměstí, kde před budovou Radnice stojí symbol města – kašna se sochou líbajících se milenců, vyrážíme k památníku spisovatelů O. Wilde a Ed. Vilde. Jsou úžasně fotogeničtí. =) Do kopce k budově Staré observatoře, parkem přes Andělský most k ruinám dómu a soše básníka Petersona. Odtud dolů k nejznámější stavbě tohoto města, k budově univerzity Tartu, založené roku 1632 švédským králem Gustavem Adolfem II. Uličkami projdeme ke kostelu sv. Jana, kde za malé vstupné vystoupáme až do věže. Dokonce tu mají úplně nahoře mlynářské schodiště. =) Naše dvě hodiny ale už brzy budou končit, a tak je načase se pomalu vracet k autu. Jelikož je ale krásně a ulice Rüütli svádí k posezení, neodoláme dvěma kopečkům naprosto vynikající zmrzliny. =) Ještě fotka u čuníka a máme to akorát.

Pustíme si pořádné vypalovačky, zpíváme z plných plic a míříme k Čudskému jezeru, pátému největšímu jezeru v Evropě. Projíždíme po silnici vedoucí podél jezera a v jednu chvíli odbočíme na vedlejší cestu, je čas oběda. Zaparkujeme na parkovišti nějakého kempu, nevadí =), dál už je cesta soukromá, tak pokračujeme pěšky. Objevíme naprosto neskutečnou pláž u něčího domu. Posadíme se na kameny, zujeme boty, vyndáme oběd a relaxujeme, přesně tahle jsem si to představovala. Majitelům domu evidentně nepřekážíme, to je dobře, mají to tu opravdu nádherné. =) Vydržíme tu snad dvě hodiny a jen závidíme tu houpací síť na pláži, to musí být bydlení. =)

Jelikož máme ještě dost času, jedeme severně, hledat kemp někam k městu Sillamäe. Začíná to tu být dost ruské. Kupujeme chleba a pintičku Alexandra a jedeme hledat kemp, na nějž jsme viděly odbočku u železničního přejezdu. Cesta sice pekelná, ale objevíme naprosto nejlepší kemp – Orava Talu. Nejprve nás přijde přivítat pani v ručníku, že prý jsou v sauně a ať si postavíme stan, že hned přijde. Hned v zápětí se objeví její muž v ručníku, který umí o poznání lépe anglicky a ukazuje nám, kde co mají. Postavíme tedy stan a začneme vařit. Pán se na nás přichází podívat a při pohledu do našeho kufru prohlašuje, že se toho nebojíme. Tak nevím, co tím chtěl říci. =) Směje se našemu Alexandrovi, ale nabízí nám chlazení u nich v ledničce. Super! Sprcha je spojená se saunou, prý můžeme využít obojí. =) Nám ale postačí sprcha. Počkáme, až se vysauní všichni jejich známí a můžeme do sprchy. V místnosti se sprchou jsou kamna na dřevo, která vytápějí vedlejší prostor sauny. Ale stejně teplo je i v samotné sprše. Záchod zde mají v podobě kadibudky, ostatně ukáže se, že je to taková estonská tradice. A také tu mají ještě jednu úžasnou stavbu, kterou dokončili prý teprve včera. Jedná se o jakési dřevěné tee-pee, uvnitř s krbem s grilem a postelemi. Je nám nabídnuto ho hned ozkoušet. Po tom, co se všechny osprchujeme, tedy vezmeme dřevo a jdeme rozdělat oheň. Pán nás po chvíli opět přijde zkontrolovat, pochválí nás za oheň, popřeje hezký večer, už jdou na kutě, pravda je asi půl dvanácté=) a hlavně nám nabídne, že klidně můžeme přespat v tomto tee-pee. =) Je tu příjemně teplo, ale když už jsme si postavily toho Bizona.. Přesto posedíme, vypijeme Alexandra a užíváme téhle skvělé stavby.

Čtvrtek 12.7. – Narva, Kunda

Při snídani za námi přijde pán, aby nás pozval k nim na kávu, ale my už máme tu naší téměř dopitou..=) Sbalíme věci a jdeme se rozloučit. Bereme dvě piva, jednoho Kozlíka a jednu Plzeň, jako takové poděkování za parádní kemp. Vypadají potěšeně a pán vtipkuje, že je nemáme ukazovat jeho synovi..=) A kolik nás to bude stát? No 6 Euro celkově... Myslím, že přesně tady jsme zjistily, jaké je Estonsko..=)

Dnes je v plánu hraniční město Narva. Nejprve se nám podaří zaparkovat až někde na okraji města, takže při cestě k informačnímu středisku si uděláme jasnou představu o městě. Jednoznačně ruské město, ruští obyvatelé a úžasná dominanta..=) U „ička“ nedaleko hraničního přechodu je rozlehlé neplacené parkoviště. Vracíme se tedy nejprve pro auto a přeparkováváme ho do centra. Pak už jdeme na hlavní památku Narvy, hraniční pevnost. Jedna pevnost se vypíná nad řekou na estonské straně a druhá na té ruské. Vstup pro studenty je za 3,50 Euro a ještě dostaneme žeton na suvenýry. Postupně procházíme expozice (mince, fotoaparáty, armáda,..) a stoupáme do věže, odkud se naskýtá výhled na celé město a na protější pevnost. Scházíme na severní dvůr, kde se nacházejí obchůdky se suvenýry. Jsou tu výrobky z vlny, kovářské výrobky, keramika.. Ty malé je možné získat výměnou za žeton, za větší je třeba připlatit. Nakonec s Eliškou zvolíme pletenou květinu a Míša korálek na krk. Opouštíme pevnost a míříme ještě k památníku švédského lva. Další prohlídku již zavrhujeme, měst už máme tak akorát, proto vyrážíme hledat Kundí deník. =) Podél pobřeží dojedeme až do městečka, o kterém by se dalo říct, že je takovou mekkou českých turistů. Kunda totiž, krom svého názvu, nemá moc, co nabídnout, je to tu samá továrna a to je tak všechno. Projedeme Kundu tam a zpátky a nakonec úspěšně nacházíme zeď u níž by měl být ukryt Kundí deník. Nakonec nacházíme i ten! =) Jelikož je ale poměrně deštivo, schováváme se do auta, pročítáme staré vzkazy a prohlížíme krabičku se zanechanými věcmi. Vtipné! =) Nakonec přidáváme i náš vzkaz a necháváme Sněhulku na horší časy. =) Ještě pár fotek u cedule s názvem města a je čas vyrazit hledat nocleh. To se nám povede hned v zápětí na ideálním plácku hned u moře. Škoda jen, že nepřeje počasí, páč lepší místo na stanování už si jen těžko dovedu představit. =)

Pátek 13.7. – NP Lahemaa

Konečně se počasí umoudřilo a můžeme si užít snídani s výhledem na moře. =) Dnes se chystáme do nedalekého NP Lahemaa, který byl založen roku 1971 a je největším a nejznámějším v Estonsku. Začínáme v informačním středisku v Oandu, kde získáme mapku celé oblasti a adresu kempu u městečka Uuri.

Jen kousek se nachází naučná stezka okolo hrází bobrů. Není nijak dlouhá a hráze tu opravdu jsou. Mnohem víc je tu ale těch pekelných komárů, zastavit se na focení je vysloveně sebevražda.

Druhou zastávkou je naučná stezka v okolí rybářské vesnice Altja. Krom tradiční architektury jsou zde k vidění i bludné balvany, jimiž je severní pobřeží známé. Při cestě zpět k autu se zastavujeme v tradiční restauraci (obsluha v krojích) a usedáme k obědu. Nejprve nám přinesou jako předkrm tmavý chleba s máslem ve slané vodě. Opravdové máslo!!=) Je to tak dobré, že když nám přinesou hlavní chod, musíme požádat o další pečivo, jelikož už žádné nemáme. =) A herinky jsou taky vynikající! =)

Třetí zastávkou v NP je město Käsmu, v jehož okolí se nachází velké množství bludných balvanů a dá se „suchou nohou“ přejít na nedaleký ostrov Saartneem. Eliška to opravdu zkouší přejít v pohorkách, my s Míšou boty raději zouváme, přece jen, místy je tu vody až pod kolena. =) Dojdeme asi do poloviny cesty k ostrovu a raději to otáčíme, žene se čerň a my už víme, co dovede. Bohužel se žene poněkud rychleji, než se zdálo, takže nás při cestě k autu chytne pěknej plavák. Nejprve chceme přisednout k nějakému pánovi do Rolls-Royce, ale raději ne..=) No asi to nebylo správné rozhodnutí, páč než dojdeme k autu, tak jsme durch. A hlavně, jen co dojdeme k autu, tak přestane pršet a ukáže se Punťa. =)

Trochu se usušíme a směřujeme na nejsevernější bod Estonska (tedy alespoň toho pevninského), cesta zase trochu horší, ale už si začínáme zvykat. =) Jdeme až nejdál na sever, co to jde, beru si kámen na skalku =), svačíme, kocháme a můžeme zase o kousek dál..

Najít rašeliniště Aabla, v němž by se měl nacházet největší bludný balvan v Estonsku, nám dává trošku zabrat. Ale zase se ukáže povaha Estonců, když nám pani vytrhne list ze svého atlasu a perfektně nás nasměruje. =) Už je poněkud později, takže jsme na místě jediné. Všudypřítomné kadibudky jsou vážně super. =) K Majakivi to není nijak daleko. Po žebříku se dá vyšplhat na největší bludný balvan. Nahoře je o poznání méně komárů, zajímavé. Jinak je jich tu opravdu šíleně a repelent absolutně nefunguje. Děláme si srandu, že každá máme takové svoje stádečko, které letí s námi, spíš okolo nás. =) Ale opravdu není dobré se zastavovat.. =) Od balvanu pokračujeme dál do rašeliniště po dřevěných chodnících, přes vřesoviště, které bohužel zrovna nekvete, ale jsou tu úžasné masožravky, až k dřevěné rozhledně. Pokochat a čas pádit zpátky, opravdu se připozdívá.. Okolní lesy jsou chvílemi jako z pohádky. Už chybí jen potkat toho losa. =)

Do kempu v Uuri už to naštěstí není moc daleko, přesto přijíždíme po desáté hodině a brána už je zavřená. Naštěstí pán je ještě v sauně =) a ochotně nám otevře a provede nás po kempu. Dáváme chladit pivka a jdeme vařit večeři. Přicházejí nás pozdravit dva finští cyklisté. Mají vtipné otázky jako rozloha ČR, hustota obyvatel,..=) Ale popovídáme alespoň o hokeji a o tom, kde jsme byli a kam se chystáme. Po večeři vyrážíme na doporučení pana majitele na romantické místo. Je to malá plošina posazená na dvou sudech, na které je vytvořené sezení s výhledem na západ slunce nad jezerem.

Sobota 14.7. – Tallinn

Vysprchovat, včera už nebyl čas, zabalit, rozloučit s Finy a jít platit. Pan majitel povídá, že mu Finové řekli, že jedna z nás studuje architekturu. Práskači. =) Nicméně, chce mi ukázat nějaké speciální stavby, které postavil na ploše kempu. Jedná se o domek ve skále se zelenou střechou a o stavbu s výhledem na jezero, obě jsou jedinečné. Ptám se ho na dřevěné sochy, kterých je v kempu nespočet. Prý je dělá on a prý také maluje, léto je krátké a zima dlouhá. Bere nás do jeho soukromé galerie, aby nám ukázal své obrazy. Šikovný chlapík.. =)

V Tallinnu, hlavním městě Estonska, se nám podaří nedaleko Maximy najít úžasný parking za 2 Eura na 24 hodin. =) První informační středisko, které mělo být v nákupním centru, prý nefunguje, ale nějaký hoch se nám ochotně snaží ukázat na mapě nejzajímavější místa ve městě.

Informační středisko ve Starém Městě už funguje normálně, vezmeme mapku a po zastávce na veřejných toaletách můžeme začít s prohlídkou. Z ulice Viru zahýbáme podél hradeb ulicí Müürivahe, v níž se ve stáncích prodává vlněné oblečení, k dominikánskému klášteru, který je nejstarší budovou v Tallinnu. V obchodu se suvenýry obdivujeme náušnice a Eliška nakonec neodolá. =)

Na křižovatce ulic Pühavaimu a Pikk se shodujeme, že je čas se posadit, nejlépe do nějaké kavárny. Původně jsme měly v merku restauraci Hanza, ale výběr v jídelním lístku nám moc nevyhovoval a jídla byla drahá. V ulici Pikk tedy usedáme na zahrádku kavárny a těšíme se na kávu a nějaký dortík. Přichází číšník a přemlouvá nás, abychom si šly sednout na jejich druhou zahrádku, že je prý mnohem větší a hezčí. Přesouváme se tedy přes vnitřek kavárny, který je velmi luxusní, na druhou zahrádku. Ceny jsou v pohodě, tak objednáváme kávu, místní specialitu „kama“ a na ochutnání ještě dva panáky likéru Vana Tallinn. Ještě než nám naši objednávku přinesou, začíná pršet, předpověď nelhala, a tak se přesouváme dovnitř. A už to tu máme, něco tak dobrého jsem snad ještě nejedla...=) Navíc číšník si naši objednávku fotí, nechápu, ale tvrdí, že kamu miluje..=) A Vana Tallinn, silný likér, ale moc, moooc dobrý..=) Ten určitě přivezu domů.

Počkáme, až přestane pršet, a můžeme pokračovat v naší prohlídce. Nejprve doprojdeme ulici Pikk až k Estonskému námořnímu muzeu, odtud okolo kostela sv. Olafa, který byl svého času nejvyšší stavbou v Evropě, ulicí Lai, v níž se nachází několik muzeí, na hradní návrší Toompea. Odtud se nabízejí krásné výhledy na město a nachází se zde také katedrála Alexandra Něvského, postavená až roku 1900 a pojmenovaná po vévodovi z 13. století.

Odtud míříme do přístavu, z něhož vyrážejí lodě do Helsinek, Stockholmu, Sankt-Peterburgu,.. Chvilku to tak sledujeme, až nakonec, jak jinak, hodnotíme, že máme dostatek času na cestu do Helsinek.. =) Chvilku zběsile pobíháme po přístavu sem a tam a snažíme se najít časy odjezdů a ceny. Nakonec koukáme na internet a zjišťujeme, že nejlevnější jízdenka by nás dohromady vyšla cca na 3 000 Kč. A to se nám za malý výlet dávat nechce, Helsinky budou muset počkat na příště..=) Místo toho vyrážíme do nedalekého obchodního centra, mám tu zálusk na šaty. Vejdeme do prvního obchodu, kouknu na první šaty, vyzkouším v kabince a jsou moje! Tomu říkám nakupování! =) A bylo to jen tak tak, v osm všechny obchody zavírají. Vracíme se tedy pomalu k autu, nakoupíme v Maximě a jedeme hledat ubytování. Opět vybereme naprosto pekelnou cestu, chvilku mám pocit, že na ní snad uvízneme, bláto, díry, obří kameny... ale musím pochválit Fábku, opravdu se z ní stává teréňák..=)

Tentokrát parkujeme v nějaké chatové oblasti, asi na něčím pozemku, určitě před něčím vjezdem, ale snad nás nikdo nevyhodí.. =) A už to začíná, nefunguje nám hořák, bude potřeba sehnat nový, odešel závit...

Neděle 15.7. – Haapsalu, Hiiumaa

Počasí je pěkně na bačkoru, prší a prší. Sbalíme tedy mokrý stan a směřujeme do Haapsalu. Cestou přejíždíme vlakové koleje a zrovna se rozbliká červená. To, že místní vlaky jezdí pomalu a dlouho to trvá, to už víme, ale takhle dlouho. Všichni koukáme Doprava, doleva, Doprava, doleva a nikde nic.... Dochází mi trpělivost a jedu, ostatní koukají, ale zůstávají stát, zajímalo by mě, jak dlouho..=)

Haapsalu se zdá jako ještě větší díra, než jsme si původně myslely, ale benzínovou pumpu, abychom umyly auto, a dokonce i outdoorový obchod, tu mají. Pán v obchodě mluví jen estonsky a rusky, takže je to zase vtipná rozmluva, ale naštěstí pochopí, že náš hořáček je v háji a prodá nám nový za 42 Euro.

Z Haapsalu je to ještě kus cesty do přístavu a cestou potkáváme nádhernou nádražní budovu se starými lokomotivami. V Rohuküle kupujeme jednosměrný lístek za 15,35 Euro a řadíme se na čekání na trajekt. Pro zkrácení a zpříjemnění čekání pouštíme Cimrmany.. =) Plavba samotná trvá asi 90 minut, usadíme se u okýnka a popíjíme kávu. Cestou zpět k autu u něj stojí nějaký mladý kluk s krosnou a prý jestli ho nesvezeme. Vtipný, ale nakonec se tam nějak seskládá..=) Vyráží na měsíc na ostrov za kamarády. Krapet bloudíme, strašně prší, najdeme společnými silami „ičko“, ale už je zavřený. Naštěstí náš stopař poslouží místo „ička“ a najde nám adresu kempu. =) Povídá, že tahle ošklivo tu už asi pět let nebylo, že sem jezdí pravidelně a že je vždycky krásně. Ale letos jsme tu my a nám ty extrémy přejí.. =) Trošku odbočku na kemp přejedeme, alespoň ho svezeme o kousek dál, má to až na druhou stranu ostrova, a vracíme se zpět do kempu. Je o něco dražší, pěkný, ale má jednu vadu, má pouze jednu sprchu a jeden záchod na celý kemp. A hlavně obojí je v jedné místnosti! Trošku fronta..

Kemp je u moře, ale na koupání to pořád ještě bohužel není. Vaříme písmenkovou polévku a ochutnáváme estonský meloun..=)

Pondělí 16.7. – Hiiumaa

Pěkně jsme si přispaly, no, už to chtělo. =) Dojídáme meloun, opouštíme kemp a míříme do již otevřeného informačního centra. Pani nám dává mapku ostrova a ochotně nám radí nejzajímavější místa a ideální místa pro nocování.

Nejprve zastavujeme u Ristimägi neboli Hory křížů. Je tu velké množství ručně dělaných křížů z různých materiálů umístěných podél pěšiny. Rozhodně to na mě působí příjemněji než proslulá Hora křížů v Litvě, proto i my s Eliškou přidáme svůj kříž.

Druhou zastávkou je Mihkli farm museum, což je jakýsi skanzen založený švédskými obyvateli žijícími na Hiiumaa, kteří byli roku 1781 deportováni na jižní Ukrajinu. Poté obydlí osídlili Estonci. Stavby jsou ukázkou tradiční architektury ostrova Hiiumaa.

Odtud míříme na sever k majáku Tahkuna u něhož se nachází památník obětem lodi Estonia, která se potopila roku 1994. Samotný památník je velmi zajímavý, tvoří ho velký zvon, který však zvoní jen ve větru, který je stejně silný, jako při potopení Estonie. Při naší návštěvě pěkně fičí, ale zvon se ani nehne..

Hned vedle je rozeseto několik vojenských bunkrů a jejich vnitřní prostory jsou poměrně dobře zachovalé. U parkoviště stojí památník obráncům ostrova Hiiumaa. Posadíme se na kameny u moře a poobědváme májku.

Další zastávkou je až maják v Kõpu, který byl postaven roku 1531 a je jedním z nejstarších v Evropě. Za 1 Euro je možné vyjít nahoru, mají tu trochu příkré schody, ale výhled je parádní. Zajímavé také je, že v dnešní době tento maják už vůbec nestojí na pobřeží. V místním občerstvení nakoupíme koláčky na zítřejší snídani a můžeme pokračovat dál.

Snažíme se najít řekněme muzeum, v němž jsou vystaveny věci, které vyplavilo moře a u nich cedulky, jak dlouho by se v přírodě rozkládaly. Docela zajímavé, co všechno lidé vyhodí do moře.

Teď už jen na západní cíp k majáku Ristna, který stavěli stejní konstruktéři jako Eiffelovu věž. Za ním se prý nachází výběžek do moře, který je z jedné strany písečný a z druhé má oblázkovou pláž. A dobře se na něm kochá.. =) Eliška dokonce našla nějakého trilobita.. =)

Na doporučení pani z informačního střediska vybíráme to nejzápadnější nocoviště, prý by nemělo být tak plné. Mají tu dvě kadibudky, odpadkové koše, přístřešek, lavičky, krb, ohniště, paráda! =)

Zatím jsme tu druhé, ale postupem času přijíždějí další dvě rodiny. Ovšem je tu dostatek místa ještě pro více lidí. Navíc to vypadá, že sem jezdí estonské rodiny jen tak bivakovat. =) My už neodoláme a hned po postavení stanu se převlékáme do plavek a jdeme okusit moře. Nejprve se zdá trochu studenější, ale nakonec se v něm parádně vyblbneme. =) Převléknout do suchého a dát chladit piva do moře, hlavně je dobře zatížit.. =) Pak už rozděláváme oheň v krbu, na dnešní večeři jsme si koupily estonské buřtíky...

Úterý 17.7. – Hiiumaa, Haapsalu

Naštěstí ranní neshody rychle překonáme a můžeme zase v klidu poznávat ostrov Hiiumaa, tedy alespoň prozatím..

Nejprve zastavujeme u Vanajöe valley, což je naučná stezka podél koryta řeky. No, není tu k vidění nic neobvyklého, ale je tu opět plno borůvek. =)

Už cestou dolů k pobřeží se nám rozsvěcuje červená kontrolka, do háje. Červená je zlá, navíc jde o kapalinu. Otevíráme kapotu a zjišťujeme, že jsme hooodně pod minimem, safra, co teď? Obíháme okolní Estonce a sháníme destilovanou vodu, nikdo nemá, ale nakonec nám pán s Oktávkou sdělí, že je možné použít i normální vodu. Tu tedy doplníme a obezřetně pokračujeme dál. Pro jistotu chceme koupit i tu destilovanou a hlavně bude potřeba najít nějaký autoservis. To není jen tak, aby zmizelo tolik vody.

V Käině se nám podaří zajet na nějakou uzavřenou benzinovou pumpu, kde ani jeden člen rodiny nebyl schopen promluvit, jen na nás podivně koukali a kroutili hlavou, wow..

V Konzumu už tedy konečně koupíme destilovanou vodu a jedeme si doprohlédnout zbytek ostrova. Ještě v Käině se nacházejí rozvaliny kostela, poté už směr Kassari, kde je umístěna věž pro sledování ptáků. No, moc toho na tu dálku nevidíme.. =) Při procházce na výběžek Sääretirp okukujeme podivné rybízy a usedáme k obědu. Až na konec výběžku je to šíleně daleko.

Ještě se zajedeme podívat do továrny na vlnu, kde si prohlédneme stroje na její zpracování a je zde možnost koupit si šaty, svetry, čepice,.. Pak už raději míříme na trajekt a hledat nějaký ten autoservis, no to bude..

Při čekáni na trajekt si opět pustíme Cimrmany. Zaparkujeme auto a jdeme si opět koupit kafčo, všechna místa u oken už jsou zabraná, a tak si sedáme do prostoru a bereme si nějaké prospekty, abychom se na tu hoďku a půl zabavily. Je to dobrý způsob, jak se přiučit pár ruských slovíček. =) U vedlejšího stolu sedí starší pán a je vidět, že se odhodlává nás oslovit. Nakonec se přece jen odhodlá a prý jakým jazykem to mluvíme. =) Dáme se do řeči a pán, jako jeden z mála, mluví dobře anglicky, ještě když vezmu v úvahu, že je mu asi 70 let, tak klobouk dolů. A je super, ukazuje nám v časopise známé osobnosti Estonska a povídáme o všem možném, až nám nakonec dává svou vizitku. A na ní je „service engineer“. Ha! Hned mu sdělujeme náš problém s autem. Nijak nám neporadí, ale začne s někým telefonovat a hned na to nám předá papír s adresami dvou autoservisů v Haapsalu!!! Ach, ti Estonci...=) Strašně moc mu děkujeme a loučíme se, čas vrátit se do aut.

Okamžitě vyrážíme do toho bližšího z nich, který se nachází hned u hlavní silnice. Zastavíme, otevřeme kapotu a jdeme jim sdělit náš problém. Pošlou s námi jejich technika, který chvilku kouká do motoru a nakonec z něj vypadne: „It´s broken..“ V tu chvíli se mi vybaví starý známý vtip a málem se počůrám smíchy. =) No fain, ale co s tim je? Pro velký úspěch tuto úžasnou větu zopakuje ještě jednou: „Je to rozbitý..“ Naštěstí ale nakonec přijde s tím, že máme prasklý chladič a cenu výměny nám prý řeknou uvnitř. Nový chladič vyjde na 100 Euro plus výměna. Jenže do konce týdne mají plno, tak to je vážně super. Ještě nám radí, že se dá koupit nějaké lepidlo, které se nalije do chladící kapaliny a zalepí díru v chladiči. Hmm..

Nijak neotálíme a vyrážíme hledat druhý autoservis v Linna tee. Opět zastavíme, otevřeme kapotu a jdeme hledat nějakou obsluhu. Nejprve vyběhnou dva štěkající jezevčíci a za nimi přijde asi 30-letý mechanik. Vysvětlujeme mu, co máme za problém a co nám k tomu řekli v minulém autoservisu. Lepidlo prý používat určitě nemáme, je to prý drahé a k ničemu. Chvilku kouká do motoru a té kapaliny mimo prý moc není, asi to bude jen malá díra. Nicméně zapne motor a chvilku poslouchá. Načež se na nás obrací s tím, že chladič je malý problém, ale zvuk motoru, že je velký problém. Že se mu to vůbec nelíbí a ať s tím nikam nejezdíme, že by to nemuselo dopadnout dobře. Aj.. Máme prý přijet s autem zítra ráno, že sundají řemen a mrknou do motoru, co přesně s tím je..

Loučíme se tedy prozatím s automechanikem a jedeme shánět kemp. V Haapsalu jeden je a ani není nijak drahý. Navíc pán vyvěsí na naši počest českou vlajku, a tak se přidáváme mezi Finy, Švédy, Nizozemce, Švýcary a další.. Vybavení kempu taktéž super. A nejlepší je pán, který nám vypráví, že tahle deštivé počasí tu za těch 16 let, co dělá kempaře, ještě nezažil.. =)

Středa 18.7. – Haapsalu

Budíček pěkně brzy, abychom do servisu nepřijely pozdě, naopak přijedeme o něco dřív a musíme chvilku čekat, nevadí. Mechanik přijede chvilku po půl a hned jde k nám, vezme si ode mne klíčky a zajede dovnitř. Stojíme venku a čekáme s čím přijdou. Tak nakonec je prý v háji vodní pumpa a je potřeba ji vyměnit. Prý máme dorazit v jednu a oni nám ji během odpoledne vymění. Automechanik si mě naprosto získá, když mi bez vyzvání vycouvá s autem ven ze servisu, úžasný. =) Dostáváme od něj vizitku pro všechny případy a necháváme si ještě poradit, co v Haapsalu stojí za vidění a kde je pěkné posezení. =) Bereme Tanela za slovo a vyrážíme se podívat na promenádu. Chvilku ještě prší, ale pak se to vybere, a tak toho využijeme a rozvalíme se na travnatou pláž. Přes centrum to vezmeme zpátky k autu, abychom okoukly restaurace a máme to akorát na jednu do servisu. Tanel má zase zpoždění, ale pak si zajede autem dovnitř a bere si moje číslo, že zavolá, až to bude hotový. Ještě využíváme situace a žádáme ho o výměnu žárovky v levém předním světle. Máme svoje vlastní žárovky, jen bohužel nevíme, která je ta správná, a tak se docela nasmějeme, když mu přineseme všechny, které jsme našly.. =) A tak tentokrát pěšky vyrážíme zpět do centra města do jedné taverny na oběd. Nakonec si všechny dáváme jehněčí šašliky a nejsou vůbec špatné. =) Ještě stihneme okouknout jeden krámek s dřevěnými suvenýry, Eliška málem ztratit náušnici a už raději míříme zpět do servisu, je to pěkná štreka a okolo páté by měla být oprava hotová. Tanel navíc cestou vážně volá, jen mě se jaksi zaseknul telefon.. =) Jako tradičně přijdeme do servisu v záchvatu smíchu, ale Tanel mává a za chvilku jde k nám. Auto už stojí venku a čeká na nás. Ukazuje nám starou pumpu, kterou vyndali z auta a vysvětluje nám, co bylo špatně. Žárovku vyměnili a ještě dolili olej. Prý tam našli ale ještě nějaký problém se řetězem. Ale dá se s tím prý v klidu jet a oprava by trvala mnohem déle. Ještě chvilku povídáme o Pärnu (prý tam byl minulý víkend na party, ale vůbec nespal, tak nám nemůže poradit ubytování =)), o Hiiumae, říká, že super pláž je Roosta severně od Haapsalu (škoda, že my jedeme na jih) a je tak strašně milej, až se nám vůbec nechce pryč... =) Srdečně nám přeje šťastnou cestu, a tak sbohem (nebo možná na viděnou) Tanele. Kdo by to byl řekl, když jsme přijížděly do Haapsalu, tak nám to přišlo jako konec světa a strašná díra a teď se nám odtud vůbec ale vůbec nechce...

Jedeme tedy na jih směr Pärnu a chceme stanovat opět někde na pláži. Nejprve se nám podaří zajet k nějakému kempu, no když už jsme tu, jdeme se ptát, sprcha není v ceně a s ní to vyjde docela draho, tak to raději otáčíme a jedeme hledat dál. Po cestě podél pobřeží, poněkud díratá, ale evidentně sem jezdí lidi kempovat. Nakonec najdeme naprosto super místo na písečné pláži, nasbíráme nějaké to vyplavené dřevo a máme to i s táborákem.. =) Jen tu trošku fouká a kouř nám jde do očí, tak si děláme srandu, že se nám stýská po Haapsalu..=)

Zapíjíme dva týdny na cestě a auto relativně v cajku.. =)

Čtvrtek 19.7. – Pärnu, odjezd z Estonska

Balíme a pokračujeme do Pärnu, zastavujeme v centru, kde je 1. hodina zdarma a jdeme najít informační středisko. Od pani se dovídáme, kde je parkování zadarmo a dostáváme i mapku kempů. Pokukuji po jednom magnetku, co tu mají, páč naprosto vyjadřuje mé rozpoložení vůči Estonsku, ale nakonec i bez něj zůstane Estonsku v mém srdci.. =)

Přeparkujeme tedy auto do ulice Karusselli a vyrážíme na pláž. Poněkud tu fouká studený vítr.. No, já to jen tak nevzdám a převlíkám se do plavek. Holky se lehají na pláž oblečené a přikrývají se ručníkem, prý je jim zima.. =) Jdu se tedy koupat sama a musím říct, že moře je teplejší než vzduch a to už je tady asi co říct.. =) Není tedy třeba to tu nějak protahovat, obléknu se do suchého a obědvat jdeme někam do závětří. Vrátíme plavky do auta a pokračujeme ještě jednou do centra, které tvoří prakticky jedna ulice. Pomalu procházíme mezi dřevěnými domy a okukujeme krámky. Nakonec si dáváme zmrzlinu s čerstvými jahodami a polité čokoládou..

Dnes poprvé vyrážíme na nákup do Maximy xxx, tedy té největší možné, a připadáme si tam jako Alenky v říši divů. Ta zelenina je naprosto neskutečná, takhle vypadá přece jen v letácích, ne? =) Najít tady něco otlačeného, seschlého nebo dokonce plesnivého prostě není možné, všechno je čerstvé a láká k nakouknutí. =) Některé druhy jsem nikdy ani neviděla. Koření se prodává volně sypané a výběr úžasných dortů je větší než u nás v jakékoli cukrárně. =) Běháme mezi regály a fotíme všechno možné i nemožné. =) Nakonec kupujeme banány z Ekvádoru (jsou nafialovělé a ještě nikdy jsme je neměly) a nějakou další úžasnou zeleninu. Alespoň jedna taková Maxima by se u nás taky hodila..

Vyrážíme hledat kemp, ideálně těsně před lotyšskými hranicemi, ještě se nám z Estonska nechce.. =) Auto nějak špatně táhne, když šlápnu na plyn, tak jako by mi pedál tlačil proti noze, asi dochází voda, ale máme od Tanela větší kanystr, tak v poho... Pak to zkontrolujeme.. Kemp se nám ale bohužel nedaří najít a už jsme na hranicích, nééé... No je hloupost tu bloudit a snažit se ho najít, a tak opouštíme krásné estonské silnice a vjíždíme na ty lotyšské.. Odbočujeme hned na první ukazatel kemp, ale k našemu velkému překvapení v něm nemají sprchy! Tak proč se pak ubytovávat v kempu? Jedeme dál a nakonec nacházíme městečko s dvěma kempy a odbočujeme na ten bližší vlevo. Jen co zastavíme, jdeme otevřít kapotu, páč už jsme cítily i benzín a to co objevíme nás naprosto vyděsí. Víčko od oleje je vystřeleno pryč a olej je všude, no do háje a ještě k tomu v Lotyšsku... =( Máme pocit, že už jsme asi dojely a představa ztroskotání v Lotyšsku se nám vůbec nelíbí. Proto voláme a píšeme všem automechanikům, včetně Tanela, a známým, kteří by nám mohly pomoct. Navíc obsluha kempu asi neexistuje. No jelikož je už pozdě večer, tak dneska toho asi moc nevykoumáme, proto stavíme stan a zabydlujeme se. Okolo půl desáté přichází chlapík ve vestičce kempaře a že musíme zaplatit.. No nepovídej.. =) Ptáme se ho, zda nám otevře sprchy, páč jsou ještě stále zamčené, trošku překvapeně na nás kouká (to se v Lotyšsku snad nikdo nesprchuje? =)) ale odemkne je, tedy do jedenácti. Rychle do sebe nahážeme večeři a jdeme do sprchy, je tu jen jedna. Ale naštěstí najdeme průchod i do pánských a můžeme se sprchovat dvě. A máme to jen tak tak, ve 23:05 už klepe na dveře, že „time is over“. Bože! A navíc, sprcha je samozřejmě zpoplatněna, takže si hned jde vybrat peníze. No jo, neměly jsme přejíždět ty hranice.. =) Ale naštěstí nám sdělí, že ve vedlejším kempu je majitel automechanik, tak snad alespoň něco..

Přes Polsko, Litvu a Lotyšsko až do Estonska 4/5

Více cestopisů na http://svetybezhranic.webnode.cz/