Tallin
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Hlavní město
Tato estonská metropole je nazývána ?muzeem pod širým nebem?. Tallin je staré hansovní město se spoustou historických památek. Ze všech pobaltských měst má nejzachovalejší hradby, včetně 20 obranných věží. Nejstarší částí Tallinu je vrch s názvem Toompea, na kterém kdysi stál dánský hrad. Dochovaly se jen tři ze čtyř rohových věží jeho nástupce, postaveného ve 14.století Řádem livonských rytířů. Na Kostelním náměstí stojí Katedrála P. Marie (Toomkirik), nejstarší kostel v Estonsku. Pochází z 1.poloviny 13.století, ale byl kompletně přestavěn po požáru v roce 1684. V centru Hradního náměstí můžeme spatřit ortodoxní Chrám Alexandra Něvského z roku 1900. Vzhledem k pokusům o poruštění Estonska byl záměrně postaven carem Alexandrem III. právě na tomto místě. Při cestě z katedrálního vrchu Toompea nás obklopují opět Městské hradby. Největší dělová věž (Kiek-in-de-Köla) byla postavena v roce 1475. Je vysoká 46 metrů a má průměr 20 metrů. Vedle stojící Panenská věž má poměrně nepříznačné jméno, protože se do ní ve středověku zavíraly prostitutky. Pod hradbami lze spatřit střechy kostela Sv. Mikuláše, pocházejícího z 15. století. V té době jej navštěvovali především němečtí kupci. Staré město se dělí na Dolní a Horní město. Ulice Krátká noha bývala ve středověku jedinou spojnicí Dolního a Horního města. Horní město se rozkládá už na zmíněném vrchu Toompea, vstup do Dolního města je bránou Viru. Kolem středověkých hradeb vede cesta až k Hellemanově věži. Tyto hradby, postavené v roce 1500, se zachovaly v původním stavu až dodnes. Středověkou atmosféru si dodnes zachovává také ulička Sv. Kateřiny. O zdi kostela Sv. Kateřiny jsou opřeny původní náhrobky, které byly nalezeny v přilehlém dominikánském klášteře. Centrem Starého města je Radniční náměstí, na kterém se trhy konaly zřejmě už v 11. století. Gotická Radnice, jediná svého druhu v severní Evropě, byla postavena v letech 1371 ? 1404. Její věž pochází ze 17. století, ale větrná korouhvička Starý Tomáš (Vana Thomas) je mnohem starší. Dalšími památkami Dolního města jsou například lékárna z roku 1422, kostel Sv. Ducha se zvonicí, nejstarším zvonem a hodinami v Estonsku. Historické muzeum se nachází v Dlouhé ulici (Pikk tänav). Celá tato ulice je lemovaná domy německých šlechticů a kupců z 15. století. Další skupina domů je nazývána Tři sestry a je ukázkou středověkých obytných domů. Kostel sv.Olafa (Oleviste Kogudus) pochází ze 13.století a byl zasvěcen norskému králi Olafu II. Dlouhá ulice končí u Velké pobřežní brány, která chrání vstup do města ze severní strany. Brána je spojena s kruhovou baštou ze 16.století, zvanou Tlustá Markéta, v níž se dnes nachází Námořní muzeum. Tragickou událost, kterou byla zkáza trajektu Estonia v září roku 1994, připomíná velký Bílý Kříž. Z tallinského přístavu vyplouvají trajekty do Skandinávie. Do Helsinek je to například 20 trajektů a raket denně.
Historie
Původní historický název Tallinu byl Reval. Dnešní jméno pochází zřejmě z estonského "Taani linu", což znamená "dánské město". Vznik prvních osad na tomto místě se datuje asi na 9. století. Vzniklé město dostalo jméno Lindanisa. V roce 1219 dobyl Estonsko a tím i Tallin, po dlouhých bojích proti pohanům, dánský křesťanský král Waldemar II. O osm let později, v roce 1227, získal město řád mečových rytířů, pověřený papežem šířením křesťanství u pohanských pobaltských národů. Tento řád zbudoval první kamennou pevnost na vrchu Toompea. V roce 1238 se Tallin vrátil pod dánskou nadvládu a do země přišly po mečových rytířích také jiné řády, mezi nimi i Dominikáni, kteří zde roku 1246 založili klášter a Kostel sv. Kateřiny. V roce 1346 bylo město prodáno Dány řádu německých rytířů a následujících 200 let vzkvétalo. Tato několikerá změna vlády v jednom století přišla po ovládnutí města hansou, což bylo obchodní sdružení svobodných měst na Baltském pobřeží s výraznou německou účastí. Díky toho zde kvetl obchod a řemesla. V 16. století prosperita začala upadat a hansovní liga velmi zeslábla. Město sice ještě úspěšně přečkalo sedmatřicet týdnů trvající blokádu ruským vojskem cara Ivana Hrozného, ale od roku 1561 do roku 1710 přešlo pod švédskou vládu. Obyvatelstvo bylo zdecimováno epidemií moru a na konci švédské okupace bylo město dobyto carem Petrem Velikým. Díky této nepřízni osudu nebyly téměř žádné stavby přebudovány a zachovaly se v původní architektuře. Mezi světovými válkami se Tallin stal hlavním městem samostatné Estonské republiky, ale v roce 1940 byla republika násilně připojena k Sovětskému svazu a estonský prezident byl odvezen na Sibiř. Byl absurdně odsouzen za vlastizradu. V období II. světové války, v roce 1944, bylo zničeno mnoho starých domů při sovětském bombardování Tallinu a po válce započala, naštěstí mimo historické centrum, moderní paneláková výstavba. V současné době je Estonsko opět samostatné, Tallin je opět hlavním městem, sídlem prezidenta, vlády a parlamentu a probíhá intenzivní obnova historických památek.