Do hlubin země, za loupeživým rytířem

Predjama  •  Fotografie (1)  • Foto: planika

Po vynikajícím zeleninovém obědě uháníme po dálnici k dalším přírodním zajímavostem Slovinska. Dobrou třetinu země totiž pokrývá kras a my bychom měli navštívit nejznámější a největší jeskyni Postojnska jama. Vyprávíme Tomášovi, že často navštěvujeme nedaleké Javoříčské jeskyně a jaké v nich máme roztodivné útvary. Jiný náš kamarád, tentokrát v Slovenském krasu je jeskyňář, takže i jeskyně v okolí Rožňavy máme dobře zmapované. Vůbec jsme netušili, co nás čeká tady!

Postojna je totiž jedna z největších v Evropě. Na prohlídku se jede asi dva kilometry vláčkem, potom si vyberete, jakého průvodce chcete poslouchat. My jsme si samozřejmě vybrali slovinštinu, protože já jsem do tohoto jazyka zamilovaná. Průvodkyně s námi prochází velké sály s nádherně utvářenými krápníky, záclonami a sloupy, které obdivovali první návštěvníci již v 13. století. V podzemních vodách žije živočich, biologická zvláštnost, nazývaný člověčí rybička (Proteus anguinus). Prohlížíme si tohoto tvorečka v umělém bazénu.

Občas chodí po dně, občas jako ryba plave. Nejvíc nás ohromil „koncertní sál". Skutečně se tu občas konají koncerty pro 10 000 lidí! Dnes tu sice žádní muzikanti nejsou, ale v několika stáncích je možno zakoupit pohlednice a suvenýry, to se u nás taky nikde nevidí (naštěstí).

Projeli jsme několika vesnicemi, cesta trvala pár minut a před námi se objevil skalní hrad. Všude kolem se nacházejí jeskyně, z nichž některé jsou také přístupné. Před hradem míjíme vstup do jeskyně Jama pod Predjamskim gradom. Samotný Predjamski grad je rekonstruován a částečně pod lešením. V tomto směru jsme měli na svých cestách již mnohokrát smůlu a významné evropské památky jsme museli minout bez podrobnějšího prozkoumání. Tentokrát máme přece jenom štěstí.

Sami procházíme hradem, v ruce letáček, který Tomáš komentuje. Uprostřed renesančního hradu ze 16. století se objevují pozůstatky starého hradu, založeného ve 12. století. Mezi vlastníky patřili Habsburkové, avšak nejznámějším hradním pánem byl legendární Erazem Lueger z druhé poloviny 15. století. Pověst vypráví o loupežném rytíři a bojích mezi rakouským císařem a uherským králem. Hrad byl spoustu dní bezúspěšně obléhán díky své důmyslné stavbě, která využívala přilehlé jeskyně. Obléhaní si mohli dokonce dovolit shodit dolů pečeného vola a třešně svým vyhladovělým nepřátelům.

V první místnostmi se seznamujeme s hradními pány na velkých olejomalbách. Visí zde portrét Erasmův, Windischgraetzův, rodina Coroniniů, Koblenzů. Druhá místnost se již nachází ve skále a v ní jsou umístěny archeologické nálezy z Jeskyně Pod hradem. Dokazují nepřetržité osídlení těchto míst od mladší doby kamenné do období antického Říma. Dále můžeme obdivovat sbírku starých zbraní v prostorách bývalého soudu. V hradní kapli je vystaven nejvýznamnější umělecký exponát, gótská Pieta z 15. století.

Skalním oknem se rozhlížíme po okolí. Malá pěšinka vede do vesnice Predjama, kde byl pohřben Erasmus. Jeho dívka zasadila na tomto místě lípu. Tento strom je jedním z národních symbolů. Máme toho se Slovinci společného opravdu mnoho.