Do Klášterce nad Ohří za výstavou malířky a herečky Ivy Hüttnerové

Iva Hüttnerová je nejen známá česká malířka, ale také herečka. V neposlední řadě je známá i tím, že sbírá již mnoho let staré věci.

Z těchto věcí uspořádala ve dvou místnostech kláštereckého zámku výstavu, kde může zájemce nahlédnout do dob naší dávné minulosti, jak se dříve žilo, jak se bydlelo, jaké šaty se nosily, čím se naše dámy v minulosti parádily, jakým nábytkem si zařizovaly byt, anebo jaké používaly nádobí. Jsou zde zkrátka vystaveny různé malé i větší pomůcky, bez kterých se nemohla žádná domácnost obejít.

Výstava dává divákovi nahlédnout, jakou měli lidé dříve nejen trpělivost, ale jak byli šikovní, a jakou měli také řemeslnou zručnost. Mohou zde obdivovat nádherné ruční práce, ať je to paličkování, háčkování, nebo vyšívání.

Výstavou si přijdou na své nejen dámy, ale i páni zde naleznou věci, které je zaujmou…třeba heligonku, nebo gramofon…a jiné a jiné věci.

A tak jsem se vydala i já za poznáním a vyjela jsem z Teplic něco po sedmé hodině ranní a dojela do Klášterce nad Ohří před devátou hodinou.

Měla jsem obavy, jak to zvládne moje rozhašená nejen páteř ale i klouby, neboť cesta od nádraží k zámku je daleká a já jsem nemínila jít jen k zámku, plánovala jsem ještě poprocházet se po zámecké zahradě okolo řeky Ohře, kde jsou nádherné scenérie a taky se podívat do Evženiných lázní. Vzala jsem si sebou kamarádku - francouzskou hůl, bez které bych se už neobešla. A nadopovala léky na bolest. Tak a buď jak buď, nějak to dopadne, řekla jsem si.

Vystoupila jsem z vlaku a za kolejemi se mi zjevila zřícenina hradu Egerberk…Tam jsem ještě nebyla a ráda bych.

Ruiny, to je moje, nějak se k sobě už hodíme věkem…

Udělala jsem snímeček a vydala se po silnici, která vedla daleko přede mnou a neměla konce. Míjela jsem potůček a romantickou uličku s názvem „Pod skalou“ a pokračovala dál. Po levé straně stál trochu dál od silnice barokní špýchar ze 17. století. Už jsem tudy šla před dvěma roky, tak jsem ho též obdivovala. Silnice se zatáčela, v dáli byly vidět Doupovské hory a také jsem míjela Mariánský sloup. Za kostelem na mě vykukovala věž Radnice. Před zámkem další Mariánský sloup na malé terásce. Za krátkou chvíli jsem viděla již zámeckou zeď a vešla do zámecké zahrady otevřenými vraty. A to už jsem měla zámek jako na dlani, neboť je trochu v ďolíku…

Zakoupila jsem si vstupenku a průvodce se mnou zašel přes nádvoří do výstavních síní a nechal mě o samotě s tím, že výklad od něj neuslyším. Ani jsem ho nepotřebovala. Za chvíli jsem ale sama nezůstala, přišli další návštěvníci. A tak jsme si všichni prohlíželi, co kdysi dávno naše babičky zhotovily, jak se bavili naši dědečkové, zkrátka si tu každý přijde na své…Musím říci, že výstava je moc hezká a je určitě zajímavé shlédnout, jak se časy změnily, nejen co do oblečení, ale také co do bydlení a jiných dalších věcí, které jsou k životu potřeba. Můžete sami nahlédnout něco málo v galerii fotek.

Jinak jsem z výstavy vyšla ven spokojená do zámeckého parku a o tom napíši v dalším článku.