Dovolená Jeseníky 4.den - Lázně Jeseník

Dnes je středa 25. 7. Počasí nás trochu straší, není zrovna slunečný horký den, ani předpověď na další dny není moc příznivá, ale neprší. A já chci určitě zajet relaxovat do Balneoparku v Lázních Jeseník. Lázně založil Vincenz Priessnitz v roce 1822. Jedná se o léčebnou metodu vodoléčba. Nejen voda, ale i soulad s přírodou a jejími zákony pomáhá léčit. A za léčebnou byl zbudován nebo obnoven park, kde i běžný host turista může projít léčebnou procedurou. Nahlédněte i na oficiální stránky. Protože vstupujete do studené vody, chtělo by to slunečnější den. Ale co když bude další dny pršet? Riskujeme to a jedeme autobusem do Jeseníku a přesedáme na autobus do Lázní Jeseník. Spojení je perfektní. Autobusem se necháme dovézt až k hlavnímu lázeňskému domu.

Park je rozložen kousek za lázeňským domem. Michal se ještě protáhne na lanové dráze. Chvílemi má i potíže, kterým se musím smát. A už kolem Priessnitzovy sprchy přicházíme do parku.

A už si můžeme užívat. I když je pod mrakem, vyzouvám boty po schůdcích vstupuji do ledové vody bazénku na horním toku.. Jde o to postát nebo se mírně projít v ledové vodě jen krátce a pak nohy osušit ručníkem nebo nechat oschnout na sluníčku. U každého bazénku jsou pokyny. Nyní by se mělo asi 30 minut odpočívat, relaxovat, než se vstoupí do dalšího bazénku. Ale jak vidím, tak to nikdo nedodržuje a doby si lidé zkracují. No ostatně je to nyní asi jedno, když se nejedená a dlouhodobější proceduru, ale jen o ten pocit vyzkoušet si lázně. Bylo to ale opravdu příjemné. Když jsem vytáhla nohy z prvního bazénku na horním toku potůčku, tak jsem měla pocit, že chodím po horké dlažbě. Bosky s botami v rukách a vyhrnutými kalhotami jsem přešla k dalšímu bazénku. Michal se nejprve ošíval, ale pak to zkusil také. Po další procházce parkem už máme docela hlad a uchylujeme se do velké zahradní restaurace s naštěstí velikými deštníky. Proč naštěstí? Protože jakmile jsme si objednali, začalo pršet. Mnozí návštěvníci se přesunuli do budovy, jiní zůstali. My také. A měli jsme smůlu. Když prší, personál venku neobsluhuje. Ptám se servírky, jestli máme počkat, když už jsme si objednali, prý ano. Tak čekáme a čekáme a doufáme, že déšť poleví. Dočkali jsme se.

Po obědě vyrážíme ještě na kolonádu. Ze začátku s deštníky. Kolonáda v Lázních Jeseník je přírodní. Vlastně obejdeme dokolečka kopec. Cesta je lemovaná krásnou alejí vzrostlých stromů, pomníky a na několika místech jsou odpočívadla s výhledem na město a krajinu. Člověk ani nemá pocit, že jde dokolečka, cesta se zatáčí velmi mírně a já mám obavy, jak dlouhé to ještě bude, abychom stihli autobus domů. Půjdeme ještě 15 minut a pak se musíme asi vrátit. Mapku s sebou nemám a tak nevím, kam cesta vede. A hele, jsme u hlavní lázeňské budovy. No jistě, když kolonáda, tak jdeme dokola. To dá rozum. Máme tedy ještě chvíli čas a tak zaskočíme ještě k hrobce zakladatele lázní a pak už jdeme ulicí dolů na další zastávku autobusu.

Po příjezdu do Zlatých Hor si zajdeme na večeři do restaurace na náměstí. Teda, i když jsem dneska nebyla na žádné túře, jsem docela unavená. Kolik jsme toho dneska našlapali nevím. Krokoměr mě zklamal. Možná že se zpotil jako já a to se mu nelíbilo. Večer na pokoji opět třídíme fotky a pár jich posílám rodině a známým. Počasí na zítřejší den je také nejisté. Vedro na koupání asi nebude, ale máme v plánu buď rozhlednu nad Zlatými Horami, nebo jeskyni Na Špičáku a koupání v přírodním koupališti v obci Písečná. Uvidíme ráno.